9 Afs 38/2013 — Nejvyšší správní soud

65 A 118/2016- 55 - text  7 65 A 118/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudkyň Mgr. Jany Volkové a Mgr. Barbory Berkové ve věci žalobkyně: A. T., a. s., IČO X sídlem N. 5, X T., S. r. zastoupená advokátem JUDr. Štefanem Levickým sídlem Nám. J. Herdu 1, 917 01 Trnava, Slovenská republika zmocněnec pro doručování písemností: JUDr. Olga Sovová, Ph.D. advokátka se sídlem Bartákova 1109/34, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 1056/40a, 779 11 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2016, č. j. KUOK 103977/2016, ve věci veřejnoprávní smlouvy, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci 1. Žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě brojila žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2016, č. j. KUOK 103977/2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl o návrhu žalobkyně proti Statutárnímu městu Přerov jako odpůrci na zaplacení částky 7 080 828,17 Kč s příslušenstvím. Žalovaný ve výroku I. napadeného rozhodnutí dle § 141 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“), zamítl návrh žalobkyně, aby byla Statutárnímu městu Přerov uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 080 828,17 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od 31. 3. 2015 do zaplacení. B. Žaloba 2. Žalobkyně navrhovala, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil správním orgánům k dalšímu řízení. 3. Konkrétně namítala, že žalovaný pochybil, pokud promlčecí lhůtu hodnotil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), a nikoli podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obchodní zákoník“). Žalovaný taktéž nesprávně určil běh promlčecí lhůty. Podle žalobkyně je nutné rozlišovat mezi vznikem pohledávky a její splatností. Přestože žalobkyně zaslala dne 28. 2. 2011 Statutárnímu městu Přerovu přípis nazvaný jako „Zaslanie výkazu“, výkaz nákladů a tržeb v přepravní činnosti za období leden až prosinec 2010, souhrnné vyúčtování skutečně dosažené prokazatelné ztráty nebylo mezi žalobkyní a Statutárním městem Přerov projednáno podle čl. VI Smlouvy o závazku veřejné služby ve veřejné linkové dopravě. Nebyla tak známa výše prokazatelné ztráty ani termín, dokdy má Statutární město Přerov žalobkyni prokazatelnou ztrátu uhradit. Uplatnění nároku žalobkyně tak bránil čl. VI odst. 3 Smlouvy o závazku veřejné služby ve veřejné linkové dopravě. Rozhodným pro počátek promlčecí lhůty tak byl den 23. 8. 2011, kdy Rada města Přerov neschválila dohodu o narovnání, jejímiž stranami měla být žalobkyně a Statutární město Přerov. Žalobkyně namítala, že závěry žalovaného o tom, že by na nepředvídané prokazatelné náklady neměla nárok, nejsou správné. Žalobkyně žádala uhrazení částky za zvýšení počtu ujetých kilometrů, za zvýšený počet autobusů, nutných pro řádný výkon linkové dopravy a z důvodu zvýšení cen pohonných hmot. Z uvedených důvodů považovala žalobkyně rozhodnutí žalovaného za nezákonné. C. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný navrhoval, aby krajský soud žalobu zamítl. Sdělil, že žalobkyně neuvedla nové rozhodné skutečnosti, pouze rekapitulovala svou výpověď učiněnou při ústním jednání dne 10. 10. 2016, proto plně odkázal na příslušnou část odůvodnění napadeného rozhodnutí. 5. Ve vyjádření nesouhlasil se závěry žalobkyně, že uplatnění jejího práva bránilo znění čl. VI odst. 3 Smlouvy o závazku veřejné služby ve veřejné linkové dopravě, podle kterého „Dopravce předloží objednateli vždy nejpozději do 28. 2. roku následujícího po ukončeném kalendářním roce souhrnné roční vyúčtování skutečně dosažené prokazatelné ztráty v závazku veřejné služby z období od 1. 1. do 31. 12. uplynulého kalendářního roku (roční vyúčtování) v rozsahu a členění dle metodiky. Souhrnné roční vyúčtování bude mezi objednatelem a dopravcem projednáno a z tohoto projednání bude pořízen zápis.“ Z uvedeného ustanovení vyplývá pouze povinnost smluvních stran projednat roční vyúčtování a pořídit z tohoto jednání zápis, nikoli nárok na jednání o nedoplatcích ztráty. 6. Žalovaný dále zdůraznil, že vyjma případů uvedených ve smlouvě je úhrada prokazatelné ztráty nad rámec maximálního odborného odhadu prokazatelné ztráty stanovené žalobkyní nepřípustná. Dále měl za to, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou ze dne 31. 3. 2015 je promlčený bez ohledu na posouzení dle tehdejšího občanského či obchodního zákoníku. 