3 Afs 155/2019 — Nejvyšší správní soud

65 Af 7/2023- 33 - text  7 65 Af 7/2023 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobkyně: A. H. a.s., IČO X sídlem W. 301/20, X O. zastoupena advokátem Mgr. Janem Gebouským sídlem Tyršova 182, 256 01 Benešov proti žalovanému: Finanční úřad pro Olomoucký kraj sídlem Lazecká 545/22, 779 11 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2022, č. j. X, ve věci námitky proti nepřiznání úroků z nesprávně stanovené daně v dvojnásobné výši, takto: I. Rozhodnutí Finančního úřadu pro Olomoucký kraj ze dne 21. 12. 2022, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 9 800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jana Gebouského, sídlem Tyršova 182, 256 01 Benešov. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný (dále také „správce daně“) vydal 10 platebních výměrů všechny ze dne 30. 4. 2018, kterými doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) v celkové výši 31 208 076 Kč za zdaňovací období leden až říjen roku 2013. Proti těmto platebním výměrům podala žalobkyně odvolání, které Odvolací finanční ředitelství (dále jen „OFŘ“) rozhodnutím ze dne 5. 6. 2019, č. j. X zamítlo a platební výměry potvrdilo. Proti tomuto rozhodnutí následně žalobkyně podala žalobu, kterou krajský soud rozsudkem ze dne 9. 2. 2021, č. j. 65 Af 18/2019-84 zamítl. Na základě žalobkyní podané kasační stížnosti Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem ze dne 14. 10. 2021, č. j. 9 Afs 66/2021-42 zrušil jak rozsudek krajského soudu ze dne 9. 2. 2021, č. j. 65 Af 18/2019-84, tak i rozhodnutí OFŘ ze dne 5. 6. 2019, č. j. X. Následně OFŘ vydalo nové rozhodnutí dne 21. 7. 2022, č. j. X, kterým zrušilo všech 10 platebních výměrů ze dne 30. 4. 2018 a řízení o nich zastavilo. 2. Žalovaný dne 5. 9. 2022 vyrozuměl žalobkyni přípisem č. j. X o předpisu úroku z neoprávněného jednání žalovaného ve výši 218 569 Kč podle § 254 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném do 31. 12. 2020, a o předpisu úroku z nesprávně stanovené daně ve výši 20 741 123 Kč podle § 254 daňového řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2021 (dále jen „vyrozumění“), tj. v celkové výši 20 959 692 Kč. Dne 3. 10. 2022 žalobkyně podala proti vyrozumění námitku, v níž namítala nesprávně stanovenou výši úroku z neoprávněného jednání žalovaného a úroku z nesprávně stanovené daně, mj. požadovala úrok zvýšený na dvojnásobek dle § 254 odst. 5 daňového řádu v účinném znění i z částky 20 000 000 Kč představující bankovní záruku poskytnutou za účelem poskytnutí povinné kauce distributora pohonných hmot dle § 6i zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pohonných hmotách“). 3. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím námitce žalobkyně částečně vyhověl, a to tak, že celkovou částku předmětných úroků zvýšil na 21 123 755 Kč. Žalovaný však shledal pochybení pouze co do úroku ve vztahu k vymoženým exekučním nákladům, naopak námitku nesprávného výpočtu úroku ve vztahu k postižení bankovní záruky shledal nedůvodnou. II. Argumentace stran 4. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný postupoval nesprávně při předpisu úroku z neoprávněného jednání správce daně ve vztahu k neoprávněně vymožené částce 20 000 000 Kč představující bankovní záruku podle § 6i odst. 2 zákona o pohonných hmotách. Žalovaný na základě zajišťovacích příkazů vydaných dne 15. 6. 2015 a dne 11. 8. 2015 (dále jen „zajišťovací příkazy“) zahájil daňovou exekuci od června 2015 do června 2016, a to vydáním exekučních příkazů ze dne 15. 6. 2015, 11. 8. 2015 a 6. 6. 2016 na přikázání peněžité pohledávky z účtu (dále jen „exekuční příkazy“). Současně k zajištění částek stanovených v zajišťovacích příkazech zřídil zástavní právo k majetku žalobkyně na základě rozhodnutí o zřízení zástavního práva, všechny ze dne 16. 6. 2015 a ze dne 12. 8. 2015. Dne 26. 8. 2015 zažádal Celní úřad pro Olomoucký kraj (dále jen „CÚ OLK“) o vydání výzvy adresované výstavci bankovní záruky k úhradě částek stanovených zajišťovacími příkazy. Výstavce bankovní záruky poskytl na účet žalovaného ke dni 7. 9. 2015 plnění ve výši 20 000 000 Kč. Na základě uvedeného žalovaný vydal dne 22. 9. 2015 potvrzení o zániku zástavního práva a dne 14. 