10 As 236/2015 — Nejvyšší správní soud

65 A 1/2016- 221 - text  19 65 A 1/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobců: a) Mgr. et Mgr. V. M., Ph.D. bytem X b) Mgr. A. L. bytem X oba zastoupeni advokátkou Mgr. Zuzanou Candigliota sídlem Burešova 615/6, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto: I. Žaloba, aby soud určil, že zásah dne 31. 10. 2015 spočívající v: (i) výzvách k prokázání totožnosti žalobců, (ii) hrozbě použití donucovacích prostředků v případě neuposlechnutí této výzvy, (iii) postupu policistů spočívajícího v obestoupení osob, mezi nimiž byly rovněž žalobci, nacházejících se v dotčeném čase v ústí Opletalovy ulice, a dočasného znemožnění jejich odchodu, (iv) osobní prohlídce žalobce a), (v) dočasném omezení osobní svobody žalobce a) ve formě jeho převozu na policejní služebnu, byl nezákonný, se zamítá. II. Žaloba, aby bylo žalovanému přikázáno zlikvidovat audiovizuální záznamy dokumentující ztotožnění žalobců a záznamy o tomto ztotožnění, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. 1. Dne 31. 10. 2015 se konalo na Horním náměstí ohlášené shromáždění organizované Dělnickou mládeží, jejímž účelem měla být kritika kroků evropských politiků ve vztahu k migračním otázkám. Shromáždění mělo být zahájeno na Horním náměstí, odkud se jeho účastníci měli vydat na průvod ulicí Opletalova, 8. května, nám. Národních hrdinů, tř. Svobody, Pavelčákova a ukončeno mělo být znovu na Horním náměstí. Žalobci se dostavili na Horní náměstí, neboť chtěli vyjádřit nesouhlas se shromážděním extremistů - Dělnické mládeže proti přijímání uprchlíků a za vystoupení z Evropské unie a obecně vyjádřit nesouhlas s radikalizací společnosti a rostoucí xenofobií. B. 2. Dle vyjádření žalobce a), tento nejdříve pobýval na Horním náměstí, později, kolem 16. hodiny, přišel na roh ulic Opletalova a Ostružnická za ostatními lidmi, kteří zde společně postávali. Bez jakékoli předchozí výzvy nebo upozornění byli všichni lidé, kteří se zde nacházeli, obstoupeni z obou stran řadami policistů. Následně přišel policista z antikonfliktního týmu (dále jen „A.“) a sdělil, že všechny osoby, které se v prostoru nacházejí, budou ztotožněny z důvodu, že chtějí ztotožnit osoby, které se dopustily údajného přestupku v jinou dobu na jiném místě, a to ve vzdálenosti asi 200 m na Horním náměstí. 3. Žalobce a) odmítl výzvě k prokázání totožnosti vyhovět s tím, že k tomu nemá Policie ČR zákonný důvod. Policisté jej přímo na místě prohledali, avšak občanský průkaz u něj nenalezli. Poté mu nasadili pouta, přestože kromě odmítnutí prokázání totožnosti nekladl žádný odpor, a ani osobní prohlídce se nebránil. Následně byl převezen na služebnu Policie ČR v ulici Sokolská. Na služebně na naléhání příslušníka Policie ČR poskytl své osobní údaje a následně byl propuštěn. 4. Žalobce b) sled událostí popsal tak, že se dostavil na Horní náměstí okolo 15. hodiny. Při projevech členů Dělnické mládeže žalobce b) na místě popocházel, držel fotoaparát, případně s někým hovořil. Asi v 15:40 – 15:45 h se žalobce b) spolu s dalšími lidmi přesunul k ústí Opletalovy ulice na Horní náměstí, část se z náměstí odebrala jinam a naopak se k rohu Opletalovy a Ostružnické postupně dostavili další lidé, kteří původně na Horním náměstí nebyli. Část lidí postávala na chodníku a na silnici v Opletalově ulici, část na širším chodníku v Ostružnické ulici. Po chvíli postupně došlo k zablokování průchodu Opletalovou ulicí směrem z náměstí dodávkami policie a kordonem těžkooděnců a lidé zdržující se v ústí Opletalovy a Ostružnické ulice byli z obou stran uzavřeni složkami policie. Krátce po 16. hodině vedl policista z A. krátký informační projev, ve kterém přítomné informoval, že se dopustili (neupřesněného) přestupku, proto policisté provedou perlustraci všech obklíčených osob, provede se vyhodnocení natočeného materiálu a předvolání těch, kteří se něčeho dopustili. Žalobce b) byl vyzván policistou ke ztotožnění asi v 17.00 hod., kterému se pod pohrůžkou převezení na služebnu povolil. Byl mu odebrán občanský průkaz, který byl stejně jako žalobce b) natočen na kameru, žalobce b) sdělil policistovi své telefonní číslo. Žalobce b) byl po 17. h propuštěn, aniž by mu bylo sděleno, z jakého přestupku je podezřelý nebo jiný relevantní důvod kontroly totožnosti. 