6 Azs 373/2018 — Nejvyšší správní soud

25 A 86/2022- 46 - text  15 25 A 86/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobkyně: T. T. N. zastoupená Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem sídlem nám. 28. října 1898/9, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 3. 5. 2022, č. j. MV–57059–4/SO- 2022, ve věci prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, takto: I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 3. 5. 2022 č. j. MV–57059–4/SO- 2022 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Vratislava Taubera, advokáta se sídlem Brno, nám. 28. října 1898/9. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se dne 3. 6. 2022 domáhala u Krajského soudu v Ostravě zrušení rozhodnutí žalované ze dne 3. 5. 2022 č. j. MV–57059–4/SO- 2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 4. 2. 2022 zamítající žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, neboť žalobkyně vykonávala nelegální práci. 2. Žalobkyně namítla nedostatečně zjištěný skutkový stav pro závěr, že vykonávala nelegální práci, protože žalovaná vycházela pouze z písemných podkladů, ze kterých nelze vyvodit závěr, že skutečně vykonávala práci jako prodavačka v období od 1. 1. 2020 do 31. 5. 2021, když v praxi nemusí odpovídat skutečně vykonávaná práce formálně sjednané pozici. Zjištění skutečně vykonávané práce je přitom pro závěr o nelegální práci rozhodující, což vyslovil i Nejvyšší správní soud v rozsudku z 3. 12. 2021, č. j. 5 Azs 388/2020-45. Faktickou stránkou se správní orgány nezabývaly. Žalobkyně jako prodavačka nepracovala. 3. Písemné důkazy mají podle žalobkyně nízkou vypovídací hodnotu, neboť jsou mezi nimi rozpory; žalobkyně poukázala na chyby v datech uzavření a překlepy. Sepisování dodatků ke smlouvě zjevně nebyla věnována dostatečná pozornost, v důsledku čeho si žalobkyně nevšimla pochybení v uvedené pracovní pozici. Žalobkyně má pouze základní vzdělání a omezené jazykové vybavení. Jestliže podepsala dodatek k pracovní smlouvě, ve kterém je uvedena jiná pracovní pozice, než na kterou jí byla vydána zaměstnanecká karta, stalo se tak právě z důvodu omezených jazykových schopností. O špatné jazykové vybavenosti žalobkyně svědčí samotná žádost o prodloužení zaměstnanecké karty, která obsahuje řadu gramatických a jazykových chyb. 4. Žalobkyně ve správním řízení navrhla výslech osoby, jež je oprávněna jednat za jejího zaměstnavatele, která by mohla objasnit, že žalobkyně práci prodavačky nikdy nevykonávala. Tento důkaz by mohl osvědčit faktický, nikoliv formální stav, přesto však nebyl proveden pro nadbytečnost a pro jeho podpůrný charakter. Podpůrný charakter však judikatura dovodila pouze u účastnického výslechu, nikoliv u výslechu svědeckého. 5. Žalovaná se k žalobě nad rámec své argumentace uvedené v napadeném rozhodnutí nijak nevyjádřila. 6. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalované žalobkyni, tedy v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná; ve věci rozhodl bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s tímto postupem oba účastníci souhlasili. 7. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobkyně požádala o prodloužení zaměstnanecké karty dne 16. 9. 2020. V žádosti uvedla, že na požadovanou pracovní pozici bylo vydáno povolení k zaměstnání. Jako své povolání uvedla „zaměstnan“, požadované pracovní zařazení „skladníka“ u zaměstnavatele „Dieptrang Fashion sro“, důvod pobytu v České republice uvedla „zaměstnance“. 8. K žádosti přiložila mj. pracovní smlouvu se zaměstnavatelem Dieptrang Fashion s. r. o. z 9. 3. 2018 na dobu neurčitou, pracovní pozice skladnice, týdenní pracovní doba 40 hodin a měsíční mzda 13 500 Kč, a dodatek č. 1 k této pracovní smlouvě z 1. 1. 2019, kterou se mění týdenní pracovní doba na 20 hodin, a měsíční mzda se sjednává na 7 400 Kč. Dále předložila mzdové listy za měsíce červen až srpen roku 2020, kde základní mzda byla uvedena 17 800 Kč. 9. K výzvě Ministerstva vnitra zaměstnavatel žalobkyně předložil dodatek č. 2 k pracovní smlouvě z 1. 1. 2020, podle kterého žalobkyně sjednala pracovní pozici prodavačka s týdenní pracovní dobou 40 hodin a měsíční mzdou 17 800 Kč. 10. V centrální evidenci volných pracovních míst u volného pracovního místa 13 945 70 450 je uvedena vykonávaná práce pomocný skladník. 