19 Az 36/2025 – Krajský soud v Ostravě

19 Az 36/2025- 23 - text  9 19 Az 36/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: M.S. N. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem sídlem 602 00 Brno, Milady Horákové 13 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2025 č. j. OAM-730/BA-BA01-VL15-PŘZ-2025, o zajištění v zařízení pro zajištění cizinců takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), rozhodnuto, že žalobce je nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců; ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu, je doba trvání zajištění stanovena do 19. 10. 2025. 2. Žalobce namítal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, na základě kterých dospěl k závěru, že mu hrozí vyhoštění, vydání nebo předání. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Hypotetická možnost, že po skončení řízení o mezinárodní ochraně dobrovolně nevycestuje, nesplňuje podmínky pro zajištění cizince podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvádí žádné konkrétní důvody zajištění. Pouze bez dalšího odkazuje na předchozí rozhodnutí, aniž z něj cituje příslušné pasáže, kde mají být uvedeny důvody zajištění. Takový všeobecný odkaz na jiné rozhodnutí nesplňuje požadavky na přezkoumatelnost rozhodnutí. K možnosti uložit namísto dalšího zajištění zvláštní opatření podle § 47 zákona o azylu, se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevyjadřuje vůbec. Rozhodnutí je i proto nepřezkoumatelné. Žalobce namítal, že k žádosti o propuštění ze zajištění doložil doklad o zajištění ubytování a prohlášení pana N. D. H. o finančním zabezpečení. Tyto podklady tedy měl žalovaný v době, kdy vydal napadené rozhodnutí k dispozici. Přesto přihlédl pouze k dokladu o zajištění ubytování, ale nijak nehodnotí, že ubytování je zajištěno bezplatně a že pan N. D. H. prohlašuje, že jej finančně zabezpečí, včetně prostředků na dojíždění na kontroly na pracoviště žalovaného. Jde přitom o skutečnosti významné z hlediska uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu, jak ostatně uváděl i v závěru žádosti o propuštění. Žalobce žalovanému vytkl, že se v napadeném rozhodnutí nijak nevyjádřil ani k jeho důkaznímu návrhu na jeho výslech a výslech pana N. D. H. Poukázal na to, že žalovaný byl povinen podle § 68 odst. 3 správního řádu uvést v rozhodnutí konkrétní podklady, ze kterých vychází a úvahy o jejich hodnocení a byl povinen uvést, jak se vypořádal s důkazními návrhy. Odůvodnění napadeného rozhodnutí však neobsahuje žádné úvahy, ze kterých by bylo zřejmé, jak se žalovaný vypořádal s tím, že má na území České republiky osobu, která mu zajistí bezplatné ubytování a plně ho finančně zabezpečí, včetně prostředků na případné dojíždění na pracoviště žalovaného za účelem kontroly součinnosti. Nijak se nevypořádal ani s důkazními návrhy. Žalobce dále namítal, že v rámci úvah o možnosti uložení zvláštního opatření se žalovaný žádným způsobem nevypořádal s možností uložení zvláštního opatření podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Úvahy žalovaného v napadeném rozhodnutí je totiž možno vztáhnout pouze k opatření podle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o azylu, nikoli však na opatření podle písm. a). Z ust. § 46a odst. 1 zákona o azylu přitom vyplývá, že zajištění je možné pouze v případě, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření. Povinností žalovaného je proto přezkoumatelně se vypořádat s tím, proč není možno zajištění nahradit ani jedním v zákoně uvedeným zvláštním opatřením. Žalobce rovněž namítal, že nezákonný a nepřezkoumatelný je i způsob, jakým žalovaný stanovil délku doby, na kterou bude zajištěn do dne 19. 10. 2025. Tento výrok žalovaný nijak neodůvodnil, pouze bez dalšího v posledním odstavci napadeného rozhodnutí odkázal na výrok předchozího rozhodnutí, jímž rozhodl o zajištění. 3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Poznamenal, že 3. 7. 2025 vydal rozhodnutí č. j. OAM-730/BA-BA01-BA06-Z-2025 o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a to na dobu 110 dnů, tedy do dne 19. 10. 2025. