20 Az 20/2024 – Krajský soud v Ostravě

20 Az 20/2024- 32 - text  9 20 Az 20/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci žalobce: D. A. státní příslušnost Turecká republika zastoupený advokátkou Mgr. Martinou Sklenskou sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2024, č. j. OAM-702/ZA-ZA11-BA04-R2-2023, o mezinárodní ochraně, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 9. 4. 2024, č. j. OAM-702/ZA-ZA11-BA04-R2-2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu“). Žalobce proti napadenému rozhodnutí podal žalobu, neboť má za to, že došlo ke zkrácení jeho práv. II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 2. Žalobce dne 29. 5. 2023 v České republice požádal o mezinárodní ochranu. K žádosti sdělil, že jeho otec byl při kontrole policií v roce 2019 zraněn a z tohoto důvodu se rodina přestěhovala do města Izmir. V tomto městě jim tamní obyvatelé vyhrožovali, napadali je, házeli kameny do oken, a to vše kvůli kurdskému původu. V takovém prostředí žalobce žít nechce, proto se rozhodl odcestovat z vlasti. Je svobodný, vyznává islám a je kurdské národnosti. Nebyl členem žádné politické strany nebo hnutí, ale sympatizoval se stranou HDP. 3. Při pohovoru k žádosti dne 5. 6. 2023 žalobce uvedl, že se rozhodl, že odcestuje z vlasti, protože jej fyzicky napadli obyvatelé z okolí jeho bydliště kvůli kurdskému původu. Přes internet si našel převaděče, který jej přes hranice České republiky převezl v kamionu. Českou republiku si jako cílovou destinaci nevybral, chtěl jen do Evropy. Ve vlasti se živil brigádními pracemi, často na stavbách. Jeho matka pracuje v textilní továrně, další sourozenci buď pracují, chodí do školy nebo jsou doma. Uvedl, že v roce 2019 ve městě Mardin vypukl boj mezi armádou a PKK (Partiya Karkerên Kurdistan/Strana kurdských pracujících, pozn. soudu). V té době otce žalobce požádala o odvoz neznámá žena z PKK. Otec je podporovatelem strany HDP (Halkların Demokratik Partisi/Lidová demokratická strana, pozn. soudu), proto ji do vozidla naložil. Po chvíli jízdy si všimli, že je sleduje policie. Žena začala utíkat a policie ji zastřelila. Otec byl postřelen také a skončil na dva roky ve vězení; po návratu z vězení kvůli nátlaku okolí odjel do Německa, vrátil se následně do Turecka, žalobce neví, kam. Na žalobce se ve městě Mardin dívalo turecké obyvatelstvo a policie jako na potomka teroristy, nemohl dostudovat a policie u něj doma prováděla razie. V Turecku žalobce nemohl najít práci, studovat, měl problémy kvůli svému otci, jehož čin je uveden v záznamech. Žalobce chtěl ve městě Izmir dostudovat osmý ročník základní školy, ale setkal se tam s poznámkami o otci, osočování ze strany učitelů, proto školu nedokončil. Obyvatelé tureckého původu z okolí bydliště žalobci nadávali, házeli na něj kameny, vše kvůli otci. Tato jednání nahlásil policii, ta věc neřešila. Chtěla, ať žalobce sdělí, kdo na něj útočil, což nevěděl. Když policii řekl, ať se podívá na kamerové záznamy, tak jej policie ujistila, že tak učiní, ale nic se nestalo. Oznámení na policii žalobce učinil jen ústně. Na jiné instituce se s žádostí o pomoc neobracel. V Turecku zůstala jeho matka a sedm sourozenců, kteří mají obdobné problémy jako on, je na ně pohlíženo jako na teroristy. Žalobce se domnívá, že se časem budou chtít přestěhovat do Ankary nebo do jiného města. 4. Na konci pohovoru, který probíhal v turečtině, se žalovaný žalobce zeptal: „Dle ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění máte možnost se před vydáním rozhodnutí vyjádřit k podkladům tohoto rozhodnutí, kterými bude zejména samotná vaše žádost, poskytnutí údajů k vaší žádosti, tento protokol a informace, které popisují situaci v zemi Vašeho původu. Chcete, aby vás správní orgán před vydáním rozhodnutí ještě jednou pozval, abyste měl možnost se osobně k těmto podkladům pro vydání rozhodnutí vyjádřit, nebo se tohoto práva vzdáváte?“. Žalobce odpověděl: „Ne, nechci svého práva využít.“ Nechtěl poté, aby mu tlumočnice celý pohovor zpětně přetlumočila za účelem kontroly. 5. Následně vydal žalovaný rozhodnutí ze dne 20. 9. 2023, č. j. OAM-702/ZA-ZA11-K11-2023, kterým neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Toto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě pro porušení procesních práv žalobce zrušil rozsudkem ze dne 31. 