20 Az 8/2025 – Krajský soud v Ostravě

20 Az 8/2025- 19 - text  9 20 Az 8/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci žalobce: D.C. N. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty sídlem Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2025, č. j. OAM-453/VL-VL12-VL11-Z-2025, ve věci zajištění cizince, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce včasnou žalobou ze dne 29. 4. 2025, doručenou Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) dne 2. 5. 2025, brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2025, č. j. OAM-453/VL-VL12-VL11-Z-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zajistil žalobce v zařízení pro zajištění cizinců podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), přičemž dobu trvání zajištění podle § 46a odst. 5 zákona o azylu stanovil do 4. 8. 2025. II. Napadené rozhodnutí a skutečnosti, které mu předcházely 2. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že dne 15. 4. 2025 policejní hlídka učinila pobytovou kontrolu žalobce a vyzvala jej, aby prokázal svou totožnost. Žalobce předložil cestovní pas Vietnamské socialistické republiky. Následnou lustrací bylo zjištěno, že se jedná o cizince, na kterého se vztahuje rozhodnutí o navrácení, žádajícím státem je Chorvatsko. Lhůta k vycestování byla stanovena do 3. 2. 2024. 3. Rozhodnutím ze dne 16. 4. 2025, č. j. KRPZ-41852-25/ČJ-2025-150023-ZZC-VS, Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje (dále jen „krajské ředitelství“), žalobce zajistilo podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, za účelem vycestování. Dobu zajištění krajské ředitelství stanovilo na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. 4. Do protokolu o výslechu účastníka správního řízení ze dne 16. 4. 2025 žalobce uvedl, že naposledy přicestoval do Schengenského prostoru v listopadu 2023 prostřednictvím chorvatského pracovního víza. Z Chorvatska vycestoval do Polska, kde pobýval jeden rok. Dne 14. 4. 2025 přicestoval do České republiky. Kdyby jej policie nezajistila, vrátil by se do Polska, kde plánoval pracovat ještě několik let. Ve Vietnamu žalobci nic nehrozí a může se tam vrátit. 5. Žalobce dne 17. 4. 2025 požádal o udělení mezinárodní ochrany v České republice. 6. Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu dne 30. 4. 2025 žalobce k důvodům žádosti sdělil, že podal žádost o mezinárodní ochranu v České republice, aby mohl zůstat v Evropě, protože čeká na vyřízení žádosti o pobyt v Polsku. 7. Napadeným rozhodnutím žalovaný žalobce zajistil v zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a stanovil dobu trvání zajištění podle § 46a odst. 5 zákona o azylu do 4. 8. 2025. Žalovaný uvedl, že žalobce měl povinnost do 3. 12. 2024 vycestovat z Evropské unie a smluvních států, neučinil tak. Žalobci ve vlasti nic nehrozí, v návratu do vlasti mu nic nebrání, má se kam vrátit, ve vlasti žije jeho rodina. Je zdravý. Na území České republiky neuvedl žádnou adresu, kde by pobýval, na území Evropské unie pracoval bez potřebného oprávnění. Žalovaný měl za prokázané, že podání žádosti o mezinárodní ochranu bylo motivované snahou žalobce zmařit nucený návrat do vlasti, protože žalobce v žádosti neuvedl žádné azylově relevantní důvody. Žalobce bylo třeba zajistit a taktéž nebylo možné přistoupit ke zvláštním opatřením podle zákona o azylu, jelikož existují oprávněné důvody se domnívat, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění. Žalobci nelze uložit zvláštní opatření, protože z jeho pobytové historie lze usuzovat na to, že by navázal na svůj nelegální pobyt na území České republiky a nevyčkal by na výsledek řízení ve věci mezinárodní ochrany. Uplatnění zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu nebylo možné také s ohledem na dosavadní přístup žalobce k předpisům a zákonům České republiky a s ohledem na absenci stálé pobytové adresy. Nelze tak rozumně předpokládat, že by žalobce své jednání změnil a respektoval by zvláštní opatření podle zákona o azylu. Co se týče doby zajištění, zdůraznil žalovaný především, že nelze vyloučit nutnost posuzovat žádost žalobce o mezinárodní ochranu z hledisek naplnění podmínek § 12 - § 14b zákona o azylu. Žalovaný popsal, jakým způsobem dospěl k délce doby zajištění (90+15+5 dní). III. Žaloba 