9 As 66/2009 — Nejvyšší správní soud

20 A 2/2025- 55 - text  9 20 A 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci žalobce: D. R. státní příslušnost: Ukrajina zastoupen JUDr. Volodymyrem Schwarzem, advokátem sídlem U Staré pošty 744, 738 01 Frýdek-Místek proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 za účasti: M. R. taktéž zastoupena JUDr. Volodymyrem Schwarzem, advokátem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2025, č. j. OAM-38140-12/ZM-2024 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2025, č. j. OAM-38140-12/ZM-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 280 Kč k rukám JUDr. Volodymyra Schwarze, advokáta, ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce – státní příslušník Ukrajiny – požádal o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 1. 2025, č. j. OAM-38140-12/ZM-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalobci nevyhověl, neboť dle něj žalobce nesplňoval podmínku trestní zachovalosti. Zároveň posoudil dopad neprodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty do žalobcova soukromého a rodinného života. S napadeným rozhodnutím žalobce nesouhlasil a brojil proti němu žalobou. II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 2. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce požádal dne 18. 6. 2024 o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. K žádosti doložil smlouvu o nájmu bytu ze dne 8. 3. 2024, pracovní smlouvu u společnosti WORKCONCEPT s. r. o. ze dne 29. 12. 2023 a potvrzení o průměrném čistém výdělku manželky M. R. 3. Ve výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 360846 je žalobce uvedený jako jednatel a společník společnosti WORKCONCEPT s. r. o. 4. Z výpisu a opisu z evidence rejstříku trestů se podává, že žalobce byl odsouzen za přečin dle § 143 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“). Byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody na dobu 18 měsíců se zkušební dobou do 9. 2. 2025, peněžitý trest, který zaplatil a došlo tak k jeho zahlazení, trest zákazu řízení motorových vozidel, od jehož výkonu bylo podmíněně upuštěno dne 27. 1. 2024. Žalobci byla stanovena zkušební doba do 27. 7. 2027. 5. Pro účely posouzení žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty si žalovaný opatřil rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 7. 10. 2021, č. j. 1 T 88/2021, který nabyl právní moci dne 9. 2. 2022, a ze kterého je patrné, že byl žalobce shledán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku. 6. Žalobce byl vyrozuměn o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Využil možnost seznámení se s podklady, avšak dále se k nim nevyjádřil, ani nenavrhl jejich doplnění. 7. Součástí správního spisu je také žádost o prodloužení pobytu žalobcovy manželky M. R. a dcery U. R. 8. Žalovaný napadeným rozhodnutím žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty zamítl a dobu platnosti zaměstnanecké karty dle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) s odkazem na § 56 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., („zákon o pobytu cizinců“), neprodloužil, neboť žalobce nesplňoval podmínku trestní zachovalosti. Uvedl, že z rozsudku Okresního soudu v Přerově, č. j. 1 T 88/2021, je zřejmé, že žalobce naplnil důvod pro neprodloužení doby platnosti jeho zaměstnanecké karty, neboť nesplňuje podmínku trestní zachovalosti. Žalovaný rovněž posuzoval, zda vydané rozhodnutí nebude pro žalobce znamenat nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života žalobce. K tomu uvedl, že zrušení pobytového oprávnění obecně může být jen výjimečně nepřiměřeným zásahem do rodinného či soukromého života cizince. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu i Evropského soudu pro lidská práva. Žalovaný zjistil, že na území České republiky má pobyt manželka a jeho nezletilá dcera. Aktuálně mají pobyt povolen za účelem společného soužití rodiny, jejich oprávnění k pobytu je odvozeno od oprávnění k pobytu žalobce. V této souvislosti uvedl, že žalobce na území České republiky pobývá od roku 2019, tedy nikoliv po dobu, která by mohla způsobit zpřetrhání vazeb k zemi původu, a to navíc pouze na základě dlouhodobých pobytových titulů. Žalobce zde nevlastní žádnou nemovitost, věnuje se výdělečné činnosti a lze tedy důvodně předpokládat, že s ohledem na jeho produktivní věk bude schopen se věnovat výdělečné