7 As 281/2016 — Nejvyšší správní soud

25 Ad 8/2023- 55 - text  14 25 Ad 8/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: P. Š. zastoupený advokátkou JUDr. Renátou Kadlubcovou sídlem Hradišťská 119, 735 62 Český Těšín proti žalovanému: Ředitel Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje sídlem 30. dubna 24, 702 00 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2023, č. j. KRPT-210580-81/ČJ-2020-0700KR, ve věci služebního poměru, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Žalobou ze dne 7. 6. 2023 se žalobce domáhal zrušení výše nadepsaného rozhodnutí Ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, jímž žalovaný změnil rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje (dále správní orgán I. stupně) ze dne 25. 5. 2022, č. j. KRPT- 210580-67/ČJ-2020-0700OP, kterým byl žalobci k jeho žádosti o přiznání doplatku služebního příjmu za výkon služby v době plánovaných přestávek na jídlo a odpočinek přiznán za část přestávek doplatek a ve zbytku byla žádost zamítnuta. Žalovaný změnil výroky II., III., IV. a V. rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že vypustil slovo „denního“ a dále změnil výroky II., III., IV. a V. tak, že z nich vypustil některé z přestávek, za které byla žalobci přiznána náhrada současně do nich doplnil některé z přestávek, za které náhrada přiznána nebyla, a dále doplnil výrok VI., kterým přiznal žalobci doplatek služebního příjmu v době nezohledněných přestávek za období od 1. 7. 2017 do 30. 9. 2020. Výrokem II. svého rozhodnutí žalovaný přiznal žalobci poměrnou náhradu nákladů řízení. Žalobce žalobou napadá rozhodnutí žalovaného v rozsahu, v jakém bylo potvrzeno rozhodnutí správného orgánu I. stupně, tedy v rozsahu, v jakém mu byla jeho žádost o doplatek služebního příjmu zamítnuta. II. Žalobní body 2. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaný v řízení nepřihlédl ke všem žalobcem tvrzeným skutečnostem a dostatečně nezjistil skutkový stav. Především nebylo přihlédnuto k charakteru výkonu služby u speciální pořádkové jednotky (dále „SPJ“), tedy k tomu, že žalobce v rámci svého působení u této jednotky musel být celou dobu své služby připraven k výjezdu k zásahu. 3. Podstatou sporu tak činí žalobce otázku, zda mohl jako příslušník SPJ ve službě čerpat přestávku na jídlo a odpočinek, která se neproplácí, anebo zda s ohledem na charakter služby mu měla být podle § 60 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), zajišťována přiměřená doba na jídlo a odpočinek, za kterou náleží služební příjem. 4. Žalobce má za to, že charakter služby u SPJ neumožňuje vůbec čerpat přestávky, ale jen přiměřenou dobu na jídlo a odpočinek. Na podporu svého stanoviska odkázal žalobce na pokyn ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje č. 58/2014, zejm. na čl. 3, který upravuje základní úkoly SPJ. Pro takový závěr podle žalobce svědčí pokyn velitele SPJ KŘP MSK ze dne 12. 5. 2017, kterým jsou organizovány služby výjezdových vozidel. Podle žalobce žalovaný sám v napadeném rozhodnutí uznal, že k výjezdům zásahových vozidel v případě nutnosti dochází do 20 minut. To potvrzuje vyjádření vedoucího SPJ ze dne 21. 12. 2021, na které žalovaný v napadeném rozhodnutí na str. 14 odkazuje. Povinnost výjezdu do 20 minut sice není stanovena, ale je obvyklou praxí. K tomuto žalobce navrhuje výslech svědka. K mimořádné potřebě výjezdu zásahových i nezásahových vozidel docházelo (tedy celé SPJ), což plyne i z napadeného rozhodnutí. Za takových podmínek by podle žalobce bylo možné zajistit řádnou přestávku jen organizací střídání všech v konkrétní den sloužících příslušníků SPJ. 5. Žalobce dále poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 1854/20, ve kterém ústavní soud uvedl, že se přestávka v práci pojmově vylučuje s povinností pohotovosti a není podstatné, zda k potřebě zásahu skutečně dochází. V neplacené době podle nálezu nemusí být zaměstnanec zaměstnavateli k dispozici. Podle ústavního soudu nelze na situaci popsanou v nálezu užít ani § 249 odst. 2 zákoníku práce, podle kterého má zaměstnance povinnost zakročit k odvracení zaměstnavateli hrozící škody. Takový závěr pak podle žalobce lze analogicky vztáhnout i na napadené rozhodnutí, kde žalovaný argumentuje § 10 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o PČR“), podle kterého má policista povinnost zasáhnout i v době mimo službu, je-li bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo svoboda osob anebo majetek nebo došlo-li k útoku na tyto hodnoty. 