5. Podstatou sporu (viz bod 52. odst. [43] tohoto odůvodnění) je konkrétně zákonnost: (i) výzev k prokázání totožnosti žalobců, (ii) hrozby použití donucovacích prostředků v případě neuposlechnutí této výzvy, (iii) postupu policistů spočívajícího v obestoupení osob, mezi nimiž byly rovněž žalobci, nacházejících se v dotčeném čase v ústí Opletalovy ulice, a dočasného znemožnění jejich odchodu, (iv) osobní prohlídky žalobce a), (v) přiložení pout žalobci a), (vi) dočasného omezení osobní svobody žalobce a) ve formě jeho převozu na policejní služebnu. Současně se žalobci domáhali, aby (vii) bylo žalovanému přikázáno zlikvidovat audiovizuální záznamy dokumentující jejich ztotožnění a záznamy o tomto ztotožnění. C. 6. Krajský soud ve věci již rozhodoval rozsudkem ze dne 11. 5. 2016, č. j. 65 A 1/2016-78, kdy rozhodoval současně ve vztahu ke dvěma žalovaným, a to Krajskému ředitelství Olomouckého kraje a Ministerstvu vnitra ČR, přičemž dospěl k závěru, že pasivně legitimovaným je Krajské ředitelství Olomouckého kraje. Shora uvedeným rozsudkem krajský soud: I. určil nezákonnost zásahu žalovaného Krajského ředitelství Olomouckého kraje dne 31. 10. 2015 spočívajícího ve: a) výzvě k prokázání totožnosti žalobců nprap. S., b) osobní prohlídce žalobce a), c) přiložení pout žalobci a), d) zajištění a znemožnění odchodu z ulice Opletalova v prostoru mezi ulicí Ostružnickou a ulicí 8. května žalobci b) v době od 15:45 do 17:10 hodin, e) zajištění a znemožnění odchodu z ulice Opletalova v prostoru mezi ulicí Ostružnickou a ulicí 8. května žalobci a) od 15:45 hodin, následný převoz na obvodní oddělení Olomouc 1 a znemožnění jeho odchodu až do okamžiku, kdy byl propuštěn; II. Krajskému ředitelství Olomouckého kraje přikázal zlikvidovat veškeré obrazové a zvukové záznamy žalobců pořízené v souvislosti s jejich ztotožněním dne 31. 10. 2015 a zlikvidovat záznamy o tomto jejich ztotožnění; III. ve zbytku žalobu ve vztahu mezi žalobci a Krajským ředitelstvím Olomouckého kraje zamítl; IV. žalobu ve vztahu mezi žalobci a Ministerstvem vnitra zamítl; V. - VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu žalobců a žalovaného; a VII. rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu žalobců a Ministerstva vnitra. 7. Tento rozsudek byl ke kasační stížnosti Krajského ředitelství Olomouckého kraje ve výrocích I., II., V. a VI. zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2017, č. j. 3 As 205/2016-38, a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Výroky III., IV. a VII. rozsudku zdejšího soudu ze dne 11. 5. 2016, č. j. 65 A 1/ 2016-78 zůstaly nedotčeny. 8. Nejvyšší správní soud v kasačním rozsudku ze dne 12. 4. 2017, č. j. 3 As 205/2016-38 na rozdíl od krajského soudu uzavřel, že pasivně legitimovaným je v posuzované věci pouze Ministerstvo vnitra (v odst. 7-9 žalovaný 2/, pozn. krajského soudu), neboť původcem posuzovaného zásahu byl veřejný ozbrojený sbor, a proto bylo nutné určit žalovaného postupem uvedeným v § 83 větě za středníkem s. ř. s. Dále konstatoval, že „v situaci, kdy výrok IV., zamítající žalobu vůči žalovanému 2), nebyl žalobci napaden podáním souběžné kasační stížnosti, není možné již toto pochybení v dalším řízení před krajským soudem napravit.“ 9. Krajský soud proto rozsudkem ze dne 20. 6. 2017, č. j. 65 A 1/2016-112 žalobu zamítl. 10. Následně však Ústavní soud ČR nálezem ze dne 25. 10. 2018, č. j. I. ÚS 2164/17 rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2017, č. j. 3 As 205/2016-38 a rozsudek krajského soudu ze dne 20. 6. 2017, č. j. 65 A 1/2016-112 k ústavní stížnosti žalobců zrušil pro porušení základního práva stěžovatelů na spravedlivý proces, zaručené jim čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud nikterak nezpochybnil názor Nejvyššího správního soudu vyslovený k otázce pasivní legitimace žalovaného 1), označil však za neakceptovatelné, že za situace, kdy kasační soud (na rozdíl od krajského soudu) dovodil, že pasivně legitimovaným účastníkem měl být žalovaný 2), nepřistoupil též ke zrušení výroku rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta (pro nedostatek pasivní legitimace) žaloba proti žalovanému 2). 11. Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl znovu rozsudkem ze dne 28. 5. 2020, č. j. 3 As 205/201663, kdy zrušil rozsudek krajského soudu ze dne 11. 5. 2016, č. j. 65 A 1/201678, a to jeho výroky I., II., IV., V., VI. a VII. a věc vrátil krajskému soudu