— Nejvyšší správní soud

65 Af 31/2019- 27 - text  10 65 Af 31/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudkyň Mgr. Jany Volkové a Mgr. Barbory Berkové ve věci žalobkyně: B. G. s. r. o., IČO X sídlem L. 511/15, P. 2 – N. M. zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Vymazalem sídlem Wellnerova 1322/3C, Olomouc proti žalovanému: Celní úřad pro Olomoucký kraj sídlem Blanická 19, Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2019, č. j. 81631/2019-580000-11, ve věci zadržení zboží, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 10. 2019 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2019, č. j. 81631/2019-580000-11 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl námitky žalobkyně proti Protokolu o zadržení zboží ze dne 11. 10. 2017, č. j. 78883-5/2017-580000-61. B) Žaloba 2. Žalobkyně požadovala, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného. Namítala, že postup žalovaného byl nepřezkoumatelný, neboť vykazoval zjevné prvky libovůle, a současně odůvodnění vysvětlující, proč bylo zboží zadrženo, považovala za nedostatečné. Žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl dostatek důvodů, které jej vedly ke vzniku podezření, že žalobkyně porušuje práva duševního vlastnictví. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že pojal podezření mimo jiné z existence ochranných známek, z žádosti vlastníka ochranných známek o přijetí opatření na vnitrostátním trhu, přijatých opatření a dále z podnětu oprávněné osoby. Skutečnosti uvedené v podnětu však neprověřil, nevyžádal si k podnětu žádné podklady a spokojil se pouze s tvrzeními, která podnět obsahoval. Žalobkyně měla za to, že v žádném z uvedených podkladů nebyly tvrzeny konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné učinit alespoň předběžný závěr o porušování práv duševního vlastnictví. Celní orgány tak zboží zadržely, aniž by bylo jejich podezření podloženo důkazy. Žalovaný přistupoval k zadržení zboží zcela automaticky, zejména na základě obecného podnětu, se kterým se na něj obrátila osoba oprávněná z práv duševního vlastnictví. Takovýto postup je však v rozporu s § 13 zákona č. 355/2014 Sb., o působnosti orgánů Celní správy České republiky v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví (dále jen „zákon č. 355/2014 Sb.“). Žalobkyně dále namítala, že žalovaný neměl zohlednit, že žalobkyně celním orgánům odmítla předložit nabývací doklady ke zboží. Měla za to, že nepředložení uvedených dokladů neznamená, že by prodávala neoriginální zboží. Nabývací doklady jsou jejím obchodním tajemstvím, které nemá zájem učinit známým pro držitele práv duševního vlastnictví. 3. Žalobkyně upozornila na to, že v posuzované věci bylo podezření pouze domnělé, což lze demonstrovat na příkladu hodinek značky M. K. Celní orgány zadržely 1930 ks hodinek této značky, následně byla žalobkyni většina hodinek (1805 ks) vrácena; celní orgány tak zadržují pouze 121 kusů hodinek. Hodinky značky C. K., A., C. a T. H. (dohromady 518 ks z celkově 3319 zadržených) byly vráceny žalobkyni bezprostředně po zadržení. Předmětná věc se tak týká pouze hodinek značky D., D. W., M. K. a F. 4. Žalobkyně dále namítala, že důvody vedoucí k podezření na porušení práv duševního vlastnictví měly být obsaženy již v protokolu o zadržení zboží. Celní úřady měly již v okamžiku zadržení zboží sdělit vlastníkovi zboží důvody, které je vedly k závěru o podezření na porušení práv duševního vlastnictví, a měly je uvést již v protokolu; tyto důvody neměl žalovaný dotvrzovat či vysvětlovat až v napadeném rozhodnutí. Pouhé tvrzení, že se jedná o zboží podezřelé z porušení práv duševního vlastnictví, nebylo dostatečné. Žalobkyně dále brojila proti tomu, že celní orgány nedisponovaly důkazy vedoucími k podezření na porušení práv duševních vlastnictví již před zadržením zboží, ale důkazy doplňovaly až po zadržení zboží či po rozhodnutí o námitkách. Takovýto postup však není možný, podezření mělo vyplývat z konkrétních skutečností již při zadržení zboží. Pokud tomu tak nebylo, je napadené rozhodnutí nezákonné. 5. Žalobkyně namítala, že se ze správního spisu nepodává, jakým způsobem žalovaný vyžádal od majitelů práv duševního vlastnictví doplnění spisu. Součástí spisu není žádost či výzva k doplnění podkladů, ani úřední záznam o telefonickém hovoru či kontaktu se zástupcem vlastníků práv duševního vlastnictví. Součástí spisu je pouze úřední záznam ze dne 19. 8. 