4 Ads 57/2009 — Nejvyšší správní soud

19 Ad 18/2023- 55 - text  22 19 Ad 18/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobkyně: M. M. B. zastoupena Mgr. Danielem Grimmem, advokátem sídlem 702 00 Ostrava, Bozděchova 567/8 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR sídlem 128 01 Praha 2, Na Poříčním právu 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2023 č. j. MPSV-2023/95471-923, ve věci příspěvku na péči takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo změněno napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně a žalobkyni byl: I. přiznán příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně od září 2020 a II. zvýšen příspěvek na péči ze 4 400 Kč na 12 800 Kč měsíčně od srpna 2021. 2. Příspěvek na péči byl původně určen žadatelce J. B., narozené dne X (dále jen „žadatelka“), která však X zemřela. Od té doby vystupovala žalobkyně coby nástupnická osoba žadatelky ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, která ve vztahu k dotčeným správním úřadům rozhodujícím o přiznání příspěvku na péči uplatňovala nárok na částky splatné do dne smrti žadatelky coby osoba blízká. 3. Žalobkyně nesouhlasila s přiznáním příspěvku pouze ve výši 4 400 Kč měsíčně, který byl přiznán od září 2020 do června 2021 a stejně tak se zvýšením příspěvku na péči ze 4 400 Kč pouze na 12 800 Kč měsíčně od srpna 2021. Závěr o tom, že žadatelka byla schopna od září 2020 do července 2021 zvládat pět nebo šest základních životních potřeb a byla tedy závislá na pomoci jiné osoby pouze ve II. stupni, byl nesprávný. Žadatelka v té době nebyla schopna zvládat více základních životních potřeb. Totéž platí o období od srpna 2021 až do data úmrtí žadatelky. Napadené rozhodnutí oproti předchozím rozhodnutím snížilo stupeň závislosti žadatelky. Žalobkyně je přesvědčena, že žadatelce měl být žalobou napadeným rozhodnutím přiznán příspěvek na péči ve výši 19 200 Kč za období od září 2020 až do jejího úmrtí, tj. do listopadu 2021. 4. Žalobkyně v žalobě dále popsala celý postup předcházející vydání napadeného rozhodnutí. V plném rozsahu odkázala na svá tvrzení ze žaloby ze dne 26. 4. 2022 a uvedla, že je i nadále přesvědčena, že žadatelka byla v tomto období v plném rozsahu odkázána na její pomoc, přičemž správní orgány skutkový stav buď nesprávně zjistily, anebo správně zjištěný skutkový stav nesprávně kvalifikovaly. 5. K základní životní potřebě orientace, žalobkyně konstatovala, že ve stěžejním posudku bylo uvedeno, že žadatelka „byla orientovaná, posudkově významné poruchy chování, intelektu, či paměti v lékařských záznamech nedokumentovány. Smyslové funkce byly pro zvládnutí této potřeby dostatečné.“ S tímto nesouhlasila, neboť jde-li o základní životní potřebu b) orientace, tak podle přílohy č. 1 prováděcí vyhlášky se za schopnost ji zvládat považuje stav, kdy je osoba schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se osobou, časem a místem, orientovat se v přirozeném sociálním prostředí, orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat. Žadatelka orientována nebyla. Žalobkyně odkázala na lékařský nález MUDr. K. ze dne 19. 10. 2020, v němž se mimo jiné u žadatelky konstatuje „chronická neztišitelná bolest, dezorientace, nevolnost, zmatenost – polyvalentní intolerance mnoha analgetik.“ Taktéž MUDr. K. ve své lékařské zprávě ze dne 2. 12. 2020 mj. zmiňuje, že u žadatelky dochází k aplikaci opiátových náplastí a léčebného konopí. Dezorientace, zmatenost, to že žalobkyně užívala opiátové náplasti a léčebné konopí, by i bez ohledu na obsah závěrů výše uvedených lékařů mělo indikovat závěr, že nemohla být schopna přiměřeně a adekvátně reagovat na různé životní situace, včetně kontaktu s úřady, že nemohla mít přiměřené duševní kompetence a schopnost orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. Jestliže aktuální posudek tyto závěry MUDr. K. zlehčuje s poukazem na to, že „v uvedené zprávě jsou uvedena analgetika z minulosti“, tak toto nemůže znamenat, že v době sepsání tohoto nálezu žadatelka dezorientovaná nebyla. Naopak, dlouhodobější intolerance analgetik znamená závěr, že dezorientovanost žadatelky byla značně delšího trvání než jenom od okamžiku vytvoření předmětné lékařské zprávy. Z tohoto vyplývá, že pro závěr o nezvládání této základní životní potřeby medicínský závěr existuje, přičemž pokud rozsudek krajského soudu navíc konstatuje, že „posudkové komise nedostatečně hodnotily i výsledky sociálního šetření a výhrady žalobkyně k údajům z těchto sociálních šetření, které žalobkyně popisovala ve svých podáních“, tak taktéž tento závěr platí i nadále. 