7 Afs 74/2010 — Nejvyšší správní soud

22 Af 80/2015- 79 - text  19 22 Af 80/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobce: KOTOUČ ŠTRAMBERK, spol. s r. o., IČO 47972165 sídlem Libotín 500, 742 66 Štramberk zastoupený advokátem JUDr. Ing. Radkem Halíčkem sídlem Pobřežní 648/1a, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.9.2015 č.j. 28609/15/5200-11431-706012, ve věci daně z příjmů právnických osob takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 1.9.2015 č.j. 28609/15/5200-11431-706012 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. Radka Halíčka, advokáta se sídlem Pobřežní 649/1a, 186 00 Praha 8. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 1.9.2015 č.j. 28609/15/5200-11431-706012, jímž byla zamítnuta odvolání žalobce a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště v Kopřivnici ze dne 2.9.2014 č.j. 2678041/14/3213-05302-801185 a č.j. 2678060/14/3213-05302-801185, kterými byly žalobci vydány dodatečné platební výměry na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2009 a 2010. 2. V podané žalobě žalobce vymezil tyto žalobní body: 1) Neuznání úhrady za vytěžený nerost, jakožto daňově uznatelného nákladu. 2) Nesprávné stanovení ceny za dílčí služby nakládky a odstřelu, které prováděl žalobce pro společnost HOLCIM. 3) Nesprávně vyhodnocený náklad související se zaúčtováním převodu výsledku struskového hospodářství jako daňově neuznatelný. 4) Nesprávné vyhodnocení, že vzájemné vztahy mezi žalobcem a společností HOLCIM byly ekonomicky neopodstatněné, realizované za účelem snížení základu daně. 3. Z podané žaloby, z vyjádření žalovaného, z obsahu správních spisů, jakož i z odůvodnění napadeného rozhodnutí krajský soud zjistil, že každý ze shora vymezených žalobních bodů představuje svébytnou, ucelenou část předmětu řízení, rozhodnutí správních orgánů obou stupňů i žaloby, a proto za účelem dodržení celistvosti jednotlivých žalobních bodů a současně také za účelem přehlednosti rozsudku soud toto členění respektoval a postupoval obdobným způsobem. Žalobní body budou vypořádány postupně ve shora uvedeném pořadí. 4. Úvodem soud poznamenává, že přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen „s.ř.s.“) a byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě (ust. § 75 odst. 2 s.ř.s.). 5. V prvním žalobním bodě žalobce namítl, že správní orgány obou stupňů nesprávně vyhodnotily náklady související s úhradami odměny hrazené společnosti HOLCIM za vytěžený vápenec, které žalobce evidoval ve svém účetnictví na účtu č. 5181440 v celkové výši 3 133 062 Kč. Správní orgány uznaly tento náklad jen do výše odvedené společností HOLCIM ve prospěch Obvodního báňského úřadu pro území krajů Moravskoslezského a Olomouckého (dále jen OBÚ) v letech 2009 a 2010, a to s odkazem na ust. § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění (dále jen „ZDP“), resp. s odkazem na zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), v platném znění (dále jen „horní zákon“), přičemž považovaly za rozhodnou informaci OBÚ o výši odvodu realizovaného společností HOLCIM jako úhrady z vydobytých nerostů a o množství vytěžených nerostů. Tyto údaje správce daně porovnal s výší žalobcem vykázaných nákladů z titulu úhrady odměny za možnost těžit a rozdíl mezi nimi vyloučil jako nedaňový náklad. Žalovaný tento postup aproboval. 6. Žalobce upřesnil, že v letech 2009 a 2010 odváděl společnosti HOLCIM poplatek za možnost těžit vápenec ve výši, která odpovídala výši úhrady za vytěžený nerost do roku 2006. Sjednaná výše úhrady odpovídala tomu, kolik platil státu jako úhradu za vytěžený nerost žalobce v době, kdy byl „vlastníkem“ (do r. 2006). S ohledem na to, že se příslušná legislativa nezměnila, nebylo nutno tuto částku měnit. HOLCIM tyto platby podle všeho využíval jako základnu pro výpočet úhrady za vytěžený nerost, ovšem tak, že je stonásobně snížil a odvedl ve prospěch OBÚ mnohem méně. Žalobce se o této skutečnosti dozvěděl až v souvislosti s daňovou kontrolou, neboť do účetnictví společnosti HOLCIM, ani do spisu vedeného OBÚ neměl přístup. Přiznání k úhradě za vytěžený nerost sestavovala společnost HOLCIM jako „vlastník“ dobývacího prostoru. Žalobce jí za tímto účelem poskytoval informace o množství vápence, který v lomu Štramberk vytěžil. 