20 Az 11/2025 – Krajský soud v Ostravě

20 Az 11/2025- 18 - text  7 20 Az 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci žalobce: D. H. N. st. přísl. Vietnamská socialistická republika toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, Vyšní Lhoty 234, 739 21 Vyšní Lhoty, zastoupený Mgr. Markem Sedlákem, advokátem sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze 29. 4. 2025, č. j. OAM-223/BA-BA01-VL15-PŘZ-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný rozhodnutím o nepropuštění ze zařízení pro zajištění cizinců ze dne 29. 4. 2025, č. j. OAM-223/BA-BA01-VL15_PŘZ-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), rozhodl tak, že je žalobce ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, (dále jen „zákon o azylu“), nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu je doba trvání zajištění stanovena do 13. 6. 2025. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou, ve které zejména namítal, že se žalovaný dostatečně nezabýval tím, zda existují individuální, objektivní a oprávněné důvody pro jeho zajištění. Současně měl za to, že žalovaný měl postupovat podle § 47 zákona o azylu. Žalobce proto navrhoval, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k novému projednání. II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 2. Krajské ředitelství policie hl. města Prahy rozhodnutím ze dne 21. 2. 2025, č. j. KRPA-62541-11/ČJ-2025-000022-ZZC, podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999, o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) žalobce zajistilo za účelem správního vyhoštění. 3. Žalobce dne 24. 2. 2025 požádal o udělení mezinárodní ochrany. 4. Rozhodnutím o zajištění v zařízení pro zajištění cizinců ze dne 27. 2. 2025, č. j. OAM-223/BA-BA01-BA06-Z-2025, rozhodl žalovaný tak, že je žalobce ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců a že ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu je doba trvání zajištění stanovena do 13. 6. 2025. Ze správního spisu se nepodává, že by žalobce brojil proti tomuto rozhodnutí žalobou, tuto skutečnost potvrdil žalobce i v žalobě. 5. Následně byl žalobce vyzván k poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Poskytnutí údajů se uskutečnilo dne 6. 3. 2025, jak vyplývá z dokumentu poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu z téhož dne. 6. Rozhodnutím ze dne 7. 4. 2025, č. j. OAM-223/BA-BA01-HA06-2025, žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu tak, že se mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, §14, § 14a a § 14b zákona o azylu neuděluje. Proti rozhodnutí brojil žalobce žalobou vedenou u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 62 Az 10/2025, o které dosud nebylo rozhodnuto. 7. Součástí správního spisu je žádost žalobce o propuštění ze zajištění – opětovné posouzení důvodů zajištění dle § 46a odst. 10 zákona o azylu ze dne 23. 4. 2025. 8. Dne 29. 4. 2025 žalovaný vydal napadené rozhodnutí, jímž o žádosti žalobce rozhodl tak, že je žalobce ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu je doba trvání zajištění stanovena do 13. 6. 2025. III. Žaloba 9. Žalobce napadenému rozhodnutí vytýkal rozpor se základními zásadami činnosti správních orgánů podle § 2 odst. 2 a 4, § 3, § 50 odst. 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“), čl. 8 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 Evropské úmluvy. 10. Žalobce uvedl, že proti rozhodnutí o zajištění žalobu nepodal, což však nemůže jít jeho tíži. 11. Žalobce brojil proti závěrům žalovaného, že žalobce v žádosti o propuštění ze zajištění nesdělil žádné skutečnosti, které by změnily závěr žalovaného o tom, že je třeba žalobce zajistit. Žalovaný taktéž nepřihlédl k potvrzení o zajištění ubytování, které žalobce předložil v rámci žádosti o propuštění ze zajištění. Žalobce zejména nesouhlasil s tím, že žalovaný nepostupoval podle § 47 zákona o azylu. Žalobce nemá zájem mařit průběh řízení o mezinárodní ochraně, jeho cílem je postupovat v souladu s právním řádem České republiky. Žalobce má snahu svůj pobyt v České republice legalizovat. Žalobce má zajištěno ubytování na soukromé adrese, kde bude mít řádně označenou domovní schránku, a bude zde přebírat poštu. V případě propuštění ze zajištění nebude využívat služeb pobytového střediska. Zajištěním žalobce vznikají České republice náklady, kterým by v případě propuštění ze zajištění bylo možné se vyvarovat. 12. Žalovaný se u žalobce nezabýval individuálními, objektivními a oprávněnými důvody pro zajištění, pouze formalisticky konstatoval, že nic nenasvědčuje tomu, že by žalobce poskytoval součinnost ve správním řízení. U žalobce neexistují důvody se domnívat, že by nevyčkal na výsledek správního řízení či se správními orgány nespolupracoval. 13. Žalobce navrhoval, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a žalobě přiznal odkladný účinek. IV. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že je z napadeného rozhodnutí jasně seznatelné, z jakých podkladů správní orgán vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Rozhodnutí je zákonné a plně přezkoumatelné. 15. Dle žalovaného potvrzení o ubytování bez uvedení dalších okolností nelze samo o sobě, s ohledem na pobytovou historii dotyčného a nerespektování právních předpisů, shledat jako záruku toho, že by se jmenovaný na dané adrese zdržoval a poskytoval potřebnou součinnost. Z okolností případu vyplývá, že se nelze spolehnout na to, že žalobce nevyužije možnost ubytování na soukromé adrese jako příležitost k tomu, aby opětovně zmizel z dosahu správních orgánů. V řízení tedy nebyly prokázány důvody, pro které by bylo možné se domnívat, že mírnější opatření bude v praxi účinné. 16. Žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, proto navrhoval, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. V. Posouzení věci soudem 17. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“) v zákonné lhůtě (§ 46a odst. 8 zákona o azylu). 18. S ohledem na skutečnost, že žádný z účastníků nepožádal o nařízení jednání a soud nepovažoval nařízení jednání za nezbytné, rozhodl o žalobě bez jednání (§ 46a odst. 8 zákona o azylu). 19. Krajský soud se nejprve zabýval rozsahem přezkumu žaloby. Postupoval v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora EU ze dne 8. 11. 2022 o předběžné otázce ve spojených věcech C704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid. Z něho je nutno dovozovat, že správní soud je povinen při přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem. V řízení o přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince se proto s ohledem na specifika institutu zajištění neuplatní pravidlo soudního přezkumu v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2022, č. j. 34 Az 36/2022-32, č. 4439/2022 Sb. NSS). Tyto závěry lze vztáhnout na rozhodnutí o propuštění ze zařízení podle § 46a zákona o azylu, v uvedených intencích tak krajský soud přistoupil k posouzení zákonnosti rozhodnutí o nevyhovění žádosti o propuštění ze zařízení. 20. Žaloba není důvodná. 21. Žalobce nejprve obecně namítal, že v řízení byl porušen § 2 odst. 2 a 4, § 3, § 50 odst. 3 a § 68 odst. 3 správního řádu a dále čl. 8 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 Evropské úmluvy. Tuto obecnou námitku však soud nepovažuje za žalobní bod ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle ustálené judikatury je žalobním bodem konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizované) skutkové tvrzení doprovázené konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. „Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl žalovaný vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami“ (usnesení rozšířeného senátu N