2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

60 A 89/2021- 43 - text  8 60 A 89/2021 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobce: J. S. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice Lesní Jakubov 44, 675 71 Náměšť nad Oslavou zastoupen advokátem Mgr. Bohdanem Haltmarem, LL.M. sídlem Masarykovo náměstí 19/18, 789 01 Zábřeh proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Mírov sídlem P. O. Box 1, 789 53 Mírov o žalobě na ochranu proti nezákonným zásahům žalované spočívajících v nezařazení žalobce do první prostupné skupiny vnitřní diferenciace a v užívání systému negativních poznatků, takto: I. Žaloba se v části směřující vůči zásahu spočívajícím v užívání systému negativních poznatků odmítá. II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci a obsahu podání účastníků 1. Žalobce ke dni podání žaloby vykonával trest odnětí svobody ve Věznici Mírov a byl zařazen do II. prostupné skupiny vnitřní diferenciace (dále jen „PSVD“). Dne 25. 6. 2021 se žalobce od vychovatele Z. při vyhodnocení plnění programu zacházení dozvěděl, že jej plní pouze částečně, neboť dne 22. 4. 2021 porušil vnitřní řád věznice, neboť bylo při kontrole cel za přítomnosti ředitele věznice Mgr. M., vedoucího oddělení výkonu trestu Ing. Z. T. a vrchního inspektora Bc. B. zjištěno, že žalobce neměl řádně ve skřínce uložen civilní oděv, který byl pověšen přes konstrukci postele. Tato záležitost byla zaznamenána formou tzv. negativního poznatku do informačního systému VIS. Proto vychovatel Z. žalobci sdělil, že nebude podán návrh na jeho zařazení do I. PSVD. Žalobce se následně obrátil se stížností na ředitele věznice a na Generální ředitelství vězeňské služby, leč neuspěl. 2. Z podané žaloby a následných podání vyplývá, že žalobce brojí proti dvěma nezákonným zásahům žalované. Prvním z nich je nezařazení žalobce do I. PSVD. Do ní mohl být žalobce přeřazen podle čl. 28 odst. 4 vnitřního řádu Věznice Mírov (dále jen „vnitřní řád“) poté, co by dvě hodnotící období řádně plnil program zacházení, přičemž hodnotící období trvá v případě žalobce 6 měsíců. V prvním období žalobce zcela vyhověl, ve druhém nikoliv, a to právě kvůli údajnému prohřešku týkajícímu se neuložení civilního oděvu. Podle žalobce se však tento skutek vůbec nestal. Žalobce tvrdí, že dne 22. 4. 2021 vůbec v přítomnosti ředitele věznice ani vedoucího oddělení výkonu trestu nebyl. Není mu ani známo, že by navštívili celu, na které žalobce pobýval. Nikdo žalobce na údajný prohřešek neupozornil. Podle žalobce měli být při prošetření tohoto údajného prohřešku vyslechnuti odsouzení ubytovaní na stejné cele, což nebyli. Stejně tak nebyli vyslechnuti vychovatelé devátého oddělení ani nebyly zhlédnuty kamerové záznamy. Zejména z nich by bylo prokázáno, že žalobce nebyl na své cele v době, kdy na ní měli být přítomni ředitel věznice a vedoucí oddělení výkonu trestu. Nezařazením do I. PSVD nemohl žalobce čerpat výhod, které jsou s tím spojeny. Žalobce k prokázání skutečnosti, že se předmětná událost dne 22. 4. 2021 nestala, navrhl výslech vychovatele Z., který s žalobcem hodnotil plnění programu zacházení a kamerový záznam z 9. oddělení, na kterém byl žalobce ke dni 22. 4. 2021 ubytován. 3. Druhý tvrzený zásah spočívá v tom, že žalovaná užívá zápisy do VIS formou negativních poznatků. Jedná se o formu trestu, která nemá oporu v zákoně, a proti kterému není přípustná žádná obrana na rozdíl od rozhodnutí o uložení kázeňského trestu. Pokud se žalobce provinil proti pořádku, mělo s ním být zahájeno kázeňské řízení. Do systému VIS si může každý zaměstnanec napsat, co se mu zlíbí. Při rozhodování o odsouzeném by proto nemělo být k zapsaným poznatkům vůbec přihlíženo. 4. Žalobce tak požadoval, aby soud určil, že nezařazení žalobce do I. PSVD bylo nezákonné a zrušil systém negativních poznatků, který používá žalovaná. 5. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla žalobu zamítnout a uvedla, že celou záležitost na základě stížnosti prošetřila a po zevrubném dokazování dospěla k závěru, že skutek popisovaný žalobcem se dne 22. 