2 Aps 3/2010 — Nejvyšší správní soud

65 A 27/2019- 39 - text  10 65 A 27/2019 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudkyň Mgr. Jany Volkové a Mgr. Barbory Berkové, ve věci žalobkyně: Č. B. M. š. a M. š. s. r. o., IČO X sídlem S. 76/6, X O. zastoupená advokátkou Mgr. Veronikou Zavadilovou sídlem Kramářova 3379, 750 02 Přerov proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2019, č. j. MSMT-6402/2019-4, ve věci zápisu změny v údajích vedených v rejstříku škol, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Dne 30. 10. 2015 podala žalobkyně žádost o zápis změny v údajích vedených v rejstříku škol, a to jednak o zvýšení nejvyššího počtu stravovaných z 30 na 90, a dále o zápis dalšího místa poskytovaných služeb na adrese S. 76/6, O. u školní jídelny – výdejny. 2. Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „krajský úřad”) rozhodnutím ze dne 17. 12. 2015, č. j. KUOK 109483/2015 žádost žalobkyně zamítl s odůvodněním, že dle § 144 zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona (dále jen „školský zákon“), se do rejstříku škol zapisují údaje o nejvyšším povoleném počtu dětí, žáků a stravovaných ve škole nebo školském zařízení, jedná se však pouze o děti, žáky a studenty přijaté do škol zapsaných v rejstříku. Dále uvedl, že na žáky zahraniční školy nezapsané v rejstříku škol nelze vztáhnout hmotné zabezpečení dle § 122 odst. 2 školského zákona a nelze ani do rejstříku škol zapsat navýšení kapacity a další místo poskytování školských služeb pro žáky takové zahraniční školy. 3. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „žalovaný”) rozhodnutím ze dne 21. 4. 2016, č. j. MSMT-5326/2016-2 zamítlo odvolání žalobkyně a rozhodnutí krajského úřadu potvrdilo. Uvedlo, že školní stravování není integrální součástí práva na vzdělání, nýbrž má povahu hmotného zabezpečení, na které vzniká nárok pouze splněním podmínek stanovených v § 122 odst. 2 školského zákona, podle něhož mají žáci právo na hmotné zabezpečení zahrnující školní stravování pouze po dobu jejich pobytu ve škole. Školou je však třeba dle § 7 odst. 2 a 6 školského zákona rozumět pouze školu zapsanou v rejstříku škol. V předmětné zahraniční škole mohou sice žáci zvláštním způsobem plnit školní docházku, vzhledem k tomu však, že se nejedná o školu zapsanou v rejstříku škol, na finanční prostředky ze státního rozpočtu na školní stravování dle § 1 odst. 1 a § 4 odst. 4 zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním zařízením a školským zařízením, právo nemá. 4. Zdejší soud rozsudkem ze dne 21. 2. 2018, č. j. 65 A 52/2016-40 rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost a vrátil mu věc k dalšímu řízení s tím, že odůvodnění krajského úřadu ani žalovaného neobsahuje odůvodnění použité právní kvalifikace, tj. aplikaci § 148 odst. 3 písm. c) školského zákona, ani odůvodnění souvislosti mezi zápisem údaje o počtu stravovaných do rejstříku škol a nárokem žáků na hmotné zabezpečení. Za nepřesvědčivé považoval soud rovněž i odůvodnění žalovaného, že v souladu s § 144 školského zákona je do rejstříku zapisovaný údaj o nejvyšším počtu stravovaných údajem, který se týká pouze žáků přijatých do škol zapsaných v rejstříku škol. V neposlední řadě pak přisvědčil žalobkyni, že se nijak nevypořádal s jejími vznesenými odvolacími námitkami. 5. Následně žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 8. 2018, č. j. MSMT-5326/2016-6 zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc mu vrátil k novému projednání. Vzhledem k tomu, že v jiném správním řízení bylo rozhodnutím krajského úřadu u školní jídelny – výdejny, jejíž činnost žalobkyně vykonává, zapsáno místo poskytovaného vzdělávání nebo školských služeb na adrese S. 76/6, O., žádost ze dne 30. 10. 2015 se v části zápisu tohoto místa poskytovaných služeb stala bezpředmětnou, proto žalovaný usnesením ze dne 20. 12. 2018 předmětné řízení zastavil. 6. O žádosti žalobkyně o zvýšení kapacity školní jídelny – výdejny z důvodu stravování žáků mezinárodní školy ke dni zápisu k 1. 1. 2019, bylo opětovně rozhodnuto dne 21. 11. 2018 tak, že ji krajský úřad zamítl s odůvodněním, že této žádosti nelze vyhovět, neboť činnost školní jídelny by nebyla v souladu s právními předpisy. Za situace, kdy žalobkyní uváděným důvodem pro zvýšení kapacity jídelny je stravování strávníků mezinárodní školy, která neuskutečňuje vzdělávání podle vzdělávacích programů uvedených v § 3 školského zákona, nevykonává činnost základní školy, její činnost není v rejstříku škol a školských zařízení zapsaná. