6 As 307/2020 — Nejvyšší správní soud

65 A 81/2020- 126 - text  13 65 A 81/2020 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobce: doc. Mgr. M. B., Ph.D. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Vítězslavem Dohnalem sídlem Klokotská 103, 390 01 Tábor proti žalované: Univerzita Palackého v Olomouci sídlem Křížkovského 511/8, Olomouc o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované do výkonu mandátu člena akademického senátu veřejné vysoké školy, takto: I. Žaloba, aby soud určil, že byl nezákonný zásah žalované spočívající v odepření možnosti žalobce vykonávat funkci senátora Akademického senátu Univerzity Palackého v Olomouci na jeho zasedání dne 17. 6. 2020, se zamítá. II. Žaloba, aby soud zakázal žalované pokračovat v porušování práv žalobce a přikázal žalované obnovit stav před zásahem tím, že na nejbližším zasedání Akademického senátu Univerzity Palackého v Olomouci konaném po dni právní moci rozsudku zruší své usnesení č. 6 ze dne 17. 6. 2020, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce byl ve volbách do Akademického senátu Univerzity Palackého v Olomouci (dále jen „AS UP“), konaných od 19. do 25. 5. 2020, zvolen senátorem pro funkční období 2020 – 2023. Přesto ale dne 17. 6. 2020, tj. po uvedených volbách, zasedal AS UP znovu ve „starém“ složení zvoleném pro funkční období let 2017 až 2020, tj. bez žalobce. Tento postup byl žalovanou odůvodněn ustanovením § 7 odst. 2 zákona č. 188/2020 Sb., o zvláštních pravidlech pro vzdělávání a rozhodování na vysokých školách v roce 2020 a o posuzování doby studia pro účely dalších zákonů (dále jen „zákon č. 188/2020 Sb.“). 2. Pro kontext je třeba uvést, že věc souvisí se zřízením Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií UP (C.), které schválil podle § 34 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách) AS UP na svém zasedání dne 11. 12. 2019 a novelou č. 5 Statutu UP zařadil C. s účinností od 1. 8. 2020 mezi vysokoškolské ústavy tvořící součást vysoké školy ve smyslu § 22 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách. Nyní řešená žaloba byla původně součástí rozsáhlé žaloby, jíž se více žalobců v čele s Přírodovědeckou fakultou UP domáhalo zrušení usnesení AS UP ze dne 17. 6. 2020, jímž byl s účinností od 1. 10. 2020 schválen statut ústavu C. V této části soud žalobu usnesením ze dne 22. 9. 2020, č. j. 65 A 8/2020-54 odmítl (zejména) pro nedostatek své pravomoci rozhodovat spory mezi fakultou vysoké školy a samotnou vysokou školou. Kasační stížnost žalobců zamítl následně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9. 11. 2021, č. j. 6 As 307/2020-47, a správnost závěrů obou soudů de facto potvrdil i Ústavní soud, který usnesení ze dne 24. 5. 2022, č. j. II. ÚS 137/22 odmítl ústavní stížnost mj. žalobce. II. Žaloba a vyjádření žalované Žaloba 3. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 10. 8. 2020, opravenou podáním ze dne 4. 7. 2022, domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalované, spočívajícím v neumožnění jeho účasti na zasedání AS UP dne 17. 6. 2020. Žalobce tvrdil, že v rozporu se zavedenou praxí prodloužil § 7 odst. 2 zákona č. 188/2020 Sb. funkční období akademických orgánů vysokých škol do 120. dne po ukončení nouzového stavu bez ohledu na to, zda se konaly nové volby do těchto orgánů či nikoli. Prodloužení funkčního období voleného samosprávného akademického orgánu v situaci, kdy již byli zvoleni noví členové a nic nebránilo tomu, aby začali ve svých funkcích působit, což byl případ AS UP, je podle žalobce zásahem do práva nově zvolených podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců a na nerušený výkon jejich funkce dle čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). 4. Ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 188/2020 Sb. nemělo být podle žalobce aplikováno na základě prostého jazykového výkladu, který vede k závěru rozpornému s principy zastupitelské demokracie (čl. 21 odst. 2 Listiny). Zásah do práv zakotvených v čl. 21 Listiny je podle judikatury možný jen za dodržení podmínek zakotvených v čl. 4 Listiny, tj. k dosažení legitimního cíle, je-li to nezbytné, nelze-li kýženého cíle dosáhnout méně intenzivními prostředky a zásah je přiměřený významu sledovaného cíle. V tomto případě ale nebyla splněna podmínka existence legitimního cíle, jímž by mohlo být jedině zajištění kontinuity akademických orgánů a akceschopnosti akademické samosprávy. To ale nepřipadalo v úvahu, neboť již byli řádně zvoleni členové AS UP na další funkční období. Rovněž byly zvoleny nepřiměřené prostředky, neboť se nabízela právní úprava, která by zásah do práva podílet se na správě věcí veřejných minimalizovala, tj. úprava obdobná čl. 10 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České Republiky (dále jen „ústavní zákon o bezpečnosti ČR“), která by prodloužení funkčního období vázala na to, zda se volby do daného akademického samosprávného orgány uskutečnily či nikoli. Krajský soud by měl podle žalobce s ohledem na uvedené použít u § 7 odst. 2 zákona č. 188/2020 Sb. ústavně konformní výklad a na jeho základě dojít k závěru, že funkční období AS UP zvoleného v roce 2017 již bylo dne 17. 6. 2020 ukončeno, a proto měl AS UP zasedat ve složení novém. 5. Zajímavá je v této souvislosti dle žalobce skutečnost, že k takovému automatickému prodloužení nedošlo podle druhé věty § 7 odst. 2 zákona č. 188/2020 Sb. v případě rektorů či děkanů. Rovněž poukázal na skutečnost, že se na přípravě zákona o zvláštních pravidlech podílel také tehdejší rektor UP, prof. J. M., a tudíž je otázkou, zda § 7 odst. 2 prodlužující automaticky funkční období akademických senátů nebylo do předmětného zákona vloženo mimo jiné z toho důvodu, aby garantovalo prodloužení funkčního období AS UP v původním složení, které později schválilo usnesení týkající se statutu C. Lze se přitom důvodně domnívat, že hlasování o tomto usnesení by mělo jiný výsledek, kdyby AS UP zasedal ve složení novém, neboť pro toto usnesení hlasovalo 16 senátorů, z nichž ale v nových volbách uspěli jen 4 z 11 kandidujících, a naopak z odpůrců usnesení uspěli 4 z 5 kandidujících. 6. Po soudu žalobce požadoval jednak, aby určil, že byl nezákonný zásah žalované spočívající v odepření možnosti žalobce vykonávat funkci člena AS UP na zasedání tohoto senátu dne 17. 6. 2020, a dále aby zakázal žalované pokračovat v porušování jeho práv a přikázal jí obnovit stav před nezákonným zásahem tak, že na svém nejbližším zasedání konaném po dni právní moci rozsudku zruší usnesení č. 6 přijaté na zasedání AS UP dne 17. 6. 2020. Rovněž žalobce navrhl, aby soud v případě nesouhlasu s žalobcovým výkladem přerušil řízení a podal návrh na zrušení protiústavního § 7 odst. 2 zákona č. 188/2020 Sb. k Ústavnímu soudu. Vyjádření žalované 7. Žalovaná požadovala, aby soud žalobu zamítl. Zasedání AS UP dne 17. 6. 2020 ve starém složení bylo dle žalované jediné možné a souladné s § 7 odst. 2 zákona č. 188/2020 Sb. Pokud by žalovaná zákon nerespektovala, zasáhla by naopak do práva dosavadních členů AS UP na nerušný výkon jejich funkcí. Zákon o zvláštních pravidlech zakotvil prodloužení funkčního období jako lex specialis ve vztahu k § 8 odst. 3 větě první zákona o vysokých školách. Prodloužení funkčního období původního AS UP tak bylo v souladu s čl. 4 odst. 2 Listiny. Prodloužení funkčního období je v § 7 odst. 2 tohoto zákona vázáno pouze na okolnost, kdy mělo toto období skončit, a nikoli na to, zda se do toho kterého orgánu před uplynutím jeho funkčního období uskutečnily volby. Funkční období AS UP mělo skončit dne 27. 5. 2020, tedy v rozhodném období mezi vyhlášením nouzového stavu (12. 3. 2020) a 120. dnem po jeho ukončení (14. 9. 2020), a proto bylo prodlouženo v souladu s § 7 odst. 2 zákona č. 188/2020 Sb. Podle čl. 9 odst. 4 Volebního řádu AS UP vzniká mandát senátora prvním dnem funkčního období AS UP. Žalobci tak vznikl mandát senátora až dne 15. 9. 2020. 8. Ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 188/2020 Sb. je podle žalované souladné s ústavním pořádkem. Čl. 10 ústavního zákona o bezpečnosti ČR lze argumentem a simili možné aplikovat i na orgány vysokých škol, přičemž hypotéza obsažená v čl. 10 uvedeného zákona byla při schvalování zákona o zvláštních pravidlech zřetelně naplněna, neboť ke dni 20. 4. 2020 došlo k završení legislativního procesu schvalování tohoto zákona a na území republiky byly dány takové podmínky, které zpravidla neumožňovaly konat volby ve lhůtách, jež vyplývaly z funkčních období akademických orgánů vysokých škol. 9. Dále žalovaná dodala, že bývalý rektor se na tvorbě sporného zákona nepodílel, nýbrž byl jakožto místopředseda České konference rektorů pro studium pověřen jen sledováním procesu přípravy návrhu zákona a průběžným informováním uvedené konference o stavu jeho přípravy. 10. Rovněž žalovaná poukázala na skutečnost, že ačkoli „dosluhujíc