19 Az 14/2025 – Krajský soud v Ostravě

19 Az 14/2025- 26 - text  7 19 Az 14/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: V. B. státní příslušnost Ukrajina t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 zastoupen Mgr. Leonidem Kušnarenkem, advokátem sídlem 120 00 Praha 2, Polská 1090/4 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2025 č. j. OAM-54/VL-VL12-VL11-PZ-2025, ve věci zajištění v zařízení pro zajištění cizinců takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto, že žalobce je ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu, doba trvání zajištění byla prodloužena do 11. 7. 2025. 2. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí postrádá individuálně přezkoumatelné odůvodnění a bylo vydáno v rozporu s principy nutnosti a proporcionality zásahu do osobní svobody cizince. 3. Dle žalobce žalovaný nedostatečně zvážil možnost uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu. Poznamenal, že ust. § 46a odst. 1 zákona o azylu výslovně stanoví, že ministerstvo může žadatele o azyl zajistit pouze v případě nutnosti, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření. Žalovanému vytkl, že napadené rozhodnutí neobsahuje konkrétní úvahu, proč v jeho případě nebylo možné přistoupit k některému zvláštnímu opatření. Žalovaný pouze obecně konstatoval, že uložení zvláštního opatření by nebylo účinné, aniž by uvedl pádné důvody či důkazy pro takový závěr ve vztahu k jeho osobě. Z pouhé existence důvodů pro zajištění dle § 46a zákona o azylu (např. podezření, že žádost o azyl byla účelová) ještě nevyplývá, že by zvláštní opatření nebylo možno účinně použít. Zákon naopak předpokládá opak. Žalobce zdůraznil, že povinnost zvažovat zvláštní opatření před uložením či prodloužením zajištění plyne nejen ze zákona o azylu, ale i z článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU, dle něhož je zajištění žadatele o mezinárodní ochranu krajním prostředkem a nesmí být uplatněno, pokud účelu lze dosáhnout jinými, méně omezujícími opatřeními. Napadené rozhodnutí tuto zákonnou podmínku respektování mírnějších prostředků ignoruje, což představuje zásadní pochybení. 4. Namítal rovněž, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Zejména z rozhodnutí není zřejmé, proč žalovaný prodloužil jeho zajištění namísto uložení zvláštního opatření. Rozhodnutí neobsahuje jasné vysvětlení, proč by alternativní opatření (např. jeho umístění do otevřeného pobytového střediska s dohledem či stanovení povinnosti pravidelného hlášení) nebylo v jeho případě dostačující. Povinnost správního orgánu své rozhodnutí řádně odůvodnit plyne z § 68 odst. 3 správního řádu. Pokud chybí konkrétní úvaha, na základě jakých faktů a úvah dospěl žalovaný k závěru o neúčinnosti zvláštního opatření, nemůže soud posoudit zákonnost takového závěru. Rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 5. Žalobce rovněž namítal, že odůvodnění rozhodnutí je paušální a ignoruje jeho osobní situaci. Dle žalobce žalovaný použil obecné fráze o nebezpečí vyhýbání se řízení, aniž by tyto obavy opřel o specifické okolnosti jeho případu. Z rozhodnutí není patrné, jak byly při rozhodování zohledněny jeho individuální poměry a osobní situace. Žalovaný např. vůbec neřešil otázky jeho soukromého a rodinného života, případné zdravotní či sociální ohledy či dosavadní chování během pobytu v České republice. Ignoroval řadu skutečností, které svědčí v jeho prospěch. Poukázal na to, že od počátku řízení o azyl spolupracuje správními orgány, pravidelně komunikuje a plní si své povinnosti žadatele o azyl. Nemá v úmyslu nikde se skrývat či mařit azylové řízení. Naopak má zájem na řádném projednání své žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný jeho postoj a motivaci vůbec nezkoumal. Rozhodnutí ignoruje fakt, že k řízení přistupuje zodpovědně. I z tohoto hlediska je rozhodnutí nepřezkoumatelné a nezákonné. 