6. K základní životní potřebě komunikace posudek uvádí, že „u posuzované nebyla dokumentována těžká porucha řeči. Dle doložených nálezů nebylo medicínské odůvodnění pro nezvládání rukou psané krátké zprávy za pomoci facilitačních pomůcek. Používala komunikační prostředky.“ S tímto také žalobkyně nesouhlasila a uvedla, že žadatelka měla problém s pochopením sdělené informace i jednoduché povahy, což se projevilo zejména při návštěvách lékařů. Žalobkyně musela žadatelce přetlumočit obsah každého lékařem sděleného pokynu. Komunikační obtíže se projevovaly taktéž v neschopnosti žadatelky ručně psát. V průběhu MMSE testu v rámci psychologického vyšetření měla ručně napsat souvislou větu, což ji velice vyčerpalo. Obecně platí, že za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, vytvářet rukou psanou krátkou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. Jestliže lékařská zpráva MUDr. K. konstatuje dezorientaci žadatelky a její zmatenost, tak nemůže být pochyb o tom, že medicínský závěr svědčící ve prospěch nezvládání této životní potřeby existuje, stejně tak závěr o tom, že posudky stanovující závěr opačný jsou posudky chybnými. 7. Jde-li o zvládání základní životní potřeby stravování, k tomuto posudek uvádí, že „mentální, duševní a smyslové funkce byly pro zvládnutí této potřeby dostatečné“ a taktéž „pro neschopnost sebesycení a porcování stravy není v objektivním nálezu žadatelky odpovídající medicínský korelát.“ Ani s tímto žalobkyně nesouhlasí. Jestliže metodika pro posuzování zvládání základních životních potřeb uvádí, že osoba „je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nalít nápoj, rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim, konzumovat stravu v obvyklém denním režimu a přemístit nápoj a stravu na místo konzumace“, tak toto v případě žadatelky splněno nebylo. Žadatelka byla zcela neschopna si samostatně připravit jakékoliv jídlo, a byť si nakonec lžíci s jídlem dopravila do úst, tak to bylo pouze díky tomu, že jí s tím žalobkyně pomohla. Nemohl platit závěr, že se žadatelka byla schopna najíst samostatně. Žadatelka se subjektivně cítila velmi nekomfortně tím, že nebyla samostatně schopna základních lidských činností, což platí pro všechny oblasti základních životních potřeb, jež byly ze strany správního orgánu posuzovány. Zároveň nebyla schopna si ani nalít nápoj, jelikož téměř nepřetržitě ležela na posteli. Ani z fyzikálního hlediska toto nebylo dost dobře možné. Co se týká pravidelnosti v příjmu potravy, tak žadatelka vůbec nerozlišovala mezi tím, zda je ráno nebo večer. Bylo zcela nemožné jakékoliv jídlo označit za oběd, snídani nebo večeři, když byla celkově a objektivně dezorientovaná. Žadatelka za snídani považovala jídlo konzumované bezprostředně po probuzení se po delším spánku, a nikoliv jídlo, které konzumovala v ranních hodinách. Veškeré přijímané jídlo muselo být žalobkyní připraveno k bezprostřední konzumaci. Muselo být nařezáno, nakrájeno, rozmělněno apod., jelikož žadatelka tohoto samostatně schopna nebyla. Stejně tak nebyla schopna si žádné jídlo samostatně připravit. Ke všemu potřebovala žalobkyni, přičemž tento stav platil dlouhodobě a nejenom v posuzovaném období. Dalším aspektem vylučujícím pravidelnost stravování žadatelky byla skutečnost, že trpěla mj. diagnostikovanou středomořskou familiární horečkou. Jde o nemoc způsobující obtíže, jež jsou neslučitelné se závěrem o dlouhodobém zvládání této životní potřeby. Žalobkyně poukázala na závěr krajského soudu, který výslovně odkazuje i na medicínské odmítnutí závěrů posudkové komise, když uvádí, že „v lékařských nálezech MUDr. N. z 10. 5. 2019 a následně v nálezech MUDr. K. z 12. 6. 2020 a 12. 8. 2020 se konstatuje nechutenství žadatelky, do jídla s