2019, ten se však již týká vyhodnocení materiálů předložených zástupcem vlastníků práv duševního vlastnictví. Z uvedeného vyplývá, že daný „důkaz“ nebyl získán postupem v souladu s procesními předpisy. 6. Žalobkyně uvedla, že žalovaný v napadeném rozhodnutí hodnotil tabulky předložené vlastníkem práv duševního vlastnictví, toto hodnocení však nevyplývá ze správního spisu. V něm nejsou ceny, za které žalobkyně nabízela či prodávala zboží, nijak zachyceny. Závěr o nepoměru ceny, za kterou bylo zboží v daném období nabízeno k prodeji osobou, u které bylo zboží zadrženo, tak není ničím podložen. Navíc žalovaný neměl informace o nepoměru ceny v okamžiku zadržení zboží ani v okamžiku vydání rozhodnutí ze dne 2. 11. 2017. 7. Žalobkyně namítala, že zadržením zboží došlo k podstatnému zásahu do vlastnických práv, znemožnilo jí vykonávat podnikatelskou činnost a byla jí způsobena škoda. C) Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 3. 12. 2019 navrhl zamítnutí žaloby a odkázal na své vyjádření k žalobě ve věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. 65 Af 1/2018. 9. K existenci „důvodného podezření“ na porušování práv duševního vlastnictví žalovaný sdělil, že § 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 355/2014 Sb. hovoří o „zboží podezřelém z porušení práva duševního vlastnictví“, na rozdíl od § 13 odst. 1 písm. b) téhož zákona proto nevyžaduje „důvodné“ podezření. Pro aplikaci předběžného opatření tak není nutné zjistit skutečný stav věci, ale postačí přiměřená míra pravděpodobnosti, že došlo k naplnění hypotézy dle § 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 355/2014 Sb. Přes tuto skutečnost žalovaný nepostupuje při provádění kontroly a při zadržení zboží libovolně a zcela „automaticky“, ale postupuje v mezích zákona č. 355/2014 Sb., přičemž se snaží šetřit práva účastníků řízení. 10. Na základě rozsudku krajského soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 65 Af 1/2018-35, se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně zabýval okolnostmi, ze kterých vyplynulo podezření na porušení práv duševního vlastnictví. Tyto okolnosti jsou uvedeny v oddíle B) rozhodnutí o námitkách. Žalovaný získal podezření na porušování práv duševního vlastnictví v průběhu předmětné kontroly, poté, co vyhodnotil všechna skutková i právní zjištění na místě kontroly. Žalovaný zadržením zboží učinil předběžné opatření ve smyslu § 6 zákona č. 355/2014 Sb., k jehož realizaci není vyžadována stoprocentní jistota, že k porušení práv duševního vlastnictví došlo. Podezření v posuzované věci bylo založeno na konkrétních skutkových zjištěních žalovaného, která byla provedena na místě kontroly, nikoliv pouze na podnětu zástupce majitelů práv duševního vlastnictví. Žalovaný se snažil šetřit práva žalobkyně při samotné kontrole i tím, že ke kontrole přizval držitele práv duševního vlastnictví, kteří jsou v některých případech schopni přímo na místě označit zboží podezřelé z porušení práv duševního vlastnictví a rozlišit jej od originálního zboží. Žalovaný chápal přítomnost zástupců držitelů práv na místě kontroly jako záruku toho, že bude zadrženo jen zboží podezřelé z porušení práv duševního vlastnictví. 11. Doplnění spisového materiálu o ceny originálních hodinek v roce 2017 bylo dle žalovaného provedeno až po zrušení prvního rozhodnutí o námitkách rozsudkem krajského soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 65 Af 1/2018-35, a to pouze k dokreslení celé situace. Vlastní kontrole totiž předcházela analýza trhu, monitoring a další úkony, tyto činnosti se však týkaly i dalších subjektů, proto nemohly být součástí spisového materiálu. Ve spisovém materiálu jsou ale řádně zachyceny ceny prodávaného zboží, průměrná cena zadržených hodinek je uvedena přímo v protokole o zadržení zboží. 12. Žalovaný má za bezpředmětné, zda hodinky byly či nebyly později žalobkyni vráceny. Na místě kontroly nelze mnohdy zjistit, zda se skutečně jedná o originální zboží či padělky. Proto je přistoupeno k zadržení zboží a držitel práv duševního vlastnictví musí ve stanovených lhůtách svá práva hájit podáním žaloby. Pokud tak neučiní, je zadržené zboží vráceno. Proto pokud ve stanovené lhůtě nebyla žaloba podána, bylo zboží žalobkyni vráceno. Nemuselo to ale být tím, že by se jednalo o originální zboží, mohlo dojít např. k mimosoudnímu jednání či k dohodě stran. Z toho, že nebyla podána příslušná žaloba, nelze usuzovat, že k porušení práv duševního vlastnictví nedošlo. Žalovaný dále poznamenal, že u 121 kusů hodinek M. K. bylo potvrze