4 Ads 122/2007 — Nejvyšší správní soud

19 Ad 23/2024- 55 - text  8 19 Ad 23/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: P. M. zastoupen advokátem Mgr. Michal Kozieł, Ph.D., sídlem 735 13 Orlová - Lutyně, Masarykova třída 1325 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem 128 01 Praha 2, Na poříčním právu 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2024 č. j. MPSV-2023/268756-421/1, ve věci vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2024 č. j. MPSV-2023/268756-421/1 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 21 096 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 30. 11. 2023, kterým byl žalobce podle § 30 odst. 2 písm. f) a odst. 3 a § 31 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání. 2. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je v rozporu s principem proporcionality. Odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozsudek č. j. 7 Ads 268/2015-30, z něhož citoval a uvedl, že správní orgány postupovaly nepřiměřeně, nezohlednily jeho omluvu a vysvětlení, že se jednalo o omyl. Za jedno drobné pochybení, navíc odůvodněné relevantní omluvou včas sdělenou úřadu práce, jej sankcionovaly nejpřísnějším trestem, tedy vyškrtnutím ze seznamu uchazečů o zaměstnání. Žalobce poukázal na to, že dne 22. 11. 2023 se dozvěděl od svého lékaře, že jej pravděpodobně bude čekat dne 4. 12. 2023 lékařský zákrok spojený s hospitalizací na 2 – 4 dny. V domnění, že se má další schůzka na úřadu práce konat 6. 12. 2023, tedy v době, kdy měl být hospitalizován, ihned kontaktoval úřad práce za účelem sdělení omluvy z této schůzky a dohodnutí nového termínu, avšak v rámci telefonického hovoru mu bylo sděleno, že se bez vážného důvodu nedostavil na jednání dne 6. 11. 2023, a proto s ním bylo zahájeno řízení o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Ihned sdělil odpovědným úředním osobám důvody své absence na jednání dne 6. 11. 2023 a za svou nepřítomnost se omluvil. Zároveň se hned tentýž den dostavil na úřad práce s cílem zjednat nápravu a dohodnout se na dalším termínu. Nicméně úřední osoby konstatovaly, že porušil podmínky vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, neboť se bez vážného důvodu nedostavil na termín jednání, ačkoliv o něm byl vyrozuměn a bylo s ním již zahájeno řízení o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, a tudíž bude vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání. Žalobce zdůraznil, že nikdy nepopíral, že se měl jednání dne 6. 11. 2023 zúčastnit, opakovaně však sděloval jak úřadu práce, tak následně žalovanému, že jednal v omylu. Byl totiž přesvědčen, že se má toto jednání uskutečnit o měsíc později. Správní orgány však na tyto omluvy nebraly zřetel. Z jejich strany se jedná o nepřiměřený postup vůči jeho osobě. Poukázal na to, že smyslem činnosti úřadu práce je především zprostředkování zaměstnání a k tomuto účelu by měla vést jeho veškerá činnost. Za drobné pochybení však byl potrestán nepřiměřenou sankcí v podobě vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Žalobce dále uvedl, že vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání pro něho mělo zásadní dopady. Vyřazením přestal splňovat podmínky pro přiznání hornické renty. Jelikož žalovaný v rámci jemu zákonem svěřených oprávnění nezjednal nápravu nezákonného postupu správního orgánu I. stupně, byl nucen narychlo si sehnat práci, která však neodpovídala jeho zdravotnímu stavu. V opačném případě by přišel o přiznanou rentu. Pokud by takto nepostupoval, zůstal by zcela bez prostředků na obživu. 3. Žalobce dále namítal, že odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal dne 11. 12. 2023. Žalovaný o něm rozhodl 28. 3. 2024. Žalovaný tedy vydal rozhodnutí o odvolání po 108 dnech od podání odvolání. Postup žalovaného byl v rozporu s § 90 odst. 6, § 71 odst. 1, 2, 3 správního řádu. Zatímco zmeškání jednoho termínu jednání za několik let bylo posuzováno správními orgány sankcí nejpřísnější, tedy vyřazením z evidence uchazečů o zaměstnání, porušení zákona ze strany žalovaného spočívající ve vydání rozhodnutí o odvolání téměř 2 měsíce po zákonné 30denní lhůtě, je bez jakýchkoli následků. 