2 As 46/2006 — Nejvyšší správní soud

20 A 9/2024- 16 - text  6 20 A 9/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci žalobkyně: Ing. K. K. zastoupená JUDr. Radimem Vicherkem, advokátem sídlem Masná 1850/4, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2023, č. j. MSK 157272/2023, o přestupku proti občanskému soužití, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně napadla u Krajského soudu v Ostravě (dále též „krajský soud“) žalobou ze dne 4. 3. 2024 rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2023, č. j. MSK 157272/2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), který zamítl odvolání žalobkyně jako nepřípustné. Měla za to, že správní orgány pochybily, pokud s ní nejednaly jako s účastníkem řízení, jelikož byla přestupkovým jednáním poškozena. II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 5. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že dne 12. 7. 2023 učinila žalobkyně oznámení o podezření ze spáchání přestupku, kterého se měla dne 7. 7. 2023 dopustit sousedka žalobkyně tím, že ořezala větve na stromech nacházejících se na pozemku žalobkyně (čtyři tisy a 18 tújí), které přesahovaly na pozemek sousedky. Tuto skutečnost sousedka nerozporovala, avšak uvedla, že se na takovém postupu se žalobkyní domluvily, což ostatně v rámci svědecké výpovědi potvrdila i žalobkyně. Spornou zůstala pouze otázka, v jaké vzdálenosti od plotu (resp. kmene stromu) měla sousedka větve ořezat. 6. Městský úřad Bohumín (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 16. 10. 2023, č. j. R 452/2023, podle § 86 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále „zákon o odpovědnosti za přestupky“), řízení o přestupku zastavil. Dospěl k závěru, že pro souhlas žalobkyně s jednáním sousedky, a tedy absenci úmyslného zavinění ze strany sousedky, se nejedná o přestupek. Rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 23. 10. 2023. Dne 20. 10. 2023, tedy ještě před doručením rozhodnutí správního orgánu I. stupně, bylo do spisu založeno podání zástupkyně žalobkyně datované dne 12. 10. 2023 bez doručenky, které obsahovalo žádost o sdělení stavu řízení a dále informaci o tom, že žalobkyně by měla mít postavení osoby přímo postižené spácháním přestupku ve smyslu § 71 zákona o odpovědnosti za přestupky. 7. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala žalobkyně dne 8. 11. 2023 odvolání, ve kterém vyjádřila nesouhlas se zastavením řízení a avizovala doplnění odvolání ve lhůtě 14 dnů. Doplnění odvolání bylo doručeno až dne 2. 1. 2024, a obsahovalo stručnou argumentaci o tom, že žalobkyně měla v řízení mít postavení poškozené a v souladu s § 68 zákona o odpovědnosti za přestupky být účastnicí řízení o přestupku, protože sousedce nedala souhlas se vstupem na svůj pozemek, a nesouhlasila se způsobem, jakým byl ořez proveden. K tomu žalobkyně v odvolání také doložila odborný odhad nákladů na úklid větví po ořezu v částce 2 712 Kč. 8. Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 12. 2023, č. j. MSK 157272/2023, odvolání žalobkyně zamítl jako nepřípustné, protože jej podala osoba neoprávněná tak učinit. Dospěl k závěru, že žalobkyně měla v řízení postavení svědka a odvolání je tak nepřípustné. Rozhodnutí bylo dodáno do datové schránky zástupce žalobkyně dne 27. 12. 2023 a doručeno bylo dne 8. 1. 2024. 9. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně žalobou. III. Žaloba a vyjádření k žalobě 10. Žalobkyně v žalobě brojila proti tomu, že s ní správní orgány nejednaly jako s účastníkem řízení, přestože byla jednáním sousedky poškozena. V podání ze dne 12. 10. 2023 přitom sdělila správnímu orgánu I. stupně, že se cítí být osobou poškozenou, a to přinejmenším jako osoba přímo poškozená spácháním přestupku podle § 71 zákona o odpovědnosti za přestupky. Odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalobkyně přitom podala řádně a včas. V závěru žaloby žalobkyně navrhla zrušit napadené rozhodnutí žalovaného. 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že v postupu správního orgánu I. stupně neshledal nedostatky. Ze spisového materiálu podle žalovaného nevyplynulo, že by se žalobkyně v řízení o přestupku domáhala náhrady škody, namítala pouze protiprávnost jednání sousedky. Až po vydání napadeného rozhodnutí obdržel žalovaný doplnění odvolání žalobkyně, ve kterém poukázala na skutečnost, že sousedka, ač měla k jednání souhlas, si měla počínat tak, aby žalobkyni nezpůsobila škodu. IV. Posouzení věci krajským soudem 12. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti kterému je žaloba přípustná. Krajský soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného [§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, krajský soud neshledal. 13. Krajský soud o žalobě rozhodl bez jednání, a to v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci k výzvě soudu nesdělili, že by s takovým postupem nesouhlasili, jejich souhlas se proto předpokládá. 14. Žaloba není důvodná. 15. S ohledem na jedinou uplatněnou žalobní námitku se krajský soud zabýval pouze otázkou účastenství žalobkyně. Žalobkyně se prostřednictvím žaloby pokouší domoci toho, aby krajský soud postavil najisto, zda jí náleželo postavení osoby poškozené v řízení o přestupku, a pokud ano, aby jí bylo umožněno brojit proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Tato úvaha žalobkyně však není správná. Jak krajský soud vysvětlí níže, i kdyby totiž žalobkyně poškozenou skutečně byla, nebyla by oprávněna se proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolat a žalovaný by rozhodl shodně, tedy zamítl by její odvolání jako nepřípustné. Otázkou účastenství poškozeného a jeho možnostmi obrany ve správním řízení se podrobně zabýval již Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 20. 12. 2024, č. j. 44 A 15/2021-23, krajský soud jeho závěry níže uvádí a plně se s nimi ztotožňuje. 16. Krajský soud v Praze vyslovil, že podle § 68 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky účastníkem řízení je poškozený v části řízení, která se týká jím uplatněného nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nezakládá se jím plné účastenství poškozeného v řízení o přestupku, nýbrž účastenství omezené povahou a rozsahem práv poškozeného, o kterých se v tomto řízení jedná. Předmětem řízení o přestupku je posuzování viny obviněného z přestupku (přestupce) a případné ukládání sankce za přestupek. Toto posuzování se děje výlučně ve vztahu státu a obviněného z přestupku a má čistě veřejnoprávní povahu – stát zde (až na nečetné výjimky z úřední povinnosti) ve veřejném zájmu stíhá jednání naplňující znaky skutkových podstat přestupků. Poškozený v tomto vztahu nemá postavení účastníka řízení, nýbrž eventuálně toliko svědka, který může podat svědectví o jednání obviněného z přestupku, o následcích jeho činu či o jiných rozhodných skutečnostech. 17. Podle § 70 odst. 2 věty prvé zákona o odpovědnosti za přestupky, platí že osoba, které byla spácháním přestupku způsobena škoda nebo na jejíž úkor se obviněný spácháním přestupku bezdůvodně obohatil, se stává poškozeným uplatněním nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení. 18. Vztah mezi poškozeným a obviněným z přestupku, z něhož vyplývá omezené účastenství poškozeného v přestupkovém řízení, má povahu soukromoprávní – jeho předmětem jsou výlučně majetkoprávní nároky (a ještě jen některé), a sice nárok poškozeného na náhradu majetkové škody způsobené jednáním, které bude právně kvalifikováno jako přestupek. O tomto nároku může být v rámci řízení o přestupku rozhodnuto (a zásadně – jsou-li pro to dány podmínky – i rozhodnuto být má), nicméně vždy zde pro poškozeného zůstává otevřena možnost vymáhat svůj majetkový nárok i mimo přestupkové řízení cestou jeho uplatnění v řízení občanskoprávním. Nárok je poškozenému přiznán tehdy, a jen tehdy, dává-li k tomu výsledek řízení o posuzování viny obviněného z přestupku podklad, přičemž poškozený do tohoto přestupkového řízení „v užším smyslu“ jako účastník řízení zasahovat nemůže. 19. Jeho nárok se ovšem projednává toliko za podmínky, že v přestupkovém řízení „v užším smyslu“ je rozhodnuto o tom, že obviněný z přestupku přestupek spáchal, tj. že je pachatelem přestupku. Posuzování této otázky se však nachází mimo sféru ovlivnitelnou procesní aktivitou poškozeného jako účastníka řízení (ve fázi řízení, kdy se již účastníkem stal), neboť je svěřeno výlučně interakci procesní aktivity státu, který vede přestupkové řízení „v užším smyslu“, a obviněného z přestupku. Poškoz