— Nejvyšší správní soud

25 Af 20/2022- 23 - text  7 25 Af 20/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobkyně: MIDAI, spol. s r. o. sídlem Hnojník 425, 739 53 Hnojník proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2022 č. j. 16901/22/5200-11431-713085, ve věci pokuty za opožděné tvrzení daně, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobní námitky a stanovisko žalovaného: 1. Žalobkyně se žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 10. 7. 2022 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2022 č. j. 16901/22/5200-11431-713085, kterým bylo zamítnuto její odvolání a byl potvrzen platební výměr Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 7. 9. 2021, kterým byla žalobkyni uložena pokuta za opožděné tvrzení daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2020. 2. Spor je o to, zda podání daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2020 z datové schránky žalobkyně dne 30. 8. 2021 bylo podáno včas s ohledem na dříve uplatněnou žádost o prodloužení lhůty a znění plné moci udělené žalobkyní daňové poradkyni. 3. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že měl být přijat pro ni příznivější výklad, že přiznání k dani bylo podáno prostřednictvím daňového poradce. Pak by totiž daňové přiznání z 30. 8. 2021 bylo podáno včas. Správce daně měl žalobkyni upozornit na způsob, jakým má podat daňové přiznání. Dále namítla, že se na ni nevztahuje ustanovení § 136 odst. 6 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. 4. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém se vypořádal s námitkou vlivu „individuální žádosti“ žalobkyně o prodloužení lhůty k podání daňového přiznání na povinnost toto podat samotnou žalobkyní. Nad rámec v napadeném rozhodnutí uvedené argumentace žalovaný doplnil, že postup správce daně byl jednoznačně ve prospěch žalobkyně. Jen tehdy, když správce daně posoudil vzniklou situaci tak, že žalobkyně požádala podle § 36 odst. 4 daňového řádu o prodloužení šestiměsíční lhůty podle § 136 odst. 2 písm. b) bod 2 daňového řádu, bylo možné tuto lhůtu prodloužit o další tři měsíce. Alternativní výklad, spočívající v posouzení žádosti o prodloužení lhůty jako pozdního podání, by představoval ve své podstatě absurdní popření jen o den předcházejícího úkonu žalobkyně, která zmocnila daňového poradce k podání daňového přiznání. 5. K úvaze, že doručení rozhodnutí o prodloužení lhůty přímo žalobkyni znamenalo nutnost podat daňové přiznání rovněž přímo žalobkyní, se žalovaný rovněž vyjádřil v napadeném rozhodnutí. Ve vyjádření zdůraznil, že z § 25 odst. 2 ve spojení s § 41 odst. 2 daňového řádu vyplývá povinnost správce daně doručovat přímo daňovému subjektu, ačkoliv je zastoupen zástupcem, jen pokud má daňový subjekt něco vykonat. Plná moc, kterou žalobkyně udělila své daňové poradkyni, je omezena pouze na podání daňového přiznání. Ve všech ostatních úkonem tedy zastoupena nebyla. 6. K námitce, že daňové přiznání ve skutečnosti podala daňová poradkyně, se žalovaný rovněž vyjádřil v napadeném rozhodnutí, a ve vyjádření na ně odkázal. 7. K námitce, že na žalobkyni nedopadá § 136 odst. 6 daňového řádu žalovaný uvedl, že argumentace je nesmyslná. Pokud by žalobkyně nežádala o prodloužení zákonné lhůty podle § 136 odst. 2 daňového řádu, platilo by, že žádá o prodloužení lhůty podle odstavce prvního, čímž by byla žádost opožděná a musela by být zamítnuta. Pokud by pak žalobkyně podala daňové přiznání až 30. 8. 2021, byla by výše pokuty shodná. Argumentace je rovněž rozporná s tím, co žalobkyně uvedla v daňovém řízení, kde tvrdila, že daňové přiznání bylo podáno daňovým poradcem v termínu podle § 136 odst. 6 daňového řádu. 8. K námitce žalobkyně ohledně dosud nerozhodnuté žádosti o prominutí pokuty uvedl žalovaný, že se netýká rozhodnutí o uložení pokuty. Posouzení krajským soudem: 9. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného žalobkyni, tedy v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná; ve věci rozhodl bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s tímto postupem oba účastníci souhlasili. 10. Ze správního spisu vyplynuly následující skutečnosti. · Dne 29. 3. 