8 As 257/2018 — Nejvyšší správní soud

22 Ad 3/2024- 53 - text  14 22 Ad 3/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: S. P. zastoupený advokátkou JUDr. Renátou Kadlubcovou sídlem Hradišťská 119, 735 62 Český Těšín proti žalovanému: Ředitel Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje sídlem 30. dubna 24, 702 00 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2023 č. j. KRPT-116538-17/ČJ-2023-0700KR, ve věci služebního poměru takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Žalobou ze dne 22. 1. 2024 se žalobce domáhal zrušení výše nadepsaného rozhodnutí Ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, jímž žalovaný změnil rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje (dále „správní orgán I. stupně“) ze dne 19. 5. 2023 č. j. KRPT-116538-9/ČJ-2023-0700OP, kterým byl žalobci k jeho žádosti o přiznání doplatku služebního příjmu za výkon služby v době plánovaných přestávek na jídlo a odpočinek přiznán za část přestávek doplatek a ve zbytku byla žádost zamítnuta. Žalovaný změnil výrok II. rozhodnutí správního orgánu I. stupně způsobem specifikovaným ve výroku I. napadeného rozhodnutí a ve zbývající části rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalobce žalobou napadl rozhodnutí žalovaného v rozsahu, v jakém bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. II. Žalobní body 2. Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaný v řízení nepřihlédl ke všem žalobcem tvrzeným skutečnostem a dostatečně nezjistil skutkový stav. Především nebylo přihlédnuto k charakteru výkonu služby u speciální pořádkové jednotky (dále „SPJ“), tedy k tomu, že žalobce v rámci svého působení u této jednotky musel být celou dobu své služby připraven k výjezdu k zásahu. 3. Žalobce tak činí podstatou sporu otázku, zda mohl jako příslušník SPJ ve službě čerpat přestávku na jídlo a odpočinek, která se neproplácí, anebo zda s ohledem na charakter služby mu měla být podle § 60 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), zajišťována přiměřená doba na jídlo a odpočinek, za kterou náleží služební příjem. 4. Žalobce má za to, že charakter služby u SPJ neumožňuje vůbec čerpat přestávky, ale jen přiměřenou dobu na jídlo a odpočinek. Žalobce na podporu svého stanoviska odkázal na pokyn ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje č. 58/2014, zejm. na čl. 3, který upravuje základní úkoly SPJ. Pro takový závěr podle žalobce svědčí pokyn velitele SPJ KŘP MSK ze dne 12. 5. 2017, kterým jsou organizovány služby výjezdových vozidel. Podle žalobce k výjezdům zásahových vozidel v případě nutnosti dochází do 20 minut. Povinnost výjezdu do 20 minut sice není stanovena, ale je obvyklou praxí. K tomuto žalobce navrhl svůj účastenský výslech a výslech svědka T. M. K mimořádné potřebě výjezdu zásahových i nezásahových vozidel docházelo (tedy celé SPJ), což plyne i z napadeného rozhodnutí. Za takových podmínek by podle žalobce bylo možné zajistit řádnou přestávku jen organizací střídání všech v konkrétní den sloužících příslušníků SPJ. 5. Žalobce dále poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2021 sp. zn. II. ÚS 1854/20, ve kterém ústavní soud uvedl, že přestávka v práci se pojmově vylučuje s povinností pohotovosti a není podstatné, zda k potřebě zásahu skutečně dochází. Podle nálezu v neplacené době nemusí být zaměstnanec zaměstnavateli k dispozici. Podle ústavního soudu nelze na situaci popsanou v nálezu užít ani § 249 odst. 2 zákoníku práce, podle kterého má zaměstnanec povinnost zakročit k odvracení zaměstnavateli hrozící škody. Takový závěr lze podle žalobce analogicky vztáhnout i na napadené rozhodnutí, kde žalovaný argumentuje § 10 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o PČR“), podle kterého má policista povinnost zasáhnout i v době mimo službu, je-li bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo svoboda osob anebo majetek nebo došlo-li k útoku na tyto hodnoty. 6. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že jestliže správní orgán I. stupně uznal proplacení přestávek v celkem 20 případech za období od 1. 11. 2020 do 31. 12. 2020 z celkového počtu 39 případů, tj. v nadpoloviční většině, nejedná se tedy o výjimečné případy. Žalobce také odkázal na čl. 13 odst. 4 metodického materiálu č. 2/2014 ze dne 19. 11. 