6. Dále žalobce poukazuje na skutečnost, že správní orgán I. stupně uznal proplacení přestávek v celkem 449 případech za období od 1. 7. 2017 do 30. 9. 2020 z celkových 784 přestávek, nejedná se tedy o mimořádné případy. Žalobce také cituje čl. 13 odst. 4 metodického materiálu č. 2/2014 ze dne 19. 11. 2014 „zásady rozvrhování doby služby,“ podle kterého vedoucí příslušník při rozvrhování služby zohlední charakter služby a její přerušitelnosti při plánování přestávek a tyto případně vůbec nestanoví. Protože právě většina přestávek byla žalovaným uznána, je podle něj charakter služby buď takový, že ji lze dopředu plánovat anebo se od žalobce očekává připravenost a přestávky plánovat nelze. 7. O oprávněnosti nároku žalobce svědčí též fakt, že žalovaný od 1. 1. 2021 plánuje všechny směny v rámci SPJ s režimem přiměřené doby na jídlo a odpočinek podle § 60 odst. 3 služebního zákona. 8. V závěru žaloby žalobce namítl formální nesprávnost výroku napadeného rozhodnutí. Lze z něj sice usoudit, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně v rozsahu, v němž nebylo žalovaným změněno, potvrzeno, avšak výrok o potvrzení napadeného rozhodnutí chybí. V ustanovení § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru není upravena varianta pro případ částečné změny odvoláním napadeného rozhodnutí. Podle žalobce se proto subsidiárně použije § 90 správního řádu v souladu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu (též „NSS“) ze dne 16. 10. 2019, č. j. 7 As 281/2016-26. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný uvedl, že žalobce vznáší v zásadě obdobné námitky jako v odvolání a s těmito se v napadeném rozhodnutí již vypořádal. Následně žalovaný popsal smysl a účel SPJ v rámci Policie ČR a jeho vnitřní organizační strukturu. Se žalobcem se žalovaný ztotožňuje v tom, že spornou otázkou je zařazení přestávek ve službě žalobce do režimu přiměřené doby na jídlo a odpočinek podle § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru. Žalobce však podle žalovaného žádal o uznání všech svých přestávek jako přiměřené doby na jídlo a odpočinek bez ohledu na to, jakou činnost ve službě vykonával s tím, že podle něj je veškerá činnost SPJ činností nepřerušitelnou. Žalobce smíchal všechny odlišné varianty výkonu služby v rámci SPJ dohromady. Zejména pak směšuje základní úkoly celé SPJ s úkoly jednotlivých hlídek SPJ. Podle žalovaného není pro posouzení, zda má žalobce ve službě režim přestávky nebo přiměřené doby odpočinku, podstatná ani výjimečnost mimořádných zásahů jednotky, ale obecně vyžadovaná připravenost k takovému zásahu v době přestávky. Závěry žalovaného jsou také v souladu s žalobcem zmiňovaným nálezem ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1854/20. Nález přitom se situací žalobce nelze po skutkové stránce vůbec srovnávat. 10. Podle žalovaného je argumentace žalobce o povinnosti výjezdu všech jednotek SPJ do 20 minut nepodložená. Žalobce v žalobě nesprávně interpretuje vyjádření vedoucího SPJ, neboť zásahové vozidlo v rámci SPJ netvoří při výjezdu do 5 minut předvoj pro zbylá vozidla v rámci denní služby SPJ. Ani zásahová vozidla SPJ neplní charakter prvosledových hlídek, k čemuž žalovaný odkazuje na pokyn ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje č. 67/2016 k prvosledovým hlídkám. Zásahová vozidla také ani v rámci SPJ nezajišťují nepřetržitou akceschopnost po dobu 24 hodin denně. Žalovaný k tomu dodává, že obvyklý postup při výpomoci SPJ jako celku začíná žádostí, poté prochází schvalováním, zjišťováním možností a stavu hlídek, jejich formováním a teprve poté dochází k samotnému výjezdu v řádu několika hodin. Celý proces je časově náročný. Žalovaný souhlasí s tím, že příslušník, který je členem zásahového vozidla, má povinnost výjezdu do 5 minut, zásahová vozidla však mají zajištěnu vzájemnou zastupitelnost, a tedy i možnost přestávku čerpat. Pokud se žalobce odkazuje na pokyn vedoucího SPJ ze dne 12. 5. 2017, z něj vyplývá povinnost výjezdu zásahového vozidla do 5 minut, avšak pokyn nepředpokládá výjezd obou zásahových vozidel současně. Pokud