19 Az 10/2025 – Krajský soud v Ostravě

19 Az 10/2025- 37 - text  6 19 Az 10/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: V. C. L. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2025 č. j. OAM-238/BA-BA01-HA06-2025, ve věci mezinárodní ochrany takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). 2. Žalobce konstatoval, že základním důvodem, pro který se rozhodl opustit zemi původu a následně požádal v České republice o mezinárodní ochranu, je strach z pronásledování a z nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání či dokonce vážné ohrožení života ze strany lichvářů, kteří mu vyhrožují zabitím. V průběhu správního řízení sdělil, že je vyhrožováno jeho rodině a obává se tak o život svůj i rodiny. Dle žalobce žalovaný jeho výpověď následně shrnul na straně 3 napadeného rozhodnutí tak, že důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je snaha o legalizaci pobytu a to, aniž by svůj závěr jakkoli odůvodnil. 3. Žalobce dále namítal, že celé řízení s ním je od počátku vedeno nikoliv základními zásadami správního řízení a věcným posouzením, nýbrž snahou o využití ust. § 16 odst. 2 zákona o azylu. Obecně dále namítal, že správní orgán nikterak nerozporuje pravdivost jeho výpovědi, ale současně na ni nehodlal nikterak aplikovat ani ustanovení azylového zákona, ani jednotlivé články kvalifikační směrnice, veden snahou aplikovat § 16 odst. 2 zákona o azylu. 4. Žalobce vyslovil přesvědčení, že žalovaný nezhodnotil veškeré okolnosti, které v řízení tvrdil a neshromáždil jakékoliv relevantní informace o zemi původu. 5. Žalobce dále uvedl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela pomíjí „subjektivní aspekt osoby žalobce“. V této souvislosti odkázal na definici termínu uprchlík dle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951. Dle žalobce vyhodnocení subjektivního aspektu je neoddělitelné od posouzení osobnosti žadatele, jelikož psychologické reakce různých jedinců nemusí být v totožných podmínkách vždy stejné. V žalobě dále citoval ust. § 12 a § 14 zákona o azylu a namítal, že skutečnost, že již za sebou má zcela vykonstruovaný proces, a správní orgán tyto skutečnosti nikterak v rozhodnutí nerozporuje, jednoznačně indikuje reálnost hrozby dalšího nebezpečí, tak jak plyne z dikce ust. § 12 a § 14 zákona o azylu. 6. Namítal také, že pokud žalovaný považoval jeho výpověď za rozpornou, „mohl s touto skutečností v průběhu řízení pracovat“. Skutečnost, že se žalovaný sám vzdá možnosti doptávat se na jednotlivé detaily azylového příběhu, nemůže následně nahradit shrnutím rozsáhlé výpovědi do závěru o „legalizaci pobytu“. Zvláště, když ani tento závěr nikterak neodůvodní. Namítal, že žalovaný zcela odmítl vyhledat jakékoli relevantní informace o zemi původu a tvrdil, „celé řízení s žadatelem je tak od počátku vedeno nikoliv azylovým zákonem a základními zásadami správního řízení, nýbrž snahou o využití § 16 odst. 2 zákona o azylu, tedy snahou o rychlé smetení případu ze stolu“. 7. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal především na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož obsáhle citoval, dále na relevantní judikaturu a zdůraznil, že unesl důkazní břemeno, situace žalobce byla hodnocena individuálně, žádost byla rozhodnuta meritorně a nikoli dle § 16 odst. 2 zákona o azylu. Žaloba se tak v tomto bodě zcela míjí účinkem. 8. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění, v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutím žalovaným (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění, rozhodl o žalobě bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání soudu ve stanovené lhůtě nesdělil. 9. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že dne 27. 2. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. V žádosti a v rámci údajů a v pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce uvedl, že nemá a nikdy neměl žádné náboženské ani politické přesvědčení, není a nebyl nijak politicky aktivní. Manželka a čtyři děti žijí ve Vietnamu. Z vlasti odcestoval letecky v červenci roku 2024 do Maďarska za prací. Tam pobýval do poloviny února roku 2025. Na území České republiky vstoupil dne 17. 