25 Af 33/2024 – Krajský soud v Ostravě

25 Af 33/2024- 80 - text  16 25 Af 33/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci žalobkyně: KADAMO, a. s. sídlem Místecká 1138/101, 703 00 Ostrava zastoupen advokátem Mgr. Danielem Keprtou sídlem Dlouhá 6, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2024, č. j. 31463/24/5200-11433-706599, ve věci daně z příjmů takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobní body: 1. Předmětem sporu mezi žalobkyní a žalovaným je doměření daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 1. 10. 2011 až 30. 9. 2012, 1. 10. 2012 až 30. 9. 2013 a 1. 10. 2013 až 30. 9. 2014 pro neuznání uplatněných výdajů na marketingové a reklamní služby od společnosti PROPAG-STORM a.s. (dále jen PropagStorm), z důvodu krácení daně jiným způsobem podle § 23 odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen ZDP). Napadené rozhodnutí bylo vydáno poté, co byla žalobkyně a její jednatel odsouzeni za daňový trestný čin krácení daně ve větším rozsahu v posuzovaném období. Procesní přehled 2. Dne 5. 11. 2014 byla u žalobkyně zahájena daňová kontrola mj. na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 10/2011 - 9/2012 a 10/2012-9/2013.Za obě zdaňovací období tato vedla k doměření daně u důvodu neprokázání oprávněnosti uplatněných daňových výdajů podle § 24 odst. 1 ZDP za reklamní služby od dodavatele PropagStorm a OR-RAMS s. r. o. 3. V rámci odvolacího řízení žalovaný na základě nových skutečnosti změnil právní názor a na věc aplikoval ustanovení § 23 odst. 1 ZDP, s čímž žalobkyni seznámil. Změna právního názoru vedla žalovaného k tomu, že v rozhodnutí ze dne 25. 10. 2018 snížil doměřenou daň i penále. 4. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 11. 2019, č. j. 25 Af 1/2019-73 toto rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud dne 28. 5. 2021 rozsudkem č. j. 2 Afs 375/2019-46 kasační stížnost zamítl. 5. Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 3. 2022 č. j. 10919/22/5200-11433-711891 dodatečné platební výměry zrušil a řízení zastavil, neboť uplynula lhůta pro stanovení daně a v řízení nelze pokračovat. 6. Dne 22. 7. 2021 byli Ing. T. D., předseda představenstva žalobkyně, a žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 30 T 7/2017-5990, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2022, č. j. 5 To 54/2021-6105, uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 a 3 písm. a) trestního zákoníku, za což byl žalobkyni uložen peněžitý trest. Toto odsouzení se týkalo též obchodů žalobkyně v období 1. 10. 2011 – 30. 9. 2012, 1. 10. 2012 – 30. 9. 2013 a 1. 10. 2013 – 30. 9. 2014 ve vztahu k dani z příjmů právnických osob. Předmětem těchto obchodů byly reklamní služby od společnosti PropagStorm účtované daňovými doklady, posuzovanými v daňovém řízení o doměření daně příjmů, jež vyústily v nyní napadené rozhodnutí. Pokud jsou v tomto rozsudku uváděny trestní rozsudku odsuzující předsedu představenstva žalobkyně a žalobkyni, jsou tím míněny právě tyto rozsudky Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci. 7. Dne 10. 7. 2023 byly žalobkyni doručeny výzvy k podání dodatečných platebních výměrů za zdaňovací období 1. 10. 2011 – 30. 9. 2012, 1. 10. 2012 – 30. 9. 2013 a 1. 10. 2013 – 30. 9. 2014 vzhledem ke skončenému trestnímu řízení. Žalobkyně na tyto reagovala dne 1. 8. 2023 sdělením, že neshledala důvody pro změnu své daňové povinnosti. 8. Správce daně seznámil žalobkyni s důvody doměření daně, kdy ji sdělil, že na předmětná reklamní plnění aplikoval ustanovení § 23 odst. 10 ZDP a kvalifikoval je jako krácení daně jiným způsobem. Dodatečnými platebními výměry z 14. 3. 2024 daň doměřil. O odvolání proti nim žalovaný rozhodl nyní napadeným rozhodnutím. 1. 9. Žalobkyně namítla nedůvodnou změnu právního názoru za shodného skutkového stavu. 10. Žalobkyni nebyly uznány výdaje na předmětné reklamní služby za roky 2012 a 2013 nejprve pro porušení § 24 ZDP. V odvolání nebyly částečně uznány s odkazem na cenu obvyklou podle § 23 odst. 7 ZDP. Nynějším rozhodnutím nejsou uznány v celé výši za roky 2012, 2013 a 2014 podle § 23 odst. 10 ZDP. To samé plnění v průběhu let při nezměněném skutkovém a důkazním stavu bylo doměřeno čtyřmi způsoby, což způsobuje nepředvídatelnost postupu žalovaného. Ustanovením § 148 odst. 6 zákona č. 208/2009 Sb., (dále jen „daňový řád“) obsahuje zmocnění toliko ve věci lhůty pro stanovení daně a nikoliv zmocnění ke změně způsobu stanovení daně. Trestní rozsudek není důkazní prostředek prokazující nový skutkový stav. Stejný trestní rozsudek byl užit i v předchozím rozhodnutí žalovaného. 