9. 2015 rozhodl o zastavení daňové exekuce. Částka odpovídající bankovní záruce ve výši 20 000 000 Kč byla žalovaným vymožena v přímé časové a věcné souvislosti s daňovou exekucí zahájenou na základě exekučních titulů, kterými byly zajišťovací příkazy. V té samé souvislosti pak došlo ze strany žalovaného k zastavení daňové exekuce a vydání potvrzení o zániku zástavního práva bezprostředně poté, co byla částka odpovídající bankovní záruce připsána na jeho účet. Žádost o úhradu nedoplatků z bankovní záruky tak má z hlediska popsaného povahu exekučního příkazu. Žalobkyni jsou známé závěry NSS uvedené v rozsudku ze dne 29. 8. 2022, č. j. 8 Afs 272/2020-46, ty jsou však na věc nepřiléhavé s ohledem na absenci daňové exekuce v tam projednávané věci. Existence probíhající daňové exekuce a její přímé souvislosti s postižením částky z bankovní záruky žalovaným vytváří ve výsledku stejný efekt, tj. postižení majetku povinného, jako by částka odpovídající bankovní záruce byla stižena exekučním příkazem. Úrok z neoprávněného jednání správce daně by tak měl být vyměřen ve dvojnásobné výši podle § 254 odst. 2 daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2020 a § 254 odst. 5 daňového řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2021, a to za období od 7. 9. 2015 do 29. 7. 2022. 5. Žalovaný navrhoval zmítnutí žaloby. Uvedl, že závěry NSS uvedené v rozsudku ze dne 29. 8. 2022, č. j. 8 Afs 272/2020-46 lze plně vztáhnout i na projednávanou věc, i když zde existuje exekuční titul – zajišťovací příkazy, jelikož kauce ve formě bankovní záruky není postižena na základě nařízené daňové exekuce, ale jedná se o úhradu nedoplatků na základě výzvy podle § 6i odst. 3 zákona o pohonných hmotách. Zdůraznil, že žádost o úhradu nedoplatků z bankovní záruky by byla realizována i v případě, že by nedošlo k zahájení exekučního řízení, které není podmínkou pro to, aby došlo ze strany výstavce bankovní záruky k úhradě nedoplatku. Dále uvedl, že úrok z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 odst. 2 daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2020, lze přiznat za dobu trvání neoprávněně vedeného exekučního řízení, tj. do doby skončení vymáhání. Vymáhání lze považovat za ukončené v okamžiku, kdy nastanou účinky vyvolané daňovou exekucí, v souzené věci konkrétně dne 7. 9. 2015, kdy bankovní záruka byla připsána na účet žalovaného. Dojde-li ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně pro jeho nezákonnost nebo z důvodu nesprávného úředního postupu až poté, co bylo vymáhání skončeno, úrok z prostředků získaných vymáháním se stanoví ode dne následujícího po skončení exekučního řízení do dne, kdy byla tato neoprávněně inkasovaná částka vrácena daňovému subjektu v základní výši. Žalobkyni tak ode dne 8. 9. 2015 do dne 29. 7. 2022, j. do dne vrácení platby, náležel úrok pouze v základní výši podle § 254 odst. 1 daňového řádu. III. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). O věci soud rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. 7. Podle čl. II bodu 11 zákona č. 283/2020 Sb., kterým se mění daňový řád a další související zákony (dále jen „novela daňového řádu“), platí, že úrok podle zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, u něhož ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona trvají podmínky pro jeho vznik, se uplatní do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se na tento úrok uplatní zákon č. 280/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Novela daňového řádu nabyla účinnosti 1. 1. 2021. 8. Podle § 254 odst. 2 daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2020, v případě, že bylo na daňovém subjektu vymáháno neoprávněně, náleží mu za dobu neoprávněně vedeného exekučního řízení úrok podle odstavce 1 ve dvojnásobné výši; nárok na tento úrok nevzniká, pokud je neoprávněnost exekuce způsobena pozdějším vyslovením neúčinnosti doručení rozhodnutí nebo navrácením lhůty v předešlý stav (zvýrazněno krajským soudem). 9. Spornou je v nyní projednávané věci otázka, zda žalobkyni náleží úrok z neoprávněného jednání správce daně dle § 254 daňového řádu ve výši dvojnásobku z částky 20 000 000 Kč představující sjednanou bankovní záruku z důvodu neoprávněně vedené da