6 Ads 131/2022 — Nejvyšší správní soud

25 Ad 12/2023- 30 - text  9 č. j. 25 Ad 12/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph. D. a JUDr. Bc. Jany Zonkové, ve věci žalobce: IN PARK fitness s.r.o., IČ 02346036 sídlem 1. máje 3236/103 zastoupený advokátem Mgr. Michalem Machkem sídlem Dlouhá 6, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava proti žalovanému: Česká správa sociálního zabezpečení – pracoviště Ostrava sídlem Zelená 3158/34a, 702 00 Ostrava 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 48000/018963/23/020/M7 ze dne 8. 8. 2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobní námitky a stanovisko žalovaného 1. Žalobou došlou soudu dne 9. 10. 2023 domáhal se žalobce, aby soud zrušil rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení - pracoviště Ostrava č.j. 48000/018963/23/020/M7 ze dne 8. 8. 2023 i rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava č. 153/275/23/891 ze dne 21. 6. 2023 a věc byla vrácena k dalšímu řízení. 2. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce považuje rozhodnutí správního orgánu rozhodujícího v prvním stupni a taktéž odvolacího správního orgánu za nezákonné, kdy považuje kontrolní zjištění správního orgánu za nesprávná a nesouhlasí s posouzením skutečnosti týkající se splnění podmínek zákona o prominutí pojistného, konkrétně týkající se (ne)splnění podmínky dané ust. § 2 odst. 1 písm. b) zákona o prominutí pojistného, jež zní: „Nárok na prominutí pojistného za kalendářní měsíc má zaměstnavatel, jestliže počet jeho zaměstnanců v pracovním poměru, kteří jsou účastni nemocenského pojištění, činí v posledním dni kalendářního měsíce aspoň 90 % počtu těchto zaměstnanců v posledním dni března 2020.“, provedené příslušným správním orgánem, OSSZ Ostrava, a potvrzené žalovanou, toto považuje za nesprávné. Snížení počtu zaměstnanců o jediného zaměstnance ukončením jeho pracovního poměru ke dni 31. 5. 2020, tj. pokles úrovně zaměstnanosti posuzovaný v měsících červen až srpen r. 2020 oproti poslednímu dni měsíce března r. 2020, byl zapříčiněn jednáním samotného zaměstnance, pana M. K., když se tento zaměstnanec rozhodl ukončit svůj pracovní poměr u zaměstnavatele (žalobce) a, nutno uvést, bez jakékoliv časové prodlevy zahájit pracovní poměr u zaměstnavatele jiného – Zoologická zahrada a botanický park Ostrava, příspěvková organizace. Pokles zaměstnanosti u žalobce tedy nebyl způsoben jednáním žalobce a nastal bez jakéhokoliv aktivního přičinění žalobce. Žalobce neměl reálnou možnost (či důvod) bránit rozhodnutí zaměstnance pracovní poměr u něj ukončit. Je zcela nemyslitelné, aby žalobce, s motivací naplnění podmínek pro prominutí pojistného, jakkoliv přesvědčoval či motivoval končícího zaměstnance v pracovním poměru u něj setrvat pouze pro účely naplnění podmínek pro prominutí pojistného. 3. Žalobce trvdil, že za účelem právního posouzení stavu, který u žalobce v mezičase, tj. mezi měsícem březnem a červnem, potažmo červencem a srpnem r. 2020, nastal, je nezbytné se primárně zabývat smyslem a účelem přijatého zákona o prominutí pojistného a též důvodech jeho vzniku a v souladu s tímto jej vykládat a aplikovat. Jednoznačným důvodem přijetí zákona o prominutí pojistného je s odkazem na důvodovou zprávu k zákonu o prominutí pojistného existence těchto skutečností: vznik a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS-CoV-2 a na toto reagující a realizovaná řada omezujících opatření, která měli, mají a nadále budou mít negativní dopad na velký počet podnikatelských subjektů, když těmito zejména došlo k omezení nebo zastavení provozu a obchodní činnosti velkého počtu těchto subjektů. Konkrétně u kontrolovaného účastníka řízení – tj. žalobce došlo k úplnému zákazu provozování jeho podnikatelské činnosti – provoz fitness centra (poskytování tělovýchovných a sportovních služeb v oblasti fitness) a následně k omezení této podnikatelské činnosti nutným přijetím řady omezujících opatření. Jednoznačným účelem přijaté právní úpravy – zákona o prominutí pojistného je podpora určitého chování ze strany zaměstnavatelů, a to zachování stávající úrovně zaměstnanosti zaměstnanců v pracovním poměru, motivace zaměstnavatelů nepřistupovat v této tíživé situaci k propouštění svých zaměstnanců. Citoval z důvodové zprávy k zákonu a prominutí pojistného. Uzavřel, že odůvodnění přijatého zákona o prominutí pojistného cílí na aktivní jednání zaměstnavatelů, jež směřuje ke snížení zaměstnanosti. Takové aktivní jednání zaměstnavatele však předmětný, zde řešený, případ žalobce naprosto postrádá, když žalobce ukončení pracovního poměru zaměstnance, pana M. K., neinicioval a aktivně se o něj nezapříčinil. Míra zaměstnanosti obecně nebyla v tomto konkrétním, zde řešeném, případě nikterak dotčena, když zaměstnanec žalobce, jenž ukončil svůj pracovní poměr u žalobce ke dni 31. 5. 2020, bez časové prodlevy započal pracovní poměr u nového zaměstnavatele. Stát tedy nebyl jednáním zaměstnance končícího svůj pracovní poměr u žalobce (a ani jednáním žalobce) nikterak krácen, když zaměstnanec plynule „přešel“ pod jiného zaměstnavatele a nepobíral z důvodu ukončení pracovního poměru u žalobce dávky státní sociální podpory, podporu v nezaměstnanosti či jiné sociální dávky. Jednoznačným smyslem přijaté právní úpravy – zákona o prominutí pojistného je poskytnutí podpory, finanční pomoci co nejširšímu spektru restrikcemi zasažených podnikatelských subjektů, která zajistí, že v daném období nedojde celorepublikově ke snížení zaměstnanosti a zároveň ke snížení objemu mezd vyplácených zaměstnancům. S ohledem na uvedené jde zcela proti smyslu zákona o prominutí pojistného nyní tuto podporu zaměstnavatelům „odebírat“ pro bagatelní formální nenaplnění podmínek vzniku nároku na prominutí pojistného. 4. Nadto žalobce považuje za zcela nepřiléhavé a nehospodárné jakési „doporučení“ žalované o správném postupu žalobce, a to přijetí nového zaměstnance nahrazujícího stávajícího zaměstnance za srovnatelných mzdových podmínek, čímž by tak došlo k narovnání počtu zaměstnanců i jejich vyměřovacích základů, jak uvádí v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Takový postup žalobce by jistě v době zákazu či podstatného omezení provozu jeho podnikatelské činnosti nemohl být považovaný za ekonomický, odpovídající principu péče řádného hospodáře a vůbec udržitelný. Pokud se jedná o procentuálně vyjádřený poměr poklesu zaměstnanosti u žalobce, pak tento se dostal pod zákonem požadovanou hranici 90 % zcela marginálně, když se jednalo o pokles na 88,88 %, způsobený ukončením pracovního poměru jediného zaměstnance. 5. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, což vyjádřil podáním 14. 11. 2023, navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Popsal v podrobnostech řízení, které probíhalo před správními orgány, včetně rozhodnutí, která byla přijata. Uvedl, že při svém rozhodování vycházel rovněž z důvodové zprávy k zákonu č. 300/2020 Sb., z níž vyplývá, že zákonodárce stanovil podmínky nároku na prominutí pojistného tak, aby zaměstnavatelům bylo umožněno zachovat zaměstnanost svých zaměstnanců. Základní podmínkou pro získání výhody prominutí pojistného za červen až srpen 2020 zaměstnavatelům je skutečnost, že zaměstnavatel výrazně nesnížil v tomto ekonomicky nepříznivém období zaměstnanost a zároveň snížil objem mezd poskytovaných svým zaměstnancům, čímž došlo k podpoře zachování zaměstnanosti na začátku období po uvolnění restriktivních opatření proti šíření nákazy novým koronavirem v roce 2020. Právní úprava zákona č. 300/2020 Sb. je postavena na podpoře zachování zaměstnání osob s trvalými příjmy ze zaměstnání, kdy za takové osoby se považují zaměstnanci v pracovním poměru, který zakládá účast na nemocenském pojištění. Program podpory zaměstnavatelů měl za primární cíl udržet co nejvyšší zaměstnanost, která měla být nápomocna k obnovení ekonomického růstu a bylo tak navrženo udržení zaměstnanosti alespoň na úrovni 90 % stravu před pandemií v roce 2020. Jednou z podmínek pro prominutí pojistného byla skutečnost, že počet jeho zaměstnanců v pracovním poměru, kteří jsou účastni nemocenského pojištění, činí v posledním k dni kalendářního měsíce alespoň 90 % počtu těchto zaměstnanců v posledním dni března 2020. Jako podmínky pro prominutí a prominutí pojistného jsou uváděna srovnání 90 % počtu zaměstnanců v pracovním poměru ke dni 31. 3. 2020 a 30. 6. 2020, 21. 7. 2020 a 31. 8. 2020, což platí i pro oblast odměňování zaměstnanců v pracovním poměru (srovnání 90 % úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců v pracovním poměru za březen 2020 a měsíců červen až srpen 2020). Nelze tak výhody prominutí pojistného poskytnout zaměstnavateli, u kterého počet zaměstnanců k poslednímu dni posuzovaných měsíců činil 88,8 % počtu zaměstnanců k poslednímu dni měsíce března 2020, byť v případě žalobce šlo pouze o jednoho zaměstnance. Zákon podmínku dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) stanovil jednoznačně bez jakéhokoliv možnosti odklonu od ní. Žalovaný uzavřel, že