4 Afs 87/2015 — Nejvyšší správní soud

22 Af 78/2015- 67 - text  pokračování - 2 - 22 Af 78/2015 22 Af 78/2015 - 67 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., v právní věci žalobce P. R., zastoupeného JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Šaldova 466/34, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství se sídlem v Brně, Masarykova 31, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 26.8.2015, č.j. 27124/15/5300-21441-703172, ve věci daní z přidané hodnoty, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 26.8.2015, č.j. 27124/15/5300-21441-703172, jímž byla zamítnuta odvolání žalobce a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 2.7.2014 č.j. 2256636/14/3213-05300-801152, č.j. 2256757/14/3213-05300-801152, č.j. 2256858/14/3213-05300-801152, č.j. 2256901/14/3213-05300-801152, č.j. 2256925/14/3213-05300-801152, č.j. 2256972/14/3213-05300-801152, č.j. 2257007/14/3213-05300-801152, č.j. 2257041/14/3213-05300-801152, kterými byly žalobci dodatečně vyměřeny podle pomůcek daně z přidané hodnoty za zdaňovací období první až čtvrté čtvrtletí 2010 a první až čtvrté čtvrtletí 2011. V podané žalobě žalobce vymezil tyto žalobní body: 1) Nebyly splněny zákonné podmínky pro stanovení daně podle pomůcek ve smyslu ust. § 98 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. daňového řádu v platném znění (dále jen daňový řád). Žalobce řádně odevzdal daňová přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen DPH) za zdaňovací období první až čtvrté čtvrtletí roku 2010 i roku 2011. Také v rámci daňové kontroly poskytl správci daně veškerou součinnost, poskytoval odpovědi na dotazy správce daně, předkládal mnoho dokumentů, např. příjmové doklady, peněžní deníky, výpisy z účtu, výdajové doklady na platby v hotovosti a přijaté faktury. Žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS), podle které ke splnění podmínky stanovené § 98 odst. 1 daňového řádu nestačí pouhá absence několika dokumentů, ale důkazy musí absentovat v takové míře, že daň nelze stanovit dokazováním. Žalobce dále odkázal na komentář k daňovému řádu (J. Baxa a kolektiv. Daňový řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011 – dále jen Komentář k daňovému řádu) a rozsudek NSS ze dne 27.7.2006 č.j. 2 Afs 132/2005-71. Dále žalobce uvedl, že v projednávané věci správce daně disponoval dostatečným množstvím informací i důkazů ke stanovení daně na základě dokazování. Na straně 8 napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že v případě 19, resp. 24 položek zboží byla marže vyšší, než žalobcem uváděná marže ve výši 14 %. Z takové skutečnosti však nic nevyplývá. Jak uvádí správce daně i žalovaný, marže ve výši 14 % je marže průměrná, takže některé zboží se prodává s vyšší marží a jiné s marží nižší. Průměrná obchodní přirážka ve výši 14 % není nic neobvyklého. Také to, že u několika položek zboží chyběly příjmové doklady, neznamená, že byly splněny podmínky pro stanovení daně podle pomůcek. Vady účetnictví musí být závažného charakteru tak, aby bylo znemožněno stanovit daň dokazování. Podle žalobce bylo z předložených dokladů dostatečně seznatelné, jakých příjmů, výdajů a jaké marže žalobce dosáhl v předmětných zdaňovacích obdobích. 2) Žalobce svým zákazníkům vystavoval zjednodušené daňové doklady, k čemuž byl podle zákona oprávněn (§ 32 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění – dále jen zákon o účetnictví, § 26 odst. 6 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty – dále jen ZDPH). Žalobce vedl zjednodušené daňové doklady, v nichž částky včetně daně uváděl odděleně podle stanovených sazeb, takže dodržel veškeré zákonem stanovené povinnosti. 3) Pro vyměření DPH je nezbytné znát příjmy daňového subjektu z uskutečněných obchodů a jeho výdaje vynaložené na zakoupené zboží. Tyto žalobce správci daně předložil. Správce tak disponoval veškerými podklady, nezbytnými pro vyměření daně, takže nebyly naplněny podmínky pro stanovení daně podle pomůcek. 4) Správce daně mohl již v průběhu zdaňovacích období požadovat plnění záznamní povinnosti, což však neučinil. 