4 Ads 57/2009 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 9/2020- 26 - text 8 72 Ad 9/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobce: O. V. bytem X zastoupený zmocněnkyní M. V. bytem tamtéž proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2020, č. j. X, ve věci příspěvku na péči takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci (dále jen „úřad práce“) ze dne 8. 2. 2019, č. j. X, o nepřiznání příspěvku na péči. 2. Žalobce v žalobě namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože se žalovaný nevypořádal s odvolacími námitkami, s výsledky sociálního šetření a s obsahem lékařských zpráv, které předložil žalobce. Napadené rozhodnutí se opírá jen o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále jen „posudková komise“), který stav žalobce podhodnotil. Žalobce předložil lékařskou dokumentaci, která prokazuje, že potřebuje pomoc u více základních životních potřeb (dále jen „ZŽP“), a to komunikace, orientace, tělesná hygiena a péče o zdraví. 3. Žalobce popsal své vzácné genetické metabolické onemocnění a jeho dopady, včetně poškozování různých tělesných orgánů. Žalobce musí držet přísnou dietu. Aktuální zdravotní stav žalobce je popsán ve zprávách praktické lékařky, pediatrické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, zprávě školského poradenského zařízení a psycholožky. Odborné nálezy byly předloženy posudkové komisi. Žalobce se orientuje jen ve známém prostředí, potřebuje mimořádnou péči. Nejde u něj jen o těžké postižení, ale o dopady na jeho schopnost zvládat základní životní potřeby. Posudek posudkové komise je vnitřně rozporný, protože sama posudková komise zmiňuje snížení duševních kompetencí, hraniční pásmo mentální retardace, podprůměrné rozumové schopnosti, pomalé psychomotorické tempo. Žalobce není schopen rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí ZŽP a zvládnout je v přijatelném standardu. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobní námitky jsou obdobné odvolacím. K namítaným důvodům nepřezkoumatelnosti žalovaný odkázal na strany 4 – 6 napadeného rozhodnutí a na to, že se vyjádřil k roli sociálního šetření, nezvládání jednotlivých ZŽP a proč vycházel z posudku posudkové komise. Žalovaný závažnost žalobcova onemocnění nezpochybnil, posoudil všechny důkazy, citoval podkladové lékařské zprávy. Žalobce se s podklady rozhodnutí seznámil, avšak žádné další dokazování nenavrhoval. 5. Posudková komise a potažmo žalovaný vypsaly podklady rozhodnutí, diagnózy, zásadní poznatky z lékařských zpráv a závěry sociálního šetření. Žalobcem předložené lékařské zprávy ani sociální šetření neprokázaly nezvládání namítaných ZŽP. U žalobce byla prokázána intelektová úroveň v podprůměru až hraničním pásmu lehké mentální retardace, kdy se předpokládá zvládání celkové orientace ve známém prostředí, zvládání komunikace a upevnění základních zásad provádění tělesné hygieny. Nezvládání péče o zdraví žalobce nenamítal. 6. Nezvládání ZŽP stravování bylo žalobci uznáno a zde se hodnotí i dodržování diety jako léčebný postup. U žalobce nebyla prokázána lehká, středně těžká ani těžká mentální retardace. Zjištěná diagnóza automaticky neznamená nezvládání ZŽP, a to v přijatelném standardu. Musí jít o funkční poruchu, a to úplnou nebo těžkou a musí být příčinou nezvládání ZŽP. Posuzuje se i nácvik dovedností a adaptace na postižení. Žalobce má dostatečné fyzické i duševní kompetence, aby zvládl ZŽP komunikace, orientace a tělesnou hygienu. Žalobci jsou předepisovány vitamíny, je sledován oční ambulancí. Dochází k psychologovi, dvakrát ročně absolvuje metabolickou kontrolu. Protože jde o dítě, účast rodičů se u vyšetření předpokládá. 7. Ani při jednání soudu žalobce žádné další dokazování nenavrhoval. 8. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). 