1 As 236/2014 — Nejvyšší správní soud

22 A 78/2017- 94 - text  5 22 A 78/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobce: Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava, a.s. sídlem 28.října 1235/169, 709 00 Ostrava zastoupený advokátkou Mgr. Evou Lachmannovou LL.M. sídlem Římská 103/12, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo náměstí 5, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí Státní energetické inspekce ze dne 15. 2. 2017, č. j. SEI-1083/2017/90.221-1/0813005a14, ve věci pokuty za správní delikt takto: I. Rozhodnutí Státní energetické inspekce ze dne 15. 2. 2017, č. j. SEI-1083/2017/90.221-1/0813005a14 a rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Moravskoslezský kraj ze dne 4.11.2016 č. 802026116 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 26 267,09 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Evy Lachmannové, LL.M., advokátky se sídlem v Římská 103/12, Praha 2. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí Státní energetické inspekce. Rozhodnutím ze dne 4.11.2016 byla žalobci uložena pokuta 3 230 000 Kč za 2 správní delikty podle zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie (dále jen „z.č. 165/2012 Sb.“), rozhodnutím ze dne 15.2.2017 bylo žalobcovo odvolání zamítnuto a rozhodnutí 1.stupně potvrzeno. 2. Žalobce v žalobě namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí obou stupňů pro nedostatek důvodů, nevypořádání žalobcových námitek a neprovedení důkazů navrhovaných žalobcem. Dále namítl, že nenaplnil znaky skutkové podstaty správního deliktu podle § 49 odst.1 písm. g) ve spojení s § 11 odst.4 písm. a) z.č. 165/2012 Sb., ve znění do 31.12.2015, když dodržel veškeré povinnosti uložené § 11odst.4 písm. a) citovaného zákona. Podrobně se v žalobě zabýval problematikou druhů podporovaných zdrojů, z nichž je vyráběna elektřina, s tím, že podle jeho názoru uváděl do výkazů správně bioplyn (na rozdíl od názoru správních orgánů, podle nichž měl uvádět skládkový a kalový plyn). Žalobce namítl také porušení zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání (předchozí kontrola výslovně potvrdila žalobcovy názory) a nepřiměřenou výši pokuty. V replice k vyjádření správního orgánu žalobce zdůraznil smysl a účel povinností uložených § 11 odst.4 písm. a) z.č. 165/2012 Sb., ve znění do 31.12.2015 – předat operátorovi trhu včas naměřené hodnoty, aby měl operátor k dispozici jednotlivé proměnlivé měsíční hodnoty. U jednání žalobce namítl, že od 1.1.2016 došlo ke změně právní úpravy, když sankce za porušení této povinnosti byla z § 49 z.č. 165/2012 Sb. zcela vypuštěna. 3. Žalovaný (právní nástupce Státní energetické inspekce v této věci) navrhl zamítnutí žaloby. V rozsáhlém vyjádření se zabýval především zdůvodněním, proč měl žalobce vykazovat jiný druh podporovaného zdroje elektřiny. 4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu se zásadami zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) a dospěl k závěru, že rozhodnutí obou stupňů je nutno zrušit. 5. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že Státní energetická inspekce, územní inspektorát pro Moravskoslezský kraj, vydala dne 4.11.2016 rozhodnutí na základě předchozí kontroly u žalobce, jímž uložila žalobci pokutu celkem 3 230 000 Kč za spáchání 2 správních deliktů. Jednak podle § 49 odst.1 písm.g) ) z.č. 165/2012 Sb., ve znění do 31.12.2015, když žalobce jako výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů energie v čističkách odpadních vod (ČOV Frýdek-Místek, Karviná, Opava, Nový Jičín, Havířov, Orlová, Český Těšín a Třinec) v období leden až prosinec 2013 předal operátorovi trhu spol. OTE, a.s. naměřené nebo vypočtené hodnoty nesprávně členěné podle jednotlivých druhů podporovaných zdrojů, když chybně stanovil druh podporovaného obnovitelného zdroje energie „Spalování bioplynu v bioplynových stanicích“ podle Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č.4/2012 bod (1.8.), řádek 323, sloupec (k), přičemž se jednalo o „Spalování skládkového a kalového plynu z ČOV“ podle bodu (1.8.), řádek 303, sloupec (k). Tím žalobce nesplnil povinnost uloženou v § 11 odst. 4 písm. a) z.