4. Žalobce uzavřel, že postup správních orgánů byl v rozporu s cílem a účelem právní úpravy zaměstnanosti, nepřiměřený, správní orgány nezohlednily, jaké právní důsledky v oblasti naplnění ústavního práva na práci takovéto vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání bude pro něho mít. Namísto toho, aby akceptovaly jeho omluvu ze stanoveného termínu jednání, jelikož se jednalo podle judikatury Nejvyššího správního soudu o jiný vážný důvod hodný zvláštního zřetele, jej vyřadily z důvodu jediné absence na jednání úřadu práce z evidence uchazečů o zaměstnání. 5. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož obsáhle citoval. Žalovaný uznal, že skutečně došlo k pochybení, neboť rozhodnutí o odvolání nebylo vydáno v zákonem stanovených lhůtách. Nicméně toto pochybení nezakládá nezákonnost daného rozhodnutí. Skutečnost, že pro žalobce setrvání v evidenci uchazečů o zaměstnání je existenčně důležité, protože přestal splňovat podmínky pro přiznání hornické renty, na které je finančně závislý, a proto si musel najít zaměstnání, aby ji mohl nadále pobírat, nemohou mít vliv na jiné posouzení dané věci, jelikož namítaná situace není zákonem o zaměstnanosti předjímána jako okolnost, která by jakýmkoli způsobem mohla ovlivňovat rozhodování správního orgánu o vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. K argumentaci žalobce v této souvislosti poznamenal, že pokud by jeho nové zaměstnání nebylo ze zdravotních důvodů pro něho vhodné, nemohl by být lékařem při vstupní lékařské prohlídce k jeho výkonu schválen. Žalovaný dále uvedl, že zákon o zaměstnanosti neumožňuje přihlížet k dřívějšímu průběhu spolupráce uchazeče o zaměstnání s úřadem práce a nevyžaduje pro naplnění skutkové podstaty maření součinnosti s úřadem práce úmysl, ale sankcionuje i jednání nedbalostní, o které se v tomto případě patrně jednalo. 6. V replice k vyjádření žalovaného se žalobce ohradil proti tvrzení žalovaného, že se v jeho případě nejednalo o první porušení povinností uchazeče o zaměstnání a že těchto porušení bylo vícero. Zdůraznil, že po celou dobu, kdy byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, řádně plnil své povinnosti, vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání nebyl. Ani ze spisového materiálu nikde nevyplývá, že by tomu mělo být jinak. Žalovaný cíleně uvádí nesprávné informace, aby jej ukázal v negativním světle. K tomu žalobce v replice podrobně popsal a vysvětlil okolnosti, které předcházely skutečnosti, že byl zaevidován jako uchazeč o zaměstnání ke dni 26. 1. 2005 a detailně se také vyjádřil k tvrzení žalovaného o nesplnění oznamovací povinnosti v roce 2021 a v roce 2022. Uvedl, že v žádném případě není pouze pasivním uchazečem o zaměstnání, práci si aktivně vyhledává sám i mimo dohodnutý postup s úřadem práce. Pokud by úřad práce s jeho přístupem k vyhledávání možných zaměstnání nesouhlasil nebo by se mu zdál pasivní, ledabylý, účelový apod., pak zcela jistě úřad práce disponuje nástroji, kterými by mu dal tento nesouhlas najevo. Nic takového se však v minulosti nestalo. Žalovaný pouze účelově odvádí pozornost od merita věci, kterým je skutečnost, že správní orgány postupovaly nepřiměřeně, a tudíž v rozporu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí správních soudů a vyřadily jej z evidence uchazečů o zaměstnání. 7. U jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích k věci. 8. Krajský soud v souladu s ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně zákonnosti správního řízení, které předcházelo jeho vydání, dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 9. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 26. 1. 2005 žalobce požádal o zprostředkování zaměstnání a byl zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání. Ze záznamu z jednání s uchazečem o zaměstnání sepsaném na Úřadu práce České republiky, Krajské pobočce v Ostravě, kontaktním pracovišti Rýmařov dne 6. 9. 2023, který je podepsán žalobcem, plyne, že byl další termín jednání na úřadu práce za účelem zprostředkování zaměstnání stanoven na den 6. 11. 2023 v 8:00 hodin. V tomto stanoveném termínu se žalobce na úřad práce nedostavil. Součástí správního spisu je listina – záznam do spisu ze dne 22. 11. 2023 sepsaný paní E. O. z oddělení zprostředkování, evidence a podpor v nezaměstnanosti Úřadu práce České republiky, kontaktního