1 Azs 55/2006 — Nejvyšší správní soud

25 Af 11/2023- 63 - text  20 25 Af 11/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: GMC tech s.r.o. sídlem č. p. 540, 739 01 Baška zastoupený advokátem Mgr. Janem Tomsem sídlem Emila Filly 296/13, 709 00 Ostrava proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2023, č. j. 774/23/5300-21442-712585, ve věci DPH, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2023, č. j. 774/23/5300-21442-712585 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a byla potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj – celkem 15 dodatečných platebních výměrů na DPH za zdaňovací období leden 2016 až prosinec 2016, únor 2017, březen 2017 a květen 2017 a platební výměr na DPH za zdaňovací období leden 2017 (dále jen „prvostupňová rozhodnutí“). II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Žalobce v žalobě uvedl, že podniká s hlavní činností doprava a kovovýroba. Za zdaňovací období leden 2016 až březen 2017 a květen 2017 podal daňová přiznání k DPH, v nichž mj. uvedl i pořízení zdanitelných plnění (zboží a služby) od společností LIBITIN Invest s.r.o. (dále jen „LIBITIN Invest“), JOHAL TRANS s.r.o. (dále jen „JOHAL TRANS“), GRADIODIS s.r.o. (dále jen „GRADIODIS“), TDE Global s.r.o. (dále jen „TDE Global“), W.F.C. kovotech s.r.o. (dále jen „W.F.C. kovotech“), Legnica s.r.o. (dále jen „Legnica“), JURAPOL s.r.o. (dále jen „JURAPOL“), METALTIENDA s.r.o. (dále jen „METALTIENDA“), Stavon servis s.r.o. (dále jen „Stavon servis“) a VP-PRAHA s.r.o. (dále jen „VP-PRAHA“). Správce daně – Finanční úřad pro Jihočeský kraj poté zahájil za dotčená zdaňovací období u žalobce daňovou kontrolu, kterou uzavřel s tím, že žalobce sice prokázal splnění formální podmínky pro přiznání nároku na odpočet daně, neprokázal ale přijetí plnění od uvedených dodavatelů. Žalobci tak byla prvostupňovými rozhodnutími doměřena DPH. Žalobce proti prvostupňovým rozhodnutím podal odvolání, o nichž žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím; důvodem pro odmítnutí nároku žalobce na odpočet daně stále zůstalo neprokázání přijetí plnění od deklarovaných dodavatelů. Dle žalobce bylo řízení před daňovými orgány zatíženo procesními vadami, které samy o sobě jsou důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí; jinak má být dle žalobce napadené rozhodnutí zrušeno pro nezákonné hodnocení důkazů, když žalobce prokázal přijetí plnění od deklarovaných dodavatelů, a naopak pochybnosti žalovaného nemohou vedle všech provedených důkazů obstát. 3. První žalobní námitkou žalobce namítal nezákonné ukončení daňové kontroly zasláním oznámení o ukončení daňové kontroly dle § 88a odst. 1 daňového řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2021, namísto projednáním zprávy o daňové kontrole. Dle žalobce měla být daňová kontrola, zahájená přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 283/2020 Sb., ukončena podle právní úpravy účinné v době zahájení daňové kontroly. Správce daně tedy nemohl dostát ani požadavku dle zákona č. 283/2020 Sb., když ve zprávě o daňové kontrole zcela absentuje obligatorní náležitost dle § 88a daňového řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2021, a to odkaz na oznámení o zahájení daňové kontroly. K argumentaci žalovaného žalobce uvedl, že zpráva o daňové kontrole se považuje za odůvodnění rozhodnutí o doměření daně, nejde o ryze formální krok, a její projednání před nabytím účinnosti novely mělo svůj význam, neboť navazovalo na vedení daňové kontroly a daňový subjekt měl právo se ke zprávě či vedení kontroly vyjádřit. Pokud jde o odkaz na oznámení o zahájení daňové kontroly, jde o odkaz na písemné oznámení o zahájení daňové kontroly dle novely, nikoliv odkaz na protokol o zahájení daňové kontroly dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2020. V projednávané věci tak došlo k tomu, že zpráva o daňové kontrole neobsahuje obligatorní náležitost a daňová kontrola byla ukončena nezákonným způsobem, pročež musí být i prvostupňová rozhodnutí nezákonná, neboť tak zcela absentuje jejich odůvodnění. Žalobce je přesvědčen, že tato námitka, uplatněná již v odvolání, byla důvodná, ale žalovaný to nerespektuje. 