4 Ads 57/2009 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 20/2016- 35 - text  10 72 Ad 20/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou, Ph.D., ve věci žalobce: M. P. bytem X. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2016, č. j. MPSV-2016/159233-922, ve věci příspěvku na zvláštní pomůcku, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí, citovaného v záhlaví. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci ze dne 23. 3. 2016, č. j. 189293/16/OL (dále „úřad práce“). Tímto rozhodnutím úřad práce zamítl žádost žalobce o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo. 2. Žalobce v žalobě namítal nedostatečné odůvodnění rozhodnutí, které se nevypořádalo s námitkami žalobce a předloženou lékařskou dokumentací. 3. Závěry Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále „PK MPSV“ nebo „posudková komise“) nenavazují na jednotlivé podklady. Žalobce trpí roztroušenou mozkomíšní sklerózou od roku 1997. Nemoc zhoršuje žalobci schopnost mobility a potřebuje vždy doprovod druhé osoby, rychle se unavuje, při pohybu je výrazně nestabilní s tahem ke stranám, má výrazné potíže s koordinací, při chůzi často upadá, pohyb v exteriéru zvládá jen na výrazně krátké vzdálenosti, nejvýše do několika málo desítek metrů, s častými přestávkami. Žalobce často trpí únavou, nezvládá i lehčí formy fyzické zátěže. Ataky mívá několikrát do roka a je zcela imobilní a odkázaný na pomoc a péči manželky, pociťuje následující symptomy: nevstane z lůžka, nepohne se, není schopen pohybu, trpí parézami pravé poloviny celého těla, močí do předem připravené nádoby stojící u lůžka, není schopen se přesunout na toaletu, má svalový samovolný a neovlivnitelný třes na dolních končetinách, zejména na chodidlech obou nohou, ale i na horních končetinách, trpí spasticitou celého těla, zejména dolních končetin, má rozostřené vidění, což dlouhodobě řeší na očním oddělení Fakultní nemocnice Olomouc, ale neúspěšně, při atace je žalobce zcela odkázaný na pomoc druhých, bez pomoci druhé osoby neujde žádnou vzdálenost a neustále se mu točí hlava. 4. V případě sebemenšího fyzického vypětí žalobce pociťuje následující symptomy: chůze bez pomoci další osoby je nejvýše 5 až 10 m, nemožnost normální chůze, velmi časté zakopávání a pády, pocit těžkých a neovladatelných nohou, svalový samovolný a neovlivnitelný třes na dolních končetinách, zejména na chodidle pravé nohy, velmi výrazná neschopnost udržení rovnováhy, vrávorání do stran, časté močení, asi co půl hodiny (řeší dlouhodobě na urologii – neúspěšně), rozostřené vidění, neschopnost pohybu pravé poloviny celého těla, pohyb po bytě pomocí holí, cesta z lůžka na toaletu v délce asi 5 metrů trvá 15 až 18 minut, žalobce se drží zdi, případně je nutná pomoc manželky, má pocit těžkých a neovladatelných nohou. Všechny tyto potíže jsou prokazatelné z předložené odborné lékařské dokumentace. 5. Podle posudkové komise jde u žalobce o remitující relabující formu nemoci a některé symptomy se projevují na určitou dobu a následně odezní a zdravotní stav žalobce se zlepší. U žalobce dochází k poruchám stoje a chůze a projevují se tendence k pádům. Podle zdravotnické dokumentace je žalobce schopen samostatné chůze s oporou o jednu hůl. Na horních končetinách žalobce je objektivně medicínsky prokázána lehká dystaxe, není porušena citlivost, svalová síla horních končetin je správná. Podle žalobce jde o skutkové závěry, velmi jemně řečeno, pochybné. Žalobce odmítl závěr PK MPSV o tom, že u něj dochází ke zhoršování a zlepšování zdravotního stavu. Žalobce odkázal na nález neuroložky ze dne 24. 2. 2016, podle kterého je prokázána EDSS ve výši 5,5 stupně. Podle nálezu neuroložky ze dne 19. 7. 2016 je potvrzena EDSS ve výši 6,0 stupně. Vzhledem k této progresi zdravotního stavu žalobci byla ze strany ošetřujícího lékaře doporučena indikace invalidního vozíku. Přesto posudková komise uvádí, že žalobce je schopen samostatné chůze s oporou o jednu hůl. Proto není jasné, o jaké relevantní podklady se posudková komise opírá. Posudková komise si očividně protiřečí, když přiznává, že u žalobce dochází k poruchám stoje a chůze a pádům. Z bodu 1 odst. 1 přílohy k zákonu č. 329/2001 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, nevyplývá, že by používání hole jako opory při chůzi bylo překážkou k poskytnutí příspěvku na pořízení motorového vozidla. Správní orgány se nevypořádaly s námitkami žalobce, které vyplývají z předložené odborné lékařské dokumentace. Žalobce opět odkázal na nález neuroložky ze dne 24. 