7. Správní orgány obou stupňů považují výši úhrady za vytěžený nerost odváděnou společností HOLCIM OBÚ ve sledovaném zdaňovacím období za nesprávnou, resp. příliš nízkou. Tato skutečnost však nebyla řešena se společností HOLCIM, ale nesprávně byla namířena vůči žalobci, kterému byly jako daňově uznatelné uznány pouze náklady do výše HOLCIMem skutečně uhrazeného poplatku. Žalobce je tudíž postižen neprávem za nesprávný postup jiného subjektu. Postup správních orgánů obou stupňů je v rozporu s ust. § 1 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, v platném znění (dále jen daňový řád). Podle žalobce je smluvně dohodnutá odměna hrazená jím společnosti HOLCIM za možnost těžit vápenec v lomu Štramberk ve výši 0,1 Euro/t vápence zaúčtovaná na účtu 5181440 daňově uznatelným nákladem podle ust. § 24 odst. 1 ZDP. Bez vynaložení tohoto výdaje by žalobce nezískal od společnosti HOLCIM surovinu pro svou výrobu a musel by vápenec nakupovat od třetích subjektů za vyšší cenu. Není pak sporu o tom, že pořizovací cena kamene nakoupeného od třetích osob a spotřebovaného k výrobě produktů žalobce by představovala daňově uznatelný náklad. 8. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného doručené ke krajskému soudu dne 19.1.2016 setrval na své dosavadní žalobní argumentaci. 9. Žalovaný ve vyjádření k tomuto bodu žaloby uvedl, že při posouzení daňové uznatelnosti tohoto nákladu vycházel ze Smlouvy o těžbě uzavřené mezi žalobcem a společností HOLCIM dne 28.11.2006, resp. z jejího bodu 4.5, v němž se žalobce zavázal hradit společnosti HOLCIM část poplatku souvisejícího s těžbou v lomu pro jeho vlastní potřeby. Jelikož výše poplatku je dána zákonnem a není závislá na libovolném vzájemném ujednání mezi dvěma subjekty, je nutno při posouzení daňové uznatelnosti postupovat ve smyslu ust. § 24 odst. 2 písm. p) ZDP, podle kterého jsou výdaji takové výdaje (náklady) dle § 24 odst. 1 téhož zákona, k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů. Tímto zvláštním zákonem byl v daném případě horní zákon a vyhláška č. 617/1992 Sb., o podrobnostech placení úhrad z dobývacích prostorů a z vydobytých vyhrazených nerostů, v platném znění (dále jen „vyhl. č. 617/1992 Sb.“). Těmito předpisy byla limitována výše poplatků OBÚ, která byla stanovena v závislosti na provedené těžbě. Proto žalovaný odmítl námitku žalobce, že by náklady účtované na účtu 5181440 jako úplata za nákup kamene byly daňově účinné a přisvědčil správci daně, který provedl přepočet částky nákladů ve smyslu ust. § 24 odst. 2 písm. p) ZDP a na základě tohoto výpočtu provedl úpravu základu daně. Tvrzení žalobce o smluvní dohodě odměny za možnost těžby vápence je v rozporu s bodem 4.5 Smlouvy o těžbě, z nějž vyplývá dohoda smluvních stran na společné platbě poplatků za vydobytý nerost. Podkladem pro určení poplatku je účetní doklad, jak stanoví vyhl. č. 617/1992 Sb. Tomu také nasvědčuje postup žalobce, který účtoval poplatky za vydobyté nerosty na dvou analytických účtech, a to jednak na účtu 5381050 – poplatky z vydobytých nerostů, které byly v rámci příslušných daňových přiznání vyloučeny jako daňově neúčinné (odpovídají poplatkům za udržení práva) a jednak na účtu 5181440 – náklady na dobývání surovin (kupní cena vytěženého kamene hrazená státu), které jsou mezi žalobcem a žalovaným sporné. Podle žalovaného má žalobce snahu zaměnit smluvně ujednaný závazek podílet se na úhradě zákonem stanoveného poplatku z vydobytých nerostů za závazek, který by bylo možné hradit společnosti HOLCIM z jiného titulu, tj. z důvodu zaplacení odměny za možnost těžit vápenec v dobývacím prostoru Štramberk. Takováto úhrada podle správních orgánů nebyla mezi oběma společnostmi ujednána ani fakturována. 10. Z obsahu správního spisu k tomuto žalobnímu bodu krajský soud zjistil, že u žalobce byla správcem daně zahájena dne 19.4.2012 daňová kontrola daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2009 a 2010 (protokol č.j. 70959/12/376930801731). V rámci kontroly byl žalobce vyzván k rozklíčování celkových nákladů včetně ostatní režie. Z přehledu, který žalobce předložil správci daně v e-mailovém podání