11. Žalobkyně k výzvě Ministerstva vnitra následně předložila pracovní smlouvu z 1. 6. 2021, s nástupem do práce 1. 6. 2021, druh práce skladnice, stanovená týdenní pracovní doba 40 hodin a měsíční mzda 16 800 Kč. Uvedla dále, že nikdy nepracovala jako prodavačka a nikdy tak nebyla zaměstnána v rozporu se zaměstnaneckou kartou. K prokázání svého tvrzení navrhla výslech osoby, jednající za jejího zaměstnavatele. Současně uvedla, že účetní, která často prostřednictvím datové schránky jejího zaměstnavatele komunikuje, nedisponuje informacemi z jednotlivých kamenných obchodů, které zaměstnavatel provozuje. 12. Dne 4. 2. 2022 Ministerstvo vnitra žádost žalobkyně zamítlo a zaměstnaneckou kartu neprodloužilo podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46 odst. 6 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění účinném do 1. 8. 2021 (dále jen zákon o pobytu cizinců). Dospělo k závěru, že v době od 1. 1. 2020 do 31. 5. 2021 žalobkyně vykonávala práci jako prodavačka, navzdory tomu, že měla vydanou zaměstnaneckou kartu na pracovní pozici skladnice. Vykonávala tak pracovní činnost v rozporu s vydanou zaměstnaneckou kartou, a tedy nelegální práci podle § 5 písm. e) bod 2 zákona ě. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Uzavření pracovní smlouvy dne 1. 6. 2021 na uvedeném nemůže nic změnit, neboť již ze samotného jazykového znění ustanovení § 46 odst. 6 písm. e) zákona o pobytu cizinců vyplývá, že výkon nelegální práce se posuzuje ve vztahu k minulosti. Ministerstvo vnitra odůvodnilo neprovedení navrženého výslechu osoby oprávněné jednat za zaměstnavatele žalobkyně tím, že jde v tomto případě o důkaz podpůrného charakteru, který by nebyl způsobilý narušit zjištění z věrohodných důkazů. 13. Proti rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž namítala nesprávně zjištěný skutkový stav ve vztahu k výkonu nelegální práce, poukázala na svůj možný omyl v důsledku špatných jazykových znalostí a vytkla prvostupňovému rozhodnutí též neprovedení navrženého důkazu svědeckým výslechem. 14. O odvolání rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím, ve kterém se s argumenty ministerstva vnitra zcela ztotožnila. Uvedla, že z dodatku č. 2 pracovní smlouvy jasně vyplývá změna pracovní pozice žalobkyně, kterou správnímu orgánu neoznámila. Z výplatních pásek nevyplývá, k jaké pracovní pozici se vztahují. Pracovní smlouva s nástupem práce 1. 6. 2021 nevyvrací skutečnost, že v době od 1. 1. 2020 do 31. 5. 2021 vykonávala nelegální práci. K námitce omezeného jazykového vybavení a pouze základního vzdělání žalovaná uvedla, že je povinností žalobkyně znát právní předpisy, zejména ty, které se jí dotýkají. Ztotožnila se rovněž se závěrem o nadbytečnosti navrženého výslechu, neboť důvod zamítnutí žádosti je spisovým materiálem dostatečně prokázán. 15. V projednávané věci je mezi účastníky řízení spor o otázku, zda se závěr o výkonu nelegální práce žalobkyní opíral o náležitě zjištěný skutkový stav věci. 16. Podle § 44a odst. 11 zákona o pobytu cizinců ministerstvo platnost zaměstnanecké karty neprodlouží, (…) jeli důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty (§ 46e). Podle § 46 odst. 6 písm. e) věty druhé zákona o pobytu cizinců ministerstvo zaměstnaneckou kartu nevydá, pokud cizinec vykonával nelegální práci. 17. Podle § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti se nelegální prací rozumí práce vykonávaná cizincem v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, jeli podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu se zaměstnaneckou kartou (…). 18. Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že k prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty nedojde, vykonávalli žadatel práci v rozporu se zaměstnaneckou kartou. Výkon v rozporu se zaměstnaneckou kartou je podle § 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti považován za výkon nelegální práce. Při posuzování otázky, zda se cizinec dopustil výkonu nelegální práce, je přitom „správní orgán rozhodující ve věcech pobytu cizinců oprávněn sám hodnotit charakter vykonávané činnosti cizince a činit si o této otázce vlastní úsudek