4 Azs 151/2015 — Nejvyšší správní soud

22 A 99/2020- 69 - text [Zadejte text.] [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: V. M., státní příslušnost Turecko zastoupený advokátem Mgr. Ladislavem Bártou sídlem Purkyňova 787/6, 702 00 Ostrava proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 za účasti: L.C. o žalobě na přezkum rozhodnutí žalované ze dne 23. 11. 2020 č. j. MV-155918-4/SO-2020 ve věci povolení k přechodnému pobytu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 23. 11. 2020 č. j. MV-155918-4/SO-2020, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 13. 7. 2020 č. j. OAM-5993-18/PP-2020, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu podle § 87e odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v platném znění (dále též jen „zákon o pobytu cizinců“). 2. Žalobce v žalobě vymezil tyto žalobní body: 1) Správní orgány nesprávně vyhodnotily povahu vztahu žalobce a jeho partnerky, když dospěly k názoru, že se nejedná o vztah natolik „intenzivní“, aby jej bylo možné považovat za trvalý. 2) Správní orgány zjevně nesprávně zjistily a vyhodnotily skutkový stav, což vedlo k nepodloženému názoru o nedostatečné intenzitě partnerského vztahu žalobce a jeho partnerky. 3) Žalovaná nesprávně aplikovala pojem rodinného příslušníka občana Evropské unie ve smyslu § 15a zákona o pobytu cizinců. Žalobce považuje za nesprávnou a mimoběžnou také žalovanou zvolenou aplikaci rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“)ze dne 17. 9. 2015 č. j. 4 Azs 151/2015-35, kdy v případě odkazovaného rozsudku se jednalo o soužití velmi pravděpodobně motivované snahou o zamezení správního vyhoštění. V žalobcově případě tomu tak není, protože se jedná o typicky družský vztah úměrný svou intenzitou věku žalobce a jeho partnerky. Pokud žalovaná vycházela pouze z délky trvání vztahu a nekonkrétních představ o budoucím společném životě žalobce a jeho partnerky, nemohla dospět k obhajitelnému názoru, podle nějž by mělo jít o svazek nedostatečné intenzity. Žalobce považuje za zásadní, že v jeho případě neexistuje rozumná pochybnost o tom, že se svou partnerkou hodlá sdílet společnou budoucnost a rozvíjet vztah. Neexistence konkrétní a zcela podrobné představy o budoucím společném životě není natolik závažnou skutečností, aby mohla zpochybnit realitu vážného, manželství obdobného vztahu. Podle žalobce lze jeho vztah považovat za trvalý. 3. Dle vyjádření žalované bylo napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, vydáno na základě dostatečně zjištěného stavu věci, obě rozhodnutí byla řádně odůvodněna a jsou v souladu s právními předpisy. Žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se plně ztotožnila se závěry správního orgánu I. stupně a na svém právním názoru setrvává. Žalovaná vyloučila, že by pochybila při aplikaci zákonných ustanovení. Správní orgány obou stupňů rovněž neporušily základní zásady správního řízení. 4. K námitce nesprávně vyhodnocené povahy vztahu žalobce a jeho slovenské partnerky žalovaná uvedla, že správní orgány dostály judikaturou kladeným požadavkům na posouzení partnerského vztahu ve smyslu ust. §15a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Správní orgán I. stupně přihlédl také k tomu, že s žalobcem bylo dne 8. 4. 2020 zahájeno řízení o správním vyhoštění (č. j. KRPS-83808/ČJ-2020-010022), přičemž dne 4. 5. 2020 podal žalobce žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky jakožto rodinný příslušník občana Evropské unie. Správní orgány se zaměřily také na společné plány partnerů do budoucna, které však nelze označit za konkrétní, neboť tito uvedli, že uvažují o sňatku, kdy i děti nejsou vyloučeny, k uvedenému však nepředestřeli žádnou specifickou představu. V době jejich výslechu (dne 2. 7. 