2. 2025. Kromě Maďarska a České republiky nepobýval v jiných státech Evropské unie. V Maďarsku disponoval platným pracovním vízem na 2 roky. Důvodem opuštění vlasti byla práce v zahraničí. Z vlasti vycestoval bez problémů. Neměl tam žádné potíže se státními či bezpečnostními složkami. Neměl ani žádné problémy kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví či příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. Ve vlasti nikdy nebyl trestně stíhán. Na dotaz, co by mu hrozilo v případě návratu do Vietnamu, odpověděl, že nebude mít problémy se státními orgány, ale s věřiteli. Pokud dluhy nesplatí, mohl by být jeho život ohrožen. Věřitelé mu již jednou vyhrožovali, chytili, ale utekl jim. Z důvodu obavy o rodinu tuto událost na policii nenahlásil. Po tomto incidentu si půjčil další peníze na vycestování a utekl do Maďarska. Vycestoval do jednoho roku po výhrůžkách. Po vycestování ze země již nějakou malou část dluhu splatil. Domnívá se, že přestěhováním do jiné části vlasti by se potíže nevyřešily, neboť síť věřitelů pokrývá každou část země. Nedovolili by mu v klidu žít. V Maďarsku o udělení mezinárodní ochrany nepožádal, neboť tam disponoval platným pracovním povolením. Po zadržení Policií ČR zjistil, že platnost pracovního povolení již skončila. Pokud by nebyl zadržen Policií ČR, o udělení mezinárodní ochrany by nepožádal. 10. Součástí správního spisu jsou rovněž informace shromážděné žalovaným ohledně politické, bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu. Při posuzování žádosti žalobce žalovaný konkrétně vycházel z Informace OAMP, Bezpečnostní a politická situace v zemi Vietnam, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 4. 6. 2024 a Informace MZV ČR č. j. 100348-6/2025-MZV/LPTP, ze dne 21. 1. 2025 – Půjčky, úvěry a lichva. 11. Ze správního spisu se dále podává, že v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu byla dne 17. 3. 2025 žalobci dána možnost se v rámci seznámení s podklady rozhodnutí seznámit se s uvedenými informacemi, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či uvést jakékoliv nové skutečnosti nebo informace. Žalobce se dostavil, s nabízenými informacemi se seznamovat nechtěl, ani nenavrhl žádné další podklady pro rozhodnutí. Neuvedl ani jakékoli další skutečnosti nebo informace. 12. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je snaha setrvat v České republice, pracovat zde a splácet dluhy v domovském státě. V případě návratu do vlasti se obává jednání věřitelů z důvodu nesplacené půjčky. 13. Namítal-li žalobce, že žalovaný nezkoumal existenci důvodů pro udělení azylu podle § 12 a § 14 zákona o azylu, nýbrž ji vyhodnotil jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, jedná se o námitky liché. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí naopak plyne, že správní orgán posoudil žádost žalobce meritorně a zjišťoval skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. 14. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu, obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace ohledně politické, bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu soud považuje za zcela dostatečné a přiměřeně aktuální k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Námitka žalobce, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci je nedůvodná. 15. V rozporu s obsahem správního spisu a s napadeným rozhodnutím je tvrzení žalobce v žalobě, že žalovaný považoval jeho výpověď za rozpornou, stejně tak i jeho tvrzení, že má za sebou zcela vykonstruovaný proces a že žalovaný tyto skutečnosti nikterak v rozhodnutí nerozporuje. 16. Tvrdil-li žalobce, že se důvodně obává vycestování do své vlasti, neboť tam má dluhy z titulu půjček, pak se nejedná o azylově relevantní důvod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, ani o azylově relevantní