5) Správce daně odkázal ohledně důvodů pro stanovení daně podle pomůcek na zprávu o daňové kontrole (dále jen ZDP), kde na str. 19 zpochybnil doklady o pořízení zboží a odkázal na protokol ze dne 14.2.2014, tj. protokol o seznámení s výsledky kontrolního zjištění. Výši výdajů uplatněných žalobcem pak zpochybnil na str. 8 napadeného rozhodnutí. Podle žalobce šlo o kombinaci obou způsobů stanovení daně, neboť správce daně na straně 6 úředního záznamu o postupu při stanovení daňové povinnosti podle pomůcek ze dne 9.6.2014 uvedl, že výdaje převzal z evidence o příjmech a výdajích žalobce. Výdaje tedy byly stanoveny dokazováním (převzaty z tvrzení a dokladů žalobce) a příjmy podle pomůcek. Správce daně zpochybnil výdaje žalobce, ale následně je převzal ke stanovení daně a není tedy zřejmé, proč tento postup nezvolil i u příjmů. Žalobce má pochybnosti o splnění podmínek dle § 98 odst. 1 daňového řádu a považuje napadené rozhodnutí za vnitřně rozporné, tj. nicotné (§ 105 odst. 2 písm. b) daňového řádu). Žalobce zdůraznil propojenost úředních záznamů správce daně ze dne 9.6.2014 č.j. 2184416/14/3213-05400-806266 o postupu při stanovení daně podle pomůcek u DPFO a ze dne 10.6.2014 č.j. 2184426/14/3213-05400-806266 o postupu při stanovení daně podle pomůcek u DPH. 6) Správce daně osočil žalobce z krácení daní (viz str. 18 ZDK, str. 17 protokolu ze dne 14.2.2014). Takové tvrzení se nezakládá na pravdě a správce daně je nijak neprokázal. Došlo k porušení principu presumpce neviny žalobce. Správce daně nemístně uvádí, že tento závěr je založen také na tom, že žalobce v letech 2010 a 2011 pořídil několik nemovitých věcí a vozidel. Pořízení tohoto majetku však žalobce hradil z osobních zdrojů (úspor), jedná se o majetek, který nebyl vložen do podnikání. Ani v tom nelze shledat důvod pro použití pomůcek. Žalobce dále s odkazem na ZDK a protokol o ústním jednání ze dne 14.2.2014 má za to, že správce daně postupoval v rozporu se zákonem, když svůj závěr o tom, že žalobce krátil daň, založil na hodnotě pořízeného majetku, ač tento majetek byl pořízen z osobních zdrojů žalobce. Následně sám sebe popřel, když začal tvrdit, že na těchto skutečnostech své závěry nepostavil. Napadené rozhodnutí je i z těchto důvodů vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné. 7) Žalobce namítl s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 591/08 a rozsudek NSS ze dne 12.12.2013 č.j. 7 Afs 96/2013-34, že byl správcem daně vyzýván ke splnění něčeho, co splnit nemohl, tj. k prokázání dalších příjmů, resp. toho, že žádné další tvrzené příjmy nezískal. Takovýto požadavek je nesplnitelný, neboť žalobce nemůže prokázat negativní skutečnost. Takovýto požadavek je také v rozporu s ust. § 92 odst. 3 daňového řádu. Žalobce splnil své zákonem stanovené povinnosti a bylo na správci daně, aby prokázal, že žalobce skutečně dosáhl vyšších příjmů, než tvrdil a krátil daň. Správce daně však odůvodnil svůj závěr o krácení daně žalobcem pouze svými domněnkami. 8) Správce daně mohl provést další dokazování bez součinnosti s daňovým subjektem, aby došlo k naplnění cíle správy daní. Správce daně však na své zákonné povinnosti rezignoval a stanovil daň pro něj pohodlnějším a pro žalobce nepříznivějším způsobem za použití pomůcek. 9) Správce daně i žalovaný nedostatečně odůvodnili svůj závěr, proč žalobcem předložené dokumenty nepostačují ke stanovení daně dokazováním (rozsudek NSS ze dne 29.3.2006 č.j. 1 Afs 55/2005-92). 10) Z úředního záznamu o stanovení daně podle pomůcek ze dne 9.6.2014 č.j. 2184416/14/3213-05400-80266 (str. 6) je seznatelné, že správce daně stanovil příjmy podle pomůcek, ale výdaje dokazováním, takže postupoval kombinací obou způsobů stanovení daně, což je podle judikatury NSS nepřípustný způsob. (rozsudek NSS sp. zn. 2 Afs 25/2003, Komentář k daňovému řádu str. 570). 11) Nesprávný postup správce daně při projednání ZDK: V rámci projednání bylo správcem daně sděleno, že daň nebude stanovena dokazováním, ale podle pomůcek. Nedošlo však k vyčíslení daně a seznámení žalobce se způsobem jejího zjištění, což je v rozporu s ust. § 88 odst. 2 daňového řádu (žalobce poukázal na judikaturu správních soudů, a to rozsudek NSS sp. zn. 7 Afs 96/2013 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 30 Ca 67/2007). Dne 14.5.2014 byla projednávána ZDK. Žalobce byl seznámen se skutečností, že daň nelze stanovit dokazováním a bude stanovena podle pomůcek. K vyčíslení daně ani seznámení žalobce se způsobem jejího zjištění však vůbec nedošlo. Žalobce měl možnost se vyjádřit k výsledku kontrolního zjištění, jelikož však nedošlo k vyčíslení daně podle pomůcek ani ozřejmění způsobu takového vyměření, žalobce se ke kontrolnímu zjištění nemohl vyjádřit. Teprve dne 18.6.2014 byl žalob