2021 zmocnila žalobkyně daňovou poradkyni k „vypracování a podání daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob/fyzických osob za zdaňovací období 2020“. Plná moc dále obsahuje text: „Současně žádám, aby přiložené kopie plné moci byla uložena u správce daně pro účely zákonem stanoveného termínu pro podání daňového přiznání.“ · Dne 29. 6. 2021 byla plná moc předložena správci daně odesláním z datové schránky žalobkyně. · Dne 30. 6. 2021 požádala žalobkyně o prodloužení lhůty k podání daňového přiznání do 31. 8. 2021 z důvodu onemocnění hlavní účetní; téhož dne byla žádost doručena datovou schránkou žalobkyně správci daně. · Dne 8. 7. 2021 správce daně žádosti žalobkyně vyhověl a lhůtu prodloužil. Rozhodnutí bylo doručeno do datové schránky žalobkyně, k doručení došlu uplynutím 10 dnů od dodání bez přihlášení oprávněné osoby, tedy dne 18. 7. 2021. · Dne 30. 8. 2021 podala žalobkyně ze své datové schránky daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2020. Na přiznání uvedla, že jej nepodává daňový poradce. · Dne 3. 9. 2021 podala daňová poradkyně žalobkyně správci daně „prohlášení a doplnění k DPPO 2020 společnosti Midai“, ve kterém žádala, aby daňové přiznání ze dne 30. 8. 2021 bylo považováno za podané bez elektronického podpisu, což nyní napravuje. · Dne 7. 9. 2021 vydal správce daně platební výměr na pokutu za opožděné tvrzení daně podle § 250 odst. 1 písm. b) daňového řádu, za 119 dnů prodlení. Lhůta k daňovému přiznání uplynula 3. 5. 2021, toto bylo podáno až 30. 8. 2021. 11. Proti platebnímu výměru na pokutu za opoždění tvrzení daně podala žalobkyně odvolání. V něm uvedl, že udělení plné moci daňové poradkyni vedlo k zákonnému prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání podle § 136 odst. 2 daňového řádu. Dne 30. 6. 2021 požádala žalobkyně o prodloužení lhůty individuálně, proto měla daňové přiznání v prodloužené lhůtě podat osobně, nikoliv prostřednictvím daňového poradce. 12. O odvolání rozhodl žalovaný nyní napadeným rozhodnutím. 13. Na úvod posouzení žalobních námitek krajský soud konstatuje, že se plně ztotožňuje s argumenty žalovaného, na kterých je vystavěno napadené rozhodnutí. 14. Žalobkyně byla povinna podat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob podle §38m zákona č. 586/1992 Sb., zákona o daních z příjmu, ve spojení s § 135 odst. 1 daňového řádu., a to ve znění účinném od 1. 1. 2021. Lhůta pro podání daňového přiznání vyplývá z § 136 daňového řádu. Podle odstavce prvního se daňové přiznání k dani, jejíž zdaňovací období činí 12 měsíců, což je případ daně z příjmů, podává do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Tato lhůta je v některých případech zákonem prodloužena. Na posuzovanou věc dopadá odstavec druhý písmeno b) bodu 2. téhož ustanovení, podle kterého platí, že lhůta pro podání daňového přiznání podle odstavce 1 se prodlužuje na šest měsíců po uplynutí zdaňovacího období, pokud daňové přiznání nebylo podáno nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období a následně daňové přiznání podal poradce. 15. Pro posuzovanou věc se podstatná úprava v § 136 odst. 6 daňového řádu, podle kterého, žádá-li daňový subjekt o prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání podle § 36 a současně hodlá využít prodloužení této lhůty podle odstavce 2 písm. a), nebo podle odstavce 2 písm. b) bodu 2, uvede v žádosti tuto skutečnost, jinak se při posouzení žádosti o prodloužení lhůty zohlední délka lhůty podle odstavce 1. Uvede-li daňový subjekt v žádosti o prodloužení lhůty, že hodlá využít prodloužení lhůty podle odstavce 2, a následně nedodrží podmínky pro toto prodloužení, nárok na prodloužení lhůty podle § 36 zaniká. 16. Daňový řád tedy v této souvislosti umožňuje dva typy prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání. Prvním typem je prodloužení tříměsíční lhůty pro podání daňového přiznání na lhůtu šestiměsíční, pokud daňové přiznání nebylo podáno ve lhůtě tříměsíční a ve lhůtě šestiměsíční je podá daňový poradce. K tomuto prodloužení dojde bez speciální žádosti, pouze naplněním podmínek § 136 odst. 2, písm. b) bod 2 daňového řádu. 17. Druhým typem prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání je postup podle § 36 daňového řádu, ted