Z rozhodnutí: Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci…
25 Af 17/2024- 43 - text
8 25 Af 17/2024
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci
žalobce: JMB-STEEL s. r. o.
sídlem Zámecké nám. 42, 738 01 Frýdek – Místek,
zastoupen JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem
sídlem Českobratrská 1403/2, 702 00 Ostrava
proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství
sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno
o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 4. 2024, č. j. 10166/24/5300-21442-712585, ve věci obnovy řízní o doměření daně z přidané hodnoty,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce dne 15. 6. 2023 podal návrh na povolení obnovy řízení v doměřovacím řízení daně z přidané hodnoty za zdaňovací období od října 2012 do prosince roku 2013. Dovolával se nové skutečnosti, kterou bylo zjištění referenčních cen reklamního plnění, poskytovaného společností Propag – Storm a.s. (dále jen „Propag-Storm“) ve zdaňovacích obdobích 2012 a 2013, které dle zjištění žalovaného učiněného v rámci řízení o dani z příjmu právnických osob činily ve zdaňovacím období roku 2012 částku nižší o 56 % než posuzované ceny a ve zdaňovacím období roku 2013 částku nižší o 37 % než posuzované ceny. S těmito skutečnostmi se žalobce seznámil v seznámení se zjištěnými skutečnostmi a výzvě k vyjádření se v rámci odvolacího řízení ze dne 18. 4. 2023.
2. Ohledně zdaňovacích obdobích, u kterých se žalobce domáhal povolení obnovy řízení, bylo pravomocně rozhodnuto dodatečnými platebními výměry z 26. 2. 2018, potvrzenými rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství dne 13. 6. 2019. Žalobci nebyl přiznán nárok na odpočet z přijatých zdanitelných plnění za marketingové a reklamní služby od společnosti Propag-Storm z důvodu, že tato byla zasažena podvodem na DPH. Správní žalobu proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě zamítl dne 4. března 2020 rozsudkem č. j. 25 Af 49/2019-76 a rozsudek byl potvrzen Nejvyšším správním soudem č. j. 10 Afs 120/2020-118 z 28. března 2023.
3. Posuzovaná daňová situace má i svou trestněprávní rovinu. Žalobce byl shledán vinným ze spáchání zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby rozsudkem Krajského soudu v Ostravě dne 21. 12. 2020, č. j. 49 T 3/2019-7182, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci č. j. 3 To 22/2021-7325 ze dne 24. 11. 2021. Dle trestního soudu byla zkrácena daň z příjmu právnických osob za zdaňovací období let od roku 2008 roku 2013 a daň z přidané hodnoty za zdaňovací období od ledna 2008 do prosince 2013. Období, za které žalobce požadoval povolení obnovy, tedy spadá do období, za které byl odsouzen.
4. O návrhu žalobce na povolení obnovy řízení rozhodl Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) tak, že řízení zastavil. Žalovaný jeho rozhodnutí potvrdil nyní napadeným rozhodnutím. Daňové orgány dospěly k tomu, že jsou dva zákonné důvody, proč nelze v řízení pokračovat. První důvod vyplývá z ustanovení § 117 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, podle kterého podání dodatečného daňového přiznání má přednost před obnovou řízení. Druhým důvodem je uplynutí lhůty pro stanovení daně.
5. Žalobce s tímto nesouhlasil a v žalobě uplatnil následující žalobní body.
6. Lhůta pro stanovení daně dosud neuplynula z důvodu předvídaným v § 148 odstavec 6 daňového řádu. Podle žalovaného toto ustanovení na daný případ nedopadá, neboť tvrzené skutečnosti nemají žádnou vazbu na trestní rozsudek. S tím žalobce nesouhlasil. Pakliže sám žalovaný došel k odlišným skutečnostem, než které zjistil v původním daňovém řízení v rámci daňové kontroly, konkrétně co do zjištěné referenční ceny, nelze vyloučit aplikaci ustanovení § 148 odst. 6 daňového řádu ve prospěch žalobce. Je zásahem do právní jistoty žalobce, že zatímco daň mu pro trestněprávním odsouzení v prodloužené lhůtě doměřena být může, on v této lhůtě povolení obnovy řízení využít nemůže.
7. Žalobce nesouhlasil ani s tím, že nebyly naplněny podmínky pro obnovu řízení z důvodu, že bylo možné podat dodatečné daňové přiznání, které má přednost před obnovou řízení.
8. Jím uváděné skutečnosti jsou právě těmi novými skutečnostmi, které jsou předpokládány pro řízení o povolení obnovy, protože se jedná o skutečnosti, které žalobce nemohl bez své viny uplatnit dříve. Jedná se dokonce o nová skutková zjištění správce daně. Pakliže má žalovaný přesto za to, že podání žalobce mělo být dodatečným daňovým přiznáním, pak jej měl takto dle jeho obsahu posoudit, případně vyzvat žalobce k jeho upřesnění. Nová skutečnost ve formě výše uvedeného seznámením nevznikla na straně žalobce, ale na straně žalovaného, tedy tím spíše se jedná o důvod, který nemohl žalobce sám dříve uplatnit na rozdíl od jiných důvodů, které by zjistil žalobce sám svou činností.
9. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Zopakoval svou argumentaci, na základě které uzavřel, že uplynula lhůta pro stanovení daně. Poukázal na to, že uplynula maximální objektivní desetiletá lhůta pro stanovení daně ve smyslu ustanovení § 148 odst. 5 daňového řádu. Ustanovení § 148 odst. 6 daňového řádu, které by mohlo prolomit objektivní lhůtu podle § 148 odst. 5 daňového řádu, na posuzovanou věc nedopadá. K prolomení by totiž došlo jen tehdy, pokud by se žalobce pohyboval právě jen v „mantinelech“ jednání, respektive skutků, které jsou v trestních rozsudcích popsány. Žalobce však takto nepostupuje, když si pouze „vyzobl“ trestní rozsudky k prolomení objektivní lhůty, avšak návrh na povolení obnovy řízení odůvodňuje zcela odlišnými skutečnostmi, konkrétně písemností žalovaného za 18. 4. 2023, týkající se žalobcovy daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období kalendářních roků 2012 a 2013. Podle žalovaného je naprosto nesprávný postup, kdy se žalobce snaží dosáhnout obnovy řízení, ačkoliv skutečnost, že nárok na odpočet daně byl uplatněn protiprávně (podvodně), byla definitivně stvrzena jak daňovým rozsudky a zejména pak trestními rozsudky. I kdyby snad žalovaný přistoupil k tomu, že prekluzivní lhůta pro stanovení daně v případě těchto zdaňovacích obdobích neuplynula, i tak by byl správce daně povinen vydat rozhodnutí o zastavení řízení, byť s odlišným odůvodněním, neboť žalobce by byl v daném případě povinen podat dodatečná daňová přiznání, která ovšem nepodal.
10. Žalovaný zopakoval i svou argumentaci týkající se přednosti dodatečného daňového přiznání před obnovou řízení, která podle něj vyplývá z jasného ustanovení § 117 odst. 2 daňového řádu. Žalobci nic nebránilo, aby dodatečná daňová přiznání podle § 141 odst. 2 daňového řádu podal. Žalovaný odkázal na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 363/2019-50 ze dne 5. 9. 2023. Žalovaný ani nesouhlasil s tím, že měl správce daně návrh na povolení obnovy řízení posuzovat podle jeho obsahu, případně vyzvat žalobce k jeho upřesnění. V tomto směru žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 9 Afs 24/2013-31 ze dne 15. 5. 2014. Žalovaný zdůraznil, že návrh na povolení obnovy řízení podal zástupce žalobce, tedy právní profesionál. Podání ze dne 15. 6. 2023 bylo návrhem na povolení obnovy řízení nejen podle svého nadpisu, ale též s ohledem na veškerý obsah jeho odůvodnění.
11. V replice žalobce zopakoval, že ustanovení § 148 odst. 6 daňového řádu musí působit i vůči němu, nejen vůči správci daně. Žalobce se pohyboval „v mantinelech“ trestních rozsudků, když tyto jsou vystaveny na mnohonásobném navýšení cen a přitom sám správce daně zjistil referenční ceny nižší a s těmito žalobce seznámil. Nejde tedy o aktivitu ze strany žalobce, ale samotného správce daně. Protože žalobce uplatnil důvody, podřaditelné pod kritéria obnovy řízení, není případná argumentace žalovaného, že měl žalobce podat dodatečné daňové přiznání. Žalobce poukázal na to, že žalovaný je zaujatý, když se v podstatě zabývá samotným povolením obnovy řízení, kterou vylučuje. Navíc otázka referenční ceny je podstatná i pro účely doměření DPH, protože jedním z důvodu jejího doměření je údajná neobezřetnost žalobce při navázání smluvního vztahu s Propag -Storm, mj. ve formě neověření výše nabízené ceny
12. U jednání oba účastníci na svých názorem setrvali.
Zjištění z daňového spisu:
13. Krajský soud zjistil z podání žalobce z 15. 6. 2023, že jím žalobce navrhl povolení obnovy řízení a argumentoval takto: Dne 18. 4. 2023 Odvolací finanční ředitelství vydalo seznámení se zjištěnými skutečnostmi a výzvu k vyjádření se v rámci odvolacího řízení, které bylo dne 19. 4. 2023 doručeno žalobci. V rámci tohoto seznámení žalobce zjistil, že správce daně dospěl k závěru, že referenční ceny reklamního plnění, poskytnutého společnosti Propag-Storm ve zdaňovacích období 2012 a 2013, byly dle zjištění správce daně ve zdaňovacím období 2012 nižší o 56 % než ceny sjednané a ve zdaňovacím období 2013 nižší o 37 % než ceny sjednané. Žalobce poukázal na to, že doměření daně a závěr o daňovém p