8 As 110/2015 — Nejvyšší správní soud

72 A 41/2017- 35 - text  9 72 A 41/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou, Ph.D., ve věci žalobce: L. Ch. bytem N. 59/6, X P. zastoupený advokátem JUDr. PhDr. Jaromírem Saxlem sídlem Údolní 33, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 11 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2017, č. j. KUOK 58283/2017, ve věci přestupku, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, citovaného v záhlaví, jímž žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Šternberk (dále jen „městský úřad“) ze dne 5. 4. 2017, č. j. MEST 52438/2017. 2. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku (dříve správního deliktu) podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, kterého se dopustil tím, že jako provozovatel motorového vozidla registrační značky X v rozporu s § 10 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, konkrétně tím, že dne 12. 6. 2016 v 14.49 h nezjištěný řidič v obci Šternberk na ulici Jívavská, směrem k centru, detektor 1 (GPS: 49°43.3810´N 017°18.4147´E) překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci (50 km/h) stanovenou zákonem o silničním provozu. V měřeném úseku byla vozidlu prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích naměřena rychlost 69 km/h. Při zvážení možné odchylky měřicího zařízení ±3 km/h byla vozidlu jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 66 km/h, což je o 16 km/h více, než je nejvyšší dovolená rychlost. Tím nezjištěný řidič vozidla spáchal přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Městský úřad za to žalobci uložil pokutu ve výši 1 500 Kč. 3. V žalobě žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů (nevypořádání odvolacích námitek), zkrácení práv žalobce (nevydáním výzvy k doplnění odvolání) a neuposlechnutí závazného právního názoru žalovaného v předcházejícím, zrušujícím rozhodnutí (k vydání výzvy k doplnění odvolání). 4. První rozhodnutí městského úřadu o přestupku žalovaný zrušil a zavázal ho, aby vyzval žalobce k odstranění vad blanketního odvolání (doplnění důvodů). Toto městský úřad neučinil, vydal rozhodnutí opětovně, žalobce k doplnění odvolání nevyzval a žalovaný se k tomu ve svém rozhodnutí ze dne 12. 6. 2017 nijak nevyjádřil. 5. Městský úřad vycházel pouze z důkazů, které svědčí proti žalobci. Návrhy žalobce na dokazování označil jako nadbytečné. Městský úřad nepřihlédl k okolnostem, za kterých vznikla fikce odpovědnosti žalobce za přestupek (dříve správní delikt) spáchaný po prodeji vozidla neustanovenou osobou, ani ke skutečnosti, že žalobce nemohl objektivně způsob používání vozidla ovlivnit. Později novelizovaná právní úprava neumožňovala dříve přepis vozidla bez součinnosti kupujícího. 6. Řidiči bývalého vozidla žalobce páchali přestupky i v jiných městech. Obdobná řízení proti žalobci jiné obecní úřady zastavily. 7. Žalobce namítl, že městský úřad v rozhodnutí popisoval způsob měření rychlosti a vývoj smluvní dokumentace k pronájmu rychloměru, to však žalobce ve správním řízení vůbec nenamítal. 8. Žalovaný v napadeném rozhodnutí popřel své úvahy z prvního, zrušujícího rozhodnutí o odvolání. Žalobce očekával po prvním rozhodnutí o odvolání (zrušujícím), že městský úřad bude konat (vyzve ho k doplnění odvolání) a projedná celou věc znovu. 9. Žalobce ve správním řízení namítal, že nebyly splněny podmínky fikce odpovědnosti za provoz prodaného vozidla, žalobce nemohl chování řidiče objektivně ovlivnit. S tím se nevypořádal ani městský úřad, ani žalovaný. 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na to, že žalobce neuvedl žádné konkrétní ustanovení zákona, které měl správní orgán porušit. Stejně tak neuvedl žádnou konkrétní zásadu, která měla být porušena. Podmínky sloučení odpovědnosti za přestupek (dříve správní delikt) podle § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu žalobce nenaplnil. Správní spis prokazuje, že námitky žalobce nejsou důvodné. 11. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 12. 6. 2017. 12. Ze správního spisu ve vtahu k souzené věci soud zjistil spáchání přestupku překročením nejvyšší dovolené rychlosti tak, jak je uvedeno v úvodní části odůvodnění tohoto rozsudku. 13. K výzvě k úhradě částky 600 Kč žalobce městskému úřadu sdělil jméno řidiče v době přestupku a přiložil smlouvu o prodeji předmětného motorového vozidla ze dne 29. 6. 2015. Ve smlouvě je uvedeno, že „prodávající se zavazuje provést odhlášení předmětného vozidla na kupujícího z evidence motorových vozidel, a to nejpozději do deseti pracovních dnů od podpisu této smlouvy a předat kupujícímu doklady od vozidla (technický průkaz, osvědčení o registraci vozidla), které z důvodu přehlášení nemohl předat při podpisu smlouvy.“ 14. Výzvu městského úřadu označený řidič vozidla nepřevzal, byl na obou adresách ve Zlíně neznámý. Věc přestupku městský úřad odložil. 15. Podle karty předmětného vozidla bylo vozidlo ke dni 29. 9. 2016 stále evidováno na jméno žalobce. 16. Městský úřad vyrozuměl dne 20. 10. 2016 zástupce žalobce o provádění důkazů mimo ústní jednání dne 16. 11. 2016. Vyrozumění bylo doručeno zástupci žalobce dne 20. 10. 2016. 17. Dne 15. 11. 2016 žalobce doručil městskému úřadu doplnění podkladů pro vydání rozhodnutí, návrh na doplnění dokazování, nesouhlas s prováděním dokazování mimo ústní jednání a žádost o nařízení jednání. Při prodeji vozidla žalobce předal kupujícímu všechny doklady a kupující slíbil, že je zašle žalobci a žalobce podá žádost o zápis změn v registru vozidel. Kupující je žalobci neposlal, přestal s ním komunikovat a přes urgence žádost nepodal. Až po komplikované komunikaci a výhrůžce trestním oznámením kupující dne 2. 11. 2016 navštívil úřad a došlo k přepisu vozidla (to žalobce doložil). Toto mohou dosvědčit sestřenice žalobce Bc. V. Ch. a právní zástupce. Žalobce pracuje jako lesní dělník a ne vždy má v místě práce signál. Z jednání dne 16. 11. 2016 se žalobce i jeho zástupce omluvili z důvodu kolize jednání zástupce. 18. K předvolání k ústnímu jednání na 20. 12. 2016 zaslal žalobce vyjádření, podle kterého byla situace, popsaná výše, právně neřešitelná. Přestože po roce a půl kupující přislíbil, že pokuty žalobci uhradí, nestalo se tak. Fakticky celou situaci zavinil kupující. Uložení pokuty žalobci by bylo nespravedlivé. 19. Obsah písemných vyjádření zopakoval žalobce osobně u jednání u městského úřadu dne 20. 12. 2016, stejně jako teta - svědkyně Bc. V. Ch.. 20. Rozhodnutím ze dne 4. 1. 2017 uznal městský úřad žalobce vinným z předmětného přestupku (dříve správního deliktu). Proti rozhodnutí podal žalobce blanketní odvolání. Rozhodnutím ze dne 10. 3. 2017 žalovaný rozhodnutí městského úřadu zrušil, protože žalobce nebyl vyzván k doplnění odvolání. 21. Rozhodnutím ze dne 5. 4. 2017 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku (dříve správního deliktu) tak, jak je uvedeno v úvodní části odůvodnění tohoto rozsudku. Městský úřad vysvětlil splnění podmínek podle § 125f odst. 2 zákona o silničním provozu. K námitce žalobce ohledně prodeje vozidla uvedl, že samotný prodej vozidla žalobce nevyvinil. Odpovědnost je vázána v daném případě na osobu provozovatele motorového vozidla, která je zapsaná v kartě vozidla, kterou byl v době spáchání přestupku žalobce, tj. v souladu s § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí. 22. Podle citovaného ustanovení provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. Stejně tak podle § 2 písm. b) zákona o silničním provozu provozovatel vozidla je vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpi