8 Afs 15/2007 — Nejvyšší správní soud

22 A 138/2016- 63 - text  7 22 A 138/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudkyň JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Zory Šmolkové ve věci žalobce: I.M. t. č. Věznice Heřmanice, sídlem Orlovská 670/35, 713 02 Ostrava zastoupený Mgr. Petrem Kazderou, advokátem sídlem Jiráskovo náměstí 159/10, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Vězeňská služba České republiky, Věznice Heřmanice sídlem Orlovská 670/35, 713 02 Ostrava o přezkoumání rozhodnutí vrchního komisaře Věznice Heřmanice ze dne 8. 9. 2016 č. j. VS – 14705 – 168/ČJ – 2016 - 803532, ve věci uložení kázeňského trestu takto : I. Rozhodnutí vrchního komisaře Věznice Heřmanice č. j. VS – 14705 – 168/ČJ – 2016 – 803532 ze dne 8. 9. 2016 a rozhodnutí speciálního pedagoga Věznice Heřmanice č. j. VS – 14705 – 168/ČJ – 2016 – 803532 ze dne 2. 9. 2016 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobce České republice na účet Krajského soudu v Ostravě č. 19-4123761/0710, VS: 2233013816 částku, jejíž výše bude stanovena v samostatném usnesení. III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě č. 3703-4123761/0710, VS: 2233013816 soudní poplatek za zahájení řízení ve výši 3 000 Kč a soudní poplatek za přiznání odkladného účinku žaloby ve výši 1 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se svou žalobou doručenou ke Krajskému soudu v Ostravě dne 19. 9. 2016 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2016 č. j. VS-14705-168/ČJ-2016-803539 o stížnosti žalobce proti kázeňskému trestu, který mu byl uložen dne 2. 9. 2016 speciálním pedagogem Mgr. M. M. Současně žalobce navrhl zrušení prvostupňového rozhodnutí. 2. Žalobce předně namítl porušení dvojinstančnosti řízení, spočívající v tom, že žalovaný vystavěl své rozhodnutí na jiných argumentech než orgán I. stupně, takže vzal žalobci možnost se s nimi vypořádat. 3. Dále namítl nesprávné hodnocení svědeckých výpovědí. Tři svědci vypovídali shodně a pouze jeden svědek, odsouzený J. H., vypovídal odlišně, když nasypání pervitinu do kávy zcela přirozeně popřel. Popřel však rovněž přípravu kávy, což by podle žalobce nedávalo smysl, pokud by neměl co skrývat. Dále žalovaný chybně vyhodnotil skutečnost, že pervitin je drahý. Z toho totiž pro žalobce vyplývá, že je pro něj nedostupný, neboť žalobce žádné příjmy nemá, naopak odsouzený H. v den intoxikace žalobce prodal své boty značky Nike a měl tak peníze na drogu. K tomu však žalovaný nepřihlédl. Žalovaný nepřihlédl ani k tomu, že s odsouzeným H. měl žalobce spor, neboť odsouzený H. porušoval pravidla ložnice, což mu žalobce vytkl. Žalovaný se nezabýval tím, že není prokázán způsob, jak se látka do těla dostala. Nezabýval se ani zaviněním žalobce. Jeho závěr o tom, že musel chuť drogy poznat, neboť je bývalý narkoman, je nepodložený. Jedná se o odborný závěr, ke kterému by se musel vyjádřit znalec. 4. Žalobce dále namítl porušení presumpce neviny a zásady in dubio pro reo, když žalovaný důkazy vyhodnotil tak, že nejsou s to „prokázat nevinu“. 5. Konečně žalobce namítl, že výroková část napadeného rozhodnutí je nepřezkoumatelná, neboť neobsahuje označení žalobce. 6. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Nezpochybňuje-li žalobce věrohodnost laboratorního vyšetření odebraného biologického vzorku (moči) a nenamítá-li, že by odebraný biologický vzorek byl kontaminován, je nepochybné, že požil drogu. Žalobce nezpochybňuje ani výskyt zakázaných návykových látek na ubytovně, neboť v písemném podání z 24. 8. 2016 adresovanému speciálnímu pedagogovi Věznice Heřmanice Mgr. M. uvádí hned v prvním odstavci, že s odsouzeným H. měl spory kvůli nerespektování dohody, že „na cimru nebude nosit drogy“. Kromě rozporných výpovědí svědků neexistuje žádný důkaz, materiál či písemnost, které by vedly ke změně rozhodnutí o uložení kázeňského trestu tak, že kázeňský přestupek nebyl spáchán. Žalovaný ani Věznice Heřmanice nemají žádné materiály, které by jakkoli vyvinily žalobce ze zneužití omamné a psychotropní látky ve věznici. Žalovaný podtrhl, že hodnocení důkazů je plně v kompetenci odborného pracovníka žalovaného, speciálního pedagoga Mgr. M.. Žádný důkazní prostředek nepotvrdil žalobcovu domněnku, že omamnou psychotropní látku přimíchal žalobci do kávy odsouzený H., protože neexistuje laboratorní rozbor zbytku vypité kávy. Žalobce byl dlouholetým uživatelem pervitinu a jako jeho pravidelný konzument musel při popíjení kávy typickou chuť drogy poznat. Dále se žalovaný vyjádřit k výši trestu. 7. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného žalobci, tedy v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná; ve věci rozhodl bez jednání podle § 76 odst. 1 s. ř. s. 8. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že dne 18. 7. 2016 v 15:45 hodin bylo u žalobce na základě podezření ze zneužití omamných a návykových látek provedeno testování tělních tekutin (moči) a vzhledem k tomu, že orientační detekční soupravou byla vykázána pozitivita na zneužití pervitinu, byl odebraný vzorek postoupen k toxikologickému vyšetření do toxikologické laboratoře Ústavu soudního lékařství FNsP v Ostravě-Porubě, kde byla prokázána pozitivita na metamfetamin a amfetamin. Žalobci nebyly zjištěné látky lékařem zdravotnického střediska Věznice Heřmanice ordinovány. Žalobce se k věci vyjádřil tak, že si není vědom toho, že by omamné látky požil, nicméně by měl spory s odsouzeným J. H. Žalobce jako mluvčí zakázal J. H. nosit na ložnici drogy a pro nerespektování tohoto pokynu jej vyzval, aby si zařídil přemístění na jinou ložnici. Den předtím, než byla u žalobce zjištěna kontaminace, se s ním J. H. snažil udobřit a nabídl mu kávu, což žalobce vnímal jako přátelské gesto. Nyní má žalobce za to, že káva byla pouze záminkou, aby mu mohl podstrčit drogu. Žalobce na drogu neměl peníze, naopak J. H. krátce před posuzovanou událostí prodal své boty Nike a peníze tedy měl. K věci byli vyslechnuti svědci, T. W. K., P. P., I. Z. a J. H., přičemž T.W. K. uvedl, že viděl, jak J. H. nabídl žalobci kávu, kterou žalobce vypil a P. P. uvedl, že viděl, jak J. H. do kávy z papírku něco sype, pravděpodobně cukr; I.Z. nic neviděl a nevěděl. J. H. popřel, že by žalobce jakoukoliv kávu uvařil. Dne 2. 9. 2016 rozhodl speciální pedagog Mgr. M. M. tak, že žalobce porušil stanovenou kázeň a pořádek, požil návykovou látku a byl mu uložen kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddělení na 3 dny nepodmíněně. Rozhodnutí bylo vystavěno na tom, že v moči žalobce byla zjištěna přítomnost metamfetaminu a amfetaminu, a z čehož speciální pedagog dovodil, že vina žalobce byla bez pochybností prokázána. Výpovědi svědků K. a P. považoval za nedůvěryhodné, neboť se jedná o mnohokrát soudně trestané osoby a na jejich svědectví nelze brát zřetel. Skutkovou verzi žalobce shledal speciální pedagog za účelovou, přihlédl k tomu, že žalobce je odsouzen za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů a že v minulém výkonu trestu odnětí svobody také užil omamnou a psychotropní látku pervitin, měl dlouhodobé závažné problémy s užívání drog – především pervitinu, které aplikoval injekčně, a nad to je žalobce osobou s výraznou tendencí k využívání druhých lidí ve svůj prospěch a rovněž používající při prosazování vlastních zájmů. Jeho informaci ohledně bot považoval speciální pedagog za bezpředmětnou. 9. Proti odsouzení podal žalobce stížnost. Nesouhlasil s vyhodnocením výpovědi odsouzených P. P. a T. K. jako nevěrohodné z důvodu, že se jedná o mnohokrát trestané osoby. Zdůraznil, že byl cíleně testován poté, co J. H. manipuloval s kávou, kterou žalobce vypil. Předtím prodal při návštěvě své nové sportovní boty, takže měl peníze na pořízení pervitinu. 10. Žalovaný v napadeném rozhodnutí stížnost zamítl. Dospěl k názoru, že speciální pedagog posoudil důkazy a hodnotil je v souladu se svou pravomocí, do které patří mj. připustit nové důkazy nebo za dostačující považovat ty již provedené. Navržené důkazní prostředky ze strany žalobce nepovažoval žalovaný za významné pro podporu argumentace žalobce natolik, aby mohl být vysloven soud o jeho nevině, resp. aby jeho vina byla zpochybněna. Výpovědi svědků K., P. a H. jsou ve vzájemném rozporu, když svědci K. a P. uváděli, že odsouzený H. předal žalobci hrnek kávy, do kterého nasypal z papírku nějakou látku, pravděpodobně cukr a přitom odsouzený H. toto jednání popírá. Podle závěru žalovaného na těchto důkazech „nelze stavět nevinu žalobce“. Byla-li u žalobce zjištěna pozitivita a přítomnost metamfetaminu a amfetaminu v moči, nemůže žádný důkazní pros