62 Az 47/2025 – Krajský soud v Ostravě

62 Az 47/2025- 34 - text  6 62 Az 47/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D. ve věci žalobce: M. S. T. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty zastoupeného advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze 31. 10. 2025, č. j. OAM-1027/BA-BA01-BA06-PŘZ-2025, ve věci zajištění v zařízení pro zajištění cizinců, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 31. 10. 2025, č. j. OAM-1027/BA-BA01-BA06-PŘZ-2025, se zrušuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 140 Kč k rukám advokáta Mgr. Marka Sedláka, sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá přezkumu výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného, na jehož podkladě žalovaný rozhodl o žádosti žalobce ze dne 29. 10. 2025 o propuštění ze zajištění dle § 46a odst. 1 písm. e), odst. 10 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) tak, že žalobce je i nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Dle § 46a odst. 5 zákona o azylu žalovaný stanovil dobu trvání zajištění žalobce do 29. 12. 2025. 2. Žalobce předně namítá, že s ohledem na § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvádí žádné skutečnosti, na základě, kterých dospěl k závěru, že žalobci hrozí vyhoštění, vydání nebo předání. Podle žalobce je nezbytné v takovém případě totiž označit přesně rozhodnutí či řízení, v jehož existenci žalovaný spatřuje splnění podmínky dle citovaného ustanovení. Bez těchto údajů je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Ačkoli se žalovaný v napadeném rozhodnutí zmiňuje o rozhodnutí o navrácení, toto nijak nekonkretizuje. Je také nepřezkoumatelný závěr žalovaného, že žalobci uplynula lhůta k dobrovolnému vycestování dne 16. 5. 2025. V té souvislosti namítl, že žádné takové rozhodnutí mu nemohlo být v Maďarsku vydáno, neboť jej opustil v době platnosti trvání povolení k pobytu. 3. Žalobce dále namítl celkovou nepřezkoumatelnost úvah žalovaného stran naplnění podmínky pro udělení zvláštního opatření podle § 47 zákona o azylu. 4. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout a odkázal na napadené rozhodnutí, přičemž obsáhle rekapituloval historii rozhodování o zajištění žalobce a důvody, které k tomu žalovaného vedly. Má za to, že důvody vyhoštění jsou obsahem spisu a nadto je žalovaný dostatečně popal v napadeném rozhodnutí. 5. Ze spisu vyplývá, že dne 12. 9. 2025 rozhodl žalovaný o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců do 29. 12. 2025. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce žalobou, která byla zamítnuta, přičemž o kasační stížnosti proti této žalobě doposud nebylo rozhodnuto. 6. Podáním ze dne 29. 10. 2025 žalobce požádal o přezkum důvodů trvání zajištění. O této žádosti žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím ze dne 31. 10. 2025, které bylo žalobci doručeno dne 3. 11. 2025. Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. O žalobě rozhodl krajský soud bez nařízení jednání, a to v souladu s § 46a odst. 8 zákona o azylu. 8. Co se týká rozsahu přezkumu napadeného rozhodnutí, postupoval soud v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora EU ze dne 8. 11. 2022 o předběžné otázce ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid. Z něho je nutno dovozovat, že správní soud je povinen při přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem. V řízení o přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince se proto s ohledem na specifika institutu zajištění neuplatní pravidlo soudního přezkumu v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2022, č. j. 34 Az 36/2022-32, č. 4439/2022 Sb. NSS). 9. Soud se předně zabýval otázkou nutnosti trvání zajištění, resp. otázkou, zda ke dni vydání napadeného rozhodnutí trvaly či byly dány důvody zajištění s ohledem na to, že ve smyslu § 46a odst. 10 zákona o azylu má žalovaný povinnost po dobu platnosti rozhodnutí o zajištění a o prodloužení doby trvání zajištění zkoumat, zda důvody zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany trvají. 