65 A 15/2024 – Krajský soud v Ostravě

65 A 15/2024- 109 - text  17 65 A 15/2024 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobců: a) MUDr. L. D., narozená dne X bytem X b) Mgr. P. D., narozený dne X bytem X oba zastoupeni advokátem Mgr. Zdeňkem Plesníkem sídlem Prvního pluku 320, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc za účasti I. C. a. s., IČO X sídlem Č. 2510/19, X P. 9 II. Ing. H. P. bytem X III. R. P. s. r. o., IČO X sídlem t. K. 1221/2a, X O. zastoupena advokátkou Mgr. Lenkou Novou sídlem Václavské náměstí 813/57, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2023, č. j. KUOK 134163/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Magistrát města Olomouce (dále „stavební úřad“) na žádost osoby na řízení zúčastněné III. (dále „stavebník“) ve společném územním a stavebním řízení podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) rozhodnutím ze dne 16. 8. 2023, č. j. SMOL/233026/2023/OS/US/Fil schválil stavební záměr „S. O. - ul. O.“ na pozemcích parc. č. X, XA, XB a XC v k. ú. X, sestávající z šesti stavebních objektů, s pětipodlažní stavbou zdravotnického zařízení dlouhodobé lůžkové péče jako stavbou hlavní (dále „záměr“). 2. Žalobci jsou vlastníky rodinných domů se zahradami v blízkosti záměru, ve společném řízení proti němu brojili námitkami a proti společnému povolení podali odvolání. 3. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobců a osoby zúčastněné na řízení II. a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. B) Shrnutí obsahu podání účastníků Žaloba 4. Žalobou se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného i stavebního úřadu. V žalobě uplatnili následující žalobní body: a) Záměr je v rozporu s Územním plánem Olomouc (dále „ÚP Olomouc“) pro nedodržení koeficientu maximální zastavěnosti pozemků 45 % v plochách smíšených obytných. b) Záměr je v rozporu s územní studií „ÚS 82: S. H., O.“ (dále „ÚS 82“) pro nepřizpůsobení měřítka zástavby stávajícím rodinným domům, nerespektování doporučené maximální výšky zástavby 10/14 m ani jejího předpokládaného charakteru a odchýlení se od dopravního napojení lokality, přičemž závazné stanovisko orgánu územního plánování řádně neodůvodnilo odchýlení se od požadavků ÚS 82 a neobsahuje dostatečné posouzení souladu záměru s cíli a úkoly územního plánování. c) Záměr zhoršuje žalobcům kvalitu prostředí (obtěžování pohledy, hlukem, snížením proslunění, nárůst dopravní zátěže) a znehodnocuje jejich nemovitosti, přičemž žalovaný při vypořádání této námitky nezohlednil místní poměry. d) Žalovaný v rozporu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neumožnil žalobcům seznámit se před vydáním rozhodnutí s obsahem závazného stanoviska ze dne 14. 4. 2023. 5. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. K otázce míry zastavěnosti uvedl, že do plochy záměrem dotčených pozemků je třeba započítat i pozemky parc. č. XB a XD, dále že zastavěnost pozemků nelze posuzovat na promile a že i geodetické zaměření je prováděno s odchylkami, přičemž i samotné výměry pozemků jsou uváděny v celých m2. Dále zdůraznil, že soulad záměru s územním plánem a ÚS 82 posuzoval příslušný orgán územního plánování ve svém stanovisku, jež bylo k podnětu stavebního úřadu v přezkumném řízení přezkoumáno nadřízeným orgánem, který se vypořádal se všemi námitkami žalobců. V napadeném rozhodnutí se pak zabýval i vlivem záměru na kvalitu prostředí a dospěl k odůvodněnému závěru, že umístěním, prováděním ani užíváním stavby nedojde k obtěžování okolí nad přípustnou míru. Závěrem odmítl, že by se dopustil namítané procesní vady, neboť v odvolacím řízení nebyly opatřeny nové podklady. 