4 Azs 10/2010 — Nejvyšší správní soud

19 Az 29/2020- 83 - text  8 19 Az 29/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: C. C. státní příslušnost Turecká republika zastoupen Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem sídlem 702 00 Ostrava, Stodolní 834/7 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2020 č. j. OAM-39/ZA-ZA11-ZA17-2020, o udělení mezinárodní ochrany takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2020 č. j. OAM-39/ZA-ZA11-ZA17-2020 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení částku 18 331,50 Kč k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). 2. Žalobce namítal, že opakovaně před správním orgánem ve vztahu k důvodům žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že hlavním a zásadním důvodem žádosti je skutečnost, že je kurdské národnosti a byl v zemi původu pronásledován, což vyústilo mimo jiné i k jeho trestnímu stíhání a následnému odsouzení. Správnímu orgánu také zdůraznil, že je sympatizantem politické strany HDP. Správnímu orgánu rovněž podrobně popsal ohledně trestního stíhání, že v roce 2012 došlo k velké rvačce, a to zhruba 100 m od jeho restaurace. Po této rvačce byl bezdůvodně, resp. z důvodu jeho kurdské národnosti nařčen a obviněn z navádění osob, aby se této bitky účastnily. Bez jakéhokoli právně relevantního důvodu a důkazů byl tři měsíce ve vazbě. Po jeho propuštění soudní řízení pokračovalo dál. Pravomocně byl odsouzen na dobu 10,5 roku. Správnímu orgánu rovněž zdůrazňoval, že vše bylo uměle vykonstruováno. Poukazoval na to, že během trestního řízení za ním přišel starosta města Antalya a řekl si o úplatek pod pohrůžkou, že pokud takto neučiní, zavřou mu restauraci. Soudkyně, která trestní řízení vedla, byla pod tlakem uvedeného starosty. Tato soudkyně byla následně odvolána v souvislosti s vojenským pučem v roce 2016. Celé trestní řízení bylo komplot proti jeho osobě. Nebyl zde žádný přímý svědek, který by jej usvědčil. Vše bylo vyvoláno proto, že odmítl dávat úplatky starostovi, který si o ně výslovně řekl, a dále z důvodu toho, že je kurdské národnosti. Proti rozsudku podal k Nejvyššímu soudu v Ankaře odvolání. O něm však v době, kdy ještě pobýval v zemi původu, rozhodnuto nebylo. Pokud správní orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že údajně přestal platit služby svého právního zástupce a tím mohlo být rozhodnuto v jeho neprospěch, pak takovéto závěry jsou zcela liché, minimálně proto, že s ohledem na „vážnost“ trestního stíhání, by mu zcela nepochybně měl být ustanoven obhájce z řad advokátů, avšak takto se nestalo. Odvolací řízení tedy probíhalo bez ohledu na to, zda byl zastoupen či nikoliv, což je obecně v demokratických zemích považováno za porušení práva na spravedlivý proces. Správní orgán jím uváděné skutečnosti nijak nevyhodnotil, pouze obecně konstatoval, že mu nepřísluší jakkoliv hodnotit trestní řízení vedené vůči jeho osobě v zemi původu. Takovéto závěry svědčí o tom, že žalovaný zcela záměrně vynechal podstatné skutečnosti, tj. hodnocení trestního řízení, které paušálně bagatelizuje tím, že je nemůže jakkoli hodnotit. Takovýto postup správního orgánu je však zcela v rozporu s podstatou azylové ochrany. Právě okolnosti a průběh trestního řízení jsou důvodem, proč žádá o udělení azylu. Obvinění vznesené vůči jeho osobě se nezakládá na pravdě, přičemž v Turecku nemá žádnou reálnou šanci průběh a tímto i výsledek trestního řízení ovlivnit. To, že dle psaného práva má možnost opravného prostředku neznamená, že tento opravný prostředek vůbec může rozhodnutí o jeho vině jakkoliv změnit. Jedná se pouze o formální existenci opravného prostředku, nikoliv však o efektivní možnost ochrany v rámci práva na spravedlivý proces. Právě tyto okolnosti jej vedly k ilegálnímu odchodu do České republiky. Byl si vědom toho, že bez ohledu na to, zda něco spáchal či nikoliv, bude odsouzen a půjde do vězení. Žádost o udělení mezinárodní ochrany nepodal jen z toho důvodu, jak uvádí v napadeném rozhodnutí žalovaný, že mu hrozilo vydání z České republiky do Turecka, a to v rámci extradičního řízení. Tyto závěry správního orgánu jsou zcela nesprávné a nemají oporu ve skutečném stavu věci. Je skutečností, že byl pronásledován v zemi původu a nemá jiné východisko, jak získat na území České republiky oprávnění, aby mohl zůstat se