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že ustanovení § 23 odst. 10 ZDP je samostatným titulem pro následnou úpravu základu daně. Je pravdou, že v předposledním rozhodnutí žalovaný aplikoval, resp. neaplikoval z důvodu prekluze, ustanovení § 23 odst. 7 ZDP. Nicméně v návaznosti na skutečnosti zjištěné z trestního rozsudku přistoupil k vydání výzev k podání dodatečných daňových přiznání a následně k vydání dodatečných daňových výměrů, protože na věc nově dopadá jiná právní úprava. 12. V napadeném rozhodnutí se žalovaný námitce změny právního posouzení věnoval v odstavcích 46 až 48. V nich odkázal na argumentaci v dodatečných platebních výměrech. Uvedl: „rozhodnutí odvolacího orgánu vydané na základě rozsudků Krajského a Nejvyššího správního soudu vycházelo ze skutkového stavu dříve zjištěného v daňovém řízení, který byl co do kvality a rozsahu překonán skutkovým stavem zjištěným v trestním řízení. Na tento nově komplexně zjištěný skutkový stav, popsaný detailně v trestních rozsudcích a shrnutý v odůvodnění dodatečných platebních výměrů, je nutné nyní aplikovat právní závěry z norem daňového práva, jelikož dosud byly na daný komplexně zjištěný skutkový stav aplikovány normy práva trestního. V předmětné věci je tak vedeno zcela nové doměřovací řízení, které bylo zahájeno v návaznosti na pravomocný trestní rozsudek“. 13. Podle § 23 odst. 10 ZDP, pro zjištění základu daně se vychází z účetnictví vedeného podle zvláštního předpisu, pokud zvláštní předpis nebo tento zákon nestanoví jinak anebo pokud nedochází ke krácení daňové povinnosti jiným způsobem. 14. K otázce změny právního názoru daňových orgánů v důsledku trestního rozsudku spočívající v podřazení zjištěného stavu z § 23 odst. 7 ZDP na § 23 odst. 10 ZDP se v skutkově téměř shodné věci a ve stejném řetězci a období zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 5 Afs 86/2025-41 dne 14. 11. 2025. V odstavci 26 uvedl: Pro úplnost Nejvyšší správní soud reaguje také na argumentaci stěžovatelky uvedenou v replice, podle které v trestním i daňovém řízení byly posuzovány totožné informace, a správce daně přesto dospěl k odlišným zjištěním. Nutno poznamenat, že tato argumentace se týkala závěrů, které se vztahují k dani z příjmů právnických osob, avšak za zdaňovací období roku 2012 a 2013. Nejvyšší správní soud považuje za klíčové, že při doměření daně za tato zdaňovací období daňové orgány (a následně i správní soudy) vycházely z jiné procesní situace. Daňové orgány nejprve stěžovatelce doměřovaly daň s odkazem na § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů a správní soudy přistoupily ke zrušení původního doměření daně za tato období, protože nebylo dostatečně prokázáno splnění podmínek pro aplikaci tohoto ustanovení. V nyní posuzovaném případě však byl proces doměření daně odlišný, jelikož k němu došlo až po trestním odsouzení jednatele stěžovatelky a rozhodným ustanovením byl § 23 odst. 10 zákona o daních z příjmů. Argumentace stěžovatelky opírající se o závěry vyplývající z postupu při doměření daně za zdaňovací období roku 2012 a 2013 tak z podstaty nemůže být v nyní projednávané věci úspěšná, neboť postup při doměření daně byl odlišný (podtrhl krajský soud). 15. Nejvyšší správní soud tedy shledal zákonný postup žalovaného v situaci shodné, jakou je nyní posuzovaná věc, když žalovaný při změně skutkového stavu v důsledku trestního odsouzení aplikoval jinou právní úpravu. S tím se krajský soud ztotožňuje. Ustanovení § 23 odst. 10 ZDP míří na jinou situaci, než ustanovení § 23 odst. 7 písm. b) bod 5 ZDP. Klíčový je účel transakcí. Zatímco pod odstavec sedmý spadají případy, kdy převážným účelem posuzovaných transakcí je krácení daně („které vytvořily právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty“), pod odstavec desátý spadají situace, kdy transakce nemají jiný účel než krácení daně. V takovém případě výdaje na transakce nejsou výdaji ve smyslu zákona o daních z příjmů, protože neslouží ani k dosažení, ani k zajištění ani k udržení zdanitelných příjmů. Jejich účelem je pouze krácení daně, jak tomu je i v nyní posuzované věci a jak bylo zjiš