6. Žalobce žalovanému rovněž vytkl, že napadeným rozhodnutím porušil zásadu proporcionality a přiměřenosti zásahu. Uvedl, že mohl být např. umístěn do Pobytového střediska pro žadatele o azyl, kde by byl schopen a ochoten vyčkat rozhodnutí. Pobyt v otevřeném středisku spojený s dohledem ministerstva by zajistil jeho přítomnost na území po dobu řízení, aniž by musel být zajištěn. Případné obavy žalovaného, že by se vzdálil, bylo možno řešit i kombinací více zvláštních opatření, např. uložit povinnost hlásit se v určitých intervalech na úřadě či policii. Žalobce deklaroval, že je připraven taková mírnější opatření plně respektovat. Účelu zajištění tak lze dosáhnout i bez pokračování jeho detence. Za tohoto stavu je jeho další zajištění nepřiměřené. Žalovaný zvolil zajištění a jeho prodloužení jako téměř automatické řešení, aniž by zvážil méně omezující alternativy a posoudil proporcionalitu. Detence za daných okolností není nezbytná a představuje nepřiměřený zásah do jeho práv. 7. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož citoval. Zdůraznil, že žalobce porušoval právní předpisy nejen na území České republiky (nelegální pobyt, ilegální zaměstnání, odsouzení za řízení pod vlivem alkoholu), ale také i na území Maďarska (trestný čin převaděčství), přičemž i v Německu byl do 15. 9. 2024 veden jako zájmová osoba pro účely zvláštní kontroly. U žalobce nelze očekávat součinnost v rámci správního řízení ve věci jeho žádosti o mezinárodní ochranu mimo zajištění v zařízení pro zajištění cizinců. 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s ust. § 46a odst. 8 zákona o azylu, neboť žalobce nařízení jednání nenavrhl. 9. Ze správního spisu se dále podává, že žalobce byl 6. 1. 2025 kontrolován hlídkou cizinecké policie, která zjistila, že žalobce nedisponuje platným dokladem totožnosti a lustrací ověřila, že žalobce nemá žádné oprávnění k pobytu na území České republiky a je v evidenci SIS veden jako nežádoucí osoba od 17. 7. 2023 do 22. 4. 2029. 10. Dne 8. 1. 2025 cizinecká policie rozhodla o zajištění žalobce dle § 124 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), na dobu 60 dnů. Ve správním řízení žalobce při podání vysvětlení mj. uvedl, že do České republiky přicestoval asi tři měsíce před vypuknutím války na Ukrajině. Následně požíval dočasné ochrany s platností do konce března 2023; o její prodloužení nepožádal. V roce 2022 byl odsouzen za řízení pod vlivem alkoholu. V létě 2023 odcestoval do Maďarska. Tam byl odsouzen za trestný čin převaděčství a byl vyhoštěn. Z Maďarska přicestoval znovu do České republiky. Pobýval zde nelegálně: bez oprávnění k pobytu a cestovního dokladu. Pracuje brigádně ve stavebnictví, bez uzavřené pracovní smlouvy, bez pracovního povolení; nemá sjednáno žádné pojištění. Je nemajetný, rodiče žijí na Ukrajině, bratr v Británii, sestra v Polsku. V České republice nemá příbuzné. Je svobodný, bezdětný, zdravý a soběstačný. Doručovací adresu v České republice nemá. Na Ukrajině bydlel v domě rodičů, kde by mohl po návratu dále bydlet. Návrat na Ukrajinu ovšem odmítá, musel by do války; povolávací rozkaz zatím nedostal. Jiné nebezpeční mu na Ukrajině nehrozí. 11. Dne 13. 1. 2025 podal žalobce žádost o mezinárodní ochranu. Dne 14. 1. 2025 č. j. OAM-54/VL-VL12-VL15-Z-2025 rozhodl správní orgán o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a to na dobu 110 dnů, tj. do dne 2. 5. 2025 žalovaný zdůraznil, že žalobci maďarské správní orgány uložily opatření, na jehož základě mu je odepřen vstup a pobyt v schengenském prostoru do 22. 4. 2029. Žalobce se totiž dopustil trestného činu převaděčství. Žalobce však rozhodnutí maďarské policie nerespektoval: i přes zákaz pobytu v schengenském prostoru nadále pobýval v České republice. I české soudy žalobce odsoudily, a to za řízení pod vlivem alkoholu. Žalobce pracoval na území České republiky bez platného povolení, čehož si je vědom. Žalobce je zcela zdráv. V České republice není nikde hlášen k pobytu. O udělení mezinárodní ochrany žalobce požádal až po zadržení cizineckou policií a vydání rozhodnutí o svém zajištění. Nic mu nebránilo o mezinárodní ochranu požádat dříve. V České republice pobýval dlouhodobě. Žalovaný uzavřel, že žádost o mezinárodní ochranu podal žalobce pouze ve snaze oddálit, zmařit či znemožnit realizaci správního vyhoštění. K žádosti pak žalobce uvedl, že se