8. Žalobce v žalobě nesouhlasil s tím, že žalovaný stanovil dobu zajištění v délce 104 dnů. Žadatel o mezinárodní ochranu má být zajištěn na co nejkratší dobu. Žalovaný délku zajištění odůvodnil pouze tím, že jde o maximální zákonnou délku zajištění a zároveň maximální délku řízení o udělení mezinárodní ochrany. Tímto způsobem ale stanovení délky zajištění nelze odůvodnit. Stanovením takto dlouhé doby zajištění byl žalobce postaven do situace, že fakticky nemá šanci na zkoumání trvání důvodů zajištění. Žalovaný měl stanovit dobu zajištění kratší a teprve v závislosti na průběhu řízení o žádosti žadatele o mezinárodní ochranu pravidelně zkoumat, zda důvody zajištění trvají. Pokud by byla potřeba delší doby zajištění, měl žalovaný následně využít institut prodloužení doby zajištění. Postup žalovaného, který určil rovnou v napadeném rozhodnutí velmi dlouhou dobu zajištění v délce 104 dnů, je v rozporu se samotným smyslem institutu prodloužení doby zajištění. 9. Žalobce brojil dále proti tomu, že žalovaný namísto zajištění nepřistoupil k uložení zvláštního opatření. Podle žalobce měl žalovaný povinnost vycházet z § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, tedy žalobce zajistit až poté, nebude-li možné účinně uplatnit zvláštní opatření. Žalovaný se tím, zda by bylo možné uložit zvláštní opatření, zabýval pouze obecně a formalisticky, odůvodnění napadeného rozhodnutí vykazuje znaky mechanického přebírání a šablonovitosti. Tvrzení žalovaného, že by žalobce po propuštění nerespektoval své povinnosti, není v případě žalobce relevantní. Žalobce si je vědom toho, že by v případě uložení zvláštních opatření měl povinnost je dodržovat. Podmínky pro uložení zvláštního opatření byly v případě žalobce naplněny, jelikož by se zdržoval na adrese Pobytového střediska Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá. Podle žalobce skutečnost, že pobýval na území České republiky bez pobytového oprávnění, automaticky neznamená, že by mařil výkon rozhodnutí o vyhoštění (pozn. soudu: jednalo se o povinnost vycestovat) či snad průběh azylového řízení. 10. Z uvedených důvodů měl žalobce za to, že nesplňuje podmínky zajištění a měl by být bez zbytečného odkladu propuštěn. Navrhoval proto, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil. IV. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný nesouhlasil s podanou žalobou, neboť měl za to, že se v žalobě namítaných porušení při rozhodování věci nedopustil. Žalovaný vycházel z dostatečných podkladů pro vydání rozhodnutí, které si opatřil od policie. 12. Z napadeného rozhodnutí je jasně seznatelné, z jakých podkladů žalovaný vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Žalovaný v napadeném rozhodnutí popsal skutkový stav a též zdůvodnil, z jakých konkrétních a individualizovaných důvodů shledal naplnění podmínek pro zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců stanovených ustanovením § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Žalovaný odkázal na celý spisový materiál. 13. Žalovaný měl rovněž za to, že řádně posoudil, zda lze žalobci uložit zvláštní opatření dle § 47 zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení se zvláštním opatřením rozumí rozhodnutím ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany zdržovat se v pobytovém středisku. Podle žalovaného existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobce podal pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu, k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet. Žalovaný měl za to, že v případě zrušení zajištění by žalobce nevyčkal výsledku řízení ve věci jeho žádosti o mezinárodní ochranu, ale naopak by navázal na svůj nelegální pobyt. Z postupu žalobce je podle žalovaného zřejmé, že by jeho propuštěním ze zajištění byl ohrožen průběh správního řízení ve věci mezinárodní ochrany a ve věci správního vyhoštění, a že s ohledem na jeho dosavadní přístup k předpisům a zákonům České republiky a na absenci stálé pobytové adresy nelze v jeho případě rozumně předpokládat, že by své jednání změnil a respektoval by zvláštní opatření dle zákona o azylu, které by mu žalovaný uložil. Proto žalovaný shledal naplnění podmínek stanovených v § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Žalovaný také řádně po