1 Afs 145/2008 — Nejvyšší správní soud

65 Af 2/2023- 87 - text  14 65 Af 2/2023 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobkyně: R. C., s.r.o., IČO X sídlem M. 958, X O. zastoupená advokátem JUDr. Adamem Rakovským sídlem Václavská 316/12, 120 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo financí sídlem Letenská 15, 118 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2022, č. j. MF-14288/2020/1203-20, ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 16. 12. 2022, č. j. MF-14288/2020/1203-20 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 16 431 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Adama Rakovského, sídlem Václavská 316/12, 120 00 Praha. Odůvodnění: A. Vymezení věci a obsahu podání účastníků 1. Žalobkyně uzavřela s Regionální radou regionu soudržnosti Střední Morava dne 11. 9. 2013 veřejnoprávní smlouvu o poskytnutí dotace na projekt H. M., ve které se poskytovatel dotace zavázal ex post uhradit žalobkyni nanejvýš 60 % z celkových způsobilých výdajů projektu, tj. 26 072 986 Kč. Skutečně bylo žalobkyni poskytnuto 25 826 162,18 Kč na základě jednotlivých žádostí o platbu. 2. Ve věci následně proběhly veřejnosprávní kontroly, po jejichž ukončení vydal Úřad regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava (dále jen „správce daně“) platební výměr ze dne 25. 2. 2019, č. j. OKN-PRK 11/2015, kterým žalobkyni uložil podle § 22 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění účinném od 20. 2. 2015 (dále jen „malá rozpočtová pravidla“) odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 25 826 163 Kč. 3. Proti vydanému platebnímu výměru brojila žalobkyně odvoláním, na jehož základě žalovaný platební výměr změnil napadeným rozhodnutím tak, že uložený odvod snížil na 13 223 694 Kč. Žalovaný vyhověl některým námitkám žalobkyně a z napadeného rozhodnutí vyplývá, že snížená výše odvodu byla uložena za následující zjištění: - žalobkyně pochybila, když ze zadávacího řízení vyloučila uchazeče P. P. a.s. z důvodu neprokázání kvalifikace tohoto uchazeče, za což jí byl uložen odvod ve výši 6 150 460,20 Kč (dále jen „zjištění č. 1“); - žalobkyně nenaplnila indikátory projektu nazvané Počet návštěvníků podpořeného ubytovacího zařízení po prvním roce provozu a Využití kapacity ubytovacích zařízení – čisté využití lůžek za což byl žalobkyni uložen odvod ve výši 6 791 912,18 Kč (dále jen „zjištění č. 2“); - žalobkyni byly proplaceny neoprávněné výdaje v celkové výši 468 868,48 Kč, za což byl žalobkyni uložen odvod ve výši 60 % (hodnota poskytnuté dotace) ve výši 281 321,09 Kč (dále jen „zjištění č. 3“). 4. Žalobkyně se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu částky 12 942 372,91 Kč. Výslovně uvedla, že zjištění č. 3 akceptovala a odvod ve výši 281 321,09 Kč za něj uhradila. Zjištěním č. 3 se proto soud dále nezabýval. Žalobkyně nesouhlasila s žalovaným ohledně otázky vyloučení společnosti P. P. a.s. ze zadávacího řízení. Žalobkyně zastává názor, že tak musela učinit. Dále namítala, že žalovaný pochybil při aplikaci metodické pomůcky nazvané Provádění finančních oprav v rámci ROP Střední Morava verze 2.0 (dále jen „Metodika k odvodům“). Žalovaný při výpočtu výše odvodu aplikoval dvakrát tentýž indikátor. Oba výše zmíněné indikátory totiž vycházejí z naplnění ubytovací kapacity. Žalobkyně tak byla trestána dvakrát za totožné provinění. Dále žalovaný nesprávně nezohlednil všech 7 monitorovacích indikátorů uvedených ve smlouvě o poskytnutí dotace. Žalobkyně totiž měla dodržet všechny. Konečně žalovaný nezohlednil naplnění indikátorů v čase. Dle žalobkyně je nutné zkoumat jejich naplnění po celou dobu, kdy je dotovaná osoba povinna tyto indikátory naplňovat. To dle žalobkyně odpovídá bodu 2.6 Metodiky k odvodům. 5. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Jeho argumentaci soud pro přehlednost zmíní v hodnotící části rozsudku. 6. U jednání se účastníci předně obsáhle vyjádřili ke zjištění č. 1. S ohledem na níže uvedený právní názor soudu však není nutné obsah jejich vyjádření rekapitulovat. Žalobkyně ke zjištění č. 2 uvedla, že v průběhu řízení přednesla několik variant výpočtu odvodu za nesplnění závazných indikátorů. Žalovaný si vybral ten nejméně přívětivý pro žalobkyni, zbylými se nezabýval. Žalovaný oponoval, že v odůvodnění rozhodnutí vše pečlivě vysvětlil. B. Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydaní napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ke zjištění č. 1 8. Ve vztahu k tomuto zjištění se krajský soud předně zabýval možnou prekluzí práva správce daně uložit odvod za porušení rozpočtové kázně. Krajský soud na úvod připomíná již notoricky známou skutečnost, že prekluzí se musí soud zabývat i v případě, že tato není namítána (srov. např. rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2009, č. j. 1 Afs 145/2008-135, č. 1851/2009 Sb. NSS). 9. NSS se již ve své judikatuře zabýval prekluzí práva správce daně uložit odvod za porušení rozpočtové kázně v případech, kdy byla přinejmenším část dotace poskytnuta z prostředků EU (srov. rozsudky NSS ze dne 18. 3. 2022, č. j. 5 Afs 4/2021-66, č. 4333/2022 Sb. NSS, ze dne 16. 8. 2023, č. j. 7 Afs 1/2023-33 a ze dne 15. 2. 2024, č. j. 4 Afs 52/2023-85). Názory vyslovené v uvedených rozsudcích, které soud níže shrne, dopadají také na nyní projednávanou věc a zdejší soud nemá důvod se od nich odchýlit. 10. Při hodnocení prekluze práva správce daně uložit odvod, je nutné vycházet z nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. 12. 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (dále jen „nařízení č. 2988/95“). Toto nařízení představuje horizontální předpis pro boj proti podvodům v členských státech, stanovuje pro účely ochrany unijních finančních zájmů obecná pravidla týkající se kontrol, správních opatření a sankcí postihujících nesrovnalosti s ohledem na právo Společenství (srov. čl. 1 odst. 1). Nesrovnalostí ve smyslu tohoto nařízení se rozumí jakékoli porušení právního předpisu Společenství (EU) vyplývající z jednání nebo opomenutí hospodářského subjektu, v důsledku kterého je nebo by mohl být poškozen souhrnný rozpočet Společenství nebo rozpočty Společenstvím spravované, a to buď snížením nebo ztrátou příjmů z vlastních zdrojů vybíraných přímo ve prospěch Společenství, nebo formou neoprávněného výdaje (odst. 2 téhož článku). Nesplnil-li tedy hospodářský subjekt podmínky dotace poskytnuté (byť i jen částečně) z unijních zdrojů, jedná se o neoprávněný výdaj, a tudíž nesrovnalost ve smyslu nařízení č. 2988/95. 11. Čl. 3 nařízení č. 2988/95 stanoví: 1. Promlčecí doba pro zahájení stíhání činí čtyři roky od okamžiku, kdy došlo k nesrovnalosti uvedené v čl. 1 odst. 1. Odvětvové předpisy mohou stanovit i kratší lhůtu, která však nesmí být kratší než tři roky. V případě pokračujících nebo opakovaných nesrovnalostí běží promlčecí doba ode dne, ke kterému nesrovnalost skončila. V případě víceletých programů běží promlčecí doba v každém případě až do definitivního ukončení programu. Promlčecí doba pro stíhání se přerušuje každým úkonem příslušného orgánu oznámeným dané osobě, který se týká vyšetřování nebo řízení o nesrovnalosti. Promlčecí doba začíná znovu běžet od provedení každého úkonu způsobujícího přerušení. Promlčení však nastane nejpozději ke dni, v němž uplynula lhůta rovnající se dvojnásobku promlčecí doby, aniž příslušný orgán uložil sankci, s výjimkou případů, kdy bylo řízení podle čl. 6 odst. 1 pozastaveno. 2. Lhůta pro výkon rozhodnutí, na základě kterého byla uložena správní sankce, činí tři roky. Tato lhůta běží ode dne, kdy rozhodnutí nabude právní moci. Přerušení a pozastavení se řídí odpovídajícími pravidly vnitrostátního práva. 3. Členské státy si ponechávají možnost uplatňovat delší lhůtu, než která je uvedena v odstavci 1 nebo odstavci 2. 12. Čl. 3 nařízení č. 2988/95 dopadá nejen na řízení, jejichž účelem je uložení sankce, ale také na řízení, jejichž výsledkem je uložení správního opatření, kterým je podle čl. 4 téhož nařízení také odnětí neoprávněně získané výhody spojené s povinností zaplatit nebo nahradit neoprávněně získané částky. 13. Citovaný článek nařízení č. 2988/95 v sobě obsahuje úpravu prekluzivních lhůt, pokud jde o zahájení řízení (odst. 1 první pododstavec), lhůtu pro vydání rozhodnutí (odst. 1 čtvrtý pododstavec), jakož i lhůtu pro výkon rozhodnutí (odst. 2 první pododstavec). Oba zmiňované odstavce obsahují také vlastní úpravu přerušení a stavení (slovy nařízení pozastavení) prekluzivních lhůt. Právní úprava prekluzivních lhůt pro zahájení řízení, jakož i pro vydání r