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 4. 7. 2025. Žalobce proti rozhodnutí nepodal žádný opravný prostředek. Žalovaný dále citoval skutková zjištění a stěžejní právní závěry z předmětného rozhodnutí. Zdůraznil, že žalobce o udělení mezinárodní ochrany požádal až po zadržení Policií České republiky, zajištění za účelem realizace vyhoštění a umístění do zařízení pro zajištění cizinců. Již v rozhodnutí o zajištění žalovaný stanovil, že u žalobce není předpoklad, že by dodržoval zvláštní opatření a existovala důvodná obava, že se bude vyhýbat součinnosti v řízení o správním vyhoštění, nebo případnému výkonu správního vyhoštění. K otázce možného účinného uplatnění zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu, žalovaný poukázal na usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Azs 35/2025-23, z něhož citoval a uvedl, že vycházel ze zmíněných kritérií. Z napadeného rozhodnutí a celého spisového materiálu, předchozího rozhodnutí o zajištění, je zřejmé, že posoudil individuální situaci žalobce na základě všech relevantních informací vyplývajících ze správního spisu a v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Nelze aplikovat mírnější opatření, na která se žaloba odvolává, protože opět zde není předpoklad, že by žalobce dodržoval zvláštní opatření a existuje zde důvodná obava, že se bude vyhýbat součinnosti v řízení o správním vyhoštění. Z postupu žalobce je zřejmé, že by jeho propuštěním ze zajištění byl ohrožen průběh správního řízení ve věci mezinárodní ochrany a správního vyhoštění, a že s ohledem na nelegální pobyt a jeho dosavadní jednání a chování vůči správnímu orgánu a jeho povinnostem účastníka správního řízení nelze očekávat součinnost v průběhu aktuálního řízení o udělení mezinárodní ochrany bez nutnosti omezení osobní svobody. Proto správní orgán shledal naplnění podmínek stanovených § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. K doloženému dokladu o ubytování a k tvrzení, že se na označené adrese bude zdržovat, žalovaný uvedl, že tyto okolnosti nemohou původní závěr správního orgánu nikterak zvrátit. Samotné zajištění si jakékoliv adresy na území České republiky, na které by žalobce mohl pobývat, není samozřejmě důvodem propuštění žadatele ze zařízení pro zajištění cizinců, neboť žalobce tam nebyl umístěn kvůli absenci místa pro jeho ubytování, ale kvůli přesvědčení správního orgánu, že by mimo zařízení pro zajištění cizinců neposkytoval součinnost v rámci řízení a následně se vyhýbal nucenému vycestování z České republiky. K tomuto přesvědčení jednoznačně dospěl již v rozhodnutí č. j. OAM-730/BA-BA01-BA06-Z-2025. Dle názoru žalovaného se v tomto směru v situaci žalobce nezměnilo naprosto nic, co by vedlo správní orgán ke změně jeho závěru. V daných souvislostech žalovaný odkázal rovněž na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž citoval. Vyslovil přesvědčení, že z napadeného rozhodnutí je jasně seznatelné, z jakých podkladů správní orgán vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. 4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s ust. § 46a odst. 8 zákona o azylu, neboť žalobce nařízení jednání nenavrhl. 5. Ze správního spisu se podává, že rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje ze dne 29. 6. 2025 č. j. KRPU-121544-22/ČJ-2025-040022-ZZC byl žalobce zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem správního vyhoštění. Důvodem zajištění žalobce byla skutečnost, že dne 28. 6. 2025 byl v obci Staňkovice kontrolován hlídkou dálničního oddělení jako spolujezdec ve vozidle, přičemž nepředložil žádný cestovní doklad ani žádné povolení, které by ho opravňovalo ke vstupu a pobytu na území České republiky, čímž vzniklo podezření, že se nachází na území České republiky neoprávněně. Žalobci bylo uloženo správní vyhoštění z členských států EU na dobu 3 let vydané dne 30. 6. 2025 podle č. j. KRPU-121544-35/ČJ-2025-040022-ZZC. Z těchto důvodů byl zadržen, zajištěn a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem realizace správního vyhoštění. Žalobce do policejního protokolu jako účastník řízení dne 28. 6. 2025 kromě jiného uved