1 Afs 77/2010 — Nejvyšší správní soud

22 Af 38/2016- 44 - text pokračování - 8 - 22 Af 38/2016 č. j. 22 Af 38/2016 - 44 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudkyň JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Zory Šmolkové ve věci žalobce Stant Manufacturing s. r. o., se sídlem Karviná, Staré Město, Na Novém poli 379/2, zastoupeného JUDr. Petrem Pyšným, advokátem se sídlem Ostrava, Slezská Ostrava, Občanská 1115/16, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství se sídlem Masarykova 31, Brno, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2016, č. j. 8651/16/5000-10470-700938, ve věci odvodu do státního rozpočtu, t a k t o : I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č. j. 8651/16/5000-10470-700938 ze dne 24. 2. 2016 se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Petra Pyšného, advokáta se sídlem Ostrava, Slezská Ostrava, Občanská 1115/16. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se svou žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 22. 4. 2016 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. 8651/16/5000-10470-700938 z 24. 2. 2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) č. j. 343419/15/3200-31471-803589 ze dne 28. 1. 2015 a toto rozhodnutí, kterým byl žalobci vyměřen odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 2 238 100 Kč, bylo potvrzeno. Žalobce dne 10. 4. 2006 uzavřel s Ministerstvem práce a sociálních věcí dohodu o hmotné podpoře vytváření nových pracovních míst v rámci investičních pobídek (dále jen „dohoda“), v níž se zavázal vytvořit 67 nových pracovních míst v období od 13. 9. 2004 do 30. 11. 2008 a ministerstvo práce a sociálních věcí se zavázalo poukázat žalobci 12 200 000 Kč do 30 dnů a 1 200 000 Kč do 30. 4. 2008. Dohodnutá částka byla vyplacena. Dne 26. 3. 2014 správce daně seznámil žalobce s výsledky kontrolního zjištění se závěrem, že došlo k porušení podmínky v čl. II bod 1 dohody a porušení ustanovení § 6a odst. 3 zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, ve znění účinném do 11. 7. 2012 (dále jen „zákon o investičních pobídkách“), neboť žalobce nezřídil 67 pracovních míst a neobsadil je minimálně 67 zaměstnanci po dobu nejméně pěti let ode dne prvního čerpání investiční pobídky. Následně správce daně shora citovaným platebním výměrem vyměřil žalobci odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně a žalovaný rozhodnutí správce daně potvrdil. Podle žalobce mělo být předmětem kontroly splnění podmínky podle ustanovení § 6a odst. 3 zákona o investičních pobídkách, ve znění účinném do 1. 7. 2007, nikoliv do 11. 7. 2012. V každém případě žalovaný ustanovení § 6a odst. 3 zákona o investičních pobídkách ve znění účinném do 1. 7. 2007 nesprávně vyložil a aplikoval, když potvrdil závěr správce daně o povinnosti žalobce zřídit a obsadit 67 nových pracovních míst ke dni prvního čerpání hmotné podpory, tedy ke dni 31. 5. 2006, neboť v dohodě se žalobce zavázal k vytvoření 67 nových pracovních míst v období od 13. 9. 2004 do 30. 11. 2008. Ve chvíli prvního čerpání tak nebyl povinen mít vytvořeno a obsazeno 67 pracovních míst, ale byl povinen tato místa postupně vytvořit a obsadit do 4 let. Dále žalobce nesouhlasil se způsobem kontroly splnění podmínky podle ustanovení § 6a odst. 3 zákona o investičních pobídkách a se způsobem výpočtu výše odvodu. Pokud správce daně dospěl k závěru, že žalobce porušil rozpočtovou kázeň vždy ke konci kvartálu počínaje 30. 6. 2006 až pololetí 2011 (30. 6. 2011), jeho závěr není správný právě s ohledem na to, že žalobce byl povinen 67 pracovních míst nově vytvořit a obsadit až k 30. 11. 2008. Žalobce měl za to, že počet nově vytvořených a obsazených míst je nutno propočítat průměrně pro každý kvartál v poměru k celkovému počtu nově vytvořených pracovních míst, který od třetího kvartálu 2011 převyšoval počet nově vytvořených pracovních míst, ke kterým byl žalobce povinen, neboť z povahy věci není možné po žalobci spravedlivě požadovat, aby nově vytvořené pracovní místo poté, co byl povinen jej vytvořit, bylo ihned a vždy obsazeno. Při výpočtu je nutno vyjít z ustanovení § 3 odst. 2 a 4 nařízení vlády č. 515/2004 Sb. ve spojení s § 11 vyhlášky č. 518/2004 Sb. Tímto výpočtem se dojde k závěru, že žalobce průměrně vytvořil a obsadil 80 pracovních míst a tedy podmínky investiční pobídky a dohodu neporušil. Při stanovení odvodu žalovaný nevycházel z účelu poskytnuté hmotné podpory, nezohlednil závažnost údajného porušení podmínek investiční podpory, ani to, že hmotná podpora byla čerpána oprávněně, což bylo zjištěno kontrolou Ministerstva práce a sociálních věcí, které jediné bylo oprávněno – na rozdíl od správce daně – provést kontrolu dodržení podmínek stanovených dohodou. Žalovaný tak porušil princip proporcionality. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Podle § 6a odst. 3 zákona o investičních pobídkách byl žalobce povinen zachovat počet nově vytvořených pracovních míst a obsazení těchto míst zaměstnanci se stanovenou týdenní pracovní dobou, na které bude čerpána investiční pobídka, po dobu nejméně pěti let ode dne prvního čerpání investiční pobídky. Současně byl povinen podle dohody zřídit 67 nových pracovních míst a obsadit je minimálně 67 zaměstnanci v době od 13. 9. 2004 nejdéle do 30. 11. 2008. Obě tyto povinnosti byl žalobce povinen splnit současně. Vzhledem k tomu, že žalobce první povinnost s výjimkou čtvrtého čtvrtletí roku 2008 nesplnil, byl povinen vrátit poměrnou část poskytnuté hmotné podpory. Z kontrolních zjištění vyplývá, že žalobci se podařilo vytvořit - i překročit - požadovaný počet obsazovaných pracovních míst až v následujícím období po uplynutí stanoveného pětiletého období (tj. v druhé polovině roku 2011 a v roce 2012). Tím, že žalobce porušil ustanovení § 6 odst. 3 zákona o investičních pobídkách, došlo k neoprávněnému použití peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu ve smyslu § 3 písm. e) zákona č. 288/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a k porušení rozpočtové kázně s povinností odvodu podle § 44 odst. 4 písm. c) téhož zákona ve výši 2 238 100 Kč. K námitce, že správce daně nebyl oprávněn kontrolovat splnění podmínky podle čl. II bodu 1 dohody, kde je pravomoc svěřena Ministerstvu práce a sociálních věcí, které v roce 2009 provedlo kontrolu plnění podmínek a konstatovalo jejich splnění, žalovaný konstatoval, že subjektem, který je kompetentním ke kontrole plnění podmínek poskytnutých dotací k vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně a penále za prodlení s odvodem, je podle zákona č. 456/2011 Sb. ve spojení s ustanovením § 44a odst. 3 a 9 zákona o rozpočtových pravidlech Finanční správa České republiky. K námitce nesprávného způsobu kontroly a nesprávného výpočtu povinného odvodu žalovaný odkázal na své rozhodnutí s tím, že správce daně při výpočtu průměrné části neoprávněně čerpané hmotné podpory vycházel z § 3 odst. 2 nařízení vlády č. 515/2004 Sb. ve spojení s § 11 vyhlášky č. 518/2004 Sb., takže odvod za porušení rozpočtové kázně byl vyměřen ve výši odpovídající míře nesplnění dané podmínky, tj. ve výši odpovídající nesplněnému počtu zřízených a obsazených míst v jednotlivých čtvrtletích rozhodného období. Rozhodné období bylo zákonem o investičních pobídkách stanoveno jednoznačně a dohoda nemůže modifikovat povinnost, která je daňovému subjektu stanovena zákonem o investičních pobídkách. Žalovaný nesouhlasil ani s výtkou žalobce, že nezohlednil závažnost porušení konkrétní podmínky a skutečnost, že hmotná podpora byla v plné výši čerpána oprávněně a na určený účel, čímž porušil zásadu proporcionality. Správce daně při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně vyměřil odvod v poměrné výši, tedy zohlednil tu část hmotné podpory, která byla čerpána oprávněně. Poskytnuté dotační prostředky nejsou vlastní prostředky příjemce dotace, ale prostředky z cizích zdrojů, se kterými může příjemce nakládat řádným způsobem pouze tehdy, splní-li zákonem i poskytovatelem stanovené podmínky. Pokud nejsou podmínky dodrženy, jejich příjemce ztrácí nárok na poskytnuté prostředky a následuje postih ve formě vrácení předmětných finančních prostředků. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného žalobci, tedy v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 152/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná; ve věci rozhodl bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s tímto postupem oba účastníci souhlasili. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že dne 10. 4. 2006 byla mezi žalobcem a Českou republikou – Minister