10 As 79/2021 — Nejvyšší správní soud

22 Ad 9/2024- 38 - text  8 22 Ad 9/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci žalobce: J.N. zastoupen JUDr. Dagmar Soukenkovou, advokátkou sídlem Masná 1850/4, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava proti žalovanému: Generální ředitel Generálního finančního ředitelství sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2024 č. j. 16630/24/7400-11196-050763 takto: I. Rozhodnutí Generální ředitelky Generálního finančního ředitelství ze dne 28. 3. 2024 č. j. 16630/24/7400-11196-050763 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 342 Kč, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokátky JUDr. Dagmar Soukenkové, sídlem Masná 1850/4, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou doručenou soudu dne 28. 5. 2024 domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Generálního finančního ředitelství, ředitele Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 8. 12. 2023, č.j. 4102887/23/3200-00061-810276, kterým byla žalobci podle § 331 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), uložena povinnost zaplatit ve prospěch ČR – Generálního finančního ředitelství částku 368 370 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. 2. Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu jako nezákonné. Připomněl, že Komise pro odškodňování služebních, respektive pracovních úrazů a nemocí z povolání Generálního finančního ředitelství (dále jen „Komise“), která dne 7. 8. 2017 projednala první nárok žalobce na náhradu škody v souvislosti s pracovním úrazem ve výši 129 167 Kč, návrhu žalobce vyhověla v plné výši a částka byla žalobci vyplacena dne 12. 9. 2017; dále Komise dne 12. 6. 2020 a 15. 10. 2020 projednala druhý nárok žalobce na náhradu škody v souvislosti s pracovním úrazem ve výši 290 219 Kč, návrhu žalobce vyhověla v plné výši a částka byla žalobci vyplacena dne 11. 12. 2020. Až poté, v prosinci 2021 si Komise nechala vypracovat znalecký posudek MUDr. J. B. a na základě tohoto posudku Komise rozhodla dne 1. 2. 2022 o zrušení výše uvedených pravomocných rozhodnutích o přiznání náhrad. 3. Napadeným rozhodnutím se tedy žalovaný po žalobci domáhá vrácení rozdílu mezi částkou žalobci již vyplacenou a částkou nově žalobci přiznanou ve výši 51 016 Kč. Toto rozhodnutí však žalobce považuje za nezákonné, neboť má za to, že částky, které přijal v dobré víře jakožto plnění zaměstnavatele na náhradu škody na zdraví, není povinen vrátit, neboť podle § 331 zákoníku práce, který se vztahuje také na služební poměr, vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené. Žalobce tvrdí, že vyplacené částky přijal v dobré víře, neboť jejich výplata se opírala a vycházela z právních předpisů a interních aktů žalovaného platných v době uplatnění nároků. 4. Žalobce dále uvedl, že se ztotožňuje s odůvodněním rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2024, č. j. 22 Ad 13/2023-47, v němž byla řešena otázka zákonnosti postupu žalovaného při projednávání a placení nároků na náhradu škody žalobci. 5. V té souvislosti žalobce tvrdil, že pro posouzení nároku na vrácení částek je podstatné posouzení, zda rozhodnutí ředitelky sekce ekonomiky GFŘ mělo povahu rozhodnutí či nikoliv. Žalobce se domnívá, že celý postup žalovaného při rozhodování a přiznání nároků žalobce na náhradu škody z pracovního úrazu a jeho vymáhání části těchto nároků zpět je řetězením nezákonných postupů žalovaného. 6. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. O nárocích žalobce (prvním a druhém nároku) bylo rozhodnuto příslušným služebním orgánem v předepsaném řízení, toto rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné. Připomněl přitom závěry rozsudku NSS ze dne 27. 6. 2024, č. j. 8 Ads 111/2024-43, který zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2024, č. j. 22 Ad 13/2023-47 se závěrem, že rozhodnutí ředitelky Sekce ekonomiky GFŘ byla nicotná. 