25 Af 8/2024 – Krajský soud v Ostravě

25 Af 8/2024- 89 - text  11 25 Af 8/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudkyň JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Zory Šmolkové ve věci žalobce: MARF s.r.o. sídlem Tilschové 851/6, 709 00 Ostrava zastoupený advokátem Mgr. Matoušem Pyšným sídlem Občanská 1115/16, 710 00 Ostrava proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2023, č. j. 40725/23/5300-22441-712084, ve věci daně z přidané hodnoty takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 2. 2024 se žalobce domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) ze dne 7. 2. 2020, č. j. 421321/20/3203-50524-809835, za zdaňovací období říjen 2016, č. j. 421384/20/3203-50524-809835, za zdaňovací období listopad 2016 a č. j. 421428/20/3203-50524-809835, za zdaňovací období prosinec 2016. 2. Správce daně odepřel žalobcem uplatněné odpočty daně, neboť dle jeho závěru nebyly žalobcem splněny hmotněprávní podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně podle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, (dále též „ZDPH“), resp. žalobce dle něj neprokázal, že přijal zdanitelná plnění od deklarovaného dodavatele, společnosti Fun Creation s.r.o. (dále jen „Fun Creation“). Tento závěr aproboval žalovaný, jehož rozhodnutí bylo následně zrušeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 8. 12. 2022, č. j. 25 Af 11/2021-46, a to s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 21.4. 2022, č. j. 9 Afs 18/2020, ve věci Kemwater ProChemie. V návaznosti vydal žalovaný nyní žalobou napadené rozhodnutí, v němž uzavřel, že žalobci dodal plnění plátce DPH, kdy tímto skutečným dodavatelem byl pan P. V., avšak předmětné plnění bylo stiženo podvodem na DPH. 3. Žalobce se se závěry žalovaného neztotožňuje a namítá, že jsou nesprávné a nemají oporu v provedeném dokazování. Předně namítá, že k odsouzení P. V. a Ing. Milana Šťastného (jednatele Fun Creation) došlo až po ukončení spolupráce s daňovým subjektem. I kdyby se skutečnosti v trestním rozsudku staly, žaloby nevěděl a nemohl vědět, že P. V. do svého účetnictví zařazuje fiktivní daňové doklady a tyto skutečnosti tak nelze klást k tíži žalobce. Žalobci bylo řádně poskytnuto veškeré plnění ujednané smlouvou se společností Fun Creation, neměl důvod pochybovat o tom, že plnění poskytl deklarovaný dodavatel. Závěry žalovaného, že žalobce svým neobezřetným jednáním umožnil skrýt identitu skutečného dodavatele plnění, nejsou správné a nemají oporu v provedeném dokazování. Žalobci není zřejmé z čeho žalovaný dovozuje své závěry o výrazném navýšení ceny. Důkazy provedené pod body 59 až 65 napadeného rozhodnutí nemohou obstát, když jednak žalobce nevěděl a nemohl vědět, jakou výši cen za obdobná plnění ujednali jiní poskytovatelé (nejedná se o běžně dostupné informace, které by poskytovatelé sdíleli v rámci oboru či veřejnosti), jednak v případě žalobce byla cena za plnění ujednána jako komplexní za celý rok. Subdodavatelské vztahy nejsou v praxi ničím neobvyklým, žalobce nevěděl a nemohl vědět, že P. V. skrývá svou identitu za společnost Fun Creation a že jí plnění poskytnuté od žalobce nepřefakturovává. Žalovaný zaměřuje pozornost pouze na závody jako takové, ignoruje přesah marketingového potenciálu celého modelu spolupráce. Správce daně a žalovaný neprokázali podvod na DPH, neprokázali řetězec a daňovou ztrátu a konečně neprokázali, že chybějící daň je důsledkem podvodného jednání a konkrétní transakce je spojená právě s tímto podvodem. 4. Žalobce dále namítl, že žalovaný nesprávně vyhodnotil, že zvolený hotovostní způsob úhrady reklamních služeb je nestandardní, a to zejména s ohledem na výši jednotlivých hrazených částek a jejich pravidelnost, rovněž s přihlédnutím k zákonu o omezení plateb v hotovosti. M. F. při ústní jednání uvedl, že faktury byly hrazeny v hotovosti na výslovné přání P. V., když tyto dvě osoby byly z důvodu obchodních vztahů v téměř každodenním kontaktu a tento způsob úhrady odpovídal jejich dlouhodobě zavedené obchodní praxi. Správce daně o praxi žalobce věděl, neboť v roce 2013 proběhla u žalobce daňová kontrola, která prověřil i reklamní služby poskytnuté P. V. v roce 2011. Správce daně ničeho v souvislosti s platbami v hotovosti nenamítal, ani žalobce na nic neupozornil. Úhrady v hotovosti mají auditní stopu