4 As 171/2014 — Nejvyšší správní soud

22 Af 80/2017- 126 - text  14 22 Af 80/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: UNIMEX – INVEST, s.r.o. sídlem Svojískova 1596/2, 708 00 Ostrava – Poruba zastoupená advokátem JUDr. Jaromírem Hanušem sídlem Kosmova 961/20, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj sídlem Na Jízdárně 3162/3, 709 00 Ostrava o žalobě proti exekučním příkazům žalovaného ze dne 3. 7. 2017 č. j. 2594126/17/3203-00540-805180 a č. j. 2594395/17/3203-00540-805180 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou doručenou do datové schránky Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) dne 17. 7. 2017 domáhala zrušení dvou exekučních příkazů žalovaného ze dne 3. 7. 2017 uvedených v záhlaví tohoto rozsudku, z nichž jedním žalovaný nařizoval daňovou exekuci vůči žalobkyni přikázáním pohledávky z jejího účtu a druhý prodejem nemovitých věcí. Oba exekuční příkazy byly vydány k vymožení evidovaných daňových nedoplatků žalobkyně v celkové výši 3 053 656 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 2 136 121,59 Kč, celkem tedy pro částku 5 189 777,59 Kč a dále k vymožení exekučních nákladů ve výši 101 760 Kč. 2. Žalobkyně namítla, že za příslušná zdaňovací období tvrdila jinou výši daně, než je po ní vymáhána, proto měla být o této jiné výši zpravena rozhodnutím, ale žádné rozhodnutí, které by jí oznamovalo výši daně a její splatnost, neobdržela. Rozhodnutími uvedenými v exekučních příkazech tak podle žalobkyně nebyla pravomocně stanovena daň, proto dosud nemohla uplynout lhůta k jejich plnění a nejsou tudíž ani vykonatelné. Současně žalobkyně namítla prekluzi práva vyměřit daň. Žalobkyně dále poukázala na to, že v době od 28. 5. 2010 do 3. 5. 2013 neměla v obchodním rejstříku zapsaného jednatele. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ve svém vyjádření provedl rekapitulaci daňových řízení, která předcházela přezkoumávané daňové exekuci s tím, že exekuce je vedena jednak pro dlužnou daň z příjmů právnických osob za rok 2006 včetně penále a příslušenství, dále pro dlužné penále na dani z příjmů právnických osob za rok 2005 a pro dlužnou daň z příjmů právnických osob za rok 2010 včetně penále a příslušenství. K dlužné dani z příjmů právnických osob za rok 2006 žalovaný uvedl, že správce daně vydal dne 22. 4. 2010 (správně 2009 – poznámka krajského soudu) na základě provedené daňové kontroly dodatečný platební výměr č. j. 77937/09/390912805098, proti kterému se žalobkyně odvolala. Žalovaný v rámci tzv. autoremedury podanému odvolání částečně vyhověl a rozhodnutím ze dne 31. 5. 2010, č. j. 90106/10/390911806486 upravil výši dodatečně vyměřené daně z částky 3 428 160 Kč na částku 2 817 840 Kč a dále snížil výši penále z částky 685 632 Kč na částku 563 568 Kč. Také proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně opětovně odvolala, její odvolání však podle žalovaného „pozbylo účinnosti“ s ohledem na absenci podpisu osoby oprávněné za ni jednat a žalovaný považuje daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2006 za pravomocně stanovenou ke dni 3. 7. 2010. K vyměřenému penále na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2005 žalovaný uvedl, že vydal dne 16. 6. 2010 platební výměr č. j. 93052/10/390911806486, který nabyl téhož dne právní moci a odpovídající daňová povinnost se stala splatnou ke dni 1. 7. 2010. K poslední exekuované daňové povinnosti týkající se daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2010 žalovaný uvedl, že vydal dne 17. 5. 2013 na základě provedené daňové kontroly dodatečný platební výměr č. j. 1730128/13/3203-24801-809450, proti kterému se žalobkyně odvolala a Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 14. 3. 2014 č. j. 6583/14/5000-14201-711429 její odvolání zamítlo a rozhodnutí žalovaného potvrdilo. Dlužná daň z příjmů právnických osob za rok 2010 tak byla pravomocně stanovena ke dni 17. 3. 2014 a stala se splatnou ke dni 1. 4. 2014. Veškerá uvedená rozhodnutí byla podle žalovaného žalobkyni řádně doručena, což je ostatně plně zřejmé už z toho, že proti nim aktivně brojila rozličnými opravnými prostředky. Žalovaný dále uvedl, že v průběhu vymáhání jednotlivých daňových povinností provedl celou řadu úkonů, které podle příslušných ustanovení zákona číslo 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), popř. dříve platného zákona číslo 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“) přerušovaly běh prekluzivní (resp. promlčecí) lhůty pro stanovení daně. V této souvislosti poukázal především na rozhodnutí o zřízení zástavního práva ze dne 25. 