4 Ads 58/2011 — Nejvyšší správní soud

65 A 67/2019- 35 - text  9 65 A 67/2019 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudkyň Mgr. Jany Volkové a Mgr. Barbory Berkové, ve věci žalobkyně: S. P., s. r. o., IČO X sídlem P. III 168, X P. zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Kokešem sídlem Na Flusárně 168, 261 01 Příbram proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2019, č. j. 30551-2/2019-900000-314, ve věci přestupku, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 8. 2019 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 27. 6. 2019, č. j. 30551-2/2019-900000-314, kterým žalovaný rozhodl o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Celního úřadu pro Olomoucký kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 13. 5. 2019, č. j. 26096-7/2019-580000-12, tak, že označení „příkaz“ uvedené na straně 1 rozhodnutí se nahrazuje označením „rozhodnutí“, v ostatním bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a rozhodnutí bylo potvrzeno. Tímto rozhodnutím uložil celní úřad žalobkyni pokutu ve výši 5.000 Kč a trest propadnutí celkem 5 litrů neznačeného lihu za spáchání přestupku podle § 64 odst. 1 písm. a) zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o povinném značení lihu“), kterého se měla dopustit tím, že dne 1. 8. 2018 jako konečný prodejce lihu nakoupila v rozporu s ustanovením § 42 odst. 2 zákona o povinném značení lihu 10 ks Tuzemák 37,5 % (balení po 0,5 litru), a dále za spáchání přestupku podle § 59 odst. 1 zákona o povinném značení lihu, kterého se měla dopustit tím, že nedodržela zákaz daný ustanovením § 15 odst. 1 zákona o povinném značení lihu, neboť na své čerpací stanici, provozované na adrese U. 20, L., minimálně dne 26. 11. 2018 nakládala s tímto lihem definovaným v ustanovení § 15 odst. 2 písm. e) zákona o povinném značení lihu. Dále je žalobkyně povinna nahradit náklady správního řízení ve výši 1.000 Kč. B. Žaloba 2. Žalobkyně navrhovala, aby krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. Konkrétně namítala: a) celní úřad a žalovaný měli přihlédnout k okolnostem případu a měli upustit od uložení správního trestu ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o přestupcích“). Závažnost přestupku je velmi nízká, prakticky nulová, neboť je nutné přihlédnout k tomu, že nevznikla škoda a že předmětné lihoviny byly přítomny na čerpací stanici pouze v zanedbatelném množství. Jelikož nedošlo k žádné škodě a následek předmětného přestupku je tedy nulový, jelikož předmětné lihoviny byly na čerpací stanici přítomny omylem, je nutné případnou závažnost za údajný přestupek posoudit jako velice nízkou, až nulovou. Zároveň žalobkyně uvedla, že v případě uznání její odpovědnosti by se jednalo o její první podobné provinění. Ke spáchání přestupku došlo pouze omylem z důvodu předání lihovin předešlým majitelem čerpací stanice, kdy žalobkyně považuje okolnosti případu za výrazně svědčící v její prospěch. Stejně tak nebyl shledán žádný negativní následek, jelikož se žádné lihoviny nedostaly ke koncovým zákazníkům a následek je zcela nulový. Orgány měly upustit od uložení správního trestu a jelikož se tak nestalo, zasáhly nepřiměřeně do práv žalobkyně; b) žalovaný se dostatečně nezabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro upuštění od uložení správního trestu. Ačkoli se jednalo o zcela zásadní argument žalobkyně v podaném odvolání, žalovaný se s tímto nikterak nevypořádal a neuvedl, zda tyto podmínky byly splněny či nikoli. Uvedené vypořádání žalobkyně považuje za nedostatečné, neboť správní orgány jsou povinny se v rozhodnutí vypořádat se všemi námitkami a opomenou-li se zabývat byť i marginální námitkou, nebo se touto zabývají pouze povrchně, nezbývá správnímu soudu než napadené rozhodnutí zrušit pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 27/2013 či sp. zn. 2 Afs 24/2005 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Ca 93/2005-70). Dále poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 67/2008 a zdůraznila závěr, že nestačí, pokud rozhodující orgán při vypořádání se s touto argumentací účastníka pouze konstatuje, že tato je nesprávná, avšak neuvede, v čem (tj. v jakých konkrétních aspektech resp. důvodech právních či případně skutkových) její nesprávnost spočívá. C. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Konstatoval, že žalobní námitky jsou odrazem odvolacích námitek proti prvostupňovému rozhodnutí a má za to, že se v napadeném rozhodnutí se všemi námitkami dostatečně a přezkoumatelně vypořádal a odkázal tak na napadené rozhodnutí. Žalovaný ve svém rozhodnutí s odkazem na komentářovou literaturu shledal, že v dané věci žalobkyně nestačí k naplnění účelu přestupkového práva po projednání věci v přestupkovém řízení jen vyslovení viny a je nutno pachateli uložit správní trest propadnutí neznačeného lihu, jelikož účelem správního trestu propadnutí věci je mj. zamezení možnosti dalšího páchání přestupku ze strany žalobkyně, neboť by žalobkyně nakládala s neznačeným lihem, což je zákonem zakázáno, a dále správní trest pokuty, jelikož účelem tohoto trestu je prevence i represe (primárním významem trestu je potrestání pachatele tak, aby uloženou sankci ve své právní i majetkové sféře pocítil a vyvaroval se tak dalšímu porušování předpisů). Následkem přestupku dle § 64 odst. 1 písm. a) zákona o povinném značení lihu je „vznik“ a „existence“ neznačeného lihu ve smyslu § 15 odst. 2 písm. e) zákona o povinném značení lihu. Žalobkyně tím, že nakoupila předmětný líh v rozporu s § 42 zákona o povinném značení lihu a tento líh přijala ke skladování, tedy s neznačeným lihem nakládala, naplnila i skutkovou podstatu přestupku podle § 59 odst. 1 zákona o povinném značení lihu. 4. Žalovaný nepřisvědčil námitce, že nebyl shledán žádný negativní následek, jelikož se lihoviny nedostaly ke koncovým zákazníkům. Podle názoru žalovaného je negativním následkem právě „vznik“ a „existence“ neznačeného lihu, se kterým je zakázáno nakládat. Chráněným zájmem, který byl přestupkem porušen, je zajištění ochrany zájmů společnosti na tom, aby na daňovém území ČR ve volném daňovém oběhu nebylo nakládáno s neznačeným lihem. Vrácení neznačeného lihu na daňové území ČR do dispozice žalobkyně by bylo v rozporu se zákonem o povinném značení lihu. 5. Žalovaný je tak i nadále přesvědčen, že podmínky pro upuštění od uložení správního trestu stanovené § 43 odst. 2 zákona o přestupcích, které musí být naplněny kumulativně, v daném případě naplněny nebyly. Nebyla naplněna 1. podmínka (závažnost přestupku) a 4. podmínka (již samotné projednání věci stačí k nápravě pachatele). D. Skutečnosti vyplývající ze správního spisu 6. Podle protokolu o ústním jednání ze dne 26. 11. 2018, č. j. 106889/2018-580000-61, dne 26. 11. 2018 v 10:30 hod. proběhlo místní šetření celním úřadem v Čerpací stanici S. P., s. r. o. na adrese U. 20, X L., za účelem kontroly zdanění vybraných výrobků a kontroly značení lihu. Při provedené kontrole bylo zjištěno, že v prodejním regálu bylo skladováno celkem 10 kusů lihovin („OB Tuzemák, 0,5 l, 37,5%“, 10 ks, celkový objem 5 litrů), značených kontrolními páskami, ke kterým v průběhu kontroly nebyl žalobkyní předložen doklad prokazující zdanění těchto výrobků, a že výrobky byly nakoupeny u registrované osoby povinné značit líh nebo registrovaného distributora lihu v souladu s § 42 odst. 2 písm. a) a písm. b) zákona o povinném značení lihu. Celní úřad tak přistoupil k zajištění uvedených výrobků. Dle vyjádření žalobkyně na místě kontroly lihoviny byly ve vlastnictví žalobkyně a byly nakoupeny od bývalého majitele čerpací stanice. Na místě byla pořízena fotodokumentace s vystavenými lihovinami, mezi kterými se nacházely i ty zabavené. 7. Rozhodnutím ze dne 28. 11. 2018, č. j. 106889-2/2018-580000-61, celní úřad rozhodl o zajištění výše uvedených lihovin. Celní úřad dále vyzval společnost M.-B. s. r. o., k doložení dokladu o prodeji lihovin žalobkyni. Na výzvu celního úřadu uvedená společnost podáním ze dne 20. 3. 2019 sdělila, že při prodeji veškerého majetku společnosti, jehož částí byla i čerpací stanice, byl dohodnut i odprodej zbylého zboží čerpací stanice k 31. 7. 2018 žalobkyni. K tomu doložila doklady, a to příjemku č. 1 ve které je uvedena na straně 2 položka č. 13704 označená jako Tuzemák 0,5 l, fakturu ze dne 1. 8. 2018, č. X, kterou bylo vyúčtováno žalobkyni prodávané zboží dle příjemky, a fakturu č. 0905027191, ze dne 20. 12. 2017 od dodavatele M. C. a C. ČR, s. r. o., o nákupu lihoviny OB Tuzemák 37,5 % 0,5 l v počtu 12 ks. 8. Celní úřad vydal dne 3. 4. 2019 příkaz č. j. 26096-4/2019-580000-12, kterým žalobkyni uznal vinou ze spáchání přestupku