7. K námitce žalobce stran existence dobré víry žalovaný zdůraznil, že žalobci již v době podání prvního návrhu na náhradu škody nesvědčila dobrá víra, které se dovolává. Žalobce totiž neinformoval Komisi o významné okolnosti, a to, že trpí od mládí vertebrogenním algickým syndromem, který je celoživotním postižením benigního charakteru. Podle žalovaného žalobce vědomě uvedl Komisi v omyl, resp. zamlčel skutečnosti podstatné pro hodnocení úrazu a jeho následků za účelem získání vlastního prospěchu. Takové jednání podle žalovaného vylučuje dobrou víru žalobce. Žalovaný se závěrem dovolává závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3599/2013. Podle žalovaného rozhodnutí o vyplacení náhrady škody byla následně zrušena, a staly se vyplacené částky neprávem vyplacenými, avšak nikoliv proto, že zde v době jejich výplaty nebyl právní důvod pro jejich výplatu, nýbrž proto, že tento důvod dodatečně odpadl. Zjištění z obsahu správních spisů 8. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že žalobce coby zaměstnanec Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Ostrava III, dne 9. 9. 2016 v 7:47 při příchodu na pracoviště při chůzi po schodech ze třetího do čtvrtého nadzemního podlaží v budově svého služebního působiště zakopl špičkou pravé boty o hranu schodu. Ve snaze zabránit svému pádu se žalobce chytil pravou rukou zábradlí, a proto k úplnému pádu nedošlo, nicméně žalobce ucítil okamžitou bolest, kterou popsal jako „vystřelení do zad“. 9. Žalobce ohlásil služební úraz neprodleně dne 9. 9. 2016 zaměstnavateli a dne 16. 9. 2016 byl vyhotoven záznam o úrazu. V tomto záznamu je v části popisující úrazový děj a okolnosti, za nichž došlo k úrazu výslovně uvedeno, že žalobce se již v minulosti léčil na bolest páteře. 10. Ze spisu vyplývá, že v den služebního úrazu dopoledne žalobce vyhledal lékařské ošetření, po němž následovala další vyšetření a pracovní neschopnosti. 11. Žalobce uplatnil dne 21. 6. 2017 v souvislosti se služebním úrazem nárok na náhradu škody ve výši 129 167 Kč za období pracovní neschopnosti trvající od 13. 9. 2016 do 12. 5. 2017(dále také jen „1.nárok“). 12. Nárok byl projednán Komisí pro odškodňování služebních, respektive pracovních úrazů a nemocí z povolání Generálního finančního ředitelství, zřízené a postupující v souladu se směrnicí č. 3/2017 generálního ředitele nazvané „Zajištění a organizace bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, respektive práce“ ve znění platném v době projednání. Dle čl. 23 odst. 3 výše uvedené směrnice č. 3/2017 za žalovaného jako zaměstnavatele rozhodovala o odškodnění služebního úrazu, po projednání návrhu na náhradu škody před Komisí, ředitelka Sekce ekonomiky Generálního finančního ředitelství, Ing. Mgr. R. N. Komise projednala 1. nárok žalobce na svém jednání dne 7. 8. 2017. Ze záznamu o jednání komise z uvedeného dne jednoznačně plyne, že žalobce předložil k prokázání výše škody, kterou požaduje uhradit, mimo jiné jednak záznam o úrazu a jednak lékařské zprávy ze dne 23. 9. 2016, 4. 11. 2016, 2. 2. 2017 a 23. 5. 2017. 13. Z lékařské zprávy ze dne 23. 9. 2016 vyplývá, že tato byla vypracována Fakultní nemocnicí Ostrava, když z části anamnézy žalobce vyplývá, že tento trpí VAS od mládí. 14. Na základě rozhodnutí Ing. Mgr. N. ze dne 23. 8. 2017 byla žalobci přiznána požadovaná náhrada škody ve výši 129 167 Kč, která mu byla vyplacena spolu s platem za měsíc srpen 2017, a to ve výplatním termínu dne 12. 9. 2017 na bankovní účet žalobce. 15. Žalobce dále uplatnil dne 20. 11. 2019 v souvislosti se služebním úrazem nárok na náhradu škody ve výši 290 219 Kč za období pracovní neschopnosti trvající od 15. 9. 2017 do 22. 6. 2018 (dále také jen „2. nárok“). Nárok byl projednán Komisí na jednáních dne 12. 6. a 15. 10. 2020, na základě rozhodnutí Ing. Mgr. N. ze dne 5. 11. 2020 byla žalobci přiznána požadovaná náhrada škody ve výši 290 219 Kč, která mu byla vyplacena spolu s platem za měsíc listopad 2020, a to ve výplatním termínu dne 11. 12. 2020 na bankovní účet žalobce. 16. Žalobce následně uplatnil dne 25. 4. 2021 v souvislosti se služebním úrazem nárok na náhradu škody ve výši 31 180 Kč za období následné pracovní neschopnosti trvající od 17. 2. 2020 do 16. 8. 2020 (dále také jen „3. nárok“). Komise se na jednáních dne 14. 6. a 15. 7. 2021 seznámila s 3. nárokem žalobce bez rozhodnutí o nároku. 17. Žalobce poté uplatnil dne 27. 6. 2021 v souvislosti se služebním úrazem nárok na náhradu škody ve výši 25 367 Kč za období následné pracovní neschopnosti trvající od 16. 3. 2021 do 31. 3. 2021 a za období následné pracovní neschopnosti trvající od 1. 4. 2021 do 4. 7. 2021 (dále také jen „4. nárok“) a