1 Ao 2/2010 — Nejvyšší správní soud

63 A 3/2021- 100 - text 12 63 A 3/2021 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Michala Jantoše, ve věci navrhovatelky: CIDEM Hranice, a.s., IČO 14617081 sídlem Skalní 1088, 753 01 Hranice zastoupená advokátem Mgr. Vítězslavem Dohnalem sídlem Klokotská 103, 390 01 Tábor proti odpůrci: město Hranice, IČO 00301311 sídlem Pernštejnské náměstí 1, 753 01 Hranice zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Novákem sídlem Sokolská 1788/60, 120 00 Praha o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. j. ORM/19686/19-1-23 – změna č. 1 územního plánu Hranic, takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Podstata návrhu 1. Navrhovatelka se domáhala zrušení opatření obecné povahy č. j. ORM/19686/19-1-23 – změna č. 1 územního plánu Hranic vydaného usnesením Zastupitelstva města Hranice ze dne 23. 4. 2020 (dále jen „Změna č. 1 ÚP Hranic“), a to konkrétně v rozsahu zastavitelné plochy Z1/Z3 a veřejně prospěšné stavby Z1/V1 mezi ulicemi Tovární a Bělotínskou, a v rozsahu ploch Z61 a Z78, a to jak v textové, tak v grafické části. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že by v případě vyhovujícího výroku došlo při zrušení popsaných částí Změny č. 1 ÚP Hranic k nepřípustnému dotváření územního plánu, navrhla navrhovatelka, aby soud zrušil celou zastavitelnou plochu Z1/Z3, celou veřejně prospěšnou stavbu Z1/V1, a dále aby soud zrušil plochy Z61 a Z78, a to jak v textové, tak v grafické části. 2. Navrhovatelka je vlastníkem pozemků par. č. 1051/2, 2386/2, 1021/5 a 1010/1, všechny v k. ú. Hranice. Tyto pozemky jsou dotčeny tím, že je na nich ve Změně č. 1 ÚP Hranice vymezen silniční koridor severovýchodního obchvatu Hranic. Tento koridor byl sice na uvedených pozemcích vyznačen již v samotném územním plánu Hranic [vydaný jako opatření obecné povahy č. j. OSUZPD/5666/16, který nabyl účinnosti dne 18. 5. 2016, ve znění pozdějších změn (dále jen „Původní ÚP Hranic“)], avšak Změnou č. 1 ÚP Hranic došlo k rozšíření zásahu do vlastnického práva žalobkyně a jejího práva na podnikání, neboť Změna č. 1 ÚP Hranic přesunula trasu obchvatu a ta nyní zasahuje část pozemku navrhovatelky par. č. 1051/2, na kterém hodlala vystavět novou výrobní halu a rozšířit tak svou výrobu. 3. Předně navrhovatelka namítala, že odůvodnění Změny č. 1 ÚP Hranic je nepřezkoumatelné, neboť v něm zcela absentují věcné důvody změny trasy severovýchodního obchvatu oproti úpravě v Původním ÚP Hranic. Dále navrhovatelka spatřuje nepřezkoumatelnost Změny č. 1 ÚP Hranic v tom, že důvody pro změnu trasy, které odpůrce uvedl v jejím odůvodnění, jsou rozporné. Odpůrce v něm uvedl, že pokud by bylo původní řešení napojení obchvatu na silnici I/47 (ulice Bělotínská) technicky možné, zásah do práv navrhovatelky by nebyl potřebný. Současně ale odpůrce uvedl, že původní řešení technicky proveditelné je, jen je nákladnější a méně efektivní. Technická nemožnost nevyplývá ani z podkladů, které odpůrce zmínil v odůvodnění Změny č. 1 ÚP Hranic, tj. z technické studie ani územní studie. Územní studie jen uvádí, že změna trasy je výhodnější, protože navrhovaná trasa nezasahuje do tělesa železniční trati, technická studie tuto část obchvatu vůbec nehodnotí. Odůvodnění Změny č. 1 ÚP Hranic je tedy vnitřně rozporné. V neposlední řadě spatřuje navrhovatelka nepřezkoumatelnost Změny č. 1 ÚP Hranic v tom, že důvody, které odpůrce vedly ke změně trasy obchvatu a které uvedl na str. 21 a 48 odůvodnění Změny č. 1 ÚP Hranic, jsou zjevně nepravdivé. Původní ÚP Hranic totiž nepočítal s tím, že by se měl obchvat napojit na silnici I/47 z jižní strany (nejprve měl vést pod ní a posléze se napojit z jižní strany). Proto veškeré důvody, které odpůrce uvedl, jsou irelevantní. Stejně nepravdivé je tvrzení, že původní řešení předpokládalo u napojení obchvatu na silnici I/47 průjezd obytnou zástavbou v ulici Nová pro napojení zadní části areálu Tondach přes těleso železnice č. 280. Obě varianty totiž podle navrhovatelky počítají s tím, že jak areál navrhovatelky, tak areál Tondach budou účelovou komunikací napojeny přímo na obchvat. 