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, jež bylo žalovaným dne 2. 4. 2019 zamítnuto žalobou napadeným rozhodnutím. II. Obsah žaloby 7. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. V žalobě namítala, že: a) nebyl dán důvod pro zamítnutí její žádosti postupem dle § 148 odst. 3 písm. c) školského zákona, neboť činnost jejího školského zařízení – zařízení školního stravování (výdejny) je v souladu s právními předpisy. Souvztažnost mezi kapacitou školského zařízení zapsaného v rejstříku škol a školských zařízení a počtem žáků s nárokem na hmotné zabezpečení dle názoru žalobkyně neexistuje. Je zcela ireleventní, zda v rejstříku škol a školských zařízení je zapsána kapacita vč. počtu žáků, kteří nemají nárok na hmotné zabezpečení dle § 122 odst. 2 školského zákona, když sám zápis školského zařízení do rejstříku ještě nezakládá právní nárok na jeho financování z veřejných rozpočtů; b) z § 122 odst. 2 ani z § 144 školského zákona nevyplývá, že by žákům zahraniční školy nebylo možné poskytnout školní stravování ve stejném rozsahu jako žákům ostatních (základních) škol. Závěry obou správních orgánů, že s odkazem na § 122 odst. 2 školského zákona nelze na žáky zahraniční školy vztáhnout hmotné zabezpečení, neboť tato škola není školou, jejíž činnost by byla vymezena v § 7 školského zákona, a že dle § 144 školského zákona jsou do rejstříku škol a školských zařízení zapisovány údaje o nejvyšším povoleném počtu jen těch dětí a žáků stravovaných ve školském zařízení, kteří byli přijati do škol zapsaných do rejstříku škol a školských zařízení, jsou nesprávné. Také žáci, kteří si plní povinnou školní docházku v zahraniční škole dle § 36 školského zákona, mají plný nárok na hmotné zabezpečení dle § 122 odst. 2 školského zákona. Na tyto žáky a jejich vzdělávací program je třeba nahlížet jako na žáky základní školy ve smyslu § 7 odst. 3 školského zákona, a to po celou dobu, kdy se podrobují vzdělávání na zahraniční škole, což odpovídá smyslu a účelu § 122 školského zákona, dle kterého mají nárok na hmotné zabezpečení mj. i žáci základní školy. Závěry obou správních orgánů, že žák zahraniční školy má nárok na hmotné zabezpečení ve své spádové škole jen po dobu jeho pobytu v této spádové škole, jsou nelogické a v praxi neproveditelné, neboť žák zahraniční školy v této spádové škole fakticky nikdy nepobývá, tudíž není splněna ani dikce § 122 odst. 2 školského zákona, dle které se hmotné zabezpečení poskytuje pouze po dobu pobytu žáka ve škole nebo školském zařízení. Tento restriktivní výklad je navíc dle žalobkyně ve vztahu k těmto žákům diskriminační, rozporný s principem rovnosti zakotveným Listinou základních práv a svobod, která je jako „ústavní zákon” nadřazena školskému zákonu; c) rozhodnutí je diskriminační vůči žákům zahraniční školy, kteří jsou na základě restriktivního výkladu školského zákona a vyhlášky o školním stravování znevýhodněni vůči žákům „běžných” základních škol. Jestliže školský zákon stanoví možnost plnit povinnou školní docházku také zahraniční škole, není důvod v otázce nároku na hmotné zabezpečení (zahrnující i školní stravování) k žákům „běžné” základní školy a k žákům základní zahraniční školy s povolením plnění povinné školní docházky přistupovat odlišně. Žalovaný i krajský úřad svým rozhodnutím navodili, že cena oběda pro žáka „běžné” základní školy je výrazně nižší než cena toho samého oběda odebíraného od stejného dodavatele. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odmítl veškeré žalobou uplatněné námitky a navrhl její zamítnutí, neboť své rozhodnutí považuje za přezkoumatelné, zákonné a věcně správné. Uvedl, že v žalobě nebyla předložena žádná nová tvrzení, která by žalobkyně neuvedla již ve svém odvolání či v dřívějším řízení před krajským soudem. Žalovaný tak předně odkazuje na argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí. Žalovaný doplnil, že zahraniční škola postrádá postavení školy podle § 7 školského zákona, neboť neuskutečňuje vzdělávání podle vzdělávacích programů, není zapsána ve školském rejstříku a nemůže vydávat doklady podle školského zákona. Zápis do školského zákona představuje podmínku výkonu činnosti ve smyslu § 7