9. Ze správního spisu ve vztahu k souzené věci soud zjistil následující. Žalovaný uznal žalobci nezvládání ZŽP osobní aktivity a stravování, stejně jako OSSZ. Z rozsudku ve věci zdejšího soudu sp. zn. 60 Ad 7/2014-23 soud zjistil, že matka žalobce byla poživatelkou rodičovského příspěvku pro dlouhodobě zdravotně postižené dítě, poté po novele zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, žalobce pobíral příspěvek na péči ve výši 3 000 Kč měsíčně. Po novém posouzení závislosti žalobce na pomoci jiné fyzické osoby mu úřad práce příspěvek na péči odňal od 1. 1. 2013. Novou žádost o příspěvek na péči úřad práce žalobci zamítl, žalovaný pak zamítl žalobci odvolání a soud mu zamítl žalobu. 10. V posledním správním řízení, nyní přezkoumávaném, posudková komise podala posudek k datu jednání posudkové komise 18. 12. 2019, a to vzhledem k datu podání žádosti 27. 11. 2018. 11. Posudková komise v posudku a následně žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedly, že výsledky sociálního šetření jsou v souladu se zdravotnickou dokumentací a nebyl zjištěn funkční důvod nezvládání neuznaných ZŽP. U žalobce není dokumentována trvalá dezorientace, ani zhoršení zdravotního stavu. Neuznané ZŽP je žalobce schopen zvládnout v přijatelném standardu přiměřeně svému věku s využitím dostupných kompenzačních pomůcek a facilitátorů, při případném dohledu druhé osoby. 12. Žalovaný v napadeném rozhodnutí citoval relevantní právní úpravu a dodal, že duševní kompetence žalobce jsou jen lehce sníženy, žalobce nevyžaduje mimořádnou péči, motorika je v normě. K odvolacím námitkám žalovaný uvedl, že nebylo prokázáno, že žalobce nerozliší ráno a večer, že mluví pomalu a obtížněji formuluje myšlenky, čte a píše v pomalejším tempu, ale nebylo prokázáno postižení, aby porucha mluvidel a mentální postižení prokázaly medicínský důvod nezvládání ZŽP komunikace a orientace, nejde o úplnou či těžkou poruchu. U tělesné hygieny matka kontroluje jen její výkon či dočistí zuby. Nejde o mimořádnou péči. Žalobce neuvedl konkrétní rozpory v posudku a návrhy na dokazování ve správním řízení nepodal. 13. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby [§ 7 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o sociálních službách“)], přičemž stupně závislosti jsou rozděleny podle počtu ZŽP, jež daná osoba není schopna zvládat (§ 8 odst. 2 zákona o sociálních službách). Základní životní potřeby, které jsou pro účely zjištění stupně závislosti osoby na pomoci jiné fyzické osoby posuzovány, je celkem deset: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost – ta se neposuzuje u dětí [§ 9 odst. 1 písm. a) až j) zákona o sociálních službách]. 15. Obsah těchto ZŽP je konkretizován výčtem aktivit v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“). 16. Podle § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb. pro závěr, že posuzovaná osoba je při zajištění některé ze ZŽP závislá na pomoci jiné fyzické osoby, postačuje, pokud posuzovaná osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat danou ZŽP vymezena v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. 17. Při rozhodování o příspěvku na péči je zásadním a rozhodujícím důkazem posudek závislosti osoby. Na posudek závislosti osoby na péči je podle konstantní judikatury třeba nahlížet jako na kterýkoliv jiný důkazní prostředek, neboť se sice jedná o tzv. „povinný důkaz“, nikoliv však o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Z toho důvodu není správnost posudku presumována, posudek proto podléhá hodnocení správního orgánu a nemůže být bez dalšího převzat jako pravdivý. Při rozhodování ve věci příspěvku však správní orgán neposuzuje věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti [srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) z 3. 2. 2010, č. j. 3 Ads 77/2009-59; či ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 Ads 48/2009-104]. Při hodnocení posudku je proto podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009-53, stěžejní, že „posudková komise MPSV je při posuzování stupně závislosti […] povinna vycházet ve smyslu § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřující