9 As 299/2019 — Nejvyšší správní soud

60 Ad 1/2022- 64 - text  7 60 Ad 1/2022 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobkyně: G. Z., akciová společnost, IČO X sídlem H. 9, X Z. zastoupená advokátem Mgr. Markem Svojanovským sídlem Dvorek 16, 798 57 Laškov proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2021, č. j. 6005/1.30/20-6, ve věci ručitelství za úhradu pokuty, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2021, č. j. 6005/1.30/20-6, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 18 580,50 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Marka Svojanovského, sídlem Dvorek 16, 798 57 Laškov. Odůvodnění: A. Vymezení věci a obsahu podání účastníků 1. Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“) provedl kontrolu u společnosti M. p. s.r.o., v likvidaci, IČ X (dále jen „společnost M.“) a následně ji v přestupkovém řízení uznal vinnou ze spáchání tří přestupků upravených v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Konkrétně byla společnost M. sankcionována za to, že: - umožnila výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodů 1 a 2 zákona o zaměstnanosti – výkon závislé práce mimo základní pracovněprávní vztah a současně výkon závislé práce cizincem bez patřičného povolení nebo v rozporu s ním [přestupek podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti], - umožnila výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 3 zákona o zaměstnanosti – výkon závislé práce cizincem pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného oprávnění k pobytu na území České republiky [přestupek podle § 140 odst. 1 písm. e) zákona o zaměstnanosti] a - zastřeně zprostředkovávala zaměstnání podle § 5 písm. g) zákona o zaměstnanosti [přestupek podle § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti]. Za uvedené přestupky byla společnosti M. uložena úhrnná pokuta podle § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“) ve spojení s § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti ve výši 7 600 000 Kč. 2. Po právní moci uvedeného rozhodnutí bylo s žalobkyní zahájeno řízení, v rámci kterého správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 12. 3. 2021, č. j. 768/9.30/20-18 rozhodl podle § 141a odst. 1 zákona o zaměstnanosti tak, že žalobkyně ručí za úhradu pokuty uložené společnosti M. za přestupek upravený v § 140 odst. 1 písm. e) zákona o zaměstnanosti. Žalobkyně s tímto rozhodnutím nesouhlasila a brojila proti němu odvoláním, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl. 3. Žalobkyně se následně obrátila na soud s žalobou, ve které se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, a to z následujících důvodů: - žalobkyně má za to, že byla oprávněna vznést námitky nejen vůči části rozhodnutí, kterým byla společnost M. uznána vinnou z přestupku podle § 140 odst. 1 písm. e) zákona o zaměstnanosti, ale i vůči zbylým částem, tedy ostatním přestupkům, pokuta totiž byla uložena úhrnně za všechny přestupky a každý z přestupků ovlivnil její výši, která byla žalobkyni následně předepsána k úhradě. Jestliže žalovaný neprovedl navržené důkazy (výslechy osob, faktury, objednávky a doklady o vyplacení odměn), kterými žalobkyně chtěla zpochybnit závěr o umožnění výkonu nelegální práce a výši uložené pokuty, postupoval nezákonně; - nebylo prokázáno, že věděla či alespoň mohla vědět, že pracovníci společnosti M. pobývají a pracují v ČR v rozporu s právními předpisy; - správní orgány nebyly oprávněny rozhodnout o tom, že žalobkyně ručí za úhradu pokuty ve výši 7 600 000 Kč, neboť tato pokuta byla jako úhrnná podle zásady absorpční uložena za jiný přestupek, než připouští § 141a zákona o zaměstnanosti. Výklad správních orgánů, podle kterého lze o ručitelství rozhodnout i tehdy, pokud spáchá konkrétní osoba více přestupků a mezi nimi bude přestupek předvídaný § 141a zákona o zaměstnanosti, jde proti smyslu a účelu zákona a popírá výslovně znění § 141a zákona o zaměstnanosti. V takovém případě nelze určit, jaká část pokuty připadá právě na přestupek dle § 140 odst. 1 písm. e) zákona o zaměstnanosti, rozhodně však nelze říct, že by byla společnosti M. uložena pokuta ve výši 7 600 000 Kč, i kdyby spáchala toliko přestupek upravený v § 140 odst. 1 písm. e) zákona o zaměstnanosti. 4. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout a uvedl, že předmětem vedeného řízení bylo posouzení toho, zda byly splněny podmínky pro vznik ručení u žalobkyně. Jedná se o zcela samostatné řízení, které je odlišné od řízení přestupkového. Polemika žalobkyně s již pravomocným rozhodnutím o přestupku nebyla na místě. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by ručitel neodpovídal, pokud obviněný spáchal více přestupků. To by popíralo zcela smysl směrnice č. 2009/52/ES prosazující zákaz zaměstnávání neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí s cílem bojovat proti nedovolenému přistěhovalectví a její následnou transpozici do zákona o zaměstnanosti, rovněž by to vytvářelo neodůvodněné rozdíly mezi subjekty, jimž byla uložena pokuta pouze za přestupek dle § 140 odst. 1 písm. e) zákona o zaměstnanosti, a subjekty, kterým byla uložena pokuta za více přestupků. V případě projednávání více přestupků v řízení nelze s ohledem na zásadu absorpce rozčleňovat výši uložené pokuty na jednotlivé „podpokuty“ či jakési dílčí pokuty. V projednávaném případě byl jako nejpřísněji trestný posouzen přestupek dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, proto byla pokuta uložena podle něj. 5. Žalobkyně v replice mimo již uvedeného zdůraznila, že pokud žalovaný považoval navržené důkazy za nadbytečné, měl tento závěr v rozhodnutí patřičně odůvodnit, což neučinil. B. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s. 7. Podle § 141a odst. 1 zákona o zaměstnanosti platí, že „za úhradu pokuty uložené za přestupek podle § 139 odst. 1 písm. f) nebo § 140 odst. 1 písm. e) ručí právnická nebo fyzická osoba, které právnická nebo fyzická osoba, jež umožnila cizinci výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 3, poskytla v rámci obchodního vztahu plnění jako subdodavatel přímo nebo prostřednictvím jiné osoby; stejně ručí i prostředník. Ručení vzniká pouze v případě, pokud o nelegální práci podle § 5 písm. e) bodu 3 tyto osoby věděly, nebo při vynaložení náležité péče vědět měly a mohly“. Dle odst. 2 dále platí, že „o tom, zda ručení podle odstavce 1 vzniklo a kdo je ručitelem, vydá Státní úřad inspekce práce nebo oblastní inspektorát práce, který o uložení pokuty rozhodoval v prvním stupni, rozhodnutí. Správní řízení podle věty první lze zahájit nejpozději do 90 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek podle § 139 odst. 1 písm. f) nebo § 140 odst. 1 písm. e)“. 8. Podle § 5 písm. e) bodu 3 zákona o zaměstnanosti se nelegální prací rozumí „práce vykonávaná cizincem pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného oprávnění k pobytu na území České republiky, je-li podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky vyžadováno“. 9. Přestupky upravené v § 139 odst. 1 písm. f) a § 140 odst. 1 písm. e) zákona o zaměstnanosti jsou vymezeny totožně (rozdíl je v tom, že jedno ustanovení dopadá na fyzické osoby, druhé na právnické osoby a fyzické osoby podnikající). Jejich podstatou je, že daná osoba umožní výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 3 zákona o zaměstnanosti. 10. Krajský soud se předně zabýval námitkou, ve které žalobkyně namítala, že jí v daném případě nemohl vzniknout ručitelský závazek. 11. Správní orgány dospěly k závěru, že vzniku ručení nebrání, pokud bude přestupce uznán vinným vedle jiných přestupků i ze spáchání přestupku upraveného v § 139 odst. 1 písm. f) nebo § 140 odst. 1 písm. e) zákona o zaměstnanosti. Bude-li jedním ze spáchaných přestupků právě některý z nich, odpovídá ručitel za úhradu uložené pokuty, která byla uložena za všechny přestupky podle absorpční zásady. V přestupkovém řízení správní orgány nesmí vyčíslovat pokutu za jednotlivé přestupky, to by odporovalo právě absorpční zásadě, proto není možné ručení v poměrné výši (str. 6 rozhodnutí správního orgánu I. stupně, str. 7 napadeného rozhodnutí). 12. Se závěry správních orgánů krajský soud nesouhlasí. Z doslovného jazykového výkladu § 141a odst. 1 věty první zákona o zaměstnanosti vyplývá, že ručitel ručí za úhradu pokuty uložené toliko „…za přestupek podle § 139 odst. 1 pís