7. Podle žalovaného i v případě, že by nedošlo k promlčení, by byl nárok žalobkyně nedůvodný z jeho podstaty i z výpočtu. Žalobkyně fakticky přiznala svoji nedůslednost při tvorbě výpočtu odborného odhadu, do kterého opomenula zapracovat některé proměnné, které měly ve výsledku nezanedbatelný vliv na konečnou cenu provozování dopravy. Žalobkyně navíc předložila pouze souhrnnou částku, které měla odpovídat nárůstu ceny způsobené tvrzenými okolnostmi, avšak přesně nevyčíslila, jakou mírou se která okolnost podílela na celkové výši požadované sumy. Žalobkyně měla ve svém návrhu uvést přesně kalkulaci požadované částky, což neučinila, a neprokázala tak důvodnost svého návrhu ani jeho výši. D. Skutečnosti vyplývající ze správního spisu 8. Žalobkyně (do 3. 12. 2015 pod obchodní firmou Slovenská autobusová doprava Trnava, akciová spoločnost') a Statutární město Přerov uzavřely dne 16. 11. 2009 Smlouvu o závazku veřejné služby ve veřejné linkové dopravě (dále jen „smlouva“) podle § 19 a násl. zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále jen „zákon o silniční dopravě“). Následně uzavřely dodatek č. 1A ze dne 18. 12. 2009 a dodatek č. 2A ze dne 14. 7. 2010. Předmětem smlouvy bylo zajištění tzv. ostatní dopravní obslužnosti podle § 19c zákona o silniční dopravě. Protože by závazek žalobkyně zajistit provozování veřejné dopravy na území Statutárního města Přerova dle schválených jízdních řádů byl pro žalobkyni ekonomicky nevýhodný, zavázalo se Statutární město Přerov uhradit žalobkyni prokazatelnou ztrátu dle čl. V odst. 1 smlouvy. 9. Žalobkyně provozovala ve městě Přerov linkovou autobusovou dopravu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010. 10. Dne 28. 2. 2011 zaslala žalobkyně Statutárnímu městu Přerov dokument nazvaný jako „zaslanie výkazu“. V něm žalobkyně uvedla, že podle Smlouvy o závazku veřejné služby ve veřejné linkové dopravě zasílá výkaz nákladů a tržeb z přepravní činnosti za 1.-12. 2010. Přílohou byla tabulka, ve které bylo mimo jiné uvedeno, že provozní náklady žalobkyně celkem činily 37 506 190 Kč a tržby 27 390 720 Kč. 11. V dokumentu nazvaném „Upresnenie k predloženým výkazom nákladov a tržieb z prepravnej činnosti za rok 2010“ ze dne 11. 3. 2011 žalobkyně sdělila primátorovi Statutárního města Přerov, Ing. J. L., že předložený výkaz ze dne 28. 2. 2011 se liší od původně kalkulovaného výkazu z důvodu nutnosti zvýšeného počtu autobusů a vyššího počtu kilometrů, protože v soutěžních podmínkách zakázky byly uvedeny pouze tarifní kilometry, tj. kilometry uvedené v jízdních řádech, ke kterým je ale potřeba připočítat odstavné a přístavné. 12. Ve vyjádření ze dne 5. 5. 2011 žalobkyně Statutárnímu městu Přerov sdělila, že došlo ke zvýšení nákladů na pohonné hmoty – plyn CNG. 13. Součástí správního spisu je Dohoda o narovnání mezi žalobkyní a Statutárním městem Přerov, která však není podepsaná. Dále je jeho součástí usnesení ze 17. schůze Rady města Přerova, konané dne 23. 8. 2011, ze kterého vyplývá, že rada města neschválila uzavření dohody o narovnání mezi Statutárním městem Přerov a žalobkyní. Předmětem dohody mělo být narovnání sporných práv a povinností vyplývajících ze smlouvy o závazku veřejné služby ve veřejné linkové dopravě, kterou uzavřely shodné subjekty dne 16. 11. 2009. 14. Mezi žalobkyní a Statutárním městem Přerov proběhla dvě jednání, ze kterých byly sepsány záznamy z jednání „ve věci Prokazatelná ztráta z provozu MHD za rok 2010 a zabezpečení MHD v roce 2011“ ze dne 21. 4. 2011 a ze dne 17. 5. 2011 15. Žalobkyně dne 31. 3. 2015 podala proti Statutárnímu městu Přerov žalobu u Okresního soudu v Přerově, kterou žádala zaplacení 7 080 828,17 Kč spolu s úrokem z prodlení do zaplacení. Žalovaná částka měla představovat „dorovnání“ prokazatelné ztráty. Výše „dorovnání“ se rovnala rozdílu mezi prokazatelnou ztrátou, kterou žalobkyni uhradilo Statutární město Přerov, a skutečnou prokazatelnou ztrátou, která měla žalobkyni vzniknout. Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 25. 11. 2015, č. j. 16 C 37/2015-49, řízení zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena dopravnímu úřadu Krajského úřadu pro Olomoucký kraj se sídlem v Olomouci. 16. Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, rozhodnutím ze dne 31. 10. 2016, č. j. KUOK 103977/2016, rozhodl, že návrh, aby Statutárnímu městu Přerovu byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 7 080 828,17 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od 31.