1 As 80/2008 — Nejvyšší správní soud

39 A 2/2023- 111 - text  6 39 A 2/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. a JUDr. Zory Šmolkové ve věci žalobců: a) Ing. J. H. b) P. H. c) M. T. všichni zastoupeni advokátem Mgr. Lukášem Wimětalem sídlem Údolní 388/8, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1 za účasti: 1) Ředitelství silnic a dálnic ČR sídlem Na Pankráci 56, 140 00 Praha 4 2) Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu sídlem Cejl 866/50a, 602 00 Brno 3) Voda z Tetčic z. s. sídlem Hybešova 178, 664 17 Tetčice 4) Krajina Dluhonice, z. s. sídlem U Zbrojnice 46/3, 750 02 Přerov V - Dluhonice o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2022, č. j. MD-35259/2021-510/100, ve věci povolení stavby „Dálnice D1, stavba 0136 Říkovice – Přerov“ takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobcům a), b) a c) se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku ve výši 3 000 Kč, který jim bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Ostravě k rukám jejich právního zástupce Mgr. Lukáše Wimětala, advokáta, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobci se domáhali zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo částečně změněno a ve zbytku potvrzeno stavební povolení Ministerstva dopravy ze dne 30. 7. 2021, č. j. 766/2020-910-IPK/54, jímž byla povolena stavba „Dálnice D1, stavba 0136 Říkovice – Přerov“ v rozsahu celkem 53 stavebních objektů (dále jen „rozhodnutí 1. stupně“). 2. Žalobci namítali rozpor napadeného rozhodnutí s ustanovením § 8 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPK“)., neboť stavba je plánována přes zastavěné území obce Dluhonice. 3. Dále nebyla řádně vypořádána námitka nedostatečného zajištění provádění stavby tak, aby nebylo zatíženo bezprostřední okolí stavby. Napadené rozhodnutí je v tomto rozsahu nepřezkoumatelné a nevymahatelné, neboť pouhý pokyn k „pravidelnému čištění a kropení“, „zajištění účinných opatření“ apod. je nedostatečně upřesněný. 4. Stavba byla povolena, aniž by došlo k řádnému hodnocení jejích vlivů na životní prostředí, neboť v řízení nebyly předloženy veškeré potřebné podklady včetně aktuálních studií, tj. hlukových, o ovzduší a vlivu na životní prostředí a na zdraví obyvatelstva. Konkrétně pak ke hlukovým studiím uvedli, že v nich chybí vyhodnocení tzv. kumulativních a synergických vlivů, které by zhodnotilo splnění hygienických limitů plánované stavby dálnice 0136 ve spojení s dosavadní zástavbou a infrastrukturou. To vše za situace, kdy již dnes v Dluhonicích v méně exponované lokalitě nelze povolit výstavbu nových rodinných domů. O nesouladu stavebního povolení a projektové dokumentace svědčí i to, že závazné stanovisko EIA z 30. 11. 2016 i hovoří o tom, že stavba povede podél zástavby Dluhonic nebo o tom, že stavba se pouze dotýká východního okraje zástavby. Povolení je také v rozporu s dříve vadnými povoleními týkajícími se protipovodňové ochrany na řece Bečvě. Není tak účinně stanoveno, jakým způsobem má být dosaženo toho, že se nezhorší odtokové poměry v území, zejména s ohledem na skutečnost, že stavba takto zvyšuje rizika ve vztahu k závoru společnosti Precheza a. s., kde zatím chybí dlouho plánovaná a odkládaná protipovodňová stavba (žalobci odkazují na rozhodnutí o povolení zvláštního užívání vody č. j. Vod. 405/2-1972 – Ha) s níž může být stavba dálnice v rozporu. 5. Žalovaný ve vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že předmětný úsek dálnice již byl příslušným rozhodnutím pravomocně umístěn a územní rozhodnutí obstálo v soudním přezkumu. Námitky žalobců, kterými se tito snaží domoci změny trasy dálnice, tak byly vypořádány a jsou v tomto řízení bezpředmětné. § 8 odst. 1 ZPK žalobci nesprávně interpretují, cílem ustanovení je totiž zajistit převod tranzitní dopravy (v předmětném území nemající zdroj a cíl) skrze zastavěné území. Právě v této situaci má úsek dálnice D1 sloužit k odlehčení přetížených silnic I/55 a I/47, tedy Dálnice D1 má tak zastavěným územím Dluhonic převádět tranzitní dopravu, která je v současnosti vedena centrem Přerova. Nadto se totožnou námitkou v minulosti správní soudy zabývaly. Předmětný úsek dálnice byl přitom umístěn rozhodnutím Městského úřadu v Přerově dne 3. 