1. 2024, č. j. 20 Az 16/2023-25, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6. Žalovaný, vázán rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2024, seznámil žalobce se shromážděnými podklady pro vydání rozhodnutí podle § 36 odst. 3 s. ř. (což v předchozím řízení žalovaný neučinil a jednalo se tak o důvod pro zrušení rozhodnutí ze dne 20. 9. 2023). Dne 8. 4. 2024 byla zmocněné zástupkyni žalobce dána možnost se s uvedenými podklady seznámit. Tohoto práva nevyužila. 7. Žalovaný následně shromáždil tyto podklady: Informace OAMP: Turecko – Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 4. 8. 2023, Informace OAMP: Turecko – Lidově demokratická strana (HDP) ze dne 15. 11. 2022, Informace IOM: Turecko – přehled údajů o zemi za rok 2022, červenec 2022, Informace MZV ČR č. j. 125094-8/2022-LPTP ze dne 30. září 2022 – Turečtí občané kurdského původu, Informace MZV ČR č. j. 118577-6/2023-MZV/LPTP: Turecko – Odepření ochrany ze strany policie, odepření soudní pomoci, možnost ochrany osob ohrožených trestnou činností ze dne 23. 8. 2023. Žalovaný dne 19. 3. 2024 pozval žalobce k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí prostřednictvím jeho zástupkyně. Zástupkyně žalobce této možnosti nevyužila. 8. Žalovaný následně vydal napadené rozhodnutí, v němž neshledal skutečnosti sdělené žalobcem pro udělení mezinárodní ochrany důvodnými. Dospěl k závěru, že žalobce nebyl ve vlasti pronásledován pro uplatnění politických práv a svobod dle § 12 písm. a) zákona o azylu. Žalovaný taktéž neměl za to, že by žalobce měl ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu či že by mu takové pronásledování hrozilo v případě návratu do vlasti. Žalobce nesplňuje, ani důvody pro udělení azylu podle § 13 zákona o azylu ani žalovaný nezjistil zvláštní zřetele hodný důvod pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu. Žalovaný se dále zabýval možnými důvody pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a a dle § 14b zákona o azylu, načež žalobci doplňkovou ochranu neudělil. III. Obsah žaloby 9. Proti napadenému rozhodnutí brojil žalobce včasnou žalobou, v níž navrhoval, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce nejprve obecně shrnul svůj azylový příběh, který vypověděl při žádosti o mezinárodní ochranu. 10. Žalobce v žalobě namítal, že je ve vlasti z důvodu svého původu diskriminován a nemá smysl se obracet na bezpečnostní složky, pokud na něj i na rodinu útočily soukromé osoby. Vzhledem k tomu, že jeho rodina je postižena jednáním otce, který byl odsouzen v souvislosti s pomocí člence PKK, nemá žalobce žádnou šanci, aby mu byla poskytnuta dostatečná ochrana. Dle žalobce jsou Kurdové obecně v Turecku diskriminovanou menšinou a z toho pak vyvěrají veškeré obtíže, se kterými se setkávají v každodenním životě v Turecku. Žalobce je navíc „ocejchován“ událostmi, které se udály jeho otci, a kvůli tomu je na něj i jeho rodinu nahlíženo jako na teroristy. 11. Žalovaný si sice pro vydání napadeného rozhodnutí obstaral zprávy o Turecku, ale z jejich obsahu nebylo možné zjistit, zda jsou osoby, jejichž rodinný příslušník byl odsouzen za pomoc teroristické organizaci, diskriminovány v právu na poskytnutí ochrany před útoky třetích osob, zda jsou takováto jednání dostatečně vyšetřována apod. Žalovaný tak nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a nepostupoval tedy v souladu s § 3 správního řádu. 12. Žalobce dále uvedl, že žalovaný neposuzoval žádost žalobce z hlediska § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, ačkoliv žalobce podal svou žádost přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 173/2023 Sb., kterým bylo citované zákonné ustanovení zrušeno. Žalovaný tak zatížil řízení vadou nepřezkoumatelnosti. Dle tohoto ustanovení lze žadateli udělit doplňkovou ochranu, pokud by vycestování žadatele bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána. K tomu odkázal na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (právo na soukromý a rodinný život) a žalobcovo vycestování by tedy bylo v rozporu s uvedenou Úmluvou. IV. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 22. 5. 2024 uvedl, že napadené rozhodnutí vychází z dostatečně zjištěného stavu věci, odpovídá konkrétním okolnostem danéh