65 A 1/2025 – Krajský soud v Ostravě

65 A 1/2025- 45 - text  6 65 A 1/2025 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobce: T. M. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Radkem Bechyně sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2024, č. j. KUOK 120906/2024 ve věci bodového hodnocení řidiče, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci a obsahu podání 1. Městský úřad Šternberk (dále jen „správní orgán I. stupně“) zamítl rozhodnutím ze dne 27. 6. 2024, č. j. MEST 52494/2024 námitky žalobce proti provedení záznamu bodů v registru řidičů a potvrdil provedené záznamy 12 bodů v registru řidičů na podkladě čtyř záznamů bodů ke dni 4. 3. 2024 podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). 2. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. 3. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného. Konkrétně namítal, že a) žalovaný nerespektoval odvolací důvody a zcela ignoroval důkazní návrhy. Žalobce předložil rozhodnutí jiných krajských úřadů v obdobných věcech, z nichž vyplývá, že je běžnou praxí posuzovat v řízení o námitkách proti záznamu bodů jednotlivé podklady z hlediska jejich způsobilosti pro provedení záznamu bodů, přičemž by dle zásady legitimního očekávání měla u krajských úřadů existovat obdobná praxe při posuzování obdobných věcí; b) žalobce v odvolání napadl jednotlivé podklady jako nezpůsobilé pro záznam bodů, žalovaný k tomu uvedl, že tyto posuzovat nemůže. Posuzoval jen oznámení policie o spáchání jednotlivých přestupků, ta jsou však sama o sobě nedostatečnými podklady pro záznam bodů; c) ačkoli lze souhlasit s žalovaným, že je blokové řízení specifické, nelze tím omluvit nedostatky, které takové rozhodnutí nese z pohledu požadavků zákona na tento typ rozhodnutí. Pokutové bloky série X č. X a série X č. X nesplňují požadavek dostatečné individualizace skutku, naproti tomu blok série X č. X ano. I přes specifika blokového řízení a pokutového bloku lze vydat rozhodnutí splňující zákonné požadavky. Z rozhodnutí by měly být patrny údaje o osobě přestupce, místu a době spáchání přestupku, mělo by být jasné, čeho se měl přestupce dopustit a jakou zákonnou povinnost porušil. Argument, že přestupce dal podpisem pokutového bloku souhlas nejen s tímto druhem projednání, ale i se správností takového rozhodnutí, je nesprávný, neboť od přestupce nelze očekávat takovou znalost práva, aby mohl na případnou nesprávnost upozornit a žádat její nápravu. Policejní orgány porušily ustanovení, přičemž nedodržení taxativně stanovených požadavků je porušení zákona a představuje rizik možnosti zrušení pokutových bloků; d) pokutové bloky ze dne 4. 3. 2024, 24. 1. 2024, 2. 6. 2023 a ze dne 17. 3. 2023 jsou nezpůsobilé pro záznam bodů, neboť v jednotlivých blocích z popisu přestupkového jednání nevyplývá jednoznačná skutková podstata jednání, není patrno komu, kdy, kde a za jaký přestupek byla pokuta uložena, v kolonkách týkajících se přestupce nejsou přesně a čitelně uvedeny všechny údaje, názvy obcí, ulic a právní kvalifikace přestupku jsou neúplné (př. porušení § 6 či § 18 bez uvedení bodu či písmena) a zkratkovité, údaje o výši uložených sankcí jsou neúplné či chybí, nelze ověřit, zda výše sankce vyjádřená čísly koresponduje s výší vyjádřenou slovně, chybí údaj, zda byly přestupky spáchány úmyslně či z nedbalosti, není uvedeno místo vydání, nelze z nich zjistit, zda byly vydány oprávněnou osobou, přičemž zřetelný není ani podpis účastníka. 4. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Rozhodnutí jiných úřadů nebyla k odvolání přiložena, tudíž se jimi nemohl detailně zabývat. Ve své rozhodovací praxi čerpá z judikatury správních soudů, přičemž k odstraňování nejednotnosti ve výkladu právních předpisů je povolán především NSS. Žalovaný zopakoval hodnocení jednotlivých záznamů bodů a příslušných kolonek, které popsal ve svém rozhodnutí správní orgán I. stupně a též žalovaný v napadeném rozhodnutí. Pokutové bloky série č. X a č. X nebyly v posuzované věci použity. Žalovaný poukázal na skutečnosti, které jsou předmětem řízení o námitkách, a zdůraznil, že správní orgán I. stupně v posuzované věci prověřil záznamy bodů z registru řidičů, který žalobce napadl. Zajistil všechny potřebné podklady, posoudil je a zjistil, že body byly zaznamenány správně. Závěrem žalovaný upozornil, že námitky uplatněné v řízení uplatňuje zmocněnec žalobce i v jiných obdobných případech a jde o univerzální námitky bez zjevné vazby na konkrétní případ. B. Posouzení věci krajským soudem 5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 6. Ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ukládá žalobci povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů žalobce považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Každý žalobní bod je způsobilý projednání v té míře obecnosti, ve které byl formulován. Uvedl-li proto žalobce obecně (jako nadpis dílčí kapitoly žaloby) jen „Nerespektování odvolacích důvodů“, jedná se o výtku nenaplněnou jakýmkoli konkrétním skutkovým obsahem (neuvádí, která odvolací námitka zůstala opomenuta), proto se jí soud nemohl blíže zabývat. Stejně tak není konkretizováno tvrzení, že žalovaný ignoroval důkazní návrhy žalobce. Úkolem soudu jakožto nestranného posuzovatele není za žalobce žalobní body domýšlet. 7. Absence reakce žalovaného na rozhodnutí jiných správních orgánů, kterých se žalobce v žalobě dovolává, nemůže být žalovanému vytýkána, neboť z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce tato rozhodnutí ani jakákoli jiná rozhodnutí, která by svědčila o odlišné správní praxi, k odvolání nedoložil. V odvolání, resp. v doplnění odvolacích důvodů žalobce ani konkrétními rozhodnutími jiných správních orgánů neargumentoval a žalovaný tak neměl v tomto ohledu nač reagovat. 8. Krajský soud uvádí, že správní praxe zakládající legitimní očekávání ve smyslu § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“) je ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (případně i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů. Této zásady se lze proto stěží dovolávat odkazem na čtyři rozhodnutí jiných správních orgánů v téže agendě, jak žalobce činí v žalobě. Zásada tak byla žalobcem nesprávně aplikována. Poukázat lze v této souvislosti na bohatou a ustálenou judikaturu NSS, který např. v rozsudku ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018-40, v reakci na totožné argumenty (ve věci tamního stěžovatele zastupoval týž advokát) uvedl: V této souvislosti NSS připomíná relativní vázanost správních orgánů dosavadní správní praxí (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, čj. 6 Ads 88/2006-132, č. 1915/2009 Sb. NSS). Stěžovatelem předložená čtyři rozhodnutí jiných správních orgánů neprokazují, že zde existuje správní praxe, jež by stěžovateli zakládala legitimní očekávání. Mohla nanejvýš prokazovat to, že v aplikaci rozhodných právních norem panuje mezi jednotlivými krajskými úřady (resp. správními orgány I. stupně) jistá nejednotnost, kterou je vhodné odstranit. K odstraňování nejednotnosti ve výkladu právních předpisů v oblasti správního práva je povolán především právě NSS). 9. Poněkud nepochopitelná je pro krajský soud skutečnost, že odlišná správní praxe, jíž se žalobce v žalobě dovolává, má dle jeho tvrzení spočívat v tom, že v řízení o námitkách proti záznamu bodů nevychází správní orgán toliko z oznámení o uložení pokut. Z obsahu správního spisu totiž vyplývá, že správní orgán I. stupně v posuzované věci zcela v souladu s námitkou žalobce opatřil příkazové bloky ze dne 17. 3. 2023, 2. 6. 2023, 24. 1. 2024 a ze dne 4. 3. 2024, provedl kontrolu zápisu přestupku a obsahem bloků se ve svém rozhodnutí zabýval (str. 4 až 7 rozhodnutí správního orgánu I. stupně), stejně jako následně žalovaný (str. 5 až 7 napadeného rozhodnutí). 10. Krajský soud pouze pro pořádek v této souvislosti uvádí, že žalobce v žalobě používá zažitou starší terminologii „blokové řízení“ a „pokutový blok“, ačkoli zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, zavedl jakožto nástupce blokového řízení (§ 112 odst. 6 uvedeného zákona), přík