svou rodinou, kteří jsou občany České republiky. Poukázal na to, že ze začátku měl snahu získat oprávnění pobývat na území České republiky podle zákona o pobytu cizinců. Opakovaně podal žádost o udělení přechodného pobytu za účelem sloučení rodiny, avšak nebylo mu vyhověno, neboť nedisponoval cestovním dokladem Turecké republiky. Jeho žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu byla zamítnuta s odůvodněním, že nesplňuje formální zákonnou podmínku mít platný pas. O získání pasu se opakovaně snažil požádat zastupitelský orgán jeho země v Praze. Pas mu nikdy nebyl vydán s odůvodněním, že opustil Turecko ilegálně. Je přesvědčen o tom, že hlavním důvodem nevydání pasu je skutečnost, že je kurdské národnosti. Je známo, že Kurdové jsou v Turecku bezdůvodně pronásledováni a týráni, vězněni a zavražděni. Tyto skutečnosti však správní orgán ignoruje. 3. Žalobce dále poukázal na žádost o vydání jeho osoby do Turecka, která byla Krajským soudem v Ostravě hodnocena tak, že nesplňuje základní náležitosti a nebyla meritorně projednána. Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě bylo uloženo, aby v rámci justiční spolupráce vyzval Turecko k odstranění vad ve vydaném příkazu s konstatováním, že musí být jasně uvedeno, z jakého důvodu a zejména k jakému trestnímu řízení je požadováno jeho vydání. 4. Za absurdní považuje žalobce závěry správního orgánu k postavení kurdské menšiny v Turecku. Zdůraznil, že je obecně známo, že v zemi původu jsou občané kurdské národnosti systematicky likvidováni současným režimem nebo jejich likvidace je přímo tolerována státními orgány. Mimo jiné je známo, že turecký stát přímo bojuje proti kurdským obyvatelům na jihu území. Závěry žalovaného, že jde snad pouze o konflikty mezi minoritou a majoritou, jsou nesprávné. Není ani pravdou, že se nejedná o potlačování lidských práv ze strany státních autorit, když prezident Turecka jako nejvyšší představitel státu je znám pro svou nenávist vůči Kurdům a vede proti nim dlouhodobě a opakovaně útoky. Z rozhodnutí správního orgánu vyplývá naprostá neznalost mezinárodní situace nebo naopak její ignorace, když v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvádí, že státní autority se snaží potlačovat útisky a boje proti kurdské menšině v Turecku. Žalobce namítal, že správnímu orgánu sdělil, že v zemi původu byl pronásledován a bezdůvodně trestně stíhán z důvodu národnosti, resp. jeho národnost měl vliv na průběh trestního řízení a jeho výsledek, což je v rozporu s obecnými a všemi státy uznávanými zásadami trestního řízení. 5. Žalobce namítal, že žalovaný nebral v úvahu jeho případné pronásledování, jak je definováno v § 2 zákona o azylu, a ani neuvedl, proč tak neučinil. Nepřihlédl pečlivě ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Podklady pro rozhodnutí využil zcela nedostatečně nebo jen ve prospěch svého zamýšleného záměru zamítnout jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany. 6. Žalobce žalovanému rovněž vytkl, že nedostatečně posoudil jeho žádost i ve smyslu § 14 zákona o azylu. Žalovaným citovaná judikaturu ve vztahu k humanitárnímu azylu není na jeho případ přiléhavá a nelze z ní vycházet, a to právě z toho důvodu, že v případě jeho návratu do Turecka mu hrozí omezení osobní svobody a dalších lidských práv z důvodu jeho politického přesvědčení a kurdské národnosti, a to pouze na základě vykonstruovaného trestního řízení, které není schopen jakkoliv ovlivnit. Je přitom o Turecku obecně známo, že tam jsou vězni ponižováni, mučeni, zejména pak vězni kurdské národnosti a hrozilo by mu tak nebezpečí pronásledování, nelidské a mučivé zacházení. Tím se však žalovaný nikterak nezabýval. Argumenty správního orgánu, že v rámci své žádosti nikterak k udělení humanitárního azylu nesměřoval, nejsou zcela namístě. Zdůraznil, že je povinností správního orgánu v souladu se zákonem posoudit žádost žadatele z hlediska splnění podmínek pro udělení humanitárního azylu. Rozhodnutí žalovaného je v tomto směru neúplné, nepřezkoumatelné a tedy nesprávné. Vyslovil přesvědčení, že dospěl-li by správní orgán k závěru, že nesplňuje podmínky pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu, měl na základě skutkových zjištění dospět k závěru, že je namístě udělit mu azyl z humanitárních důvodů. K tomu dále uvedl, že bude nucen opustit území