6. Stavebník navrhl, aby soud žalobu zamítl. Uvedl, že při zohlednění všech záměrem dotčených pozemků je míra zastavěnosti zjevně pod úrovní 45 % (cca 7 %), nehledě k tomu, že by se v souladu s čl. 7.4.2. části D) ÚP Olomouc neměla do výpočtu zastavěnosti započítat garáž o rozloze 10 m2, neboť nejde o budovu. Záměr je podle něj také v souladu s ÚS 82 při reflektování stavebního vývoje v okolí. Úprava maximální výškové hladiny v řešeném území územní studii vůbec nenáleží, na pozemcích stavebníka byly původně skladovací a administrativní budovy podniku S. a rodinné domy neudávají převážný charakter lokality (nacházejí se jen jedním směrem od pozemků žalobců, opačným směrem se nachází objekty nového bytového komplexu R. N. O., záměr, supermarket K., čerpací stanice a autoservis), záměr spolu s R. N. O. žalobcům vytváří výhodný přechodový pás a pohledovou i hlukovou bariéru mezi zástavbou rodinných domů a komerčně-industriální zónou a dopravní řešení záměru nebrání realizaci propojení navrženému ÚS 82, naopak jej v rámci řešeného území realizuje. Namítané nedostatečné posouzení splnění cílů a úkolů územního plánování označil stavebník za nekonkrétní žalobní bod a současně nepřiměřený požadavek na detailnost posouzení této otázky. Údajné zvýšení hluku ani dopravní zátěže podle stavebníka žalobci nijak nedoložili, dopad záměru na obytné místnosti žalobců je podle studie proslunění malý a ztráta soukromí ani pohledové imise žalobcům s ohledem na účel záměru a jeho polohu vůči jejich nemovitostem nehrozí. Žalobci podle stavebníka zjevně hodnotí jako zhoršení kvality prostředí a hodnoty území prakticky jakoukoli stavbu a jsou ukázkovým příkladem fenoménu NIMBY („not in my backyard“), kdy vlastníci stávajících nemovitostí nelegitimně brání dalšímu rozvoji lokality. Tvrzení žalobců o nemožnosti vyjádřit se k závaznému stanovisku vyvrací skutečnost, že se k němu vyjadřovali již v odvolání. C) Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s podmínkami § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez nařízení jednání. Nemožnost seznámit se s obsahem závazného stanoviska ze dne 14. 4. 2023 8. Krajský soud se nejprve zabýval namítanou procesní vadou, neboť existence procesní vady mající vliv na zákonnost rozhodnutí je důvodem pro zrušení rozhodnutí správního orgánu bez dalšího podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Žalobci tvrzená procesní vada měla spočívat v odepření práva žalobcům seznámit se před vydáním rozhodnutí s podklady a vyjádřit se k nim ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, jehož se měl žalovaný dopustit tím, že jim neumožnil seznámit se se závazným stanoviskem a reagovat na něj, čímž žalobcům odepřel právo na projednání věci. 9. Podle § 36 odst. 3 věty první před středníkem správního řádu nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. 10. Smyslem citovaného ustanovení je poskytnout účastníku správního řízení možnost uplatnit ve fázi před vydáním rozhodnutí své výhrady k podkladům rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění – tedy učinit své procesní návrhy tak, aby rozhodnutí skutečně vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Účelem procesního práva zakotveného v § 36 odst. 3 správního řádu je dát účastníkovi řízení na vědomí, že správní řízení se chýlí ke konci, aby mohl uplatnit své stanovisko k věci a podkladům, případně učinit závěrečná vyjádření. Proto také správní soudy setrvale judikují, že je povinností správního orgánu účastníka k uplatnění práva podle § 36 odst. 3 správního řádu vyzvat (viz již rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2013, č. j. 5 Ca 117/2009-39). 11. Žalobci označili za podklad, s nímž neměli možnost se před vydáním napadeného rozhodnutí seznámit, závazné stanovisko Krajského úřadu Olomouckého kraje, Odboru strategického rozvoje kraje, oddělení územního plánování, vydané formou rozhodnutí ze dne 14. 4. 2023, č. j. KUOK 39545/2023 (dále „Závazné stanovisko KÚ“). 12. Krajský soud z obsahu správního spisu zjistil, že nejprve k záměru vydal Magistrát města Olomouce, Odbor dopravy a územního rozvoje, jakožto úřad územního plánování, kladné závazné stanovisko dne 27. 6. 2022, č. j. S-SMOL/180987/2022/ODUR/UUP/Vych (dále „Závazné stanovisko MÚ“). Proti tomuto stanovisku podali (mj.) žalobci námitky. Vzhledem k tomu, že i sám stavební úřad měl o zákonnosti Závazného stanoviska MÚ pochybnosti, učinil podnět k zahájení přezkumného řízení, načež nadřízený úřad územního plánování, ve zkráceném přezkumném řízení podle § 149 odst. 8 správního řádu závazné stanovisko změnil Závazným stanoviskem KÚ. Změna se týkala vymezení záměrem dotčených pozemků, dále korekce a doplnění části odůvodnění a vypořádání se s předloženými námitkami účastník