1 Azs 55/2006 — Nejvyšší správní soud

25 Af 25/2023- 61 - text  21 25 Af 25/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: GMC tech s.r.o. sídlem č. p. 540, 739 01 Baška zastoupený advokátem Mgr. Janem Tomsem sídlem Emila Filly 296/13, 709 00 Ostrava proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2023, č. j. 16246/23/5300-21442-712585, ve věci DPH, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2023, č. j. 16246/23/5300-21442-712585, (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a byla potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj – celkem šest dodatečných platebních výměrů na DPH za zdaňovací období červen 2017, červenec 2017, září 2017 až listopad 2017 a únor 2018 a dva platební výměry na DPH za zdaňovací období srpen 2017 a prosinec 2017 (dále jen „prvostupňová rozhodnutí“). II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Žalobce v žalobě uvedl, že podniká s hlavní činností doprava a kovovýroba. Je zdravou výrobní společností, která má přes 50 zaměstnanců a ročně odvede státu na daních a odvodech přes 20 mil. Kč. V rámci výroby není žalobce z kapacitních a technologických důvodů schopen veškeré výroby, musí si tak zajišťovat některé díly (např. velkých rozměrů), nástroje (např. glavírovací jehly) a služby (např. kalení) u poddodavatelů, kteří jsou pro přetlak ve strojnictví nestálí a bývají často zaměňováni. Za zdaňovací období červen 2017 až prosinec 2017 a únor 2018 tedy žalobce objednal zboží a služby mj. u společností Stavon servis s.r.o. (dále jen „Stavon servis“), VP-PRAHA s.r.o. (dále jen „VP-PRAHA“), AVERNAU abcd, s.r.o. (dále jen „AVERNAU“), JAM-FRIGO s.r.o. (dále jen „JAM-FRIGO“) a BAUKOMERZ, s.r.o. (dále jen „BAUKOMERZ“), které mu žádaná zdanitelná plnění dodaly. Předmětná zdanitelná plnění si žalobce nebyl schopen vyrobit sám, přitom v rámci daňové kontroly bylo zjištěno, že je dodal svým odběratelům, musela tedy existovat. Žalobce zahrnul přijatá zdanitelná plnění od uvedených společností do daňových přiznání k DPH, v nichž nárokoval odpočet daně. Správce daně poté provedl u žalobce daňovou kontrolu se závěrem, že žalobce sice prokázal splnění formální podmínky pro přiznání nároku na odpočet daně, neprokázal však přijetí plnění od konkrétních, výše uvedených dodavatelů. Žalobci tak byla prvostupňovými rozhodnutími doměřena DPH. Žalobce proti prvostupňovým rozhodnutím podal odvolání, o nichž žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím; důvodem pro odmítnutí nároku žalobce na odpočet daně stále zůstalo neprokázání přijetí plnění od deklarovaných dodavatelů. Žalovaný svůj závěr opřel jednak o to, že bylo prokázáno dodání předmětných zdanitelných plnění odběratelům žalobce (na základě mezinárodních dožádání), když byly splněny formální podmínky pro přiznání nároku na odpočet daně (předložením účetních dokladů); na druhé straně však uzavřel, že žalobce neprokázal přijetí konkrétních zdanitelných plnění od deklarovaných dodavatelů, když o jejich pořízení přetrvávají po provedeném dokazování pochybnosti, především proto, že deklarovaní dodavatelé měli virtuální sídla, úplaty probíhaly částečně v hotovosti, nebyla prokázána doprava do areálu žalobce, a výhrady měl žalovaný i ke svědeckým výpovědím, prohlášením a dalším důkazům. Žalobce v odvolacím řízení namítal nesprávné ukončení, resp. neukončení daňové kontroly a nesprávné hodnocení důkazních materiálů v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, což je i nadále předmětem sporu. Dle žalobce tedy bylo řízení před daňovými orgány zatíženo procesními vadami, které samy o sobě jsou důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí; jinak má být dle žalobce napadené rozhodnutí zrušeno pro nezákonné hodnocení důkazů, když žalobce prokázal přijetí plnění od deklarovaných dodavatelů, a naopak pochybnosti žalovaného nemohou vedle všech provedených důkazů obstát. 