a jsou dohledatelné, mají návaznost na faktury a tyto mají návaznost na smlouvu. Předání peněz bylo zdokumentováno ručně vypsanými příjmovými pokladními doklady. Žalobce s P. V. bezproblémově spolupracoval již 12 let. Přesto žalobce prověřoval daňové identifikační číslo P. V. a následně společnosti Fun Creation, údaje uvedené v obchodním rejstříku a rejstříku ekonomických subjektů, jejich solventnost v insolvenčním rejstříku a od roku 2013 také údaje ve veřejném rejstříku nespolehlivých plátců DPH. Skutečnost, že Fun Creation neměla zaměstnance, není podstatná z hlediska její důvěryhodnosti v rámci navázání případné obchodní spolupráce. Žalobce si tak dostatečně prověřil své obchodní partnery. Žalobce dále poukázal na zapojení finanční správy do podvodů na DPH v roce 2015. S ohledem na dlouhodobou spolupráci s P. V. neměl žalobce důvod nespoléhat na slib P. V., že kontinuita a rozsah služeb poskytovaných žalobci a jeho klientům zůstane ze strany společnosti Fun Creation zachován. Žalobce dále citoval a odkázal na judikaturu správních soudů, resp. rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 1. 2016, č. j. 57 Af 7/2014-125, NSS ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 10 Afs 182/2018 a ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 8 Afs 49/2019. Žalobce dále namítl, že správce daně jej v souvislosti se společností Fun Creation nikdy nevyzval ke změně, doplnění či potvrzení údajů uvedených v kontrolních hlášeních postupem dle § 101g odst. 3 daňového řádu. Z provedeného dokazování (i svědeckých výpovědí Ing. M. Š., P. V., M. P. a M. F.) je pak zcela zřejmé, že fakticky předmětné služby po celou dobu obchodní spolupráce se žalobcem (cca 12 let) prováděl (zajišťoval) P. V. s tou výjimkou, že v předmětném období (3 měsíců) tak činil jako poddodavatel pro společnost Fun Creation ve spolupráci s Ing. M. Š. Není rozhodné, podle jakého právního důvodu tak P. V. pro společnost Fun Creation činil, či jak toto po právní stránce hodnotí samotné zúčastněné třetí osoby. 5. V doplnění žaloby ze dne 19. 2. 2024 žalobce nad rámec výše uvedeného namítl, že žalovaný nerozlišuje smlouvu o zastupování dle § 441 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a plnou moc dle § 441 odst. 2 o. z. Žalobce, resp. jeho jednatel, neměl důvod pochybovat o tom, že za Fun Creation jsou oprávněni jednat P. V. i Ing. M. Š. Obě tyto osoby byly na základě ústně uzavřené smlouvy o zastoupení ve smluvním vztahu k Fun Creation. Pokud by P. V. či Ing. M. Š. překročili při jednání za společnost Fun Creation své zástupčí oprávnění, nemůže jít tato skutečnost k tíži žalobce. Žalovaný nerespektoval právo žalobce na objektivně provedené dokazování, přičemž se jednalo o závažné porušení zásah daňového řízení, došlo tak k porušení principu spravedlivého procesu. Žalovaný neprovedl důkaz doplňujícím výslechem Ing. M. Š., aniž by bylo možné v dané věci bezpečně usoudit na spolehlivě zjištěný skutkový stav věci. Žalovaný nezákonně vyhodnotil výpověď P. V., neboť jeho výpověď odmítl jako důkaz. Dotazy správce daně se týkaly aktivit spadajících do kompetence statutárního orgánu a nikoli osoby, jež jedná za danou společnost na základě plné moci, resp. není jejím statutárním orgánem. Je tedy logické, že na dané dotazy nemohl být P. V. schopen správci daně odpovědět, neboť tyto byly plně v kompetenci statutárního orgánu. V řízení bylo prokázáno, že P. V. byl oprávněn jednat jménem společnosti ve vztahu k jejím obchodním aktivitám, tzn. sjednávat obchodní vztahy s klienty. Žalovaný nezkoumal motivaci jednotlivých svědků, kteří mohli záměrně uvádět nepravdivé údaje, aby se vyhnuli důsledkům v rovině daňové, občanskoprávní a trestněprávní. Z tohoto důvodu žalovaný hodnotí svědecké výpovědi účelově. 6. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou a odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. Žalovaný se zabýval v napadeném rozhodnutí narušením daňové neutrality i nestandardními okolnostmi svědčícími o existenci podvodu na dani. Následně se zabýval také existencí objektivních okolností svědčících o tom, že žalobce o své účasti na podvodu na dani věděl či vědět měl a mohl a rovněž také tím, zda žalobce přijal přiměřená opatření, aby se vyhnul své účasti na daňovém podvodu. Žalobce blíže nespecifikuje, jakých pochybení se měl žalova