7. 2011 č. j. 189634/11/390940805180, proti kterému se žalobkyně odvolala, avšak její odvolání bylo zamítnuto rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 12. 1. 2012 č. j. 7757/11-1500-801323. Stalo se tak pravomocným a žalovaný má za to, že zcela nepochybně založilo účinky předvídané v § 160 odst. 6 daňového řádu. Ve vztahu k nedoplatkům zajištěným tímto zástavním právem tedy došlo k prodloužení prekluzivní lhůty pro placení daně, a to na 30 let ode dne zápisu zástavního práva do katastru nemovitostí. Za bezpředmětné považuje žalovaný také námitky ohledně neúčinnosti doručování rozhodnutí v době, kdy jednatel žalobkyně nebyl zapsán v obchodním rejstříku. V dané době měla žalobkyně zpřístupněnu datovou schránku a doručované písemnosti byly v této datové schránce prokazatelně přebírány. Po určitou část daného období byla žalobkyně rovněž postupně zastupována zmocněnci a žalovaný z důvodu právní jistoty doručoval rozhodnutí jak do datové schránky žalobkyně tak těmto zmocněncům. Žalovaný poukázal na sjednocující stanovisko Pléna Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 1. 2017 ohledně doručování do datových schránek, konkrétně na bod, ve kterém se uvádí, že „Písemné vyhotovení rozhodnutí či jiného úkonu anebo jiná písemnost, které byly dodány do datové schránky adresáta, jsou doručeny okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu.“ Podle žalovaného proto ve všech případech, kdy rozhodnutí doručoval do datové schránky žalobkyně, došlo k jejich doručení tím, že se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba, přičemž je podle žalovaného irelevantní, která konkrétní osoba toto oprávnění měla. 4. Žalobkyně v replice datované dnem 6. 10. 2017 vytkla žalovanému, že jí neustanovil zástupce v době, kdy neměla statutární orgán. 5. Krajský soud ve věci rozhodl již dvakrát. Poprvé se tak stalo rozsudkem ze dne 16. 8. 2018, č. j. 22 Af 80/2017 – 54, jímž byla napadená rozhodnutí zrušena a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Tento rozsudek byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 23. 9. 2019 č. j. 7 Afs 377/2018 – 38, který nabyl právní moci dne 26. 9. 2019. NSS současně věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Podruhé krajský soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 16. 12. 2019 č. j. 22 Af 80/2017 – 93, jímž opět napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Také tento rozsudek krajského soudu byl zrušen, a to rozsudkem NSS ze dne 3. 9. 2020 č. j. 7 Afs 16/2020 – 19, který nabyl právní moci dne 7. 9. 2020. Současně byla věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. 6. NSS již v prvním zrušujícím rozsudku vytkl krajskému soudu, že v posuzované věci problematiku doručování neposoudil komplexně, když nezohlednil, že právnická osoba nemusí nutně ve všech záležitostech jednat toliko prostřednictvím svého statutárního orgánu, ale i jiných osob. Absence ustanoveného statutárního orgánu v obchodním rejstříku tedy nemusí automaticky znamenat nemožnost doručování písemností dané právnické osobě. Je-li tu jiná osoba oprávněná za právnickou osobu jednat, je možné této právnické osobě doručovat jejím prostřednictvím. Dle obsahu správních spisů je přitom zřejmé, že za žalobkyni v rozhodné době jednala osoba oprávněná k přístupu do datové schránky. Úkolem krajského soudu v dalším řízení pak bylo zjistit, zda se do datové schránky žalobkyně přihlásila některá z v úvahu přicházejících oprávněných osob a na základě toho posoudit, zda mohly nastat účinky doručení. 7. Krajský soud v dalším řízení doplnil dokazování sdělením Ministerstva vnitra ze dne 7. 11. 2019, které na výzvu soudu potvrdilo, že se do datové schránky žalobkyně dne 1. 6. 2010 v 08:23:01 a dne 16. 6. 2010 v 15:09:42 (tj. v době, kdy měla být podle doručenek datových zpráv žalobkyni doručena rozhodnutí ze dne 31. 5. 2010 a ze dne 16. 6. 2010) přihlásil P. N. v roli statutárního orgánu, tedy osoba s plným rozsahem uživatelského oprávnění. 8. Krajský soud dále doplnil dokazování listinami předloženými