2. 2016, podle kterého jsou u žalobce spastické paraparézy dolních končetin, jejichž následkem jsou výrazné bolesti a snížená pohyblivost trupu a neurogenní vezika. Žalobce se domnívá, že splňuje podmínky přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. části I bodu 1 písm. g) a jde u něj o těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí. Žalobce požádal o provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru neurologie, který by nestranně prověřil jeho zdravotní stav. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na provedené správní řízení a na napadené rozhodnutí, ve kterém se s námitkami žalobce na straně 3 a 4 vypořádal. U žalobce nebyl prokázán stav podle zákona č. 329/2011 Sb. a těžká vada nosného nebo pohybového ústrojí uvedená v písmenu a), b), d) až i) a l) bodu 1 části I přílohy k tomuto zákonu (či o těžkou nebo hlubokou mentální retardaci a stavy na rozhraní těžké mentální retardace). Žalovaný se jednoznačně vyjádřil k námitce, z jakého důvodu vycházel z posudku posudkové komise na straně 4 rozhodnutí, nezpochybnil závažnost zdravotního stavu žalobce, nicméně musel dospět k závěru, že se nejedná o zákonem stanovený zdravotní stav odůvodňující přiznání příspěvku. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl podklady a lékařské nálezy, ze kterých posudková komise vycházela. Tyto podklady byly aktuální a vyhotovené i v roce 2016. Žalobce v rámci možnosti vyjádření k podkladům rozhodnutí u obou správních orgánů nenavrhl provedení dalších, snad aktuálnějších, odborných vyšetření a jednání posudkové komise se neúčastnil, i když byl zván. O těchto skutečnostech, zejména o výsledku posouzení zdravotního stavu, žalovaný uvedl své úvahy, které ho vedly k rozhodnutí. V žalobě žalobce nevypořádání námitek uvádí pouze obecně a neuvádí, která námitka a jak konkrétně byla nedostatečně vypořádána. Žalovaný přitom mezi doloženými podklady, mezi nimiž jsou i ty, které žalobce cituje v žalobě, a posouzením zdravotního stavu rozpory nespatřuje. V žádném z těchto nálezů není zmíněno zdravotní postižení odůvodňující nárok na příspěvek. 7. Protože posouzení zdravotního stavu je věcí odborně medicínskou a žalovaný k ní nemá odborné kompetence, požádal o posouzení zdravotního stavu posudkovou komisi. O výsledku posouzení zdravotního stavu byl žalobce informován vyrozuměním a svého práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a nahlédnout do spisu a činit návrhy nevyužil. Posudek je zásadním důkazem pro posouzení nároku na příspěvek. Žalovaný tento podklad vyhodnotil, včetně uvedení podkladů – nálezů, ze kterých při posuzování vycházela posudková komise. Žalovaný při svém rozhodování nevychází z lékařských nálezů, jelikož nedisponuje odbornými kompetencemi k tomu, aby hodnotil zdravotní stav, tento zdravotní stav popisoval a vyvozoval z něho závěry. Ostatně žalovaný lékařské nálezy k dispozici nemá. 8. Podle objektivních lékařských nálezů byla u žalobce prokázána roztroušená mozkomíšní skleróza, remitentně relabující forma s rozvojem od roku 1997 a dále sekundární úzkostně depresivní syndrom. Ani z žalobcem uvedených lékařských nálezů nevyplývá, že by u žalobce byla prokázána anatomická ztráta obou dolních končetin v bércích a výše, funkční ztráta obou dolních končetin na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí, funkční ztráta jedné horní a jedné dolní končetin na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí, ankylóza obou kyčelních kloubů nebo obou kolenních kloubů nebo podstatné omezení hybnosti obou kyčelních nebo kolenních kloubů pro těžké kontraktury v okolí. Dále ztuhnutí všech úseků páteře s těžkým omezením pohyblivosti alespoň dvou nosných kloubů dolních končetin, těžké funkční poruchy pohyblivosti na základě postižení tří a více funkčních celků pohybového ústrojí s případnou odkázaností na vozík pro invalidy; funkčním celkem se přitom rozumí trup, pánev, končetina, disproporční poruchy růstu provázené deformitami končetin a hrudníku, pokud tělesná výška postiženého po ukončení růstu nepřesahuje 120 cm, anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně bez možnosti oprotézování nebo exartikulace v kyčelním kloubu, anatomická zt