3. První žalobní námitkou žalobce namítal nezákonné ukončení daňové kontroly zasláním oznámení o ukončení daňové kontroly dle § 88a odst. 1 daňového řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2021, namísto projednáním zprávy o daňové kontrole. Dle žalobce měla být daňová kontrola, zahájená přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 283/2020 Sb., ukončena podle právní úpravy účinné v době zahájení daňové kontroly. Správce daně tedy nemohl dostát ani požadavku dle zákona č. 283/2020 Sb., když ve zprávě o daňové kontrole zcela absentuje obligatorní náležitost dle § 88a daňového řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2021, a to odkaz na oznámení o zahájení daňové kontroly. K argumentaci žalovaného žalobce uvedl, že zpráva o daňové kontrole se považuje za odůvodnění rozhodnutí o doměření daně, nejde o ryze formální krok, a její projednání před nabytím účinnosti novely mělo svůj význam, neboť navazovalo na vedení daňové kontroly a daňový subjekt měl právo se ke zprávě či vedení kontroly vyjádřit. Pokud jde o odkaz na oznámení o zahájení daňové kontroly, jde o odkaz na písemné oznámení o zahájení daňové kontroly dle novely, nikoliv odkaz na protokol o zahájení daňové kontroly dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2020. V projednávané věci tak došlo k tomu, že zpráva o daňové kontrole neobsahuje obligatorní náležitost a daňová kontrola byla ukončena nezákonným způsobem, pročež musí být i prvostupňová rozhodnutí nezákonná, neboť tak zcela absentuje jejich odůvodnění. Žalobce je přesvědčen, že tato odvolací námitka byla důvodná, ale žalovaný to nerespektuje. 4. V rámci druhé žalobní námitky žalobce tvrdil, že žalovaný hodnotil důkazy nezákonně, a to v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů. S odkazem na § 8 daňového řádu, upravující zásadu volného hodnocení důkazů a materiální pravdy, žalobce uvedl, že posuzovat a hodnotit musí správce daně i důkazy předložené daňovým subjektem, nikoliv pouze své. Zásada volného hodnocení důkazů je postavena na správním uvážení, které nemůže být svévolné, musí být konzistentní, vystavěné na základech formální logiky a bez vzájemných rozporů. Při hodnocení důkazů jim správce daně přiřazuje různý stupeň věrohodnosti a významnosti; u významnosti je třeba rozlišovat, co důkazy prokazují a zda jsou přímé či nepřímé, věrohodnost je pak nutné poměřovat ve všech vzájemných souvislostech. Žalovaný dle žalobce v podstatě prováděl dokazování nedostatečně, povrchně a účelově, zpronevěřil se zásadě materiální pravdy. Je nutné vzít v úvahu, že i správce daně stíhá důkazní břemeno poté, co daňový subjekt splní svou důkazní povinnost a doloží svá tvrzení; toto důkazní břemeno se vztahuje mj. i na vyvrácení věrohodnosti, průkaznosti a správnosti daňovým subjektem předložených důkazních prostředků. Jelikož za důkazní prostředky jsou považovány všechny podklady, jimiž lze zjistit skutečný stav věci, týká se důkazní břemeno i tvrzení poskytnutých daňovým subjektem – poskytne-li daňový subjekt správci daně srozumitelné vysvětlení zpochybněného případu, je na správci daně, aby, má-li o podaném vysvětlení pochybnosti, důvodnost svých pochybností v souladu s § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu prokázal. Žalovaný si tak nepočínal, dle žalobce hodnotil důkazy vždy jen v neprospěch žalobce a k jeho tíži. Takto například žalovaný vyhodnotil v neprospěch žalobce důkazy ve vztahu k virtuálním sídlům dodavatelů, způsobu plateb či zápisů v obchodním rejstříku, a v kontextu toho zcela upozadil žalobcem předložené smlouvy, objednávky, dodací listy, emailovou komunikaci. Z předložených prohlášení bývalých jednatelů dodavatelů plyne, že dodavatelé potvrdili dodání zdanitelných plnění žalobci, ale žalovaný tyto důkazy otočil proti žalobci s tím, že ona prohlášení musel připravit žalobce, a navíc se nezakládají úplně na pravdě. Stejně účelově žalovaný vyhodnotil výslechy svědků K., Ž., J. a T., kteří dodání zdanitelných plnění žalobci potvrdili, avšak z důvodu různých nekonkrétností je žalovaný označil za nevěrohodné a nedostačující. Přitom tito svědci vypovídali o tom, že podepisovali smlouvy a dodací listy, že zboží vozili žalobci do jeho areálu, který popsali místem i popisem, jak areál vypadal, popsali i seznámení se zástupcem žalobce či způsoby plateb za dodaná plnění. Zcela klíčové je, že svědci potvrdili dodání zdanitelného plnění žalobci a toto dodání je dále prokazováno uzavřenými smlouvami, objednávkami, dodacími listy, fakturami, doklady o úhradách a kopiemi občanských průkazů jednatelů dodavatelů. Žalobce je přesvědčen, že vedle těchto důkazů nemohou pochybnosti žalovaného obstát. Nelze odhlédnout od toho, že v průběhu řízení nebylo ani náznakem uvedeno, jaký jiný subjekt by mohl přijatá zdanitelná plnění žalobci dodat, přitom je nesporné, že žalobce předmětná plnění dodal svým odběratelům (to si správce daně ověřil mezinár