2 Afs 52/2011 — Nejvyšší správní soud

22 A 43/2021- 55 - text  9 22 A 43/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: Z. P. zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Pavlíkem sídlem K Nemocnici 14, 741 01 Nový Jičín proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2021 č. j. MSK 10524/2021, ve věci přestupku podle živnostenského zákona takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2021 č. j. MSK 10524/2021, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Orlová ze dne 7. 12. 2020 č. j. MUOR 170694/2020 (dále jen „správní orgán I. stupně“), jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 61 odst. 3 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“), kterého se měl dopustit tím, že nejméně v období od 5. 1. 2019 do 30. 4. 2020 prováděl nákup předmětů kulturní hodnoty za účelem jejich prodeje a prodej, přičemž prostřednictvím aukčního portálu Aukro.cz (účtu „kawie“) nabízel a prodal 2 455 předmětů kulturní hodnoty (především mincí a medailí) v celkové částce 2 515 341 Kč, a prostřednictvím inzertního portálu Sbazar.cz (účtu „X“) nabízel k prodeji 195 předmětů kulturní hodnoty v celkové částce 703 349 Kč, tedy provozoval činnost, která je předmětem živnosti vázané s předmětem podnikání "Nákup a prodej kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty“, aniž by pro tuto živnost měl živnostenské oprávnění. 2. Žalobce v žalobě vymezil tyto žalobní body: 1) Žalobce namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. V prvostupňovém rozhodnutí ve skutkové větě ani v odůvodnění rozhodnutí není uvedeno, o jaké předměty se konkrétně jednalo. Dle žalobce se v posuzované věci nelze odvolávat na to, že pro naplnění skutkové podstaty přestupku není třeba uvést přesný počet a typ nakoupených nebo prodaných předmětů a stačí označit tyto předměty obecně jako mince, bankovky apod. Žalobce byl stíhán za to, že nakupoval a prodával předměty jisté konkrétní kvality – předměty kulturní hodnoty. Ne každá mince, bankovka či medaile je předmětem kulturní hodnoty. Podle žalobce bylo na místě, aby správní orgán v rozhodnutí jednoznačně uvedl, které mince, bankovky a medaile považuje za předměty kulturní hodnoty a proč. Prodej a nákup jiných předmětů než těch, které mají kulturní hodnotu, by totiž žalobci obvinění z předmětného přestupku nezpůsobilo. Určení, zda konkrétní mince, bankovky a medaile prodávané žalobcem byly nebo nebyly předměty kulturní hodnoty, je proto nutně součástí rozhodování správního orgánu. Žalobce rovněž poukázal na to, že věci, které neprodal na jednom inzertním portálu, pak zkoušel prodat na druhém, nebo stejnou věc inzeroval vícekrát. Proto není vyloučeno, že správní orgán dospěl také k nesprávnému počtu předmětů. Žalobce tak považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, jelikož nesplňuje náležitosti dle ust. § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a je v rozporu s § 93 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Dále žalobce doplnil, že pro absenci přesného vymezení předmětů kulturní hodnoty se nemohl bránit tomu, zda správní orgán konkrétní věci správně označil za předměty kulturní hodnoty a nemýlí se, např. u replik nebo předmětů mladších 50 let. V důsledku toho se žalobce nemohl bránit ani výši pokuty, kterou správní orgán odvíjí od množství a ceny „zjištěných“ předmětů kulturní hodnoty. 2) Žalobce namítl nesprávné právní hodnocení věci. Ve správním řízení nebylo prokázáno, že žalobce nakupoval a prodával předměty kulturní hodnoty. Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí dospěl k nesprávnému závěru, že činnost žalobce není sběratelstvím, ale vykazuje znaky podnikání, živnosti. Žalobce je sběratelem mnoho let a jeho sbírka čítá tisíce kusů. Rozhodl se rozprodat její část zejména proto, že potřebuje peníze na rekonstrukci domu. S ohledem na značný rozsah sbírky ji není schopen prodat najednou, neboť takový zájemce zřejmě neexistuje, a navíc by takto získal nižší cenu, než když části sbírky prodá po jednotlivých kusech. Pro rozsáhlost sbírky není v silách jednoho člověka zpracovat a vyhotovit najednou tisíce inzerátů a předměty najednou prodat. Z toho důvodu se žalobce rozhodl sbírku prodat postupně, což při jejím rozsahu zabere časově celé měsíce. Správní orgán se mýlí, má-li za to, že v jednání žalobce je naplněn znak soustavnosti. Podle žalobce jde o jednorázové rozhodnutí prodat sbírku či její část, kdy je žalobce z objektivních důvodů nucen rozprostřít prodej na delší dobu. Rozsah své sbírky v dubnu 2018, tedy před obdobím, za něž je žalobce uznán vinným z přestupku, žalobce prokazuje usnesením Policie ČR (dále jen „PČR“), kterým mu byla vrácena v trestním řízení zajištěná sbírka. 