10. Pokud se týče důvodů trvání zajištění, uvedl žalovaný na str. 2 napadeného rozhodnutí pouze tolik, že důvody, pro které žalobce požádal o propuštění ze zajištění nelze podřadit pod důvody, pro které by jej bylo možno ze zajištění propustit. 11. Žalovaný dále uvedl, že žalobce na území ČR pobýval nelegálně bez jakéhokoliv povolení k pobytu. V ČR před jeho zajištěním rovněž nikdy nežádal o mezinárodní ochranu, a to nejen v ČR, ale ani v Maďarsku, kde pracoval nebo v Polsku, kde si požádal o pobyt, přestože ani v tom mu objektivně nic nebránilo. Žalobce byl povinen učinit veškeré potřebné kroky k jeho vycestování po uloženém rozhodnutí o navrácení s lhůtou pro dobrovolné vycestování do 16. 5. 2025. Nepodnikl však pro své vycestování, jak vyplynulo z jeho výpovědí, naprosto žádné kroky a z území EU nevycestoval. Další žalovaným uvedené skutečnosti jsou již obecného charakteru. 12. Podle krajského soudu v napadeném rozhodnutí absentují přezkoumatelné úvahy stran trvání důvodů zajištění. Lze totiž přisvědčit námitce žalobce, že žalovaný pouze obecně uvedl, že žalovaný nesplnil svou povinnost vycestovat do 16. 5. 2025, aniž by však přezkoumatelně identifikoval na základě, jaké skutečnosti k tomu byl povinen. Z napadeného rozhodnutí skutečně není seznatelné, že ke dni rozhodnutí o propuštění trvají důvody zajištění, tedy důvody, pro které byl žalobce dne 12. 9. 2025 zajištěn. Je přitom povinností žalovaného v každém rozhodnutí o (pře)zajištění, tedy i v rozhodnutí o žádosti žalobce o propuštění se ve smyslu § 46a odst. 10 zákona o azylu zabývat tím, zda trvají důvody zajištění. Nelze tak přitom učinit pouhým odkazem na již vydané rozhodnutí či obecnými tezemi či povinnostmi, které však nejsou blíže přiblíženy (není zřejmé, z čeho vyplývají). 13. Již absence uvedených úvah a skutečností přitom způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. 14. Soud se dále zabýval také otázkou doby trvání zajištění, jak ji žalovaný stanovil v napadeném rozhodnutí. 15. Dle § 46a odst. 5 zákona o azylu (ve znění účinném od 1. 7. 2023) platí, že žalovaný v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění, kterou lze prodloužit, a to i opakovaně, nejdéle na 180 dnů. 16. Žalovaný napadeným rozhodnutím žalobce zajistil v zařízení pro zajištění cizinců do dne 29. 12. 2025. Rozhodnutí v této části odůvodnil tak, že tato lhůta byla stanovena v souladu s původním rozhodnutím žalovaného o zajištění. 17. Takové odůvodnění doby trvání zajištění je však podle krajského soudu absolutně nedostatečné. Absentuje v něm totiž jakákoli úvaha o tom, proč bylo v případě žalobce nezbytné při rozhodování o jeho žádosti o propuštění ze zajištění přistoupit ke stanovení doby trvání zajištění právě po žalovaným stanovenou dobu. 18. Nynějším rozhodnutím totiž žalovaný rozhodoval o žádosti žalobce podle § 46a odst. 10 zákona o azylu. Pokud žalovaný shledal žádost nedůvodnou a rozhodoval opět o stanovení doby zajištění, byl povinen i v této části své rozhodnutí náležitě odůvodnit. 19. Žalovaný nemůže bez podrobnějšího odůvodnění přistoupit ke stanovení doby zajištění, aniž by bylo zřejmé, na základě, čeho je nutné trvání zajištění právě po stanovenou dobu a nikoli dobu kratší. 20. Aplikace správního uvážení při rozhodování o stanovení délky trvání zajištění přitom musí nalézt odraz v odůvodnění rozhodnutí tak, aby soud mohl přezkoumat, zda správní orgán správního uvážení nezneužil či nepřekročil jeho meze. V řízení o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince a stanovení délky trvání zajištění soud ve správním soudnictví hodnotí postup správního orgánu a zkoumá, zda uvážení správního orgánu o stanovení doby zajištění nevybočuje ze zákonem stanovených mezí, má oporu ve zjištěném skutkovém stavu a není svévolné (srov. přiměřeně rozsudek ze dne 2. 11. 2011, č. j. 1 As 119/22011–39, týkající se stanovení prodloužení doby zajištění, jehož závěry jsou použitelné i v nynější věci). 21. Krajský soud proto uzavírá, že odůvodnění rozhodnutí žalovaného v nynější věci neobstojí pro svou nedostatečnost a napadené rozhodnutí je na místě zru