10 As 79/2021 — Nejvyšší správní soud

22 A 10/2024- 71 - text  11 22 A 10/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) Ing. R. H. b) M. B. zastoupená žalobcem a) c) B. R. zastoupená žalobcem a) d) L. H. zastoupená žalobcem a) e) Q.H. zastoupený žalobcem a) proti žalovanému: Magistrát města Frýdku-Místku sídlem Radniční 1148, 738 01 Frýdek-Místek za účasti: ČEPS, a.s. Elektrárenská 774/2, 101 52 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2024 č. j. MMFM 1719/2024, ve věci mezitímního rozhodnutí o omezení vlastnického práva takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2024 č. j. MMFM 1719/2024, kterým bylo rozhodnuto podle § 24 odst. 3 písm. a) zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), v platném znění (dále jen „zákon o vyvlastnění“) ve spojení s § 4a odst. 1 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), v platném znění (dále jen „liniový zákon“) mezitímním rozhodnutím o omezení vlastnického práva žalobců k části pozemku parc. č. XA - lesní pozemek, o celkové výměře 24 958 m2 – v části 1 317,20 m2 v k.ú. P., spočívajícím v omezení věcným břemenem v uvedeném rozsahu podle geometrického plánu pro vymezení rozsahu věcného břemene č. 2136 – 79/2019 ze dne 12. 6. 2019, jenž je nedílnou součástí tohoto mezitímního rozhodnutí, ve prospěch ČEPS, a.s. (dále jen „ČEPS“), spočívajícím ve strpění zřízení a provozování veřejně prospěšné liniové stavby přenosové soustavy „V403/803 - zdvojení vedení“ (dále jen „vedení PS“) v rozsahu přetnutí výše uvedeným nadzemním vedením PS v ploše vyvlastňovaného pozemku vymezené kolmým průmětem krajních vodičů této stavby realizované podle územního rozhodnutí o umístění stavby ze dne 29. 6. 2020 č. j. MMFM 186559/2019 vydaného Magistrátem města Frýdek-Místek, jež nabylo právní moci dne 31. 7. 2020. Dále bylo napadeným rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 24 odst. 3 písm. c) zákona o vyvlastnění a § 3c liniového zákona určeno, že vyvlastnitel je povinen zahájit uskutečnění účelu vyvlastnění na dotčeném pozemku nejpozději do čtyř let od právní moci tohoto rozhodnutí o omezení vlastnického práva. 2. Proti označenému rozhodnutí podali žalobci žalobu, v níž vymezili tyto žalobní body: 1) Po roce 1989 byl žalobcům vydán lesní pozemek, který je z části trvale znehodnocen, když původní celistvý les byl rozdělen dvěma vedeními VVN, jež jsou aktuálně ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení. Z technických důvodů, zejména bezpečnostních podmínek provozu daného zařízení, včetně ochranného pásma 20 m od krajního vodiče, nesmí trvalé porosty přesáhnout výšky 3 m. Vlastnické právo žalobců je trvale omezeno v důsledku znehodnocení vedením energetické soustavy. Žalobci se od roku 2019 snažili, aby jim byly kompenzovány škody a újmy na majetku a požadovali rekultivaci pozemku. Vlastníkem VVN jsou závazky a poskytnutí náhrady škody trvale odmítány. ČEPS přitom jako vlastník VVN bezplatně na základě energetického zákona z roku 1959 zneužíval pozemek žalobců a odmítl vést jakoukoliv diskusi s odvoláním na předmětný zákon. V současné době bude ČEPS posilovat staré vedení a je povinen uzavřít s vlastníky pozemků dohody o věcných břemenech dle aktuální právní úpravy. Svých cílů dosahuje cestou vyvlastňovacího institutu s minimálními náklady a bez odpovědnosti za své mnohaleté historické i další budoucí působení v místě. Žalovaný jako vyvlastňovací úřad mlčky plní jeho očekávání. V předchozí několikaleté komunikaci se společností ČEPS i s orgány statní správy zúčastněnými na procesu stavebního řízení a naposledy při ústním jednání dne 18. 10. 2023 žalobci navrhovali a požadovali, aby se jednání týkalo trvale znehodnocené části pozemku ve výměře 0,9 ha (Příloha č. 3 žaloby). Požadovali narovnání závazků a úhrady škod, které vlastník VVN způsobil mnohaletou existencí PS na předmětném pozemku s tím, že jsou ochotni uzavřít dohodu o zřízení věcného břemene, neboť chápou důležitost strategického významu VVN. Žalovaný jako poslední zúčastněný orgán státní správy v této věci v napadeném rozhodnutí návrhy žalobců ignoroval a vyhověl praktikám vyvlastnitele. 2) Žalovaný nepostupoval nestranně a nevytvořil rovné podmínky pro žalobce, když zvýhodnil vyvlastnitele. Žalobci vymezili tyto nerovné podmínky a nestandardní postupy při vydání napadeného rozhodnutí: a) před ústním projednáním nařízeným žalovaným na den 18. 