18 Az 10/2025 – Krajský soud v Ostravě

18 Az 10/2025- 39 - text  7 18 Az 10/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph.D., ve věci žalobce: H.D. N. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2025, č. j. OAM-213/VL-VL12-HA06-2025, o udělení mezinárodní ochrany, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá přezkumu v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž mu žalovaný neudělil mezinárodní ochranu pro žádný z důvodů předpokládaných zákonem č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 2. Žalobce do České republiky přicestoval v roce 2007. Legálně zde pobýval a pracoval do prosince 2022. Při následné pobytové kontrole cizinecká policie zjistila, že žalobce nedisponuje platným pobytovým titulem, proto jej dne 18. 2. 2025 zajistila dle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů. Téhož dne cizinecká policie rozhodla o správním vyhoštění žalobce na dobu 2 let. V řízení o správním vyhoštění (srov. protokol o podání vysvětlení ze dne 18. 1. 2025 na čl. 19 a násl. správního spisu) žalobce mj. vypověděl, že do České republiky přicestoval v roce 2007 za prací. Poté, co pozbyl pobytové oprávnění, se na území nacházel neoprávněně a dělal vše pro to, aby jej policie nechytila. V České republice měl manželku, nyní jsou rozvedení, má novou partnerku. S bývalou manželkou mají dvě nezletilé děti, s nimiž není ve stálém kontaktu. Má problémy s placením výživného. Do Vietnamu se nechce vrátit kvůli pracovním příležitostem. Ve správním řízení byla slyšena i bývalá manželka žalobce. Uvedla, že žalobce není s dětmi v žádném kontaktu, děti jej neznají, neptají se na něj, na výživném dluží asi 150 000 Kč, na výchově se nijak nepodílí. Ze správního spisu je též patrné, že byl žalobce podmíněně odsouzen za trestný čin, neboť se pokusil uplatit policisty při spáchání přestupku v dopravě. 3. Dne 22. 2. 2025 žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany. 4. Dne 24. 2. 2025 žalovaný rozhodl o tzv. přezajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. 5. Dne 3. 3. 2025 poskytl žalobce údaje k žádosti o mezinárodní ochranu. Plyne z nich, že je vietnamské státní příslušnosti, bez náboženského přesvědčení, apolitický, zdravý. Je rozvedený, má dvě nezletilé děti. V České republice pobývá od roku 2007, zemi původu opustil za účelem podnikání, k čemuž disponoval příslušným oprávněním. Povolení skončilo. Ve vlasti nebyl trestně stíhán, neměl problémy při jejím opuštění. Chce v České republice zůstat a pracovat. Má malé děti. 6. Pohovor k žádosti o mezinárodní ochranu žalovaný s žalobcem vedl téhož dne. Žalobce zopakoval údaje poskytnuté k žádosti. Dodal, že se s dětmi nestýká. Chce zde nadále žít a pracovat. Ze země původu odcestoval za lépe placenou prací, z ekonomických důvodů, za účelem podnikání. 7. Žalovaný zajistil zprávu o Vietnamu věnující se situaci v zemi. Zohledňuje stav k červnu 2024. 8. Žalobce se s podklady rozhodnutí seznámil dne 7. 3. 2025. Doplnění dokazování nenavrhl, další skutečnosti neuvedl. 9. Žalovaný v napadeném rozhodnutí usoudil, že tvrzeným důvodem žádosti o mezinárodní ochranu žalobce jsou ekonomické důvody a legalizace jeho pobytu na území České republiky, neboť momentálně nemá v České republice pobytové povolení a do Vietnamu se vrátit nechce. Dospěl k závěru, že žalobci nesvědčí žádný z azylově relevantních důvodů. III. Obsah žaloby 10. Proti zamítavému rozhodnutí brojí žalobce včasnou blanketní žalobou. V doplnění žaloby upřesňuje, že napadené rozhodnutí sporuje pouze co do důvodů neudělení humanitárního azylu. Závěry žalovaného má v tomto směru za nedostatečné a nepodložené. Žalovaný měl porušit zásadu materiální pravdy. 11. Žalobce připouští, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok. Domnívá se nicméně, že žalovaný pochybil při výkladu neurčitého právního pojmu (patrně míněny „důvody zvláštního zřetele hodné“, jak je předpokládá § 14 zákona o azylu – poznámka soudu). Jeho výklad byl též bezdůvodně restriktivní a úvahy nepřezkoumatelné. 12. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. 