činnosti i v zemi původu. Žalobce může vést rodinný život, bude však muset tento rodinný život vést v zemi původu. Jednání žalobce, kterým způsobil smrt jiné osoby, je natolik závažné, že pouze mimořádně intenzivní zásah do soukromého nebo rodinného života by mohl odůvodňovat požadovaného pobytového oprávnění. Žalovaný zkonstatoval, že o takový mimořádný zásah se nejednalo a dopad napadeného rozhodnutí je tak přiměřený. Také poznamenal, že žalobce nevyužil možnosti vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí či navržení doplnění dokazování. III. Žaloba 9. Žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí pro něj bylo překvapivé, protože od doby, kdy trestní rozsudek č. j. 1 T 88/2021 nabyl právní moci (9. 2. 2022), již 1x žádal o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty, a žalovaný mu zaměstnaneckou kartu vydal s platností do června/července 2024. 10. Žalobce považoval napadené rozhodnutí za nesprávné, jelikož žalovaný nedostatečně posuzoval zákonný limit přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života žalobce a z tohoto důvodu dospěl k nesprávnému rozhodnutí. Žalobce měl za to, že již pouhou nutností vycestování z území České republiky je velmi silně zasažen jeho soukromý a rodinný život. 11. K tomu konkrétně uvedl, že v České republice pracuje již od roku 2019, a tak si zde vytvořil trvalé pracovní, sociální a kulturní zázemí a Českou republiku považuje za svůj domov. Za účelem sloučení rodiny po vypuknutí války na Ukrajině přicestovala za žalobcem i jeho manželka s dcerou. Oprávnění pobytu manželky je odvozeno od oprávnění pobytu žalobce. Reálně tedy hrozí to, že i manželka s dcerou budou muset Českou republiku opustit. Manželka je v České republice zaměstnaná jako ošetřovatelka, dcera chodí do základní školy a hlásí se na gymnázium. Z výše uvedených důvodů se rodina nemá kam vrátit a povinností žalobce vycestovat z území České republiky by došlo k rozdělení rodiny žalobce, přičemž smyslem a účelem bylo právě sloučení rodiny v roce 2022 po vypuknutí války. Před usazením v České republice měl žalobce zázemí ve městě Hluchiv, které se nachází přibližně 10 km od ruských hranic. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že na území České republiky vyvíjel podnikatelskou činnost a od 17. 2. 2025 je zaměstnán u společnosti BORŮVEČKA s. r. o. Povinností vycestovat a neprodloužení zaměstnanecké karty nemůže žalobce vykonávat své zaměstnání a podnikat, což představuje podstatný zásah do jeho soukromého a pracovního života. 12. Vydaný trestní rozsudek žalobce nerozporoval, avšak uvedl, že se jednalo o nešťastnou událost a nedbalostní jednání, ke kterému došlo už v roce 2021. 13. Podle žalobce také řízení před žalovaným trpělo vadami, jelikož žalovaný měl správně vyzvat žalobce a poučit ho o povinnosti doložit skutečnosti ohledně jeho soukromého života, popřípadě z vlastní činnosti provést důkazy sám. Žalobce tyto skutečnosti neprokazoval, jelikož důvodně předpokládal, že žalovaný rozhodne o prodloužení jeho žádosti stejně jako v minulosti (kdy již byl pravomocně odsouzen) a navíc nepředpokládal, že by odsouzení za nedbalostní delikt mělo být překážkou. Na závěr upozornil, že si úvahy v napadeném rozhodnutí odporují. 14. Žalobce uzavřel, že žalovaný nedostatečně posoudil otázku přiměřenosti napadeného rozhodnutí a jeho důsledků a dopadů do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodiny, neprovedl potřebné důkazy, dospěl k nesprávnému závěru a zkrátil tak práva žalobce. Kromě toho žalobce shledal napadené rozhodnutí jako nedostatečně odůvodněné, což činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným a nicotným. Navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 15. Dne 19. 5. 2025 žalobce doplnil, že v mezidobí od podání žaloby nastala podstatná okolnost, a to taková, že se žalobce osvědčil k trestnému činu usmrcení z nedbalosti. Žalobce tak 7. 4. 2025 požádal žalovaného, aby ve věci nově rozhodl s ohledem na osvědčení žalobce a další nové důkazy a tvrzení žalobce. Žalovaný tuto žádost o obnovu řízení zamítl. Žalobce také nově v souladu s § 174a zákona o pobytu cizinců doložil důkazy k posouzení přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života. IV. Vyjádření žalovaného 16. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 11. 3. 2025 uvedl, že postupoval procesně správně a dodržel všechny zákonné normy,