10. 2023 osoba zúčastněná na řízení zaslala doplnění žádosti o vyvlastnění, a to několik minut před půlnocí dne 17. 10. 2023. Dokument byl založen do spisu v časných ranních hodinách dne 18. 10. 2023. Žalobci dostali dokument k nahlédnutí při ústním jednání, a tento jim nebylo možno nastudovat, neboť jednání probíhalo velmi intenzivně. V zápisu z ústního jednání se však právní zástupce vyvlastňovatele na toto vyjádření odkazoval. V napadeném rozhodnutí žalovaný dokument bez výhrad akceptoval, současně snížil jeho důležitost tvrzením, že šlo pouze o podrobnější rozvedení skutečností uvedených již v žádosti o vyvlastnění (str. 17 napadeného rozhodnutí). Ústní jednání je podle zákona o vyvlastnění posledním možným okamžikem se k danému procesu vyjádřit. Vyvlastňovatel na žalobce účelově nastražil tuto past a žalovaný na nekalou praktiku přistoupil. Na vlastníky pozemku tak byl vytvořen časový tlak bez možnosti vyjádření. Tento postup je podle žalobců nezákonný, v rozporu s dobrými mravy a představuje vytvoření nerovných podmínek účastníků. b) Odvolání ke lhůtě bylo podáno ke krajskému úřadu prostřednictvím žalovaného a v mezitímním rozhodnutí se k němu vyjádřil žalovaný, aniž by žalobce obdržel vyjádření nadřízené instituce. c) Žalobce při ústním jednání zpochybnil oprávněnost znalce Ing. K. oceňovat lesní pozemky a k jeho oprávnění požadoval vyjádření Ministerstva financí a také Ministerstva spravedlnosti. Žalovaný se spokojil s prohlášením znalce Ing. K., že je oprávněn ocenění vyhotovit. Vyjádření ministerstev žalovaný k dispozici nemá. d) Žalobce se při ústním jednání a také v odvolání ke krajskému úřadu vyjádřil k požadavku na komplexní řešení znehodnocené části lesa o výměře cca 0,9 ha, a to jak z pohledu úhrady škody žalobcům, tak z pohledu environmentálních přístupů. Žalobci se odkazovali na lesní zákon, vyhlášku č. 456/2021 Sb., vyhlášku č. 240/2021 Sb., zákon č. 344/1992 Sb. a zákon č. 289/1999 Sb. Tyto podněty žalovaný odmítl, aniž by akceptoval prokazatelné podklady o poškození a znehodnocení pozemku, a převzal tvrzení ČEPS, že žádný projekt na konkrétní pozemek nebude předkládán, ani financován, neboť nad pozemkem povede pouze VVN a jeho využití bude možné jako dosud. Žalovaný s tím vyjádřil souhlas. e) S požadavkem náhrady a kompenzace žalobci vždy požadovali, aby se ČEPS jako vlastník přenosové sítě o pozemky pod vedením staral a řádně o ně pečoval, aby nedocházelo ke splavování půdy. Žádali, aby ČEPS učinil opatření, která by splavenou půdu chránila, osadil porosty, rekultivoval území, prováděl údržbu a platil pachtovné za užívaný pozemek a náhradu za ušlý zisk. Všechny tyto požadavky ČEPS odmítl a žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl důvody, aby se těmto povinnostem vyvlastňovatel vyhnul (opora v účelově vyložených zákonech). f) Pro žalobce obecně zákony stanovují povinnost údržby pozemků, kdy pod hrozbou pokuty mají dbát na to, aby porosty nepřerůstaly stanovenou mez. Vyvlastnitel občas bezplatně rostoucí porosty nad 3 m vykácí, zkrátí nebo vyřeže. Žalobci však mají povinnost trvale platit z pozemku daně, i když z něj nemají žádný užitek. Naopak z podnikání v energetice plynou stomiliardové roční zisky. Vyvlastňovací úřad jako orgán státní správy na jakoukoliv roli ochránce práv žalobců proti této šikaně rezignoval. g) Podle napadeného rozhodnutí byly splněny veškeré zákonné podmínky pro omezení vlastnického práva a ze strany vyvlastňovaných nebyla dostatečná snaha o uzavření potřebné smlouvy, když jejich požadavky, zejména co se týče výše náhrady, byly nepřiměřené. Žalobcům není známo, na základě čeho jsou jejich požadavky považovány za nepřiměřené. Nejedná se o neoprávněné požadavky, ale o nevůli ČEPS cokoliv uhradit. Žalovaný rezignoval na svou minimální roli ochránce práv vlastníků. Ztotožnil se s vyvlastnitelem a žalobce svým jednáním ujišťoval, že je spravedlivé. Žalovaný také rezignoval na svou funkci a závazky vůči společnosti a celoevropsky deklarované environmentální politice. Žalobci poukazovali na reálná omezení a škody na svém majetku a devastaci přírody, která je důsledkem bezohledného přístupu energetiků k přírodnímu bohatství a nevratnému poškozov