14. V případě žalobce nejsou dány důvody pro udělení mezinárodní ochrany v žádné její formě. Žalobce opakovaně sdělil, že zemi původu opustil pouze z ekonomických důvodů (za lepší prací). Ani rodinné vazby nejsou relevantní pro udělení azylu. Životní situace žalobce a okolnosti jeho pobytu nelze považovat za nikterak mimořádné. 15. Je zřejmé, že žalobce se svou žádostí o azyl snaží o legalizaci pobytu, avšak zákon o azylu k takovému kroku neslouží. Udělení humanitárního azylu je jen naprosto poslední teoretická možnost, pro jejíž použití musí být dány zcela mimořádné důvody. V. Jednání soudu 16. Ve věci soud jednal dne 23. 6. 2025. 17. Strany setrvaly na svých procesních stanoviscích. Zástupce žalobce výslovně sdělil, že předmětem žalobních námitek je pouze otázka neudělení humanitárního azylu. VI. Posouzení věci krajským soudem 18. Krajský soud shledal žalobu přípustnou, podanou oprávněnou osobou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“) a včasnou (§ 72 odst. 1 s. ř. s.). O žalobě rozhodl krajský soud bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. 19. Při posuzování věci měl soud na zřeteli také § 32 odst. 9 zákona o azylu a čl. 46 procedurální směrnice Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany. zakotvující povinnost členských států zajistit pro žadatele o mezinárodní ochranu účinný opravný prostředek. Dle odst. 3 posledně uvedeného ustanovení lze za účinný opravný prostředek považovat pouze takový prostředek, který zabezpečuje „úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/5/EU“. 20. Žaloba není důvodná. 21. Žalobce vyzdvihuje, že žalovaný nepřezkoumatelně vyložil neurčitý právní pojem „případ hodný zvláštního zřetele“ a nedostatečně odůvodnil správní uvážení stran možnosti udělit humanitární azyl. Namítá dále, že žalovaný v případě žalobce postupoval bezdůvodně restriktivně. 22. Žalovaný v narativní části svého rozhodnutí shrnuje zjištěný skutkový stav. Poukazuje na příjezdovou i pobytovou historii žalobce, popisuje jeho azylový příběh a konstatuje mj. i to, že žalobce má na územní České republiky nezletilé děti a novou partnerku. S dětmi se nicméně žalobce, jak ostatně sám připouští, nestýká; výživné neplatí. 23. Ze správního spisu i výpovědí žalobce je evidentní, že žalobce opakovaně za hlavní důvod své žádosti o mezinárodní ochranu označil ekonomické důvody. Zemi původu opustil již v roce 2007 za prací a bez jakýchkoli problémů. V České republice disponoval pobytovým oprávněním. Na skončení jeho platnosti však navázal nelegálním pobytem. O mezinárodní ochranu žádá až po svém zajištění cizineckou policií a v úzké časové souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění. 24. Žalovaný učinil předmětem svých žalobních námitek pouze posouzení (ne)udělení humanitárního azylu. Krajský soud i přesto předesílá, že se ztotožňuje s žalovaným, pokud uzavřel, že žalobce nemá nárok na mezinárodní ochranu v žádné její formě. Azylovými důvody předpokládanými v § 12, § 13, §14a a §14b zákona o azylu se žalovaný dostatečně zaobíral, včetně odkazů na přiléhavou judikaturu. Krajský soud na jeho rozhodnutí v této části v plném rozsahu odkazuje. Není totiž smyslem soudního přezkumu neprakticky a zdlouhavě říkat jinými slovy totéž (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005–130). 25. K humanitárnímu azylu se Nejvyšší správní soud vyjádřil již v rozsudku ze dne 19. 5. 2004, č. j. 5 Azs 60/2004–52, a konstatoval, že ustanovení § 14 zákona o azylu je kombinací neurčitého právního pojmu a správního uvážení, kdy neurčitým právním pojmem je „případ zvláštního zřetele hodný“ a vlastní rozhodnutí správního orgánu vyjádřené slovy „lze udělit humanitární azyl“ přestavuje správní uvážení. 26. Posouzení možnosti udělit žalobci humanitární azyl se žalovaný věnuje na páté straně svého rozhodnutí. Zabývá se rodinnou, sociální i ekonomickou situací, jak plyne ze správního spisu, též přihlíží k věku žalobce a jeho zdravotnímu stavu. Uzavírá, že žalobce je dospělou, plně svéprávnou, práceschopnou a zdravou osobou. Správní orgán připomíná, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok. Životní situaci žalobce nepovažuje za nikterak mimořá