4. 2021 odehrál tak, jak bylo zaznamenáno v systému VIS. Proto žalobce nesplnil podmínky k přeřazení do I. PSVD. K používání systému negativních poznatků žalovanou opravňuje Nařízení generálního ředitele Vězeňské služby ČR č. 23/2020. B. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud přezkoumal postup žalované, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době žalovaných zásahů podle § 87 odst. 1 část věty za středníkem zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s. 7. Podle § 82 s. ř. s. se může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 8. Pro poskytnutí ochrany podle § 82 a násl. s. ř. s. je nezbytné splnit pětici kumulativních podmínek: žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem správního orgánu v širším smyslu, který není rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu, nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. poskytnout [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65; č. 603/2005 Sb. NSS]. K zásahu spočívajícímu v nezařazení žalobce do I. PSVD 9. Z ustanovení § 41 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o VTOS“) vyplývá, že program zacházení se zpracovává na základě komplexní zprávy o odsouzeném s ohledem na délku trestu, charakteristiku osobnosti a příčiny trestné činnosti. Program zacházení obsahuje konkrétně formulovaný cíl působení na odsouzeného, metody zacházení s odsouzeným směřující k dosažení cíle a způsob a četnost hodnocení. Pravidelnou součástí programu zacházení je určení způsobu zaměstnávání odsouzeného, případně jeho účasti na pracovní terapii, vzdělávání anebo jiné náhradní činnosti, směřující k vytvoření předpokladů pro jeho soběstačný život v souladu se zákonem. 10. Podle § 36 odst. 1 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o VTOS“) platí, že „věznice na základě komplexní zprávy zvolí program zacházení, který pro odsouzeného považuje za vhodný. Přitom sleduje zejména minimalizaci identifikovaných rizik, která měla nebo mají souvislost s trestnou činností, popřípadě mohou mít vliv na páchání trestné činnosti v budoucnu“. 11. Podle § 38 odst. 1 písm. d) vyhlášky o VTOS platí, že „úspěšnost plnění programu zacházení v oblasti cílů, jednotlivých aktivit, pořádku a kázně se vyhodnocuje zpravidla jednou za šest měsíců ve věznici se zvýšenou ostrahou“. Na základě odst. 2 téhož ustanovení musí být odsouzený prokazatelně seznámen s výsledky jeho vyhodnocení. 12. Podle § 39 odst. 5 vyhlášky o VTOS platí, že „plnění programu zacházení, charakteristika osobnosti odsouzeného a možnosti jeho resocializace jsou vedle chování, jednání, postojů ke spáchanému trestnému činu a výkonu trestu jednou z rozhodujících skutečností při zařazování odsouzeného do prostupných skupin vnitřní diferenciace“. Odst. 6 téhož ustanovení stanoví, že „prostupné skupiny vnitřní diferenciace tvoří ucelený systém pozitivní motivace odsouzených. Ve vnitřním řádu se stanoví podrobnější podmínky vnitřní diferenciace tak, aby odsouzený mohl být během výkonu trestu na základě změn v přístupu, v charakteristice osobnosti odsouzeného, v možnosti jeho resocializace, plnění programu zacházení, plnění povinností a chování a jednání v souladu, či nesouladu s vnitřním řádem postupně zařazován do jednotlivých skupin“. Odst. 7 dále stanoví, že „o zařazení a o změně zařazení odsouzeného do prostupné skupiny vnitřní diferenciace rozhoduje ředitel věznice nebo jeho zástupce na základě doporučení odborných zaměstnanců (§ 8 odst. 1), zpravidla při hodnocení programu zacházení“. 13. Právní úprava PSVD je poměrně stručná a lze z ní dovodit jen to, že PSVD je motivačním faktorem, jehož cílem je pozitivně motivovat odsouzené, aby plnili stanovený program zacházení, řádně plnili své povinnosti a v důsledku toho požívali výhody, které jsou v jednotlivých třídách PSVD stanoveny. O zařazení do konkrétní třídy PSVD rozhoduje ředitel věznice na návrh odborných zaměstnanců. Bližší úprava PSVD je vyhrazena interním předpisům věznic. Konkrétně v nyní řešení věci je rozhodující čl. 28 vnitřního řádu, který vymezuje podmínky, jenž musí