č. 165/2012 Sb., ve znění do 31.12.2015 (dále jen „delikt A“ – označeno soudem). Dále se žalobce dopustil správního deliktu podle § 49 odst.1 písm. i) tohoto zákona, když jako výrobce, vyrábějící v období roku 2013 elektřinu z obnovitelných zdrojů společně s elektřinou z neobnovitelných zdrojů v ČOV Opava, nezajistil měření nebo výpočet vyrobeného množství elektřiny z obnovitelných zdrojů způsobem, který v rozhodném období stanovil prováděcí předpis, čímž nesplnil povinnost uloženou v § 11 odst.6 z.č. 165/2012 Sb., ve znění do 31.12.2015 (dále jen „delikt B“ – označeno soudem). Žalobcovo odvolání bylo zamítnuto rozhodnutím Státní energetické inspekce ze dne 15.2.2017. 6. Ust. § 11 odst.4 písm. a) z.č. 165/2012 Sb., ve znění do 31.12.2015 (tj. ve znění rozhodném pro kontrolované období roku 2013) znělo takto: V případě podpory elektřiny formou zelených bonusů na elektřinu je výrobce povinen předat elektronickou formou operátorovi trhu naměřené nebo vypočtené hodnoty v členění podle jednotlivých druhů podporovaných zdrojů a předávacích míst výroben elektřiny a jejich evidenci podle prováděcího právního předpisu a případně další doplňující informace, týkající se předávaných naměřených nebo vypočtených hodnot; způsob předání a evidence naměřených nebo vypočtených hodnot elektřiny z podporovaných zdrojů využívajících formu podpory zeleným bonusem na elektřinu stanoví prováděcí právní předpis. Podle § 49 odst.1 písm. g) z.č. 165/2012 Sb., ve znění do 31.12.2015 platilo, že Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že jako výrobce nesplní některou z povinností podle § 11 odst. 3 nebo 4. 7. Zákon č. 165/2012 Sb. byl poté novelizován zákonem č. 131/2015 Sb., což se dotklo rozhodujících ustanovení tak, že povinnost dosud stanovená v § 11 odst.4 písm. a) z.č. 165/2012 Sb. byla přesunuta (s drobnou úpravou) do nového § 11a, jehož odst. 7 písm. a) zní takto: V případě podpory elektřiny formou zelených bonusů na elektřinu je výrobce povinen předat elektronickou formou operátorovi trhu úplné a pravdivé naměřené nebo vypočtené hodnoty a další údaje v členění podle jednotlivých druhů podporovaných zdrojů a předávacích míst výroben elektřiny a jejich evidenci podle prováděcího právního předpisu a případně další doplňující informace, týkající se předávaných naměřených nebo vypočtených hodnot; způsob, rozsah a termín předání a evidence naměřených nebo vypočtených hodnot elektřiny a další údaje z podporovaných zdrojů využívajících formu podpory zeleným bonusem na elektřinu stanoví prováděcí právní předpis. V § 49 (ani na jiném místě tohoto zákona) se však již neobjevila sankce za nesplnění povinnosti podle § 11a odst.7 písm. a) z.č. 165/2012 Sb., ve znění od 1.1.2016. Soud má za to, že z novelizovaného znění z.č. 165/2012 Sb. vyplývá úmysl zákonodárce zcela jednoznačně, neboť § 49 tohoto zákona ve znění od 1.1.2016 je velmi podrobně členěn na jednotlivé odkazy (včetně např. nesplnění povinnosti uvedené v § 11a odst.7 písm b/citovaného zákona). 8. Krajský soud se proto především zabýval otázkou trestnosti žalobou napadeného jednání (deliktu A), k němuž mělo dojít v průběhu roku 2013, avšak rozhodováno o něm bylo po 1.1.2016. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) již v rozsudku ze dne 27.10.2004 č.j. 6 A 126/2002-27 vyslovil, že Ústavní záruka vyjádřená v článku 40 odst. 6 in fine Listiny základních práv a svobod a spočívající v přípustnosti trestání podle nového práva, jestliže je taková úprava pro pachatele výhodnější, platí i v řízení o sankci za správní delikty. Ve svých důsledcích znamená, že rozhodnutí, které za účinnosti nového práva ukládá trest podle práva starého, se musí ve svých důvodech vypořádat s otázkou, zda nové právo vůbec převzalo staré skutkové podstaty, a pokud ano, zda tresty za takové delikty ukládané jsou podle nového práva mírnější nebo přísnější než podle práva starého. Rozhodnutí, které se s touto otázkou vůbec nevypořádá a zcela ji pomine, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Lze připomenout i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10.6.2003 č.j. 28 Ca 151/2002-34, podle něhož Správní orgán musí při trestání správních deliktů respektovat princip uvedený v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Vyvození odpovědnosti a uložení postihu je proto nutno posoudit podle právní úpravy účinné v době, kdy k jednání došlo, není-li úprava účin