3. 2006 a žalobci měli svou námitku uplatnit tam. Podle žalovaného jsou v bodech 19 a 20 napadeného rozhodnutí podmínky ochrany ovzduší a okolní zástavby před nadměrným znečištěním stanoveny standartně a v průběhu stavby bude docházet k pravidelné kontrole včetně prověřování podnětů od občanů a obcí během výstavby. K namítanému porušení hygienických limitů žalovaný uvedl, že relevantní studie byly vždy aktualizovány a řádně zapracovány do projektové dokumentace, námitka nevyhodnocení kumulativních vlivů spadá do územního řízení. Předmětnou problematikou se přitom správní soudy zabývaly opakovaně a žalovaný se odkazuje na rozhodnutí soudů. Taktéž se opakuje námitka týkající se protipovodňových opatření, otázka budování protipovodňových opatření jako povinnosti společnosti Precheza a. s. není předmětem tohoto řízení, vodoprávnímu úřadu ani Ministerstvu zemědělství není známa žádná překážka bránící realizaci stavby v tomto smyslu. Tato námitka se podle žalovaného týká také umístění stavby, a proto by se k ní nemělo přihlížet. 6. Osoba zúčastněná na řízení 1) také navrhla zamítnutí žaloby, s argumentací shodnou s žalovaným. Žalobní body směřují především do problematiky umístění stavby, a podle osoby zúčastněné na řízení 1) rozsah předmětné stavby žádným způsobem nepřesahuje rozsah stavby umístěné v územním řízení. Žalobci odkazované rozhodnutí o povolení zvláštního užívání vod je pro stavbu dálnice bezpředmětné. Námitkou se přitom zabývá již územní rozhodnutí z roku 2006. 7. Osoby zúčastněné na řízení 2), 3) a 4) se k žalobě blíže nevyjádřily. 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodoval v souladu s § 51 s. ř. s. bez nařízení jednání. 9. Soud předně uvádí, že neshledal vhodným spojení této žaloby s žalobou ve věci sp. zn. 38 A 8/2022, když v nyní projednávané věci žalobci neuplatňují žalobní bod, kterým by konkrétně napadali stanovisko vyhodnocení vlivů na životní prostředí (EIA), které je podkladem napadeného rozhodnutí, soudu tedy nebrání v této věci rozhodnout. 10. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že Ministerstvo dopravy jako specializovaný stavební úřad vydalo na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení 1) dne 30. 7. 2021 stavební povolení č. j. 766/2020-910-IPK/54, jímž byla povolena stavba „Dálnice D1, stavba 0136 Říkovice – Přerov“ v rozsahu celkem 53 stavebních objektů. Jedná se o stavbu, která podléhá zákonu č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů. Předmětem stavby je dálnice D1 mezi mimoúrovňovými křižovatkami (MÚK) Říkovice a Přerov-sever v kategorii D26,5/120 s rychlostí 130 km/h, součástí stavby je také MÚK Přerov-západ. V trase je celkem 10 mostních objektů nahrazujících zemní těleso dálnice a 3 mostní objekty převádějící větve křižovatky nad hlavní trasou dálnice v MÚK Přerov-sever. Součástí stavby je systém odvodnění dálnice, opěrné zdi, protihlukové stěny. Pro provedení stavby je stavebníku stanoveno celkem 40 podmínek. K rozkladu žalobců a osob zúčastněných 2), 3) a 4) Ministerstvo dopravy změnilo rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že upravilo znění bodu 19), 29), 32), 35), 36), 37), 38), 39) a doplnil bod 41). 11. Soud se nejprve zabýval námitkou rozporu napadeného rozhodnutí s § 8 odst. 1 ZPK. Podle tohoto ustanovení v rozhodném znění dálnice a silnice mohou vést územím zastavěným nebo zastavitelným (dále jen "průjezdní úsek dálnice" nebo "průjezdní úsek silnice"), pokud se tím převádí převážně průjezdná doprava tímto územím. 12. Již ze samotného znění tohoto ustanovení je zjevné, že se zabývá tím, kde se dálnice v krajině nachází. Jedná se tedy o námitku, která směřuje do umístění dálnice, a tedy proti územnímu rozhodnutí. Přitom již ze základních ustanovení pro územní řízení a stavební řízení plyne, že obě řízení jsou samostatná a sledují jiné cíle. K tomu soud odkazuje na samotné znění § 79 a § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Jak správně poznamenal žalovaný, o umístění dálnice bylo rozhodnuto již dne 3. 3. 2006 rozhodnutím Městského úřadu Přerov č. 32/2006, č. j. SÚ-3229/2005-Kl. Územní rozho