4. Dalším důvodem nezákonnosti Změny č. 1 ÚP Hranic je dle navrhovatelky nepřiměřenost zásahu do jejích práv. Jelikož důvody změny trasy obchvatu nebyly řádně identifikovány (viz výše), nelze určit, zda je cíl Změny č. 1 ÚP Hranic legitimní. Podle navrhovatelky existuje řešení, které do jejich práv nezasahuje vůbec, resp. méně. Předně to může být přímé napojení obchvatu na silnici č. I/47 tak, jak bylo předpokládáno v Původním ÚP Hranic, jelikož toto řešení technicky možné je (což tvrdí sám odpůrce). Dále je technicky možné řešení napojení obchvatu na silnici I/47 tak, jak uvedl odpůrce na str. 21 a 48 odůvodnění, tj. podjezdem pod uvedenou silnicí a poté napojením z jižní strany. Pouhá finanční nákladnost neznamená nemožnost. Dále navrhovatelka poukázala na to, že jestliže odpůrce uvedl vzájemně rozporné důvody změny trasy obchvatu a vycházel z nepravdivých předpokladů, je jeho jednání svévolné. Závěrem navrhovatelka namítala, že zásah do jejich práv, ke kterému došlo v důsledku přijetí Změny č. 1 ÚP Hranic (tj. změny trasy obchvatu), je nepřiměřený. Pozemek par. č. 1051/2, který byl změnou zasažen nejvíce, je pro navrhovatelku potřebný pro realizaci plánovaného rozšíření její výroby. Navrhovatelka jej potřebuje celý. Odpůrce neporovnal klady a zápory původní trasy obchvatu a změněné trasy s ohledem na zásah do práv navrhovatelky. Důvody, které odpůrce uvedl v odůvodnění Změny č. 1 ÚP Hranic, o přiměřenosti zásahu do práv navrhovatelky nic nevypovídají. Navrhovatelka zdůraznila, že rozšíření plochy Z1/Z6 pro ni nemá význam. Nesouhlasí s tím, že by využití pozemku par. č. 1051/2 bylo omezeno v důsledku existence ochranných pásem silnici a železnice. Ta záměrům navrhovatelky nebrání, neboť v ochranných pásmech není zakázáno umisťovat záměry, jen je k nim nutný souhlas příslušného úřadu. Není důvod, proč by jej neměla navrhovatelka získat. B) Stanovisko odpůrce a další podání účastníků 5. Odpůrce s návrhem nesouhlasil a navrhl jeho zamítnutí. K námitce nepřezkoumatelnosti uvedl, že důvody změny trasy obchvatu vychází z územní studie nazvané „Hranice – Severovýchodní obchvat“ a na ni navazující Technické studie nazvané též „Hranice – Severovýchodní obchvat“. Jejich úkolem bylo prověřit trasu obchvatu zanesenou v Původním ÚP Hranic z hlediska technických norem, požadavků legislativy a požadavků dotčených orgánů. Výsledné řešení pak bylo promítnuto do Změny ÚP č. 1. Tento důvod zcela zřetelně vyplývá z jejího odůvodnění. Odpůrce nepovažuje důvody změny trasy obchvatu za vzájemně rozporné. Sousloví o tom, že původní napojení na silnici I/47 „není technicky možné“, je nutné považovat za jakousi zkratku. Ona technická nemožnost spočívá v kontextu odůvodnění změny v tom, že původní řešení (podjezd pod silnicí I/47 a následné napojení obchvatu z jižní strany) je natolik technicky obtížné, že by vyvolalo více problémů, než by jich ve svém důsledku řešilo. Odpůrce uvedl, že původní řešení by si vyžádalo změny dalších dopravních staveb v území násobně přesahujících rozsah samotného připojení obchvatu na silnici I/47. Minimálně by byla nutná úplná výměna a výrazné zvětšení silničního mostu nad železniční tratí a obtížně řešitelné až neřešitelné sklony komunikací. Dopravní a ekonomická nevýhodnost původního řešení by byla dána také prodloužením trasy obchvatu a mnohonásobným prodražením stavby. Jen cena za výluky v železniční dopravě při stavbě mostu by několikanásobně přesáhla cenu za stavební konstrukce. Přímé napojení obchvatu na silnici I/47 by sice bylo možné, ale jen při posunutí křižovatky západním směrem, protože technická studie a územní studie prověřily, že je technicky nemožné křižovatku požadovaných parametrů umístit přímo v místě napojení koridoru dle územního plánu, neboť je zde mostní konstrukce silnice I/47 nad železniční tratí. Hodnocení jednotlivých variant obchvatu obsahuje technická studie, která též doporučila tu nejvhodnější. 6. Pokud jde o variantu označenou na str. 21 Změny č. 1 ÚP Hranic označenou jako V. 2, tak tato varianta pracovala s jednostranným napojením obchvatu na silnici I/47. V případě této varianty by bylo možné na obchvat najíždět jen ze směru od západu (řidiči přijíždějící z východu by se otočili do protisměru na blízké kruhové křižovatce) a sjezd na silnici I/47 by byl možný pouze ve směru na východ. Sjezd z obchvatu na silnici I/47 ve směr na západ by nebyl možný vůbec a řidiči jedoucí po obchvatu by při cestě na západ sjeli v Tovární ulici a na silnici I/47 by se dostali přes Novou ulici, přičemž by projížděli obytnou zástavbou. Toto řešení se jevilo jako nevýhodné, neboť by bylo nutné odstranit most přes železnici s účelovou komunikací spojující areály Cetris (navrhovatelky) a Tondach. 7. Dále odpůrce uvedl, že dovedeno do absurdna si lze představit i řešení, kter