4. V rámci druhé žalobní námitky žalobce tvrdil, že unesl své důkazní břemeno, a že správce daně a žalovaný hodnotili důkazy účelově a se znaky libovůle. K argumentaci žalovaného žalobce uvedl, že v odvoláních poukazoval na celou řadu důkazů (uzavřené smlouvy, kopie OP, výtisky ze systému CESR, objednávky, doklady o úhradách, prohlášení bývalých jednatelů a další) s tím, že je nemyslitelné, aby jimi disponoval, kdyby s konkrétními dodavateli neobchodoval. Správce daně zaslal v rámci dokazování mezinárodní dožádaní na odběratele žalobce a prokázal, že žalobce předmětným zbožím disponoval a dodal je svým odběratelům. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že má pochybnosti o tom, zda si žalobce nevyrobil předmětná zdanitelná plnění sám, v závěru napadeného rozhodnutí však uvedl, že důkaz místním šetřením je nadbytečný, neboť to, zda si žalobce byl schopen vyrobit daná plnění sám, není zcela rozhodující; přitom svědci G. st., K. i L. ve shodě s žalobcem tvrdili, že předmětná plnění nebyl žalobce schopen sám vyrobit – žalovaný tak na jedné straně tvrdí, že má tyto pochybnosti, na druhé straně to ale podle něj není rozhodující. V průběhu daňové kontroly nevyvstal jediný důkaz o tom, že by předmětná zdanitelná plnění mohl žalobci dodat někdo jiný. Pochybnosti žalovaného a správce daně, že svědci byli ve výpovědích příliš obecní, že dodavatelé sídlili na virtuálních adresách, nebo že nesedí časové osy v řádech dnů, jsou při srovnání s předloženými důkazy nedostatečné. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že prohlášení bývalých jednatelů dodavatelů má za nevěrohodné, neboť všichni prohlásili, že plnili své daňové povinnosti, a navíc jsou všechna prohlášení prakticky stejná, ale opomenul, že meritem prohlášení bylo potvrzení obchodních případů, a navíc prohlášení o plnění si daňových povinností se vztahovala k době obchodní spolupráce, a v době, kdy byla činěna, byli všichni deklarovaní dodavatelé spolehlivými plátci se zveřejněnými účty. V průběhu daňového řízení žalobce předložil celou řadu důkazů a pořízení zdanitelných plnění potvrdili tehdejší jednatelé dodavatelů; mj. v podání ze dne 23. 4. 2018 žalobce zaslal správci daně jeden celý konkrétní obchodní případ, včetně výkresové dokumentace a e-mailové korespondence, a současně s ohledem na to, že poskládat takovou dokumentaci ke každému obchodnímu případu by zabralo mnoho času, vznesl dotaz, ke kterým obchodním případům bude správce daně požadovat dokumentaci v takovém rozsahu, do podání žaloby však nedostal odpověď. 5. Třetí žalobní námitkou žalobce namítal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že nesrovnalosti v účetnictví jen prohlubují jeho pochybnosti, a to ačkoliv je žalobce vyvrátil, když založil do spisu jednotlivé účetní deníky, skladové evidence a směrnici týkající se skladových zásob; žalovaný v tomto ohledu jen obecně odkázal na povinnosti při vedení účetnictví a uzavřel na nedůvodnost této námitky. Přitom tyto drobné nesrovnalosti nemohou na reálném uskutečnění zdanitelných plnění nic změnit. Je běžné, že se některé doklady tisknou dopředu, nebo naopak o pár dní později, důležitý je den zdanitelného plnění a v tom prakticky žádné nesrovnalosti neexistují. 6. V rámci čtvrté žalobní námitky ohledně plateb za přijatá zdanitelná plnění žalobce uvedl, že dle žalovaného šlo o platby v hotovosti, což je podezřelé. Většina plateb v rozsahu převyšujícím 50 % však proběhla bezhotovostně na účty dodavatelů, a to, že byly tyto finanční prostředky následně vybírány v hotovosti, žalobce mohl jen stěží ovlivnit či tehdy vůbec zjistit. 7. Pátou žalobní námitkou žalobce namítal, že žalovaný rozkouskoval jednotlivá seznámení před vydáním rozhodnutí tak, že to činí celou věc nepřehlednou. Daňový řád takový postup nezná, žalovaný měl nashromáždit všechny důkazy a teprve poté s nimi seznámit žalobce. Žalovaný však žalobce se zjištěnými skutečnostmi seznamoval několikrát, čímž založil podstatnou vadu odvolacího řízení. Každý, kdo by se chtěl nyní seznámit s jednotlivými zjištěními, musí porovnávat, k čemu se žalovaný vyjádřil v předchozích seznámeních, což není správný postup, natož aby byl v souladu s daňovým řádem. Správce daně ani žalovaný nemohou činit kroky, které jim zákon nepřipouští. Napadené rozhodnutí je v důsledku této procesní vady nepřezkoumatelné. 8. V rámci šesté žalobní námitky žalobce uvedl, že si nemohl předmětná zdanitelná plnění vyrobit sám a navrhnul místní šetření. Žalovaný jej shledal nadbytečným s tím, že by nebylo možné ověřit výrobní kapacitu a technologii žalobce před čtyřmi až šesti lety, navíc to není rozhodu