3) Dále žalobce namítl, že účelem jeho činnosti rovněž nebylo dosažení zisku jako dalšího znaku podnikání. Žalobce rozprodával svou sbírku, kterou vlastní roky, čímž svůj majetek transformoval z movitých věcí na peníze. Žalobce není motivován snahou vydělat z neustálého obratu zboží (nákup a prodej se ziskem) a neživí se tím. To je také závěr, ke kterému dospěla PČR a státní zastupitelství v trestním řízení vedeném proti žalobci a také finanční úřad v daňovém řízení. Dle žalobce absence znaků soustavnosti a dosažení zisku nutně vede k závěru, že činnost žalobce není živností ve smyslu § 2 živnostenského zákona, a proto k ní není zapotřebí živnostenského oprávnění. V takovém případě ovšem nelze žalobce uznat vinným z přestupku dle § 61 odst. 3 písm. b) živnostenského zákona, neboť toho se může dopustit jen ten, kdo provozuje činnost, která je předmětem živnosti řemeslné nebo vázané, aniž by pro tuto živnost měl živnostenské oprávnění. Jednání žalobce není přestupkem a rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s § 61 odst. 3 písm. b) živnostenského zákona. Žalovaný se s odvolacími námitkami týkajícími se absence znaků soustavnosti a zisku vůbec nevypořádal. 3. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že postupoval v souladu se zákonem, správní orgán I. stupně i žalovaný měli dostatek podkladů k vydání rozhodnutí a skutkové okolnosti byly zjištěny v potřebném rozsahu. 4. K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu I. stupně z důvodu absence konkrétní specifikace předmětů prodeje žalovaný uvedl, že vzhledem k vysokému počtu zjištěných předmětů kulturní hodnoty, konkrétně 2 650 kusů, nebylo možno všechny pojmout do výroku rozhodnutí položkovým výčtem s příslušným znaleckým zdůvodněním. V rozhodnutí se nelze ani podrobněji jednotlivými předměty zabývat a detailně odůvodňovat, zda ta či ona mince je předmětem kulturní hodnoty, případně z jakého důvodu není. Podle žalovaného je v daném případě zcela dostačující odůvodnění správního orgánu I. stupně uvedené na stranách 5 a 6 jeho rozhodnutí, kde naprosto jasně vymezil, které předměty považuje za předměty kulturní hodnoty a proč. S ohledem na příslušnou spisovou dokumentaci, v níž jsou založeny mimo jiné seznamy nabídek inzerované na internetových portálech Aukro.cz a Sbazar.cz a také protokol o kontrole ze dne 11. 8. 2020, nemohou vyvstat pochybnosti, které předměty považují správní orgány za předměty kulturní hodnoty. Žalovaný dále zdůraznil, že analýzou nabídek předmětů inzerovaných žalobcem na portálech Aukro.cz a Sbazar.cz byla zjištěna nabídka a prodej předmětů kulturní hodnoty. Rozsah činnosti žalobce při prodeji předmětů kulturní hodnoty a časové rozložení tohoto prodeje je definován v bodech 6 a 7 protokolu o kontrole ze dne 11. 8. 2020. Žalovaný rovněž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019 sp. zn. 5 Tdo 196/2019-1159, na jehož základě má za to, že výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně řádně popisuje skutkovou podstatu přestupku neoprávněného podnikání, když vymezuje činnost, rámcový rozsah s přesným počtem transakcí, dobu trvání i územní rozsah. 5. K žalobní námitce, že posuzovaná činnost žalobce není živností a žalobce sbírku rozprodával pouze za účelem transformace majetku, kdy potřeboval finance na rekonstrukci domu, přičemž sbírku vzhledem k jejímu rozsahu nemohl prodat za odpovídající hodnotu najednou, a proto byl přinucen ji rozprodat postupně, žalovaný uvedl, že toto žalobcovo tvrzení považuje za naprosto účelové, uplatněné ve snaze vyvinit se. 6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 7. Krajský soud ve věci již jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne 11. 8. 2022 č. j. 22 A 43/2021-21 tak, že napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Tento rozsudek krajského soudu byl zrušen rozsudkem Nejvyššího s