2020) se partneři znali teprve šest měsíců, v partnerském vztahu byli pátým měsícem a ve společné domácnosti bydleli oficiálně třetím měsícem, navzájem neví o své finanční situaci a úsporách. Žalovaná dodala, že skutečnost, zda je cizinec z třetí země rodinným příslušníkem občana Evropské unie ve smyslu zákona o pobytu cizinců, závisí na kumulativním naplnění podmínek vymezených § 15a odst. 1 písm. a) až d) a odst. 2 písm. a) a b) tohoto zákona. Dle žalované správní orgány dostatečným způsobem posoudily kvalitativní i kvantitativní stránku partnerského vztahu žalobce a jeho družky a správně uzavřely, že jejich vztah není trvalým tak, jak předpokládá § 15a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná má z jednání žalobce za prokázané, že se prostřednictvím čestného prohlášení snaží prokázat skutkový stav v rozporu s reálným stavem věci. Žalovaná dále uvedla, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu se zásadou materiální pravdy ve smyslu ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“) a odkázala na rozsudek NSS ze dne 7. 11. 2019 č. j. 1 Azs 338/2019-45. K podpoře svých tvrzení žalovaná poukázala na Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat na území členských států, prováděcí předpis, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-83/11, jakož i další judikaturu NSS (blíže str. 3 vyjádření žalované). 5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s“) a byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.); ve věci rozhodl bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s. 7. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobce podal dne 4. 5. 2020 u správního orgánu I. stupně žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky podle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců, odůvodněnou jeho postavením rodinného příslušníka občana Evropské unie v intencích § 15a zákona o pobytu cizinců. K žádosti doložil vlastní fotografie, cestovní doklad, kopii průkazu zdravotního pojištění, smlouvu o nájmu bytu a dodatek č. 1 ke smlouvě o nájmu bytu na adrese S. X, T. o změně počtu osob žijících v předmětu nájmu a dále pracovní smlouvu. Jako doklad prokazující, že je žalobce rodinným příslušníkem občana Evropské unie ve smyslu § 15a zákona o pobytu cizinců, předložil společné prohlášení žalobce a L. C., narozené dne X, státní příslušnice Slovenské republiky (dále také jen „družka“), včetně kopie první strany „Návrhu na rozvod manželství s príslušenstvom“ s podacím razítkem Okresního soudu v Čadci ze dne 26. 2. 2020. Ze správního spisu vyplývá, že družka žalobce je vdaná od 4. 9. 2020 za pana T. C., státního příslušníka Slovenské republiky, a má dvě dcery, a to nezl. L. C. a nezl. L. C., obě nar. dne X. Z předloženého čestného prohlášení vyplývá, že žalobce poznal partnerku v lednu roku 2020, od dubna roku 2020 spolu začali oficiálně bydlet. Správní orgán I. stupně požádal odbor cizinecké policie, KŘP Moravskoslezského kraje o prověření pobytu žalobce na adrese jeho bydliště. Dne 25. 5. 2020 dožádaný policejní orgán sdělil správnímu orgánu I. stupně, že při pobytové kontrole byl zastižen žalobce se svou družkou, v bytě byly nalezeny osobní věci i věci denní potřeby obou partnerů. Dotazovaný majitel bytu rovněž potvrdil soužití obou prověřovaných osob. V rámci správního řízení byli jak žalobce, tak jeho družka dne 2. 7. 2020 vyslechnuti před správním orgánem I. stupně, a to zejména k popisu jejich vztahu a společného bydlení. Poté byl žalobce vyrozuměn o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí, čehož osobně využil téhož dne. Dne 13. 7. 2020 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, kterým zamítl žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu dle § 87e odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce není rodinným příslušníkem občana Evropské unie ve smyslu § 15a zákona o pobytu cizinců, když dospěl k závěru, že shromážděné podklady pro rozhodnutí neprokazují trvalý partnerský vztah, který je dostatečně pevný a intenzivní. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce dne 31. 7. 2020 blanketně odvolal a na následnou výzvu správního orgánu I. stupně odvolání nijak nedoplnil. O podaném odvolání žalovaná rozhodla napadeným rozhodnutím, ve kterém se ztotožnila se skutkovými zjištěními, způsobem jejich zhodnocení a právními závěry