2014 „zásady rozvrhování doby služby,“ podle kterého vedoucí příslušník při rozvrhování služby zohlední charakter služby a její přerušitelnosti při plánování přestávek a tyto případně vůbec nestanoví. Protože některé přestávky byly žalovaným uznány a některé nikoliv, je podle něj charakter služby buď takový, že ji lze dopředu plánovat anebo se od žalobce očekává připravenost a přestávky plánovat nelze. 7. O oprávněnosti nároku žalobce svědčí též fakt, že žalovaný od 1. 1. 2021 plánuje všechny směny v rámci SPJ s režimem přiměřené doby na jídlo a odpočinek podle § 60 odst. 3 služebního zákona. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný uvedl, že žalobce vznesl v zásadě obdobné námitky jako v odvolání a s těmito se žalovaný v napadeném rozhodnutí vypořádal. Následně žalovaný popsal smysl a účel SPJ v rámci Policie ČR a jeho vnitřní organizační strukturu. S žalobcem se žalovaný ztotožňuje v tom, že spornou otázkou je zařazení přestávek ve službě žalobce do režimu přiměřené doby na jídlo a odpočinek podle § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru. Žalobce však podle žalovaného žádal o uznání všech svých přestávek jako přiměřené doby na jídlo a odpočinek bez ohledu na to, jakou činnost ve službě vykonával s tím, že podle něj je veškerá činnost SPJ činností nepřerušitelnou. Žalobce smíchal dohromady všechny odlišné varianty výkonu služby v rámci SPJ. Zejména pak směšuje základní úkoly celé SPJ s úkoly jednotlivých hlídek SPJ. Podle žalovaného pro posouzení, zda má žalobce ve službě režim přestávky nebo přiměřené doby odpočinku, není podstatná ani výjimečnost mimořádných zásahů jednotky, ale obecně vyžadovaná připravenost k takovému zásahu v době přestávky. Závěry žalovaného jsou také v souladu s žalobcem zmiňovaným nálezem ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1854/20. Nález nelze po skutkové stránce se situací žalobce vůbec srovnávat. 9. Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobce ohledně skutečnosti, že zásahová vozidla musela vyjet do 5 minut a veškerá ostatní vozidla pak do 20 minut. Tato úvaha žalobce nebyla v řízení důkazně potvrzena, ba ani žalobcem přímo uváděna. Žalobce s touto úvahou operuje až v žalobě. Provedení důkazu ve správním řízení nepožadoval. Zřejmě si byl vědom dřívějšího neúspěchu provedeného důkazu v jiných řízeních. Z výše uvedených důvodů žalovaný v odvolacím řízení výpisy s obsahovým zaměřením na prokázání vyjetí zásahových vozidel do 5 minut a ostatních policistů SPJ do 20 minut neprováděl. Výpisy ze systému JITKA v předešlých souběžně vedených řízení v obdobných věcech byla vyvrácena žalobcova námitka, a potvrzena skutečnost, že dochází k žádosti o výpomoc SPJ jako celku, poté k jejímu schvalování, následně ke zjišťování možností a stavu hlídek a jejich formování, a teprve poté k jejich samotnému vyjetí. Žalobce v žalobě rovněž nesprávně interpretuje vyjádření vedoucího SPJ, neboť zásahové vozidlo v rámci SPJ netvoří při výjezdu do 5 minut předvoj pro zbylá vozidla v rámci denní služby SPJ. Ani zásahová vozidla SPJ neplní charakter prvosledových hlídek, k čemuž žalovaný odkazuje na pokyn ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje č. 67/2016 k prvosledovým hlídkám. Zásahová vozidla také ani v rámci SPJ nezajišťují nepřetržitou akceschopnost po dobu 24 hodin denně. Žalovaný k tomu doplnil, že obvyklý postup při výpomoci SPJ jako celku začíná žádostí, poté prochází schvalováním, zjišťováním možností a stavu hlídek, jejich formováním a teprve poté dochází k samotnému výjezdu v řádu několika hodin. Celý proces je časově náročný. Žalovaný souhlasí s tím, že příslušník, který je členem zásahového vozidla, má povinnost výjezdu do 5 minut, zásahová vozidla však mají zajištěnu vzájemnou zastupitelnost, a tedy i možnost přestávku čerpat. Pokud žalobce odkázal na pokyn vedoucího SPJ ze dne 12. 5. 2017, z něj vyplývá povinnost výjezdu zásahového vozidla do 5 minut, avšak pokyn nepředpokládá výjezd obou zásahových vozidel současně. Pokud k současnému výjezdu dochází (vyjádření vedoucího SPJ ze dne 29. 11. 2022), děje se tak mimo přestávky a jsou-li dány další podmínky. 10. Je nezbytné též rozlišovat situace, kdy příslušník jednotky započne úkon, který nelze přerušit a tento trvá i do doby vyhrazené pro následující přestávku. Podle evidence k tomu docházelo výjimečně. Taková situace se v rámci práce u policie předpokládá, § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušní